Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Život Abdruschinov na zemi - Mojžíš osvobodí Izrael 2

19. ledna 2020 v 8:21 |  Príbehy
Když byl Mojžíš starší, tu jsem viděla, že bude potřebovat kolem sebe jiné lidi než mne a že nikdy nemohu naplnit jeho život, který mi unikal. Mnoho jsem o tom přemyšlela a nemohla jsem Mojžíšovi dávat ani nejmenší viny, neboť nebyl nevďečným. Byl jenom přirozený a já byla nepřirozená, pokřivená. Poprve bylo mi jasno, co to znamená býti nositelem staré kultury. Věděla jsem, že to, co je mnoha lidem ideálem a co plni hrdosti vynášejí nad jiné, je více než bezcenné! Potom však mne napadlo:


"Je to tvůj osud, podrob se tomu!

Tak jsem se tala takovou, jakou nyní jsem!"

Abdrushin pravil klidně:

"Ty věříš, že tímto životem je pro tebe všechno ztraceno, poněvadž se necítíš již dost mladou, abys podnikla boj proti předsudkům?"

"Pane, můj život je pryč a já sama ho promarnila! To, co je ztraceno, nemohu zavolati nazpět!"

Abdrushin se usmál. Pak pravil:

"Mýlíš se Juri-cheo! Není tomu konec i když tento život ukončíš. Vrátiš se zpět a uděláš to lépe. Byla jsi již častěji na zemi, neboť tvoje duše nemůže býti zavřena do hrobek. Vždy se zase osvobodí a vtělí do jiného pozemského těla. Není nic ztraceno, poznáš-li ještě všechno v pravý čas! Neoddávej se tomuto zbytečnému hloubání. Začni znovu ještě v tomto životě, pak nebudou tvá poslední pozemské léta tak bezobsažná jako ta první."

Juri-cheo naslouchala Abdrushinovým slovům. Pak pravila:

"Já vím, můj kníže, že jsi blízko věčné moudrosti! Věřím tvým slovům, ale nevidím žádné cesty a nemám nic z toho vědění, které spočívá v tobě."

"Chci ti dáti, co potřebuješ, aby se ti vrátila opět radost! Obdržíš také vědění o Bohu, abys opět s ním získala spojení. Pak se můžeš opět klidně vrátit do svého domova, neboť nechť budeš kdekoliv, všude Bůh bude s tebou!"

Abdrushin četl v očích ženy vroucí prosbu, aby k tomu obdržela od něho sílu. Přikývl s úsměvem, aby ji povzbudil.

Věštec zvěstoval:

"Mojžíš se blíží ke tvému domu a bude to trvati již jen několik dnů, než dojde až sem!"

Juri-cheo se nemohla přeměnit tak rychle. Snažila se však poctivě, aby porozuměla Abdrushinovým slovům. Mnoho starého muselo býti dřívě odplaveno, než se uvolnilo místo pro nové.

Při zpráve o brzkém příchodu Mojžíšově probudila se v srdci Juri-cheo hluboká radost, která ji neobyčejně posílila. Pojednou zapomněla na své stáří, které jí dříve tolik překáželo. Plna očekávání prožívala dny, které zbývali ještě do příchodu Mojžíšova.

Byly to opět myšlenky mateřské, které ji naplňovaly. Prosté a stále tytéž:

"Bude mít radost, až mne tu uvidí? Nezapomněl na mne za všechna ta léta co byl vzdálen?"

Úzkost naplňovala Juri-cheo, úzkost, že by ji toto shlédání mohlo zklamat. Stále ještě byla v ní pouta minulosti, od kterých se jen těžce mohla osvobodit.

Abdrushin přijal Mojžíše, který se vrátil se svou ženou Zipporou. Vykázal jim komnaty ve svém paláci, ve kterých si mohli odpočinout a kde nalezli také oděv.

Zippora přehodila s vrozenou obratností drahocenné látky kolem svého těla a změnila se v krátkou chvíli v ženu, která se v domě Abdrushinově nelíšila od ostatních. Půvabně kráčela rozlehlou síní. Její krok byl lehký a pružný, jako krok ušlechtilého zvířete. Zippora zanechala mravů svých otců právě tak rychle, jako se zevně přizpůsobila svému okolí.

Pak nadešel okamžik, po kterém Juri-cheo tak dlouho toužila. Mojžíš stanul před ní. Cítila jeho synovskou lásku tak, jak si to přála a zbytek ztrnulosti, který se na ni položil, a v okamžiku selhání ji ovládl silněji než kdy jindy, rychle s ní spadl. Shledání uvolnilo všechna pouta v duši Juri-cheo.

Mojžíš vyžádal si od Abdrushina přesné pokyny, podle kterých chtěl v Egyptě jednat. Abdrushin byl pro Mojžíše nikdy nevysychajícím pramenem, z něhož chtěl věčně čerpat.

"Kéž bys mohl býti stále v mé blízkosti, Abdrushine, abych slyšel tvá slova, když je budu potřebovat! Jsem však rád, že jsi mne tehdy vyhnal do samoty. Tím dozrála ve mně touha osvobodit Israel!"

"Jsi nyní dosti silný, Mojžíši a dovedeš Israel k cíli. Bude se nazývat národem vyvoleným a tvé jméno nikdy nezapomene. Daleká bude cesta, která tě povede do země zaslíbené, ale nemůžeš na ní zbloudit, když budeš naslouchat tvému vnitřnímu hlasu. Nyní jsi již tak daleko, že můžeš vykonati tento veliký čin!
Mne již neuvidíš, když povedeš svůj lid. Já ti mohu pomoci jen tím, že ti dám sílu, kterou potřebuješ k provedení svého úkolu."

Mojžíš pohlédl vděčně na Abdrushina.

"Bez tvé síly nebyl bych ničím, můj kníže! Bez tvé pomoci bych to nedokázal."

"Nechám tě střežit v Egyptě. První vlákna budeš rozpřádat z domu mého přítele, neboť je možno, že na počátku tvého úkolu bude ti hrozit nebezpečí. Ebranit tě ochrání přede vším. Jemu důvěřuj, i když se ti bude zdáti nepochopitelné. Člověk nemusí mu rozumět, ale musí ho míti rád."

Mojžíš slíbil, že se zachová tak, jak si Abdrushin přeje. Jeho odchod se blížil. Nemohl se téměř dočkat, kdy začně se svou činností. S ním odešla i jeho žena Zippora. Juri-cheo zůstala však ještě u dvora Abdrushinova.

Po Mojžíšově odchodu rozhostilo se zase ticho v paláci. Všichni zasvěcenci, kteří věděli o úmyslu Israelitů, žili v jistém vzrušení, pokud byl Mojžíš v domě.

Nyní šlo opět vše svým klidným chodem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama