close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi


Pozor! Po 16. 8. 2020 bude tento blog pokračovať na: http://vaznost-doby.bloger.cz/

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nahome 14

16. května 2020 v 9:47 |  Príbehy
O něco později putoval vážný bílý průvod pouští zvolna k světlé­mu městu. Schrána bílého knížete odpočívala bílá a tichá jako ve spánku na nosítkách a vedle něho, nerozlučně jako za života, milá schránka něž­né Nahome. Dobrovolně následovala svého Pána, aby směla být u něho.


A tak se setkal spěšný posel Aloe se smutečním průvodem devět hodin po vraždě.

Když přijalo tělo Vyslance Božího smrtící ránu z ruky temného vraha, ihned vystoupila jeho světlá bezbytostnost, obklopená ještě duchovními a jemnohmotnými schránami.

Na tomto prvním stupni jeho uvolnění se z hmotnosti, která ho musela zakotvit na zemi, bylo z milosti jeho silou přitaženo mnoho probouzejících se duchů. Směli tak najít cestu k poznání.

Ale v tomto světově převratném okamžiku, který rozechvěl všechny úrovně stvoření a celý kosmos, byli také mnozí v pozemských tělech ještě žijící duchové tak uvolněni a probuzeni, že směli vidět světlou postavu Abd-ru-shinovu a skrze ni přijmout zprávu a příkazy.

Ti však, kteří již na zemi přišli s ním do styku a kteří byli svatou jiskrou Boží osvíceni a prožhaveni tak, že jejich mdlé jiskry ducha se zase rozhořely v plamen, ti viděli a prožili nějakým způso­bem hodinu odloučení.

Tak Mojžíšovi se dostalo posledního příkazu přímo od Pána. Napl­něn silou, kterou jeho duch v této hodině skrze Abd-ru-shina přijal, nastoupil svou cestu Rudým mořem a pouští. Poznal pomoc Boží.

I Aloe viděla smrt Abd-ru-shina. Bledý a světlý stál před ní s krvácející ranou, oloupený o náramek. A přibližně v témže okamžiku prožil její duch bolestné odloučení od jejího dítěte.

Bylo to vyšší, duchovní dění, do něhož nemohl promlouvat žádný pocit. Zřetelné zůstalo při tom cítění, že zmizely svazky, které by­ly dány k tomu účelu, aby duch Irmingard mohl přirozeně zakotvit v pozemském těle.

Z pozemského těla Nahome se vybavila světlá postava Irmingard a hledajíc oporu, pevně se spojila se zářícím paprskem, který z Abd-ru-shina ještě dlel na zemi. Sledovala jej výš a výše letem nejčistšího Světla přes všechny úrovně.

Ještě jednou spatřila Aloe světlou postavu Irmingard jako v okamžiku jejího vtělení. Obklopená růžovým světlem a vznášejícími se květy zářila jako hvězda.

Při tom se však od ní vzdalovala a zanechala Aloe na zemi s váž­nou, vědomou touhou.

Hluboké ticho zavládlo nad světlou říší Is-Ra.

Aloe vyhledala Ismány a podala jim zprávu o svém vidění.

Ismáni a všichni věrní služebníci Abd-ru-shinovi čekali na pos­la, kterého vyslala Aloe. Sotva měli ještě naději. Cítili, že Aloe řekla pravdu.

Přišli do stavu, který není možno popsat pozemskými slovy. Za­pomněli na svoje já a cítili se být jen celkem. Jako zářící kruh vy­stupovali v modlitbách a následovali svého Pána. On je přitahoval a daroval jim sílu.

Slunce se schylovalo k západu. Na druhý den se zase vyno­řilo zářící a žehnající. Na bílých terasách střežili ještě sluhové Abd-ru-shinovi, aby nepřehlédli vynoření se průvodu v dálce. Chlad noci ani žár slunce je nemohl zahnat z jejich stanovišť. Aloe stála v bílém hávu na nejvyšším místě a bystrým zrakem neúnavně zírala do oslepujícího poledního žáru i do hloubky ztemnělého nočního obzoru.

Konečně po dvou a půl dnu pozorovali, že se blíží předvoj arabs­kých jezdců. Obě schrány byly pečlivě a pomalu vezeny divokými, ale věrnými Araby.

Ismáni uspořádali všechno nutné, což bylo tiše a slavnostně prováděno.

Z mnoha sloupů šlehaly k nebesům ohně. Prostory, dvůr a síně ve­doucí k chrámu byly ověšeny bílými závoji. Obrovské skupiny palem se podivuhodně vyjímaly na bílém podkladu.

Při veškeré té práci nebylo slyšet žádný projev bolesti. Jen nepop­satelně slavnostní nálada spočívala nad lidmi.
Z chrámu, v němž měli oba mrtví odpočívat, než se za nimi zavřou obrovské balvany komory mrtvých, zněla hudba. Od časů Ismánů nebylo již na zemi takové hudby. Bylo to věrné napodobení zpěvů blažených duchů a mohli je zachytit jen ti lidé, jejichž duchovní ucho jim smě­lo naslouchat.

Za zvuků tohoto posvátného zpěvu nesli Ismáni do chrámu schrány svého knížete a Nahome. Ještě jednou se seskupili přítomní v modlitbě kolem svého Pána. Pak se zavřely brány a závěsy pro všechny, kteří nepatřili k vyvoleným.

Po této pobožnosti byla těla podle obvyklých mravů nabalzamovaná.

Aloe chodila sem a tam jako nepřítomná, ačkoliv ve všem pozem­ském jednala zcela jasně a byla všude ku pomoci.

Na pyramidě se horečně pracovalo. Bohatství Abd-ru-shinovo bylo z veliké části narovnáno do komor pro poklady. On sám i milá Nahome se podobali drahocenným nádobám, zdobeným drahokamy, když byli milují­címa rukama připraveni ke svému pohřbení.

Ismáni a vyvolení doprovázeli nosítka. Pak šly ženy. Aloe byla mezi nimi. Jako poslední ještě směla zřít rakev Nahome, jež pak byla zavřena. S tichým vzlyknutím se zhroutila. Již se v pozemském těle neprobudila a brzy na to byla uložena k odpočinku.

Vyzařování Vyslance Božího bezprostředně přitáhlo sílu Čistoty vzhůru.

Založením říše Is-Ra byla na zemi zakotvena Boží síla a proudila odtud po zemi, aby řešila nebo upevňovala to, co bylo bytím Abd-ru-shinovým na zemi započato.

Ihned po odchodu Abd-ru-shinově dostalo se jeho pozemským pomoc­níkům velmi zesíleného duchovního vedení. Všichni stáli na místech, která jim jejich Pán osobně určil, a z nich působili. Všechno, co poz­nali a rozhodli, bylo z jeho vůle.

Mojžíš byl první, u něhož byl ihned viditelný tento mocný účinek.

V jemnohmotných říších však vznikl silný pohyb. Myšlenky se zhutňovaly neobvyklou silou a rychlostí, všechna přání a všechny činy se ihned projevily. V městě Abd-ru-shinově a nad jeho pomocníky se mohlo přirozeně vyvinout jen dobré. Nad Egyptem však, kde vládlo tem­no, došlo k hroznému řešení.

Bytosti v záhrobí byly tímto pohybem probuzeny a poznaly tím Světlo. S vroucí touhou směly povznésti své duchy.

V nižších vrstvách se však odehrávaly otřesné obrazy a události, neboť tam bylo omyly spoutáno mnoho duchů.

Nad egyptskou zemí ležel šedivý planoucí oblak z jemné hruboh­motnosti, který přecházel do vířivého, stále více se zrychlujícího pohybu. Formy strachu a útvary nenávisti stoupaly vzhůru jako husté, jedovaté mraky. Věšely se na strachem a bídou uvolněné lidské duchy a ti jako bez vůle se stávali hříčkou všech těchto myšlenkových forem.

Také zvířata cítila tlak z těchto nižších úrovní. Stala se plachými, neveselými a vypovídala poslušnost svým pánům. Posvátní bý­ci onemocněli. Nad městy táhli s křikem velcí ptáci ve velikých hej­nech. Všude to páchlo rozkladem. Přibývalo špíny. Pod tlakem, jehož příčina jim byla nepochopitelná, nedbali lidé ani nejnutnější čistoty.

K tomu se přidružily nemoci z bažin, rozmnožované hmyzem.

Ruka Páně seslala na Egypt těžké rány.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama