close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi


Pozor! Po 16. 8. 2020 bude tento blog pokračovať na: http://vaznost-doby.bloger.cz/

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nahome 5

15. března 2020 v 8:07 |  Príbehy
Nanna velmi pečovala o kněžnu. Silné prožití slavnosti Isis ji hluboce uchvátilo a potřebovala péči a klid. Aloe byla stále jasnoslyšnější a jasnovidnější vůči přicházejícím událostem na této zemi. Vše, co jí bylo o tom zjeveno slovem a obra­zem, vyprávěla knězi, a on to srovnával s hvězdnými obrazy. A ejhle, vyvstával z toho stále víc a více obraz důležitých duchovních a po­zemských událostí v Egyptě.


Bylo to v době, kdy se vody Nilu rozvodnily v mocné proudy (začátek září podle našeho nynějšího počítání).

Posvátný ostrov byl omývaný a obklopený šedými bublajícími víry. Měkce a jemně spočívalo světlo slunečních paprsků, cloněných mnoha oblačnými závoji, na stříbrných vlnách. Nad korunami stromů se zveda­ly dusné jemné výpary, jakoby bytostní chtěli hbitými prsty natkat světle šedých pavučin, aby ukryli před zraky světa příchod tajemného čistého vzniku.

Vody vystoupily tak vysoko, že těsně obklopily síně. Krásné sloupy a přístavby byly již z poloviny pod vodou.

V posvátných síních na dlouhých chodbách ženské budovy pospícha­ly tiché kroky sem a tam, zatímco v chrámu byla hodinka tichých mod­liteb před zlatým obrazem svaté matky.

Ptáčci tiše pěli na stromech a jejich libé a lákavé hlásky letěly otevřenou síní až k ženě, která tu v úzkosti a přece radostně ležela v bolestech. Po jejím boku byli věrní strážci, pomáhající ženy a moudrý lékař.

Projevovala se činnost svaté lásky Boží a Jeho vůle. Všechny by­tosti to v tušení chápaly a radovaly se. Světu se zrodila čistá kvě­tina, která měla všem ženám přinášet spásu. Měla být zakotvením čis­toty a věrnosti ze Světla, aby opět podle vůle Boží na zemi prospívaly. Měla být splněna prosba, která byla přednesena ve věčnosti.

Příroda se otevřela. Isis, svatá máti, připravila půdu, po níž by Astarté mohla znovu sestoupit dolů. Všechny pomáhající síly Světla se zase mohly spojit se zemí, protože Čistota byla inkarnována v pozems­kém těle. Sférami zazníval jásavý zpěv.

Kněz Amon-Asro přistoupil k loži kněžny Aloe. Byl první, kdo položil svou ruku na malou hlavičku, porostlou hustými hedvábnými vlásky, kterou bylo sotva vidět v bílých jemných tkaninách. S vroucí radostí držela ji matka v náručí.

"Nezasvětím ji Isis, kněžno!" řekl Amon-Asro. "Náleží vyšší síle, kterou chci teprve poznat. Dovol, abychom splnili nutné obřady a us­pokojili tak kněze. Nelze upustit od slavností v chrámě, vlastní slavnost má však být teprve později a v největší tichosti."

A tiše zašeptal Nanně :

"Stav matky a dítěte nechť je nyní naší největší starostí. Zůs­taň stále u kněžny, i v noci. "

Aloe byla tak unavená, že nemohla ani zvednou hlavu. Němý úsměv děkoval knězi za jeho otcovskou péči. Sotvaže vystoupil z pokoje, zavřely se jí oči. Hluboký, sílící a uzdravující spánek zahalil matku i dítě.

Rozvodnění Nilu dostoupilo nejvyššího stavu. Vody hučely, šedož­lutě se valily a sloužily nejrušnější dopravě. Byly přece hlavní obchodní cestou, která vedla od jihu k severu až do moře.

Hlasy vod zvonivě hučely zezdola až do tichých síní, v nichž ženy chrámu Isidina v milující péči sloužily malé Nahome a její matce. Rychlé proudy nesly ozdobené lodě.

V šedivých zpěněných vlnách se válela příšerám podobná velká těla uhynulých zvířat, slonů, buvolů a nosorožců. Rybáři stáli na březích a vylovili tak mnohou cennou kořist, kterou povodeň vyrvala majite­lům. I mnohé lodi, transporty vojáků a zajatců projížděly kolem.

Rytmus pozemského života začal pozvolna pronikat z proudu Nilu zase až k omilostněným duším.

Zanedlouho se měla Nahome, dítě Světla, probudit k pozemskému utrpení, aby pak brzy nato pozvedla pohádková záplava štěstí toto něžné lidské dítě z malého knížecího dvora až k zářícímu slunci Božské říše.

Ve dne v noci sedával Amon-Asro nad svými papyry, až ho oči páli­ly. Zachvátila ho mocná touha, aby vyzkoumal osud dítěte. Cítil, že je na stopě velikého úkolu.

Tak se cele oddal svému nepochopitelnému vnitřnímu nutkání, aniž byl schopen připouštět si jakékoliv rozumové kritické otázky. Byl ve­den duchem.

Přesto nezapomínal na žádnou ze svých povinností, které mu přís­lušely jako nejvyššímu knězi Isis. Ke všem, kteří mu byli podřízeni, byl přísný a spravedlivý, pln dobrotivosti a přátelství. Opravdový otec, rádce a přítel. Byl z nich však také nebystřejší a měl největší zkušenosti jak v politice, tak i v náboženství a ve vědě. Amon-Asro neměl čas k nočnímu spánku. Právě v tichu noci horlivě pracoval na věcech, které mu pak ve dne přinášely velké úspěchy.

Teď však měl probádat život, jehož začátek byl ve výšinách nedos­tupných pro jeho chápání. Mudrc se stal skromným, když zanášel zname­ní hvězd jemu známých do čtverce jemných čar. Kreslil kruhy a vypočí­tával aspekty.

Nahoře, ve středu nebes, stálo mocné slunce, které zakreslil modrou barvou a opatřil zlatými paprsky. Staly se mu viditelnými zna­ky, které jeho pisátko zachycovalo v nátlaku okamžiku, jejichž smysl mu však byl úplně nesrozumitelný. Přece se však podobaly chaldejským formám slunce, měsíce a hvězd, jejichž charakter a záření vyjadřovaly geometrickou formou. Zcela ponořený do záchvěvů těchto zákonů záření, poznával mnohé, co mu dávalo tušit nové cesty.

Nacházel jediného Boha na cestě těchto neochvějně logických vys­větlení, která mu ukazoval obraz zrození několik dní starého dítěte. Našel cestu k Bohu a poklekl před Ním v uctívající, děkovné modlitbě!

Byl tu však někdo, kdo s nepěknými pohledy sledoval svatě vážnou práci nejvyššího kněze. Byl to druhý kněz Jech-tu, který pozoroval život očima pozemské ctižádosti.

Platil za jednoho z nejvyšších mágů Egypta a jeho síly mu podle jeho mínění dávaly právo k samovládě nad náboženstvím i říší. Nenávi­děl faraona. Nenáviděl vůbec všechno, co kromě něho mělo nějakou moc. A protože on sám měl v chrámovém tichu jen úzce vymezené pole činnos­ti, byl naplněn neklidem. Chtěl se přičinit, aby se mu za každou cenu dostalo pověsti, moci a vlivu, nechť je to kdekoliv. Proto se vplí­žil, kde to jen bylo možno, do všech kruhů Egypta. Nic ho neodstrašo­valo.

Měl proti sobě jen jediného nepřítele, který byl téměř tak mocný jako on, ale nebezpečný a při tom neuchopitelný jako had. Byl to jeden z přátel faraonových : Eb-ra-nit.

Od slavnosti Isis sedával i Jech-tu dlouho do noci ve své pracov­ně. Zlobně rozvíjel jeden papyrus za druhým a ve všech svých zchyt­rale sestavených dílech hledal vysvětlení, proč mu tak úplně selhaly experimenty, které se jindy hravě dařily.

Stále hlouběji se rýsovala ostrá vráska mezi obočím, stále ost­řeji se stahovaly rysy kolem úzkých šklebivých rtů. Bodavě černé oko, které vždy zářilo alespoň nadšením nad vlastní schopností, teď pohlíželo poněkud temně. Úzce podlouhlá, hladce vyholená hlava s delšíma, trochu špičatýma ušima, klesala pod neviditelným, ale těžkým tlakem.

Namáhavé a těžké byly boje o věc, kterou bylo možno získat jen vyšší moudrostí. Co mu bylo platno všechno domnělé vědění a schopnos­ti. Vzdorem si nikdy nemohl dobýt klíč k tajemství této Isidiny slav­nosti. Nemohl mu však být ani darován, protože se uzavřel Boží síle. To Jech-tu nevěděl. Tápal v temnotách a zamotával se do fantastických dohadů. Nakonec byl blízek zoufalství. Věděl, že jen jeden mu může dát vysvětlení: Amon-Asro. Ale jeho sobectví, pýcha a ješitnost mu nedovolily, aby se tázal.

Jako slídící dravec se plížil kolem komnat kněžny Aloe. Byla mu trnem v oku a již proti jejímu přijetí k slavnosti Isis se bránil všemi si­lami. Nyní se pokoušel připisovat jí "rušení slavnosti". Stále více v něm rostla zloba vůči Aloe. Bylo štěstím pro ženy, že nemohl o ni­čem rozhodovat, a bylo dobře, že v této době bylo kněžím zakázáno opouštět ostrov Isis. V chrámu byli podrobeni přísným zákonům.

Nanna, která všechno střežila, viděla i tento hrozící mrak a varo­vala nejvyššího kněze Isis.

"Já to vím, Nanno, ale nemohu mu pomoci. Nikdy tomu nebude rozu­mět, kdybych ho chtěl zasvětit do vyššího vědění o duchu a zdroji všeho života, jenž i jeho trvale oživuje, ačkoliv jej nevyužívá. Pou­žil by tohoto vědění jen jako zbraně proti nám. Jeho zatemnění přibý­vá, chci ho v dobrotě vést dál, snad ho mohu zachránit alespoň před hlubokým pádem."

Hlas Amon-Asrův zněl vážně. Nanna k němu smutně vzhlížela.

"Jímá mne úzkost o kněžnu a dítě, když vykládá ostatním kněžím své fantazie."

"Toho se nebojím, Nanno. Někteří jsou sami příliš ješitní, než aby věřili jeho slovům. Ostatní jsou příliš čistí a drží se mého výk­ladu. Buď trpělivá, Nanno, a nečiň i ty chybu, abys pečlivostí chtěla zadržovat vývoj.

Pohleď, toto velké přetváření všech problémů, které je mi oznamo­váno našimi aspekty, přináší a řeší konflikty. Ony jsou předchůdci a bude jich stále více. Ti, kdož půjdou cestou Přicházejícího, budou kráčet krví a utrpením, nebezpečím a smrtí."

Nanna věděla, že Amon-Asro počítá i ji mezi ně. Vděčně přijala jeho poučení i důtku a ukryla je ve svém srdci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama