close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi


Pozor! Po 16. 8. 2020 bude tento blog pokračovať na: http://vaznost-doby.bloger.cz/

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kassandra 7

16. července 2020 v 18:20 |  Príbehy
Moře se vzdouvalo a větry hnaly lodi nejkratší cestou k Helladě. Vody bily do přídí a vlny stříkaly svou pěnou až do plachet. Bouře rozehnala lodě , které se však zase brzy našly. Bojovníci cítili, že plují tak jednotni, jako dosud nikdy. Na špici nejrychlejší plachetnice zažhnulo někdy světlo ve tvaru letícího ptáka ve světlém kruhu jako přízrak. Zjevil se vždy ve chvílích nebezpečí. Nikdo se nebál, věděli, že jsou v ochraně věčných.


Pro samé vlny, mlhu a tříšť nebylo možno rozeznat ani ruku před očima. Hukotem živlů chvílemi pronikl tón podobný žalování nějakého rohu. Blížili se k tomuto tónu. Nechtěli ale jet příliš daleko, aby nebyli odříznuti od návratu. K ránu se moře náhle uklidnilo, po několika hodinách byl obzor jasný. Tu zpozorovali v dálce deset řeckých lodí, které se pokoušely o seřazení. Na nejrychlejší z nich byl obraz draka. Byly to obrovské lodi, daleko větší než trojské. Proto se rozhodli nepouštět se do boje na širém moři a jeli zpět. Vítr byl nyní slabší a oni se svými lehkými plavidly jeli rychleji než Řekové. Vzdálenost mezi oběma loďstvy se stále zvětšovala a znovu zdály se jim bohové býti přízniví.

Kassandra znala stav věci: vystoupila na věž, která poskytovala daleký rozhled na širé moře a tam poznala místo, kde trojští budou očekávat Řeky. Zpravila o tom Priama a tento ihned vypravil lodi pod vedením Hektorovým, aby přišli Trojanům na pomoc.

Nad zemí leželo očekávající ticho. Jen moře jako by se tiše hněvalo. K poledni se zatemnila obloha, vzduch se rozezvučel a černě zelené vlny počaly útočit na trojské pobřeží. Kassandra v sobě cítila palčivý nepokoj a netrpělivost. Čekala nové poselství. Malá plachetnice přistála a přinesla zprávu o loďstvu. Prokázalo se, že Kassandra měla pravdu. S němým obdivem ji bratři pozorovali a Polidoros ji mocně tiskl ruce. Priamos pak tiše děkoval bohům.

Kassandra byla radostně pohnuta změnou lidí. Mohla jim opět zvěstovat dobré zprávy. Řekové zůstali rozptýleni a trojské lodi mohly lehce napadnout velkou nepřátelskou loď a potopit ji. Vrhali na ni ohnivé věnce a kopí. Brzy ji přemohli a ona se potopila se vším, co na ní bylo.

I tuto zprávu přinesl posel brzy do Troje a vítězný jásot naplnil město. Všichni již věřili, že řekové budou snadno zahnáni. Přinášeli velké děkovné oběti. Zapálili ohně, ženy pletly květinové věnce a zdobily jimi oltáře a sochy bohů. Zvířata byla porážena a předávána kněžím. Trojí zněl rušný jásot a radostné opojení se zmocnilo všech lidí.

Na největším náměstí, kde stáli kupci a modlící, obětující ženy kráčely k chrámu, v němž byla veliká síň nejstarších. Tam se shromáždil jásající dav. Zvědavci se nastavěli na chrámové stupně. Vyslídili Kassandru na věži a jásali jí vstříc, jako zvěstovatelce jejich radosti. Nazývali ji ochránkyní a miláčkem bohů.

Kassandra se z toho však neradovala. "Jak mne dnes obdivují, tak mne zítra budou kamenovat", pravila k strážci, který stál po jejím boku. On zděšen upřel na ni své oči.

"Mohla bych ti ihned přinésti důkaz," pravila mu, když viděla, že jí něvěří. "Mohla bych jen sejíti dolů a říci jim, že jejich jásot je předčasný a hloupý vtip. Měli by raději tiše doufat a plnit každou svou povinnost. A nikoliv po stech obětovat zvířata, která budou nutně později potřebovat ku své výživě. Neměli by drahocený chléb a obilí házet do ohně. Věř mi, že bohové se radují nad citem pravé vděčnosti, který je s nimi spojuje mnohem víc, než orgiemi radosti, které pocházejí jen z nízkých pudů, než nad hříšným hýřením Božími dary."

Sešla dolů k Priamovi a prosila ho, aby zakázal ten nesmyslný požadavek řádění. Hekuba na ni pohlédla s úsměškem. Jako jed vytrysklo z jejich úst: "Chceš i jim vzít ještě radost, když i děláš nám trvalé starosti svou zamračenou tváří? Ty jsi se zbláznila ve své domýšlivosti."

Priamos však tiše odešel a v klidu uvažoval bystrá slova své dcery. V noci někdo zabušil na její dveře. Kassandra vyskočila a zahalena ve své roucho stála před poslem věžníkovým.

"Dioderos vzkazuje, že už je čas," a svítil ji na cestu. Dálkami chodeb zněli kroky, pak kráčeli po příkrém schodišti k zahradám na střeše. Z nich vedla branka k věži a opět mnoho schodišť kolem střílen. Komory proti střílnám byly plné metacích strojů, šípů, velikých nádob s olejem a truhel se smolnými poleny a pochodněmi.
Letmým krokem vystoupila Kassandra až k bytu věžníkovu a pak na plošinu, neznala únavy. Její bystré oko slídilo po moři. Tam venku se zdálo být všechno v klidu. Docela v dálce však severovýchodním směrem byla oblaka zbarvena rudou září. To přece nemůže být slunce.

Po chvíli, jakoby vzduch přinesl zápach požáru. Jemný záchvěv vzrušení proběhl Kassandru a chladný ranní vítr ji vzrušil.

Nezní to z dálky jako ryk cizího vzdáleného rohu? Napjatě a dlouho poslouchala do dálky. Vítr z východu zesílil. Vtom jakoby náhle stála na vysoké a veliké lodi, s mocně rozepjatou plachtou, rudé barvy. Stěžně byly černohnědé, rovněž barva paluby byla tmavá.

Silná lana poutala plachtu a na přídi lodi bylo vidět draka. Na vyvýšeném místě vůdcovském stál vysoký muž, hrdinného zjevu a pohlížel na ni planoucíma očima. Byl velmi krásný jako pozemský obraz Arův. Kolem něho byla zář hrdinné odvahy a neobvyklé síly. Hořící chtivost dobrodružství planula z jeho zlatohnědých očí. Přilba odrážela lesk blízkého ohně. Vesla bila do taktu a skřípavě se ohýbala pod zuřivým náporem vln. Ve stěžni skučel prudký vítr. Loď se otřásala pod nárazy vln, proti nimž plula.

Vůdce náhle spatřil Kassandru. "Haló, krásná panno, nejsi jedna z Najad?" Tak znělo z jeho usměvavých úst. Přinášíš mi jistě dobrá znamení, přinášíš mi zprávu o brzkém vítězství."

Byl to Odysseus, král Ithaky, který Menelaovi slíbil pomoc proti loupeživému Paridovi. Kassandra ho viděla, slyšela jeho hlas a poznala jeho osobu. Věděla, že je nejrychlejší z nepřátel a bála se jeho síly.

Její duch předbíhal událostem. V blízkosti nepřítele, jemuž byla chvílemi viditelná, prožila boj Odyssea s trojským loďstvem. Z jedné trojské lodi šlehaly plameny a jedna řecká loď byla potopena. Její nepřátelé uhnuli z boje a v dálce se vynořili Odysseovi pomocníci.

Vracejíce se ze svého vidění nacházela se ve věži. Vítr šlehal jejím vějířem. Skloněna dopředu hleděla nepřetržitě do dálky. Černý kouř planul nad mořem, které odráželo první paprsky vycházejícího slunce. Kolem kouře se chvěl horký dech plamenů v černavé záři. Hořící lodě nebylo však vidět. Ale jedno bylo jasné, ještě před večerem musí jejich loďstvo vyplout a pospíchat jejich strážím ku pomoci nebo bude pozdě. Spěšně opustila Kassandra svou stráž.

Lid se zúčastnil všeho, co se v těchto dnech dělo. Otázky a dohady letěly městem. Zvláště pověsti o Kassandřiných předpovědích se šířily v lidu, což kněze velmi pohněvalo. Láska a úcta, kterou ji lidé samozřejmě prokazovali, byly jen zpětné účinky lásky, kterou ona v tak bohaté míře rozdávala. To však kněží nevěděli a skrytě ji obviňovali z temné magie. Stali se jejími nepřáteli.

Všechno však, co se v této době v Troji obracelo proti Kassandře bylo zadržováno jemnými nitkami, předenými v duchovních úrovních.

Samočinně se člověk vyloučil a zatvrdil nebo otevřel čistému tkaní zákonité lásky a nastoupil tím cestu k Bohu. V temných jemnohmotných říších nastalo vření a popuzení, temní duchové stříleli temnými šípy.

Výstražně vyzývala Kassandra otce k boji. Hrdinní bojovníci zajásali. Ženy pečlivě připravovaly pokrmy a přikládaly ruce k posledním přípravám jejich odění a zbraní. Jasně plápolaly pochodně a ozařovaly velký sál. Sluhové přinášeli třpytící se nádoby k hostině. Zlaté poháry, naplněné vzácnými víny, kolovaly v kruhu.

Brzy byly brány uzavřeny. Poslední oddíly vytáhly a obsadily vnější stráže. Lodě v plné výzbroji čekaly na znamení k odjezdu. Ticho se položilo na město. Všechna světla musela být uhašena. Tma měla vyčkávat nepřítele a učinit ho nejistým.

V chrámech zpívali kněží své zpěvy, kladli Orakelu otázky a nedostávali odpovědi. Bohové zůstávali němí a bezúťěšné dusné mlčení bojácného napjetí se sneslo nad Troji. Kassandra vyprávěla svému otci o boji s Odysseem. Jinak nikdo nevěděl, jak věc stojí.

Ve městě již dávno všechno spalo, když dole u pobřeží nastal ruch. Tiše a bez světel vyjížděly lodě na moře vstříc nepřátelům. Opatrně vyzvídajíce udržovaly se v blízkosti. Bez zvuku klouzaly se a křižovaly. Vesla bezzvučně protínala vodu. Kassandra spokojeně přikývla.

Nyní neměla mnoho ještě na práci a snažila se ovládnout svůj neklid hudbou. S velkým uměním zpívala píseň, jejíž verše proudily z jejího nitra a tóny se vlnily jak šumění stromů. Byla bohatě obdarována uměním zpěvu.

Ještě dřív než nastal nový měsíc, vrátily se lodi a přinesly zprávu, že Odysseus s jinými loděmi je následuje.A sotva dosáhly domácího pobřeží, již slyšely hlahol rohů, který jim oznamoval boj. Hektor a tři další udatní bohatýři vytáhli proti nim se svými lidmi. Priamos však chránil zemi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama