close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi


Pozor! Po 16. 8. 2020 bude tento blog pokračovať na: http://vaznost-doby.bloger.cz/

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Život Abdruschinov na zemi - Věštec viděl dlouhý průvod mnoha bílých jezdců

2. února 2020 v 8:41 |  Príbehy
Stále přinášeli Ebranitovi poslové zprávy o Mojžíšovi. S radostí slýchal Abdrushin o Mojžíšově silné víře a jeho úspešném postupu. Všechno, co od boha vyprosil se okamžitě splňovalo, neboť bytí Abdrushinovo na zemi bylo také současně silným soustředěním Božského Světla. Těsné spojení, které bylo vytvořeno Abdrushinovým životem v pozemské sféře umožňovalo, aby zvratné působení nastávala buď ihned po nějakém činu, neboť cesta, která jinak ležela mazi činem a účinkem zvratného působení byla zkrácena.


Mojžíšovy modlitby nepotřebovaly hledati dalekou cestu jednotlivými sférami... neboť našly v Abdrushinovi, živém to Duchu Božím na zemi, ihned spojení a tím také splnění.

Jako rána za ránou dopadaly jednotlivé události a zasahovaly bezohledně národ egyptský.

Pomalu se stalo Abdrushinovo vyzařovaní tak silným, že lidé v jeho okolí téměř onemocněli. Trvalé, vysoké duchovní napětí, které v době egyptských ran panovalo kolem Abdrushina, bylo lidem nesnesitelné. Již ani vyvolení nemohli vydržeti toto záření.

Abdrushin to brzy zpozoroval a rozhodl se, že bude střídat své bydliště. Vyvolení museli zůstati v paláci, poněvadž se stali příliš citlivými a vnímavými. Abdrushina museli provázeti, kteří nikdy nebyli s knížetem v přímém spojení a byli proto uzavřenější a méně přístupní síle Světla.

Jen Nahome snášela toto ohromné světlo. Byla jím jen posilována a povznášena. Byla stále jako dříve po boku Abdrushinově. Její vroucí přání bylo splněno. Byla tak čistá, že jako jediný člověk nebyla zasažena tímto zářením. Mohla proto zůstávati u Abdrushina stále.

Ebranitův posel měl vzíti s sebou nazpět zprávu, že Abdrushin sídlí blízko egyptských hranic. Provázel průvod jezdců až došli ke svým stanům v poušti. Pak jel dále sám k Ebranitovi.

Po několika dnech táhla kolem ležení výprava Egypťanů. Byla to horda loupežníků, která kdysi uloupila Nahome. Neodvážili se blíže, ale poznali tábor! Věděli, že tám táboří Abdrushin jejich nepřítel, který jim odňal vůdce a kořist zavlékl do své říše. Radili se mezi sebou, jak by se Abdrushinovi pomstili. Jejich nový vůdce, který nebyl Egypťanem, nýbrž míšencem, v jehož žilách proudila černošská krev, navrhl plán pomsty. Brzy na to jeli jezdci dále do Egypta.

Jakýsi muž chtěl mluvit s faraonem a nedal se odbýt. Konečně ho přivedli před Ramsesa. Seděl u něho právě starý mág, jeho důvěrník a rádce - ve skutečnosti však Ebranit.

"Co jsi mi chtěl tak nutně říci mezi čtyřma očima? Což jsi nemohl své tajemství svěřit mým otrokům?"

Plíživě přicházel muž blíže. Přistoupil až těsně k faraonovi.

"To, co ti chci říci, je určeno jen pro tvé ucho, ušlechtilý farao. Nemohu to říci ani zde před tímto starcem."

"Nesmysl!" Farao byl rozzloben. "Mluv, nebo nás nech na pokoji. Je mi lhostejno, co mi chceš říci!"

"I tehdy, když se to týka knížete Abdrushina?"

Číhavě pozvedl muž svá oční víčka. Šikmé oči pozorovaly faraona. Avšak Ramses slyšel již tolik narážek a náznaků, které se nakonec ukázaly vždy úplně bezcennými, že ani teď neobjevilo se žádné napětí na jeho tváři. Ani se nepohnul.

Muž sebou škupnul a jeho tlusté rty, které svědčily o černošském původu, se začaly chvět a obnažovaly přitom bílé zuby. Farao se trochu polekal. Ukrutnost, která se objavila na tváři muže ho zaujala tak, že byl ochoten vyslechnouti zprávu.

"Tento stařec je můj důvěrník. Smí slyšet všechno, neboť já mu také všechno řeknu. Mluv tehdy!"

Ještě jednou vrhl cizinec svůj pohled plný nedůvěry na Ebranita a pak začal mluvit:

"Vím, kde v poušti má kníže svůj tábor. Nenávidím ho, neboť on to byl, který zabil vůdce našeho kmene. A já ho chci zabít."

Farao prudce vyskočil. Jediným skokem přistoupil k mužovi.

"Ty ho chceš zabít? Tolik si důvěřuješ?"

"Zabiji ho! Avšak ne pro mne, nýbrž pro tebe. Vím, že ho chceš zničit, ušlechtilý faraone. Jenom jediná věc by mne před tím mohla zadržet.

Můj kmen žije bez domova v poušti, neboť je vykázan z této země. Zabiji Abdrushina, poskytneš-li nám opět domov ve své zemi!"

Hlasitě a výsměšně se zasmál farao. Zatím co cizinec mluvil, vymyslel svůj plán. Chtěl použíti tohoto polodivocha jako nástroje!

"Ty myslíš, že ti mohu tak beze všeho důvěřovat? Jestliže jednoho dne přijdeš ke mně a řekneš mi, že jsi ho zabil, pak ti to nebudu moci věřit. Nebudu míti důkazu! Na slovo míšencovo nemohu usaditi nějakou loupežnickou bandu ve své říši! Ale byl by tu důkaz, který mne přesvědčil. Kníže Is-ra má tajemství jeho moci. Toto tajemství přináší však moc jenom knížatům! Všem jiným lidem přinese však jistou smrt!"

Farao věděl, že zvítězí, jakmile chytí míšence na jeho pověrčivost. Černoši měli veliký strach přede všemi kouzly. Mužovi se opravdu počala třásti kolena.

Tu pravil Ramses rychle:

"Jak vidíš, není tak lehké provésti tuto vraždu. Jen v noci a ve spánku můžeš přepadnouti knížete, neboť jen tehdy je bezmocným kouzlo, které z něho vychází. Jen potom se smíš odvážit uloupiti jeho tajemství!"

Cizinec, který se nabídl faraonovi, že Abdrushina zavraždí, opět se uklidnil. Otázal se ještě:

"Když ti přinesu toto tajemství, vyplníš mé přání? Budeme směti opět bydlet v Egyptě?"

Ramses milostivě přikývl. Muž padl před ním na tvář, políbil jeho botu a odplížil se pozpátku z místnosti.
Když odešel pohlédl farao na svého starého rádce. Namáhavě ovládl se Ebranit. Stálo ho to mnoho práce, aby nyní neodhodil masku.

"Zde selhává i tvoje umění, starý ďáble! To může provést jen tento můž se svou divokostí a ukrutností!"

Ebranit se vytrhl.

"Bojím se, že ani on na to nestačí," zamumlal. Jeho myšlenky však byly úplně jinde. Kroužily kolem Abdrushina. Nejraději by utíkal odtud, ale musel se pokusit zachránit, co se zachránit dalo. Musel přemluvit faraona. Ale což nebyl vrah již na cestě a nebyl tedy nejvyšší čas jednat?

Stručnými slovy rozloučil se Ebranit a jako shrbený stařec vyplížil se z paláce. - Ze svého domu vyslal však ihned posla, který nosíval poselsvtví Abdrushinovi.

"Jeď tak rychle, jak jen můžeš! Jde o všechno! Ty víš, kde kníže žije! Varuj ho!"

Muž ihned provedl rozkaz. V téže chvíli vyskočil však také vrah na svého koně. Oba klusali k ležení Abdrushinovu. Stále více sbližovaly se jejich cesty, až se konečně setkaly. posel Ebranitův poznal vraha podle popisu.

"Znič ho!" prolétla myšlenka a hned zaútočil. Na vteřinu zaváhal temný, než si uvědomil, že jde o jeho život a že je to muž, který chtěl chránit knážete! Vytrhl z pasu svou křivou dýku. Tělesně byl zdatnější. -

Krátký zápas... a posel Ebranitův klesl k zemi, jsa zalit krví. - Vrah vyšvihl se opět na koně a jel s kratičkými zastávkami dále dnem i nocí.

Jel po mnoho dní, než dojel k cíli. - Noc, ve které se stala vražda byla jasná jako den, ale vrah měl kolem sebe stíny temnot jako ochranu. Plížil se pískem jako had a pronikl až do stanu spícího knížete.

Bez hlesu sklonil se nad ním, ohmatával svýma temnýma rukama Abdrushinovo tělo, našel třpytící se náramek, který ho ihned zaujal. To bylo tedy tajemství Abdrushinovo - knížete Is-ra!

Při tomto dotyku probudil se však Abdrushin. Jeho oči nic netušící a ničeho se nelekající, zíraly do očí vrahových. Probuzení však polekalo vraha, neboť pevně byla v něm vryta slova faraonova, že může tajemství uloupit jen ve spánku. Bleskurychle zvedl dýku a vrazil ji do srdce Abdrushinova.......

Jediným trhnutím odňal vrah náramek své oběti a pak rychle vyrazil ven do noci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama