close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi


Pozor! Po 16. 8. 2020 bude tento blog pokračovať na: http://vaznost-doby.bloger.cz/

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nahome 12

3. května 2020 v 8:36 |  Príbehy
Aloe často vzpomínala na Amon-Asra s díkem za jeho moudré vyučo­vání. Jak dobře pochopila rychlou přeměnu Nahome, když věděla o čistém duchu dítěte. Moudrý kněz naznačil její světlou cestu jen málo slovy. Matce však tím poskytl velkou pomoc. Pochopila, že pro Nahome bylo dřívější bytí jen přechodem a že teprve zde začal její pravý život.


Vzpomínala také na onen duchovní obraz v osudné noci před přepa­dením. Od té doby byl mezi ní a jejím dítětem široký modrý proud. Nahome našla svůj domov. Ona však musela zůstat na své hranici.

Aloe se stala Egypťankou, nebyla již mladá a byla osudem těžce postižená. Mnohé musela odsunout stranou, musela se pohřížit hlouběji, dříve než se mohla cítit zase volná jako v době, kdy očekávala Nahome. Bylo jí, jako by její život byl ukončen, jako by žila pouze k vůli tomuto dítěti.

Z jejího pozemského utrpení zůstal hluboký otřes. Musela začínat úplně znovu a cítila se osamocená. Tak to vypadalo v její duši.

Žila tiše a osaměle. Přece však bděle pozorovala vývoj všech věcí.

Byla ještě uzavřená a plná bolesti, plachá a hrdá. V její hrdos­ti spočívala pokora, vychováním vštípená důstojnost Egypťanů a v její plachosti úcta před velikostí, kterou zde potkávala.

Aloe tím pociťovala velkou prázdnotu. Nemohla být svému dítěti již ničím. Přece však chápala její druh a děkovala za její štěstí.

Její jasnoslyšnost a jasnovidnost téměř zanikla od té doby, kdy přes ni přešly velké otřesy. Tyto vlastnosti jí byly dány Světlem pouze pro její vedení kvůli Nahome, a Nahome byla teď u cíle.

Aloe však pomalu sílila v klidu a péči, která jí byla poskytová­na, a její duchovní čilost se vracela. V duchu viděla postavu muže, který ji začínal vést a radil jí i objasňoval, čemu nerozuměla.

Tak byla připravována, aniž by to sama napřed věděla.

Čas rychle plynul. Nahome rozkvetla a její duch se rozvinul k velké síle. Všechny ženy v ní ctily vzor pravé ženské ctnosti. Její láska a připravenost k pomoci naplňovala všechny díkem.

Křišťálová láska Nahome k Pánovi našla svůj původ. Na svou vlas­tní prosbu v nejčistším chtění prošla svou cestou až do hmotnosti.

Podle zákona přitažlivosti, který její Pán a mistr jasně vyložil svým poddaným, bohatě k ní proudila láska, čistota a nejvyšší ženská ctnost ze Světla a z ní proudila opět ke všem těm, kteří byli čisté vůle, s po-žehnaným světlem Královny nebes.

Mezi pozemskými ženami se našly takové, v nichž Světlo mohlo za­kotvit k záchraně a vedení lidského pokolení.

Abd-ru-shin podnikal dlouhé jízdy krajem s Nahome a s malým, vybraným průvodem. Srdce lidí jim při tom letěla vstříc v jásotu a díku.

Jeli také stepí a pozorovali zvířata, která táhla k napajedlům, ale nelovili. Abd-ru-shin, který miloval a chránil všechny tvory, radoval se z jejich života. Zabíjet se smělo jen v nutné obraně.

Jednou jeli pouští až k řetězu pahorků. Abd-ru-shin dosud nevedl Nahome touto cestou. Vesele jela podle jeho boku jako vždy, když byli sami v přírodě. Její radostný hovor však zvolna přestával, když při­jížděli na cestu, kde poznávala stopy četných lidí a povozů.

Blížili se k místu, nad kterým se vznášelo posvátné mlčení. Zlatě planulo světlo slunce na blízké bílé pahorkatině. Poušť se rozprostí­rala do dáli, zatímco bylo ještě vidět třpytivé kupole světlého měs­ta jako fata morganu.

Abd-ru-shin zavedl Nahome na výše položené místo, odkud měla vyhlídku na všechnu tu zářivou, mlčící nádheru. Nahome sňala závoj s tváře a její výrazné oči vyjadřovaly obdiv, napětí a otázku. V hloubce pod jejich nohama se zvedla veliká stavba v obrovském čtverci, který vedl do hloubky. S kameny a nejdrahocennějším materiá­lem zde bylo umělecky započato zvláštní stavební dílo.

Oči Nahome byly náhle vážné, jako by v dálce viděly těžké událos­ti. Úzkostným hlasem se tiše zeptala:

"Pane, co je to za stavbu, která mne i přes veškerou krásu tak rozteskňuje?"

"To bude místo, kde budou ležet naše pozemská těla, až přijde hodina našeho návratu do Světla. Buď klidná, ještě mnoho roků uplyne do té doby!" s útěchou dodal Abd-ru-shin, když zpozoroval její úlek.

"Do té doby dojdeš i ty tak daleko, že se budeš moci radovat, až mne Pán zavolá zpět."

"Budu se radovat jen tehdy, když mne vezmeš s sebou, nenechávej mne zde samotnou!"

Již o tom nemluvili.

Abd-ru-shin jí ukázal umělecký půdorys stavby, jejíž základy tvořily komory pro poklady. Při pozorování shora se průřez jevil jako dokonalý krystal.

"Na tomto základě se bude zvedat pyramida."

Na místě, kde dílo čekalo na své dokončení, panovalo naprosté ticho.

Veliký pták opisoval na temné modři nebes široké kruhy.
Nahome sotva dýchala, byla zcela pohroužená do sebe a znovu stáhla svůj bílý závoj. Mlčky jela vedle svého Pána zpět.

Kruh za kruhem duchovního dění se dokonával a vyzařování Abd-ru-shinovo naplňovalo jeho silou stále větší kruhy.

"Bíle to kolem Tebe svítí, Pane," řekla Nahome, "když jsi blízko. Stojíš-li však opodál, pak z tebe vycházejí paprsky ve formě kříže. I Aloe to vidí a mnohé z žen cítí zesílené záření. Ismáni to však vědí. Ti Ismáni vědí vůbec všechno. Oni vědí o tvém vznešeném původu i o tvém poslání. Vědí i o tom, co přijde. Ale oni mlčí. Oni vědí všechno svým duchem."

Abd-ru-shin rád naslouchal, když Nahome vyjadřovala svá pozoro­vání. Zřídka jí však na to odpověděl. Jen když se přímo ptala, pak jí dával několika slovy tak jasná vysvětlení, že se až divila, proč na to nepřišla sama.

Všechno, co Abd-ru-shin ze zákona vysvětloval, bylo tak přiroze­né. Jakmile to vyslovil, znělo to prostě. Vše co řekl, se splnilo. Splnilo se to na lidech i v nich, podle jejich druhu buď rychle nebo pomalu. U těch, kteří byli duchovně pokročilejší, tím rychleji. Čím více se snažili žít podle jeho Slova, tím lehčeji se urovnávaly je­jich cesty.

Jak řekl Amon-Asro, byli teď přiváděni také lidé, kteří mohli být přáteli Nahome. Ona je však nepotřebovala, protože žila jen pro svého Pána.

Nevěděla, jak se tím stále více zesilovalo zachvívání zářících kruhů, jak zářivě tryskají vysoko vzhůru ke svému původu tak, jak se ona stále více přibližovala ke svému vysokému cíli.

Jen jedna z žen to věděla. Její silné prožití v Bohu, její touha po Světle ji vnitřně tak utvářela, když do-provázela své dítě na ces­tách, že se jí dostalo veliké pomoci ze Světla : Aloe ! Ale přece mlčela. Svou plachost a hrdost však nepřekonala, když se jí Abd-ru-shin ptal :

"Pojedeme do Egypta ke dvoru faraona ! Nechceš nás doprovázet?"

"Pane, budu zde věrně střežit a radostně očekávat hodinu vašeho návratu."

Ó, kéž by byla doprovázela své dítě na poslední cestu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama