Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Nahome 15

21. května 2020 v 9:02 |  Príbehy
Ti, kteří přežili na zemi hrozné účinky, plni strachu poznávali, co se děje tomuto národu. Nepochopili však, že to všechno vyplývá ze zákonitého vývoje jejich vlastního jednání. Bůh Židů se jim jevil ja­ko mstitel, hrozný, nemilosrdný Bůh. Báli se, ale nepoznávali, čemu se mají naučit z tohoto strašného prožití.


Lidé byli zprvu jako omámení, tupě čekali nové rány, které měly přijít. Všechno prvorozené bylo již zničeno. Zemi zaplavila nemoc a bída. Vojsko zůstalo v Rudém moři a země byla bez vládce.

Zpráva o smrti knížete Světla těžce zasáhla Juri-cheo. Ale tento otřes osvobodil jejího ducha. Viděla marnost všech věcí, které dosud považovala za důležité. Mojžíš odešel. Zůstala sama. Neměla nic, co by ji ještě poutalo k zemi.

Prudká horečka, která ji náhle přepadla, učinila konec jejímu pozemskému životu.

"Nahome!" vydechly její rty naposled.

Její veliká touha řídila ducha správným směrem. Rychle se zbavil svých schrán a následoval Světlo kříže, které poznala během svého po­zemského života.

I jeden z několika moudrých kněží oné doby dokonal svoji pozems­kou pouť: Amon-Asro. Dovedl věrně splnit svůj úkol a chtěl lidstvu předat bohatství svých poznatků, byl však z milosti vzat z této země ještě dříve, než zpustošení záplavami a krupobitím zasáhly i posvátný ostrov.

Nanny se zmocnila velká bolest, když pochovávali schránu Amon-Asrovu. Cítila, že ji k ostrovu nepoutá již nic. Ani povinnost, ani slib věrnosti Isis. Tak stála na břehu Nilu. Tiše se snášela noc, když se k ní přiblížil člun. Lodníci viděli bílý třpyt jejího šatu. Zpozorovali vlání závoje a přistáli.

Nanna vstoupila do člunu a učinila to, po čem již před mnohými léty toužila a nemohla to uskutečnit: Následovala volání svého vnitř­ního hlasu, které nikdy neumlklo od chvíle, kdy ji Aloe s dítětem opustily. Půjde hledat místo, které Amon-Asro vídal svým duchem : Zá­řící město v poušti!

Byla to odvaha od osamělé ženy vydat se na pouť do světa. Nedba­la ničeho jiného než volání hlasu, který v ní byl stále zřetelnější a povzbuzující.

Její oči viděly na poušti smutek, mnoho strašné bolesti a veliká zpustošení. Zřícené stavby, rozbořená města, zpustlé zahrady. Cize kráčela tím vším, čeho se dotkl prst Páně. Bylo jí, jako by byla na jiném světě. Jen jedno věděla jasně : Hledala Nahome!

Byla ráda, když poznala, že zpustlé a šedivé spousty hrůz jsou za ní. Připojila se k průvodu kupců, jenž táhl pouští. Jasné cítění řeklo osamělé ženě, že to jest směr její cesty. Bez váhání jej sledo­vala. Cizincům však zůstala vždy vzdálená. Netoužila po lidské společnosti.

Vlídně svítilo světlo měsíce, když za noci putovali přes stříb­rošedé vlny písku. Vzduch byl vlahý a tichý. Horké dny strávila ve stínu odpočívajícího zvířete nebo ve stanu.

Lidé brzy zpozorovali, že mají před sebou pokojnou, osaměle pu­tující ženu a žasli nad velikou silou její vůle. Poskytli jí doprovod a pomoc pokud ji potřebovala, ale jinak jí ponechali volnost. Celé hodiny jela na zádech osla. A tak postupovali asi tři dny.

Náhle Nanna vycítila, že musí zvolit jinou cestu. S díkem se rozloučila a ráda přijala malý sáček ovoce, který jí dali sebou. Když klidně a přátelsky odmítla všechny jejich rady a pokyny, potřásli nad ní hlavou a nechali ji jít.
Dále šla Nanna sama. Sledovala jasný světelný paprsek, který pa­dal z oslnivě modrého nebe na jasně žlutý písek. V tom se na obzoru náhle objevili jezdci, kteří k ní spěli rychlostí větru.

Slunce se sklánělo, rudá světla vyskakovala již nad pahorky pouš­tě a stíny zmodraly. Večerní ticho bylo přerušeno otřesy země pod blížícími se jezdci. Srdce Nanny se tiše zachvělo, když ve své únavě a žízni sama sebe se otázala, s jakým asi úmyslem k ní jezdci při­jíždějí.

Její nervy byly napjaty na nejvyšší míru. Již myslela, že zpěně­ní koně kolem ní přeletí, když jezdci trhnutím u ní zastavili a vzali ji do svého středu. Byla tedy jejich zajatkyní.

Ale hnědé tváře se dívaly přátelsky. S klidem a důstojností se­sedli muži s koní. Nanna se zaradovala, když se od nich dověděla, že je blízko říše Is-Ra. V tom okamžiku měla pocit bezpečí.

"Koho hledáš?" ptali se muži přátelsky.

"Nahome!" odvětila tiše.

Jméno zapůsobilo jako heslo. Hluboce se před ní sklonili Arabové až k zemi a mlčky zahalili své tváře. Beze slova pozvedli Nannu na jednoho z koní a jeli s ní k světlému domovu.

Jen málo Ismánů zůstalo ve světlém městě Is-Ra. Když pochovali schránu svého Pána a s velkou věrností vyplnili všechny povinnosti z toho plynoucí, vrátili se zase zpět na svá místa v říši, která jim byla Pánem určena.

Tři z nich, kteří nejlépe pochopili poslání Abd-ru-shinovo, ho brzy následovali a byli pohřbeni v pyramidě. Stavba rychle rostla a byla s největší uměleckou dovedností dokončena. A tak jako stavitel tvořil dále na díle, které Abd-ru-shin založil a jemu s důvěrou pře­dal, tak jednali i ostatní služebníci zcela podle vůle svého Pána. V píli a věrnosti pracovali na mohutné výstavbě státu a jejich síla rostla při tom dne ze dne.

Jeden z nejstarších Ismánů, který po smrti Is-ma-ele byl Abd-ru-shinem pojmenován Is-ma-il, převzal z Abd-ru-shinovy síly duchovní vedení. Nam-Chan byl jeho pravou rukou. On přeměňoval vůli Is-ma-ilovu ve skutky. Všechny dary, které Abd-ru-shin v Nam-Chanovi objevil a svým vedením rozvinul, došly nyní uplatnění. Stal se vůdcem a vykonavatelem Boží vůle.

Bohatě a krásně zářilo bílé město ve světle Boží milosti. Pln síly pulsoval v něm život a strážci moudrosti a zákonů pečovali, aby zákony byly naplněny životem a zůstávaly zachovány tak, jak to chtěl Pán.

Mnoho lidských duchů našlo ještě cestu pouští k svatému městu moudrosti a čistoty a zůstalo tam. Každý, kdo tam došel, následoval volání Nejvyššího a došel v bílých zdech ke svému cíli a ke svému určení.

Nanna byla jedna z prvních, kteří směli dosáhnout města Světla. Byla tam přijata jako dávno očekávaný host. Její moudré, bdělé oči poznaly v lesku a půvabu žen nadpozemský proud síly, který kdysi roz­jasňoval také chrám Isis, když v něm byla Nahome. Když překročila práh paláce, ihned věděla, že Nahome již není na této zemi.

Ženy se jí mile ujaly. Mezi nimi zvláště Ere-si, egyptská chrá­mová tanečnice. Dozrávala k dobrotě a vyrovnanosti. Jí svěřila Nanna děj svého života. Ere-si věděla již z úst Nahome o Nanně, strážkyni a přítelkyni jejího dětství. Rovněž tak věděla o knězi Amon-Asrovi. Dlouho sedávaly ženy v bílých, světlem proniknutých síních nad zahra­dami. Vyprávěly si o svých osudech a o moudrém vedení. Nanna prožíva­la všechno, co Ere-si vyprávěla, celou svou žhavou duší. Zprvu žena­mi, pak učiteli a knězi Světla byla uváděna do zákonů Božích. Tak vstoupila do kruhu služebníků Pána. Směla slyšet hymny znějící z úst Ismánů. Viděla překrásné slavnostní tance, které Ere-si zasvětila Pánu.

Nanna, která přišla z míst bohatých na kult a krásu, žasla, jak živoucí byly tyto slavnostní obřady. Služebníci, kteří v nejčistším uctívání plnili svou svatou službu, se jí jevili jako Bohem omilost­nění. A po-prvé zase prožila blažené spojení se silou Světla jako teh­dy, když Nahome přišla do chrámu Isis. Nanně se dostalo i velké mi­losti. Stala se vidoucí! Světlem tryskající nádoba na bílé tabuli zazněla chvějivým tónem. V záplavě zlatěbílého Světla, které se roz­lilo nad kruhem Ismánů a služebníků a vystupovalo až ke třpytným ob­loukům chrámové síně, se jí zjevil obličej. Byla to tvář božského prostředníka. Jeho zlatě zářící oko vyzařovalo lásku a moudrost. Po jeho levém boku viděla vznášející se postavu v bílém dlouhém oděvu a s liliovou korunou. Po pravici stála královská Paní, jejíž tvář by­la plná lásky. Kolem ní poletovalo růžové světlo jako jemné obláčky. I ona měla korunu ze Světla. Zářivě černý plášť zahaloval svítící, téměř průhlednou postavu. Nanně se zdálo, že tento tmavý plášť světlé paní umožňuje přijetí postavy.

Udivená se v duchu tázala, kdo to je, a slyšela jméno. M a r i a .

Při zvuku tohoto jména se v Nanně přihodilo něco podivuhodného. Přemožena klesla na kolena. V jejím duchu se chvěla slova :

"Tobě sloužím!"

Toto prožití bylo tak veliké, že o něm nemohla mluvit s nikým kromě Ere-si. Obdržela silné duchovní spojení s oběma světlými žena­mi, které viděla po boku Pána. Přece však ještě nevěděla, kdo tyto ženy jsou. Nepoznala ještě tvář Čisté Lilie. Pomalu musela být přip­ravována.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama