close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi


Pozor! Po 16. 8. 2020 bude tento blog pokračovať na: http://vaznost-doby.bloger.cz/

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nahome 2

23. února 2020 v 8:41 |  Príbehy
Nastaly nádherné, zářivé sluneční dny. Všechen bol a útisk z je­jí bytosti zmizel a v její blízkosti prodléval světlý duch.


V její duši vznikl podivuhodný život. Dívala se jinýma očima na svět, na lidi i jejich dovednosti a shromažďovala zkušenosti o vě­cech, na které dosud nemyslela.

Amon - Asro a Nanna, jedna z ošetřovatelek, měli za úkol pomáhat jí. Oba se cítili zvlášť přitahováni ke kněžně.

Toho času však nebylo v Egyptě tolik míru a pokoje jako na tomto posvátném ostrově. Na lid těžce dolehla pěst faraona. Nikde nebylo radostných lidí věrných Bohu. Těžce trpěli pod duchovním útlakem hříchů.

Měly být vybudovány veliké stavby nádherné pomníky obrovské pyramidy. Robota utlačovala národ Židů stále více. A mnozí věřili, že brzy nadejde doba, o které bylo zaslíbeno :

"Světlo vzejde nad Egyptem a těžká ruka ho očistí."

Ve své odloučenosti byla Aloe kněžími o všem zpravena.

Vedlo ji přísné duchovní vedení. Její důvěrníci to klidně do­volovali, neboť viděli, že ji ochraňují zvlášť vysoké síly.
Byla to Nanna, která o tom nejdříve řekla Amon - Asrovi : "Mohu jí vlastně jen podávat ruku. Její vůle je zcela jasná a jistá. Nikdy na sebe nenaloží něco, co by jí mohlo tělesně nebo duchovně škodit. Jakoby jí radili pomáhající duchové."

Amon - Asro přikývl :

"V duchovních otázkách i ve světských věcech pozoruji totéž. Vy­počítal jsem si obraz podle dat narození. Je v něm jasně potvrzeno to, cos pozorovala.

Kvůli dítěti je jí zaslíben duchovní vzlet do výše, ale než dojde k pozemskému vzestupu, bude muset projít těžkým pozemským utr­pením. Musí se cele vzdát své osobnosti jen pro toto dítě. Že to nyní tak bezvýhradně činí, je také velmi šťastná.

V sestavení jejích hvězd jsem našel i objasnění záhadného zname­ní Egypta, které mi dalo již tolik práce.

Podle něj lze očekávat příchod toho, který zničí faraona. Bude stát v Božím znamení.

Jsem rád, že je tato žena zde. Může mi být učitelkou moudrostí toho, který má přijít."

Nanna žasla. Mlčenlivý Amon - Asro nikdy tak mnoho najednou nem­luvil. Ale Nanna se chtěla dovědět ještě více, ne ze zvědavosti, ale z velkého soucitu a přání dobře sloužit. Proto vyprávěla :

"Ve večerních hodinách, když utichnou zpěvy a modlitby, všichni odejdou a nastane úplné ticho, chodíme spolu často síněmi. Vždy navš­tíví chrám Isis a na několik minut se pohrouží do sebe. Ani nevím, co se při tom se mnou děje. Jako bychom putovaly nad světy. Nic nevi­dím, nic neslyším, ale vždy mne proniká pocit velké síly, když se pak vracíme domů. Ona však, zdá se mi, prožívá při tom mnohem víc."

"Budu v těchto hodinách pozorovat hvězdy, snad nám poskytnou vysvětlení. O svém vnitřním prožívání se mnou nikdy nemluví. Ač je jinak dosti hovorná, přece jsou její ústa jako zapečetěná, jakmile se začne mluvit o věcech, které ji upoutávají. Tak na příklad při učení o formách hlavy a rukou nebo o souvislosti barev, tónů a čísel. Nas­louchá tomu velmi pozorně a prahne po dalším vědění o tom."

"A přece někdy," pokračoval Amon - Asro po krátké přestávce, "je mi, jako bych se dusil, jako bych mnohé vědomosti neměl před ní říkat. Jako by mi někdo držel na ústech ruku."

"Nemáš ji zatěžovat věděním. To je to, co jsem ti musela říci. Ona musí zůstat volná."

Nanna to nitrem správně pochopila. Amon - Asro se na ni zkoumavě podíval. Pak zamyšleně přikývl. Teprve po chvíli řekl:

"Máš bdělé oči, Nanno, a jasně chápeš, myslím, že teď zde již nejsme učiteli, ale že jsme se všichni stali žáky."

"Tak může mluvit jen ten, jehož moudrost vedla ke skromnosti. Máš pravdu, Amon - Asro."

Nanna pozvedla svou tvář ke knězi. Byla to mladá a jemná, podlouhle oválná tvář žlutohnědé barvy. Nedalo se říci, že je hezká, ale byla bystrá a živé oči i výrazná ústa vzbuzovaly důvěru. Její ob­ličej zářil ctností pomáhající lásky.

"Přála bych si, abys měl vždy ve všem pravdu a abychom našli toho, jehož zvěstují hvězdy naší kněžny. Má duše je plná touhy a vím, že jí budu v této touze sloužit. Nevypadá to, jakoby se mezi kněžnou a námi spřádaly nitky?

Často jsem se tázala, proč právě já tak cítím mezi tolika jiný­mi, jež jsou lepší než já. Vždy znovu se utěšuji, že také ty, nejvyš­ší kněz Isis, cítíš toto podivuhodné spojení. Děkuji ti, žes mi dal zprávu o svém vědění."

Sklonila se, pozvedla ruce a ustoupila.

"Ne tak, Nanno," pravil kněz a podával jí ruku, "my oba sloužíme Isis."

Nanna spěšně odcházela, jako by se styděla za toto vyznamenání.

"Kde jsi byla tak dlouho, Nanno? V mé duši je dnes nějak divně. Jako by na mne padal veliký strach. Tísní mne již teď, ačkoliv ještě nepřišel. Jako by se brzy měla zvednout bouře a zatřást celou zemí. Nikdy jsem se nebála, co jsem na tomto posvátném ostrově. Jaká je to­ho příčina?"

Nanna nebyla zvyklá tomu, aby ji Aloe očekávala nebo dokonce postrádala, nebyla připravená na tolik bouřlivých otázek. Proto jen tiše potřásla hlavou a řekla:

"Udělám ti odvar z květů, který tě uklidní. To máš z toho, že sedíš příliš dlouho nad Amon - Asrovými knihami a máš málo pohybu. Vyjdeme si do zahrad a budeme dýchat chladný vzduch od řeky. Nejdříve musíš zpracovat to, cos přečetla, než si vyprosíš nové.

Zdá se mi, kněžno, jakoby tě oblévala vlna světlé síly. Pos­louchej ji, ona rozezvučí ve tvém nitru tutéž sílu. Tvé tělo i duch z toho budou mít užitek. Máš také pamatovat na ty práce, které ti do­pomáhají k pohybu."

Za těchto slov opustily obě ženy vysokou vzdušnou místnost, v níž Aloe bydlela. Otevřená síň, oddělená hustými závoji, vedla ven do Isidiných zahrad.

Zlaté hvězdy stromů se chvěly ve večerním vánku. Vysoko se pnuly skupiny palem. Bujně kvetoucí keře kaktusů svítily stříbrnou zelení z hluboké temnoty.

Zahrada byla uzavřená umělecky tepanou kovovou mříží vrat. Nanna ji otevřela. Pak kráčely širokou upravenou cestou pod vysokými palma­mi dolů až ke špičce ostrova. Stál tu malý, polorozpadlý chrám ze šedého, zvětralého kamene. V jeho středu byl malý čtyřhranný dvůr, ob­klopený sloupořadím. Ve zdech chodeb bylo vidět výklenky, obrazy a sochy minulých dob. Nad klidem tohoto opuštěného místa spočíval dech tajemství.

Chrámové sloupy nesly v kameni vytesaný obraz postavy ženského božství, nad nímž se vznášely tři holubice. Ze stupňů chrámu bylo vi­dět širokou, opět se spojující hladinu řeky. Teplé, růžově červené sluneční světlo letělo nad šedozelenými vlnkami a písečný okraj pob­řeží lemovala rudá záře.

"Brzy přijde čas, v němž vody vystoupí a ty nebudeš moci rozez­nat nic z těchto staveb na okraji. Přední stráže našeho chrámu budou stát ve vodě a jenom loďkou se můžeme dostat k této malé síni."

Aloe neodpověděla. Zamyšleně hleděla do dálky nad nezměrně vzdá­lený obzor nebes, odkud se zdál přicházet Nil ve světle večerního slunce. Její rty při tom pronášely podivná slova:

"Já vám chci dát zdarma z proudu živé vody."

Prudkým leknutím, se široce rozevřenýma očima znovu ožila. Usi­lovala o sebevládu a výraz.

"Nanno, kdo to byl, jenž teď mluvil?"

"Tos byla ty, kněžno. Ty sama."

"Ano, mé rty snad vytvářely slova, ale zvuk, Nanno, hlas, to přece nebyl můj hlas?"

"Slyšela jsem tvůj hlas, Aloe. Snad ty jsi slyšela jiný, vyšší."

"Nanno, pohleď, nezdá se ti, jako by tam, v hloubce nebes, stál jasný kříž ve světle posledních paprsků slunce? Podívej se, jak se z proudu a nad korunami stromů zvedají jasné plameny, jako by se čisté, jasné paprsky horkého slunečního dne vracely zpět k dárci světla.

Nanno, mne již nic netíží. Svatá síla přírody otevřela ve mně bránu. Buď Isis dík!"

Ale sotva to řekla, zarazila se v lehkém zachvění a pak zdržen­livě pokračovala:

"Nikoliv, příroda je jistě dobrá a já ji miluji. Ale ..... chci-li děkovat, musím myslet na vyšší bytost!

Nemá pro mne žádný tvar a žádné jméno. Ale zářivé znamení tane vysoko na obzoru, ten vycházející kříž, který mi tak silně připomíná mé dítě, toto znamení bych chtěla uctívat!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ElaD ElaD | E-mail | 29. února 2020 v 20:35 | Reagovat

Neco pro chlapce, potkejte divky z oblasti: http://girlssnapshots.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama