close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi


Pozor! Po 16. 8. 2020 bude tento blog pokračovať na: http://vaznost-doby.bloger.cz/

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kassandra 5

2. července 2020 v 15:21 |  Príbehy
Čas letem míjel. Bylo štěstím pro Kassandru, které se pod vedením vysokých sil dostalo výhledu do moudrosti přírody. Nechtěla být účastna zasvěcení kněžek. Vzdalovala se zbožných zpěvů v chrámě a kněží ji měli za to velmi málo rádi.


Byla skromná a tichá, chvílemi plachá, když cítila ve falešném jednání něco nepřirozeného, nebo co odporovalo její bytosti. Pak by byla nejraději uprchla z hradu svých rodičů někam daleko do oblastí, do kterých jí dal Apolo nahlédnouti. Každá z tichých, němě vytrpěných bolestí přinesla jí však bohatou odměnu ve vyšším poznání a vzestupu, ve splnění vlastního rozvinutí. S velkou láskou snažila se využít pro lidi ovoce svého bohatého prožívání, ale lidé, jakoby tomu nemohli rozumět, co ona jim s otevřenou myslí a rukama radostně chtěla dávat. Oni neviděli jemné působení zákonů, které zářivě začalo proudit z Kassandry a které by bylo bezpodmínečně přitahovalo stejný druh, lásku k lásce.

Ale lidé byli prázdní a nedovedli nic dát, natož pak přijímat. Byla to hořká bolest pro Kassandru a ona sevřela své otevřené ruce. Jen nejnižší z čeledínů, jen nejchudší z nejchudších, kteří žebrali u brány a zvířata, ano zvířata k ní lpěli s láskou.

Jejímu duchu se otevřelo bohaté vědění o rostlinách. Aby si dobře zapamatovala čeho se jí dostalo silou Apolonovou učila se umění psát. Jeden řecký žák z Athen přistál po ztroskotané plavbě u mannů jejího otce a byl v Troji dobře přijat. Stal se jejím učitelem. S ním však ona nemluvila o vlastním účelu své touhy po učení.

I kameny a síly země, ano i síly živlů se otevřely jejímu tvořícímu duchu a dostalo se jí mnoho tajemství, kterým se teprve sama musela pilně učit. Nepřístupností a slabostí lidí dostávalo se jí často poznání příčin těchto slabostí a ona pak ve své velké touze pomoci nalezla i prostředek k ozdravění.

Kolem ní se rozvinulo zářivé tkaní pomáhajících a spolupomáhajících duchovních sil. Stála trvale v jasném světle, na kterém se všechno zlo muselo odrazit. S bolestí viděla, že její okolí se nezměnilo. Žádný z lidí nechtěl hnout ani prstem, aby ji následoval. Sestry a průvodkyně se jí odcizovaly. S výsměchem krčily rameny a bylo jim milejší, když je Kassandra ponechala v jejich prázdných hovorech o mužích, šatech a špercích, než aby je bavila hudbou nebo živým pozorováním přírody a života. Radostně štěbetajíce uzavíraly malé kroužky a ponechávaly čisté světlo osaměle hořet na výšině. Často se zdálo Kassandře, jakoby musela hořet nadarmo. To byla její nejbolestnější hodina.

Nadešel čas, v němž se zraky z Řecka stále více přibližovaly. Jednou bouře přihnala ke břehu malou plachetnici, v níž se zachránil Paris a Helena. Velký jásot a radost zachvívala Troju, když tato dvojice vtáhla na štítech do bran. Lesk její krásy byl oslňující. Po jejich příchodu byly uspořádány slavnosti ku přivítání. Hekuba však a Kassandra se jich nechtěly zúčastnit. Těžce nesly pomyšlení, co řeknou jejich milení hrdinové k činu Paridově a zda se vůbec dobře vrátí z výzvědné výpravy.

Temno vřelo nad Trojí. I lid cítil, že je sklíčen. Neslyšně se vplýžila veliká starost. Kassandra ji cítila první.

V těchto létech duchovního vývoje rozkvetla Kassandra ve zralou ženu. Kouzlo její blízkosti bylo obšťastňující.

S Paridem přišlo několik bohatýrů, kterým se velmi líbila. Ona nemohla však na své tváři vykouzlit milý úsměv, ani mluvit vlídná slova. Kdykoliv ji některý z bohatýrů zdvořile zdravil, její tvář se hrozivě zachmuřila.

Jinak tak tichá a vlídná panna jakoby ohnivě a hněvivě odrážela každé přibližování se. Byla to ochrana vznešených kolem ní? Ona sama to nevěděla. Trpěla však pod hněvivými a někdy až zraňujícími pohledy svých ctitelů. Nechtěla nikoho zraniti a přece si tvořila samé nepřátele. Děvčata o ní rozkřičela jako o pyšné a muži ji měli za chladnou a povýšenou.

Přitom však v její duši planula veliká touha po lásce. Byla to doba, ve které ji byla sňata páska z duchovního zraku a Apolo se jí opět zjevil. Přicházel v oblaku, když odpočívala v jeho háji a její myšlenky se zaměstnávaly názory o všech vysokých silách. Přistoupil k ní. Chtěl se k ní přiblížit v lásce, jak to činívali bytostní, dokud jim bylo lidské pokolení blízké. Považoval ji za nejdůstojnější ze všech. Ve spojení s jeho bytostnými silami mohla by vykonávat zázračnou moc. Zjevil se jí ve svůdných obrazech, avšak její odpudlivá síla, která ji tak lekala, byla v ní vůči vznešené, čisté bytosti přírody. Hlavně plamennými slovy mu bránila se k ní přiblížiti a opovrhovala silou jeho světla a svůdným chórem jeho zvonících barev. Nevěděla, odkud do ní vnikla síla, která ji vedla k tomu, že mu hlasitými slovy poručila, aby ustoupil, poněvadž náleží někomu vyššímu.

Vtom zahučela bouře, světlo slunce zbledlo a černě šedé mraky se hnaly jako bičovány nad Trojí. Apolův háj byl v okamžiku zahalen temnotou. Strašlivý blesk sjel do stromu akacie, stojícího vedle jeskyně. Hněvně řval hrom a země se otřásala. Ještě když mraky odletěly, bylo slunce bez lesku. Artemis, bohyně čistoty zastínila je silou své vůle. A kotouč měsíce zaclonil slunce.

S bolestí chápala Kassandra, že toto zatemění znamená hořkou výstrahu bytostných. Věděla, že ještě dlouho bude vrhat stíny na ní a na její rod. Ale přesto nebyla smutná, protože vystoupila do výše, jejíž lesk mocně převyšoval svit slunce. Směla se podívat do svého domova.

Poznala, že stojí nad tak zvanými bohy a že náleží někomu, kdo je vyšší než Zeus. A síla boží ji zaplavila.

Jako ve snu se Kassandra vzchopila. Co to bylo za světlo, které jí připadalo tak známé a přece zářilo z obrovských dálek? A jak to bylo s tím bleskem, který se jí dotknul a přece ji nezranil? Její krev v žilách se vařila jako tekutý oheň. Byla oživena proudem života a ne omámena, jak se zprvu domnívala. Jasné a veliké hvězdy na nebi, které umyté z divokých mračen, zbavené řádění bouře, vlídně shlížely dolů. Zatemnělé slunce šlo spát, hvězdná noc tiše snila. A přece nádherná obloha s miliardami zářících světů ji připadala dnes bez lesku, matná, cizí a studená. To proto, že stála v paprsku živoucího prasvětla, které bylo jejím domovem.

Když se vrátila do pozemského života, byla představa její duše nejasná. Věděla, že před ní leží ještě těžká cesta. Vzrušena, viděla se kráčet po kamenité cestě, obklopená lidmi, kteří zvedali kameny a chtěli ji kamenovat. Silně cítila bolesti a byla ráda, že prchla. Země ji však držela pevně tisícerými pouty.

Když Kassandra vkročila do dvora, velký hlídací pes žalostně zavyl a plížil se jí k nohám. Kolem hradu bylo dusné, tísnivé ticho. Jen z pahorků zněly žalující tóny šalmaje.

V pokoji, kde seděly ženy při práci vše umlklo, když tam vstoupila. Zvědavě napjaté, nepřívětivé pohledy ji doprovázely a když přešla, bylo slyšet, jak si o ní šeptají blouznivé a pověrečné nesmysly. Co to vystupovalo z koutů za odporně temné stíny, které po ní sahaly a stále se rozmnožovaly? Byl to strach před ní, která všechno prohlédla, který se měnil ve zlost, ano i v nenávist?

Srdce Kassandry se křečovitě sevřelo, co měla dělat? Kdyby jim řekla, že je jí jich líto, když se zamotávají do svých nízkých lží, jistě by všechno lstivě zapřely. Se skloněnou hlavou se ubírala do své komnaty.

Nedaleko nejzazší brány Troje stáli této noci dva pastýři na pastvině. Nebe zářilo hlubokou modří a nad hradem planulo světlo v podobě kříže.

Kassandra nemohla usnout. Viděla lodi v dalekém moři a poznala, že jsou to otcovy. Jely domů. Přinášely zlé zprávy a na Kassandru dolehla hrozivá tíže. Se svícnem v ruce vstoupila do komnaty své matky, aby jí sdělila, co viděla. Chladně a s pochybami pozorovala Hekuba svou dceru a pak pokrčila rameny: "Nedělej neklid v domě - vyčkáme, co to bude." Ani její matka jí nevěřila. Osamělejší než kdykoliv stála nyní Kassandra na této zemi a v celém stvoření. Tou dobou byly slaveny slavnosti, v nichž se hýřilo všemi statky země. Zamračena poslouchala Kassandra, jak křičící a vyskakující pijáci vycházejí ze síně. Stále ještě oslavovali návrat Paridův.

S hořící pochodní vstoupila mezi opilce a zavolala: "Brzy zmlknou vaše hrdla a budete litovat, že jste nešetřili vínem na hubená léta." Smích a nevraživost byl jí odpovědí: "Ať jde spát ta cudná dívka."

Kassandra hněvem a ošklivostí oněměla. Obrátila se, ale žhavý dech jejího slova se v ní probudil a působil dál. Nemohla již více mlčet. Výstražně slyšela hlas, který stále a stále oznamoval osud jejího národa, jestliže nebude chtít slyšet. Se vztyčenýma rukama prosila, aby ji proud světla vysvobodil. Dostalo se jí však odpovědi:

"Musíš splnit."

Bylo to přesně třicátého dne následujícího měsíce od Kassandřina vidění, když přistály lodě u pobřeží a oznámily zprávu o hrozícím příchodu Menelaově.

Těžká mračna ležela na čele Priamově. Prvé setkání s Paridem bylo beze svědků v tichém pokoji otcově. Bledý a zamyšlený, se zralým, mužsky rozhodným obličejem opustil syn místnost. Vtom stála Kassandra vedle něj. Laskavě se stisknutím položila své ruce na jeho ramena. Její zářící oči vzplanuly k němu. Převyšoval ji o celou hlavu. Slovy, jejich zvuk zněl jako vzdálené znění zvonů, promlouvala k svému bratrovi. Mluvila o okovech viny a o odčinění, o svobodné vůli člověka a jeho zodpovědnosti.

Zprvu padala jako vlahý déšť slova její s porozuměním a útěchou do jeho duše. Pak však řídila své výstraha od ducha k duchu. Jako bodání jehel zasahovalo napomínání bolavou část jeho svědomí. Výstražně varovala slova před zvratným působením věčné spravedlnosti. Zakončila požadavkem: "Uznej svou vinu a vrať Helenu sám jejímu manželovi. Zachraň svůj národ před záhubou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama