close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi


Pozor! Po 16. 8. 2020 bude tento blog pokračovať na: http://vaznost-doby.bloger.cz/

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nahome 10

19. dubna 2020 v 8:53 |  Príbehy
Cesta pouští byla plná utrpení. Na šedivém, modrém ranním nebi stála velká zářící hvězda, studeně svítící. V dálce vyly stepní lišky a plaše prchaly před blížící se karavanou. Bezútěšná a nedohledná jako budoucí osud byla tato ranní jízda pouští.


Po mnoha hodinách uviděli v dálce malou osadu, ke které zamířili.

Zajaté ženy již padaly ze sedel, jak byly vyčerpané, žíznivé a naplněné strachem i hrůzou této noci. Surové nadávky je měly vzpru­žit. Když bylo vidět, že surovost už nepomáhá, byly položeny na no­sítka a neseny mezi dvěma nákladními zvířaty.

Na oblohu zvolna vystupovalo sluneční světlo. Fialové a růžové světlo letělo jako sršící paprsky přes nekonečné pláně písčitých dun. Sluneční kotouč byl zlatožlutý. Zvedl se tichý vítr a hnal před sebou písečný vír.

Teplo rychle přecházelo v sluneční žár. Když se vítr utišil, staly se paprsky ostrými a bodavými. Půda sálala oslepujícím horkem. V dálce, kde bylo lze tušit oázu, se chvěl vzduch.

Naštěstí k ní dospěli před polednem. Stany nebyly rozbity. Vůd­ce bandy spěchal, aby co nejdříve zmizel z této krajiny. Chtěli přečkat jen největší žár. Již to bylo učiněným blahem.

Byla nalezena i malá kaluž šedivé vody. Nikdo z ní však nepil, měchy velbloudů byly ještě naplněné a voda v kaluži nevypadala vábně.

Otupělost a bezútěšnost spočívala na každém jednotlivci. Množst­ví děsivých postav vzbuzovalo ošklivost. Aloe se dívala před sebe do prázdna, Nahome skrývala svou tvář v záhybech jejích šatů. Nemohla se ani postavit, když měla vystoupit z koše. Beze slova klesly na kámen.

Zajatci se k sobě nesměli přiblížit a nesměli ani mluvit. Nikdo z nich nemohl kněžně ani dítěti pokynout rukou. Nikdo pro ně neměl slova ani vlídného pohledu. Ony toho však nepostrádaly a byly jen rá­dy, když neviděly vůdce, protože ten byl z nich nejstrašnější.

Konečně po dlouhém, parném odpočinku šli zase dále. Jak se zdálo, táhli podle plánu určitým směrem, přestože nebylo znát žádnou cestu ani pěšinu. Ale v dálce na obzoru jakoby stál světlý, zářící plamen. Byl to jen klam smyslů, nebo zrcadlení vzduchu?

Aloe to dobře viděla. Brzy ji však zachvátila tupost. Když vidě­la vedle sebe zoufalstvím němé dítě, projelo to jejím srdcem jako dý­ka. Její radostné dítě, čeho se dnes ještě dožije? Vtom jako sen zněl z jejího nitra Amon-Asrův hlas :

"Může to být otřesné, pro ni to však znamená štěstí!"

Do jejího srdce tiše vstoupila naděje. Odvážila se vysílat beze slov úpění o pomoc. Zdálo se, že se nad pouští šíří jemné vlny, při­jímají její volání o pomoc a nesou je tam, kde dojde vyslyšení. Ve své hluboké bolesti náhle cítila, že opravdu nejsou opuštěny. Od této chvíle bylo Aloe i dítěti lépe.

Monotónní pohyb zvířat uspával. Soucitné slunce vysílalo slabší paprsky.

Když nadešel večer, zastavili. Byly vztyčeny stany a zapáleny ohně proti dravcům. Aloe a Nahome musely do vůdcova stanu. Dítě však naštěstí nebezpečí netušilo.

Noční hodiny byly strašné a bez konce. Aloe se neodvážila zavřít oči. Nahome však mohla spát. Položila si hlavu na kolena matky a v dřímotách zapomněla na všechno hrozné utrpení.

V Aloe se však znovu probudila všechna ta hrůza, která se přes ně přehnala. Jako v horečce prožívala ještě jednou posledních čtyři­advacet hodin. Táhly před ní děsné, horečné obrazy. Rány se znovu otevřely. Bude mít tato noc vůbec nějaký konec?

Konečně přišlo ráno. Stan však nesměly opustit.

Tu najednou jakoby se země tiše zachvěla. Jako by mnoho kopyt bu­šilo do země. Nahome položila ucho k zemi a přikývnutím potvrdila matčino pozorování. Obě však byly tak ustrašené, že se obávaly nového nebezpečí. Znovu se roztřásly jako v horečce.

V ležení zavládl neklid. Stráže spěchaly sem a tam. Všichni živě mluvili o blížícím se nepříteli. Měl být nový boj jako v oné noci, když se pokusili někteří zajatci uprchnout?

Zdálky bylo slyšet volání. Zdá se, že jezdci se chtějí přiblížit s mírumilovnými úmysly. Nad pouští zněl hlas jako z kovu. Jeho řeči však nebylo rozumět. Musely to být rozkazy.

Dunivé kroky koní se brzy blížily ze všech stran, jako by bylo ležení obklíčeno. Náhle se rozlehly pusté kletby a pak bylo ticho.

A znovu z dáli zazněl útěchyplný hlas, jenž působil na Aloe a je­jí dítě tak konejšivě. Nahome se vztyčila:

"Jako bych znala tento hlas!"

Přes všechen strach, který je ovládal, začal v nich klíčit po­cit štěstí. I Aloe byla klidnější. Bylo to zvláštní, zdálo se, jako by svět zadržel dech, jakoby se zastavil čas.

Za několik minut se stan otevřel. V planoucím slunci, které proudilo do dusného prostoru, stála bílá postava střední výšky. Zlatý řetěz a meč byl její ozdobou.

Ale mnohem zářivější než slunce a bílý háv jevily se ženám oči tohoto muže. Bylo jim, jako by v tomto neznámém k nim přicházel pramen lásky a síly. Jejich strach se rozplynul. Mohly se jen dívat. Jejich oči se široce rozevřely. Vyjadřovaly sice ještě úzkost, ale bylo v nich vidět již i naději. Naplnila je nevýslovná útěcha, když usly­šely slova:

"Předáš mi obě ženy a všechny zajatce!"

Zuřivý výkřik Egypťana a na to následující boj jimi otřásl. Ale jen krátce trval strašný zápas.

Rychle a jako s útěchou se k nim obrátil neznámý kníže. Nahome se k němu přiblížila hledajíc ochranu.

"Jak se jmenuješ?" tiše se tázal hlas plný dobroty.

"Nahome."

"Chceš jít se mnou, Nahome? A chce i tvá matka mne provázet do mé říše? Budete bydlet v mém paláci."

Nebyla to vyhlídka na bydlení v paláci, která jí vehnala slzy do očí, ale byla to slova: "Chceš jít se mnou a chce i tvá matka mne doprovázet do mé říše?" která zasáhla jejich duchy jako volání z věč­nosti.

"Pojďte a následujte mne!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama