close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi


Pozor! Po 16. 8. 2020 bude tento blog pokračovať na: http://vaznost-doby.bloger.cz/

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nahome 7

29. března 2020 v 8:45 |  Príbehy
Dům byl slavnostně vystrojen k přivítání své paní. Věrní služeb­níci s radostí čekali na ni a její děvčátko. Jak jinak se teď jevil Aloe šedivý dům a mlčenlivý park mocných palem.


Matka a dítě často sedávaly u vody. Tam také Nahome podnikala prvé pokusy o chůzi. Když se kníže Abheb vrátil s bohatou kořistí a s mnoha otroky domů, mohlo mu jeho dítě, které dosud neviděl, běžet vstříc.

Čas rychle plynul. Z dítěte, které se napřed zdálo žít více v nebi než na zemi, bylo živé malé děvčátko.

Nahome ráda sedávala v teplém písku řeky a hrála si s blýskavými ještěrkami. Také si v písku vyhrabávala hluboké rýhy, které naplnila voda z řeky, a nechávala po ní plout velké květy.

V malém, živém děvčátku se brzy probudila vyslovená svévole. Vždy radostně, vždy přátelsky, ale určitě dělala jen to, co se jí líbilo. Bylo-li jí něco zakázáno, dovedla poslušně, ale velmi lehce se přes to přenést. Přece se však s ještě větší nenuceností a srdečnou přívě­tivostí vrátila ke svému přání, Ale jen zřídka žádalo dítě o něco, co jí muselo být odmítnuto.

Stará Thonny, její osobní otrokyně, dovedla s ní velmi dobře a lehce vyjít. Často ji opatrovala celé dny, když rodiče Nahome muse­li být přítomni nevyhnutelným slavnostem u faraona. O to šťastnější bylo pak zase shledání.

Aloe chtěla pro Nahome hledat družku ke hrám, neboť živé dítě toužilo po společnosti. Při jedné návštěvě v chrámu Isis se na to tá­zala kněze Amon-Asra. Ten však potřásl hlavou.

"Nenajdeš nikoho, kdo by se k ní hodil. Brzy bys cítila velkou propast mezi ní a ostatními dětmi. Daruj jí radost, bude pak stále šťastná a ráda se obejde bez lidí.

Předně není žádných lidí v jejím životě, kteří by se mohli k Na­home přiblížit mimo tebe a nás zde na ostrově. Teprve s dobou její pozemské zralosti přijdou ti, kteří jí rozumí."

Také v chrámě Isis se lecos změnilo. Přišli noví kněží a Jech-tu zde již nebyl.

Byl povolán k faraonovi a dal své umění do jeho služeb. Ve vel­kém chrámě vykonával svůj úřad s horlivostí, až našel uspokojení pro svou bezmeznou panovačnost.

Amon-Asro dobře věděl, že se odtamtud pokoušel dosáhnout moci nad kněžími Isis. Dokud však žil Amon-Asro, nemohlo se mu to podařit. Jeho tělo i duch zůstal naplněn až do vysokého stáří požehnáním ho­din, v nichž směl otevřít Nahome bránu k pozemskému bytí. Moudrost a vědění v něm vykvetly v nekrásnější květy a on se těšil z ovoce svého jednání. Vychoval nové žáky a nové kněze. Sídlo Isis pod jeho vládou rozkvetlo v nejvznešenější sídlo duchovní moci. Umění rozkvet­lo v kráse a rozšiřovalo se odtud po zemi.

Ostrov Isis se stal silným protipólem ostatního Egypta, směřují­cího stále více k zániku. Ale lidé o tom ještě nic nevěděli.

Amon-Asro měl pravdu. Léta plynula v blažené harmonii a tiché radosti Aloe a jejího dítěte.

Dítě začínalo živě sledovat rozhovory, které slyšelo mezi Nannou a svou matkou. Tiše si při tom hrála s květinami, když obě ženy sedě­ly v zahradě a mluvily o vážných otázkách. Sotva jim napadlo, že Na­home sleduje jejich zábavu. Nebylo ani myslitelné, že by to dokázalo dítě v tak mladých letech.

Ačkoliv byla zabraná do hry, vnímala Nahome stále rozmluvu žen. Pojednávala o duchovních věcech, o blížení se působící vůle, o síle Božského Světla, které jako bouře odfoukne všechno temné, škaredé z této země a vítězně rozšíří spravedlnost a lásku. Pojednávaly o hvězdách a spisech Amon-Asrových a od té hodiny bylo v přáních dí­těte ostře vyryto :

"Vznešené Světlo musí přijít, zlé musí zajít. Chci číst knihy, chci, aby mne Amon-Asro naučil číst."

V Nahome vystoupila vroucí touha a byla živena prvním paprskem vzpomínky na její určení. Nevědomě se v ní z touhy probudilo chtění. A co Nahome chtěla, toho dosáhla.

Bouřlivě žádala matku, aby jí dala Amon-Asra za učitele.

Ta však potřásla hlavou :

"Dítě, ještě není čas. Ale já se ho zeptám, snad budeme moci ně­co spolu připravovat."

To však nebylo Nahome po chuti.

"Buď pořádně, nebo vůbec ne!"

To byla její odpověď. Aloe se tázala kněze.

"Ona to dokáže," pravil, "ale jiným způsobem, než je všeobecně obvyklé. Vědění, které je v ní uloženo, procitne, když uvidí pomůcky lidí. Musí však začít písmem, které bylo čistě převzato z ducha, na příklad chaldejština.

Nechej mne vést Nahome, bude třeba jen několika málo hodin, pak se již sama naučí, co bude potřebovat. Jen tak bude mít z toho radost, jen tak jí to může přinést užitek."

Aloe děkovala a byla šťastná. Ještě nikdy se nestalo, aby od něj odešla s prázdnou a bez pomoci.

A tak zůstali jako hosté na ostrově Isis. Všichni se těšili, obzvláště pak Nanna a Nahome, které byly dobrými přítelkyněmi.

Brzy seděla Nahome s planoucí lící a zářícíma očima u nohou sta­rého kněze. V maličkých ručkách držela tabulku jemného vosku a olůvko a s velkou námahou malovala znaménka, která ji Amon-Asro kreslil do písku.

Zvláštní radost ji však připravili holubi vyletující ze sluneč­ních hodin. V oslnivých hejnech obletovali bílé chrámové sloupy. Stá­la s miskou a házela jim zrní. Brzy byli tak dobrými přáteli, že již ani neodletovali, když se k nim Nahome přiblížila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama