close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi


Pozor! Po 16. 8. 2020 bude tento blog pokračovať na: http://vaznost-doby.bloger.cz/

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kassandra 1

5. června 2020 v 17:20 |  Príbehy
Dlouhý čas uplynul od té doby, kdy Parsifal a Irmingard žili na zemi jako Abd-ru-shin a Nahome. Tato událost vnesla do mnohých lidských duší paprsky Světla a čistoty, které v nich zůstaly. Rozšiřovaly se dál v tam, kde našli vhodnou půdu. Taková místa zářila v hmotnosti jako ojedinělé světlé body, zatímco vyšší říše a úrovně podobaly se jemným filtrům, které bez překážek nechaly pronikat proudy sil.


Mimo vysokého duchovního bylo ješťě i všechno bytostné ještě prožhaveno. To byla doba, ve které všichni bytostní pomocníci mohli radostně působit ve hrubé hmotnosti, protože je lidé poznávali a šli za nimi. Na mnohých místech Země proudil čistý život a bytostní zjevně, všem lidem viditelně pomáhali.

Tak se dostalo tehdejším lidem vědění o bytostných pomocnících, které oni považovali mylně za bohy, protože je poznávali jako jiného druhu. Viděli, že žijí čistě podle vůle Boží a uznávali je proto jako mocnější.

Ve stejnoměrně rytmických kruzích kroužila Země, jako ostatní hvězdná tělesa kolem své dárkyně světla a matky zářícího slunce. Vyhlížela ještě jako malá a svěží, ačkoliv měla za sebou lidskými smysly nepochopitelné, nepopsané a nevyzkoumané dlouhé doby vývoje. Kolem Země se valily jemné obláčky opálového třpytu. Tam, kde čistší lidští duchové zakotvili na Zemi svatou sílu Světla, takové místo bytostní označovali rozžhavením jasných světlých tonů. Třpytné, světlé proudy čistoty byly takovými místy přitahovány jako silným magnetem. Bytostní pomocníci je nesli, zpracovávali a předávali do hmotnosti. A tak se tkaly po staletí světelné sítě dále kolem země a mohli tak dávat nová a nová spojení s Boží silou. Kde však se leskly temné barvy opaluzujícího kruhu, tam byla taková místa na Zemi, v nichž lidé obětovali nadvládě rozumu. Tam orgie zatlačily svaté Boží slavnosti a zlé činy lidí vydechovaly temné výpary. Tam se nikdy také nesklonil paprsek Světla. Mrtvý byl lesk žhavého opálu.

Tak to bylo nad Babylonem, nad Egyptem a nad mnoha ostrovy Malé Asie, kde všude zašly doby čistého lidského chtění. Z kdysi mocného vzrůstu zralých národů nastal tam zánik, z nějž čišela záhuba a zkáza.

Jasně však třpytila se nad dalekou modří moře, plující tkanivo jemné hrubohmotnosti, proniknuté čistě bytostnými silami.Slunce se zrcadlilo ve vlnách, které bez ustání vydávaly hučící šum jako vzdálené znění varhan ke cti a slávě Boží.

Jásající Neredi probíhali tímto hlučícím světlem, sahali do světlých tkaniv a podávali ruce vzdušným bytostem. Světlé, křivolaké cesty, ostrovy a zálivy v dálkách se leskly tímže třpytným světlem.

Čistě a skromně, prostě a mocně ve své přirozené netečnosti třpytilo se pobřeží Řecka za mořem. Daleký břeh Olympu vznášel se k temně modrému nebi a kolem něj se sbíhaly drsné krásy země jako stáda kolem pastýře.

Nad zemí Řeků, nad mořem a nad protilehlým pobřežím Malé Asie bylo možno pozorovat zvláštní pohyb.

Stříbrně jasné průzračné světlo zdálo se obzvláště rozjasňovati tento bod za ním. Na březích moře zvedaly se chrámy a pevnosti, mohutné jako stavby obrů. Mocná města zářila ve slunečním světle a jejich stavby mluvily přímou, vážnou a silnou řečí víry, kázně a pořádku. Mluvily o zvláštní píli a zpívaly vznešenou hrdinskou píseň k poctě bohů.

Nikde nebylo ani stopy o lehkomyslném a nádhery milovném víru. Přece však žila již tehdy vzdorná heroická svévole, která hrozila učiniti ze zbožných, bohabojných hrdinů vpurné dobrodruhy, kteří zotročili slabé, ne však k výstavbě, ale jen k větší moci.

Zvolna blížilo se oživující stříbrolesklé Světlo Božské lásky k pobřeží. Snášelo se, jakoby hledalo a žehnalo této zemi, nemohlo se však zastaviti. Nemohlo se ani snést dolů přesto, že světlí bytostní pomocníci jásavě zvedali a vzpínali své ruce, připravené vytvořit most, aby Světlo Boží mohlo přejít do hmotnosti.

Stříbrně lesklá záře plula oblaky nad pobřežím a mořem a pak spočinula nad břehy Troje.

Tak byla připravena země, národ a dům, do nějž měla být ponořena jiskra z Božského Světla. Aniž by to tušili, žili lidé na zemi své práci, boji a požitku, žili z darů Božích a v silách přírody viděli moc svých bohů. Čistá a prostá, drsná a jasná byla řeč této země tak, jako mravy jejich obyvatelů. Muži byli pastýři, sedláky a válečníky. Ženy obstarávaly domov, připravovaly pokrmy a šatstvo. Staraly se o dobrý mrav a stav čeládky a dobytka a vychovávaly děti.

V tomto přirozeném životě a práci vyvíjel se jejich duch klidně a správně. Nevědomky tak dozrávali. Jasný, prostý život žen, které svůj kruh povinností v otcovském domě jen vyměňovaly za totéž v domě manželů, je přirozeně otvíral k příjmu čistých sil, které byly nad nimi. Obdivováním všeho čistého spěli vzhůru. Pracovaly na sobě a touha, kterou jejich duch tišil kultem bohů, je zušlechťovala. Snažili se také přenášet toto zušlechtění ducha i na venek. Počínaly očišťovat sebe a své okolí, povznášet je a krášlit je. Půvabem svých bytostí si získaly moc. Tak se staly strážkyněmi domova a chrámů Božích.

Silně působila ctnost čistoty a věrnosti vysokých bytostí, které tvořily most k pozemské ženě. Řekové je nazývali Herou a Hestií. Planoucí Hestie blížila se často ve světle plamenů posvátného krbu, který byl umístěn ve středu velkého obývacího pokoje každého domu. Nechť to bylo obydlí králů nebo jen prostého muže. Mohutné zdi velikých síní se zvedaly vzhůru jako síla obrů. Věže byly vysoké a rozlehlé, brány mocně opevněné. Základy z kamenů mocných kvádrů v obrovských rozměrech nesly vrchní stavbu z hrubého hliněného materiálu.

Tak dozrávala také Troja k velké události Světla na Zemi. Byla připravena k přijetí Božského mystéria, které se již odehrávalo ve svatém hradě Světla. Opětně mělo se dostati všemu stvoření velké milosti, lásky Boží. Co Parsifal započal jako Abd-ru-shin, to měla Maria jako Kassandra na Zemi dokončiti.

A vůle Páně byla vykonána ve svatém Grálu. Svatá nádoba žhnula a kypěla, když ze Syna proniklo Světlo jeho Otce. Ve vysokém světle, zlatém křesle trůnil král Parsifal. Byl bílý jako krystal a průzračně zářící jako velký diamant. Nad jeho hlavou ve stříbrné přilbě s korunou zářila holubice. Jeho oči byly jasné jako zlato a záplava světlých vlasů padala mu až na ramena. Ruce průzračné jako alabastr svíraly meč. Po pravici seděla Maria v zářivě bílém hávu. Irmingard přicházela následována zástupem líbezných žen po širokých svítících schodech z jedné síně po levé straně velkého sálu. Její pozdvižené ruce nesly světelnou nádobu, kterou v kleče podávala králi svatého Grálu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama