close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi


Pozor! Po 16. 8. 2020 bude tento blog pokračovať na: http://vaznost-doby.bloger.cz/

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nahome 8

5. dubna 2020 v 8:24 |  Príbehy
Výpravy za kořistí a pohraniční faraonovy šarvátky nepřinášely nic dobrého. Loupeží a bitkami zesurovělý vojenský lid nechtěl odpo­čívat. Stále byly mezi nimi hádky a nesrovnalosti. A z pouště přichá­zely mnohé ozbrojené bandy lupičů, které olupovaly bojiště za noci.


Paláce musely být proti poušti opevněné a města zvláště hrazená. V Egyptě bylo mnoho stavebních prací a ve velkých cihelnách museli nesčetní lidé pracovat jako zvířata.

Nahome nikdy nepoznala temnou stránku svého domova. Myslela, že tak musí být, aby lidé bydleli v nádherných palácích a aby jim padaly do klína spousty květů a plodů i láska rodičů a přátel.

Bylo to ještě maličké děvčátko a přece! Co znamenalo bolestné zachvění kolem jemných živých úst? Co zbarvilo někdy oči do tmava? Jako stín na ni přicházela taková hnutí. Tak se v cítění Nahome přih­lašoval tiše, ale významně její osud. Občas cítila tichou úzkost, které si však sotva byla vědoma. A s dvojnásobnou vroucností pak sáh­la po přítomnosti.

Svou čistou dětskou duší prožívala každou krásnou minutu. Její přítomnost byla darem každému, kdo směl prodlévat v její blízkosti.

Kníže Abheb býval často mimo dům. Jeho služba mu přikazovala dohlížet na opevnění hlavního města. Přesto však Aloe nechtěla zaměnit osaměle položený malý zámek za palác faraonův. Ani Amon-Asro k tomu neradil.

"Ve vašich obrazech vidím splývat uzel pro Nahome. Nastane převrat ve vývoji, duchovně neodvratný, předem určený a chtěný. Rozuzlení může být otřesné, pro Nahome to však znamená štěstí!

Ty však, Aloe, seber všechny své síly a mysli na cestu dítěte, abys nekolísala pod svou bolestí. Musíš být tvrdší, bezpodmínečně tvrdší a vůči sobě přísnější, jinak budeš mnoho trpět. Mysli na to každou hodinu, až tě zasáhne bolest. Vyzbroj se!"

Výstražně zasáhla tato slova duši Aloe. Tak vážně k ní Amon-Asro ještě nikdy nemluvil. Velmi ji to znepokojilo. Ale on jí dal současně také oporu :

"Mysli na cestu svého dítěte!"

Tuto oporu nechtěla nikdy nechat padnout.

A zase odjeli domů. Amon-Asro stál dole na břehu a zdravil je. Několik žen, Nanna mezi nimi, ho doprovázelo.
Nad vysokou postavou nejvyššího kněze přeběhlo tiché zachvění, když Nanna pravila:

"Kéž bych mohla jít s ní, Amon-Asro! Cítím, jako by to byla má povinnost."

Jasně a tázavě na ni pohlédl, jako by čekal, že se odváží k tomuto velkému kroku. Pak se obrátil a řekl :

"Pojďme nahoru!"

Nahome byla na ostrově Isis právě v době svých sedmých naroze­nin. Zdálo se, že se Nahome stala za tohoto krátkého pobytu na ostro­vě Isis o léta zralejší.

Když Aloe pomyslila na prvý týden svého pobytu, kdy Nahome sedě­la na zahradě a hrála a pak sledovala následující týdny, v nichž dítě naslouchalo slovům Amon-Asrovým, zdála se jí přítomnost na ostrově dlouhá a bohatá. Každá minuta byla vyplněná cenným prožíváním.

Zdálo se jí, jakoby její dítě mnohem rychleji chápalo a dozráva­lo, než jiné děti téhož věku. Při tom však zůstávala Nahome přece vlastní ona dětsky čistá bytost, která ji činila tak zvláště přitaž­livou.

Po svém návratu viděla všechno kolem sebe novýma očima. Všechno na ni působilo chmurněji, hutněji a tíživěji. Přece si však zachovala pohled pro pozemsky krásné a smysl pro barvy a tvary. S bdělou účastí procházela prostorami otcovského domu. Již se neztrácela v dětských snech, které bývaly mezi nebem a zemí.

Zdálo se, jako by také světlí pomocníci, kteří ji pečlivě vedli, byli jiní, vážnější. Neviděla je již. Stala se pozemsky vědomou. Se silnou životní radostí, jí vlastní, oddávala se těmto dojmům. Krásné dny na ostrově nebyly zapomenuty, ale přešly. Čekaly ji nové události v přítomnosti.

Jinak její matka. Do její mysli zase přicházely hlasy a zvuky domova, hukot velkého proudu, vůně a zvuky přicházející sem s teplým vlhkým vzduchem. Bylo s tím spojeno mnoho smutných a krásných vzpomí­nek. V místnostech byly myšlenky dávno zemřelých. Krev Aloe jakoby proudila tišeji a něco tísnivého se položilo na její hruď.

"Mysli na cestu dítěte..," uslyšela hlas Amon-Asrův a vzpružila se. Nutila se s radostnou tváří naslouchat zvědavému dětskému povídání Nahome, aby mohla odpovídat na všechny otázky.

Stály u okénka obytného pokoje, vyřezávaného na způsob tureckých řezeb v harémových budovách. Z jemných perel utkaný závoj uzavíral příjemně chladivou místnost. Dole před branou stáli z kamene vytesání lvi v prudkém slunci jako strážci. Bylo tam dusno a bylo slyšet jen kroky Nubijců.

Nejkrásněji zde bylo večer, když rudé kalichy květin vysílaly omamné vůně ze zahrad a ze setmělého Nilu se zdály vystupovat mlžné postavy. Nemyslelo se již na zelené, odporně číhavé oči a mlas­kající tlamy krokodýlů, kteří se občas objevili nad vodou.

Za časného rána však, když zašlo světlo měsíce a vrátil se zase hluk přicházejícího dne, táhly chladné větry z proudu a shromažďovaly se v této místnosti pro osvěžení v horkých denních hodinách..

Bíle svítily zlatem zdobené stěny. Pokrývaly je ozdobné kresby hnědorudé barvy. Sloupy v místnosti měly tvar vysokých, štíhlých lo­tosových stvolů a jejich horní rozšířené koruny byly zdobené tvary velkých lotosových listů. Modrá, červená a zlatá, barvy smíchané z hlíny tu převládaly.

Zvláštní ozdobou komnaty však byl zlatý, jemně malovaný vlys s vkládanými zlatými destičkami. Ukazoval pokračující řadu letících ptáků, posvátných ibisů. Roztažená křídla se řadila těsně k sobě.

Nahome odsunula perlový závoj a pohlížela na okrouhlé sloupořa­dí, které lemovalo široké nádvoří.

Cesty, proplétající se ve ztlatožlutém písku, byly dlážděné pest­rými malými kameny a podobaly se koberci z drahokamů. I zde převláda­lo zlato. Pověst říkala, že základy tohoto starého dvora spočívají na nezměrném pokladu zlata. Prokládané dlažby představovaly obrazy kvě­tin a plodů a znázorňovaly scény ze života budovatele paláce.

V přízemí vedla chrámová chodba, zdobená zlatými sochami a ka­mennými postavami králů.

Matka s dítětem společně procházely těmito prostorami jako hos­té. Chladné poklady kolem nich jim nic neříkaly. Nahome uchopila mat­činu ruku a tázavě ji vodila od jednoho obrazu k druhému. Nahome chtěla všechno vědět, ale náhle bezprostředně pravila chvějícími se rty :

"Oni byli vždycky tak mrtví? Každý má svůj výraz. Jeden zlý, jiný chytrý, třetí líný, čtvrtý poťouchlý, pátý číhavý, a všichni jsou tak ztrnulí a studení.

To mají být naši předkové? Ti že také žili? Ach, jak je to ošklivé!"

Hned však na ně zapomněla a s pokrčením ramen se obrátila k ji­ným věcem.

Široký východ je vedl do velkého sálu, ve kterém bývaly dříve pořádány slavnosti a byli přijímáni hosté. Stály tam mocné sloupy s bohatými, téměř gigantickými řezbami přirozené, prosté krásy. Kolem vysokých podstavců, na nichž spočívaly sloupy podélné strany síně, byla zlatá mříž podobná pavučině.

Síň byla ještě prázdná. Nezvykle znělo klepání sandálů na ka­menné podlaze. Byla hladká a lesklá jako zrcadlo a Nahome v ní viděla svou postavu podivuhodně sraženou či zkrácenou.

"Podívej se, je to jako jezero, jenže není vidět žádné ryby, " zasmála se a současně se ulekla pronikavého odrazu svého smíchu od řady sloupů.

Téměř se zdálo, že se smáli i sloni na ornamentech. Ale jejich ztrnulost nahnala Nahome opět strach.
"Pojď, půjdeme!"

A znovu je vedla cesta branou do vonících zahrad, poskytujících klid. V blízkosti Nilu však stál na velkých terasách dlouhý řetěz nubijských stráží. Pestré, křiklavé barvy jejich zástěr a zbraní polekaly jejich zraky.

Obrovské černé postavy vypadaly jako démoni. Nahome je však dob­ře znala a nebála se jich. Všichni se radovali, když šla kolem nich. Matka však cítila čím dále tím zřetelněji :

"Tito lidé nepřinesou egyptské zemi nic dobrého! Neustanou, do­kud neovládnou zemi!"

Opět před ní vystoupily trudné předtuchy, ale radostný smích Nahome je rozptýlil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama