Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Život Abdruschinov na zemi - Egypt

10. listopadu 2019 v 8:31 |  Príbehy
"Chci navštíviti faraona a pak přijdu také k tobě. Jinak bych musel proti němu také jednoho dne vytáhnout do boje, jako proti tobě. A mohlo by se stát, že bych ho tak rychle nepřemohl!" Ebranit se zasmál tomuto žertu a pak pravil:


"Jistě, že nelze počítat, že byl farao takto přemožen. Znám ho jako panovačného člověka, který zotročil celý národ. Mám v jeho městě dům a budu tam, až budeš prodlévat na jeho dvoře. Budu tam také za tebe jednat, kdyby toho bylo zapotřebí."

"A jaké to bude jednání, Ebranite", tázal se Abdrushin.

"Mám domy ve všech velikých zemích, v nichž občas žiji. V Egyptě jsem starým kouzelníkem, rádcem faraonovým. Volává mne dříve, než podnikne nějakou válku, abych mu předpověděl její výsledek. Uvidíš mne tam v přestrojení a ani mne nepoznáš. Tam také zjistím, chce-li se farao proti tobě obrátit a budu ti moci dát v pravý čas výstrahu."

Abdrushin zavrtěl hlavou.

"A je to tak nutné?"

"Znáš mnoho, Abdrushine, avšak neznáš lstivost s jakou se pracuje u dvora. Neznáš také nenávist, která vyrůstá ze závisti, jakmile některý kníže stane se příliš velikým. Budou tě stejně nenávidět, jako nenávidí knížete Ebranita. - Budu bdít za tebe, jako musím býti na stráži také za sebe!"

Stále ještě Abdrushin nechápal.

"Raději bych byl neznámým, než abych se zaměstnával takovými úkoly. Nebojím se o sebe, Ebranite, neboť nic z této nenávisti nemůže ke mne."

Prudce se bránil Ebranit.

"Nenávist je had, který se plíží v temnotách, může se stát, že tvoje noha často zašlápne jeho hlavu, avšak jednou tě přece překvapí a uštkne. Hleď, dělá mi to velikou radost, když mohu krotit tyto hady a činit je neškodnými, když jim vytahám jejich jedovaté zuby. Pro mne je to hra a já jsem takto zachránil život mnohému malému kmeni, který žije v poušti."

"Jsem zvědav, co chceš udělat, ale musel bych vědět ještě více, abych mohl s tebou úplně souhlasit," pravil Abdrushin.

Nemohl plně pochopit Ebranitova slova, neboť stále ještě mu byla cizí nenávist, o které mluvíval již jeho učitel Ismael. -

Abdrushin nevěděl, že farao mu již záviděl jeho majetek. Pokoušel se dostati svědy do města Abdrushinova, ale nebylo to možno, poněvadž státní zřízení dovolovalo přijímat jen lidi, kteří se dali zařadit do kast.

Zdráhal-li se některý člověk, tu byl vyřazen do kruhu níže stojících. Do blízkosti Abdrushinovy nedostal se však nikdo, neboť kolem něho byla jen nejvyšší kasta. Všechny cesty, které v jiných říších byly vetřelcům otevřeny, byly zde uzavřeny.

Když to farao zjistil, odložil své plány na dobu pozdější.

Abdrushin se vydal na cestu k faraonovi. Čím více se blížil k jeho městu, tím tísnivější byl tlak, který na něho padal. Dívaje se nazpět, viděl dlouhý průvod svých jezdců a nákladních zvířat, nesoucích poklady jako dary pro krále Egypťanů. Náhle slyšel Abdrushin zřetelně hlas svého učitele Ismaele:

"Rozbij svoje stany před městem a přenocuj tam. Nedej se přemoci spánkem ve dvoře faraonově!"

S údivem rozhlížel se Abdrushin kolem sebe, neboť nikdy nic takového neprožil. Nařídil svému průvodu, aby zastavil.

Jeden z Ismanů jel po jeho boku. Abdrushin mu nařídil:

"Dej postaviti stany zde, Dinare. Chci zde zůstati přes noc a teprve ráno vejíti do města."

Brzy stálo veliké množství stanů před městem faraonovým. Ještě dlouho večer seděl Abdrushin před svým stanem a myslel na slova Ismaelova, která tak zřetelně slyšel.

V téže chvíli seděl také Ismael schýlen nad svou křišťálovou koulí a měl radost, že Abdrushin slyšel jeho výstrahu. Byl pln obav, neboť viděl temné a zmatené myšlenky faraonovy. Všechny měly jen jediný cíl - z n i č e n í !

Viděl veliká nebezpečí, která hrozí Abdrushinovi v domě faraonově a nebyl si jist, zdali také zde prorazí moc Abdrushinova. Snad tato síla, která z něj vycházela, upoutá přechodně lidi, ale pak temné pudy v nich opět prorazí!

Ismael si přál, aby měl Abdrushin po boku jasnovidného věštce, s nimž by mohl býti ve spojení. Pak by měl ochranu, která by dovedla zabránit všem útokům, poněvadž by bylo dosti času na obranu...

Ismaelovo přání bylo vyplněno ještě téže noci. Muž z kmene Ismanů přišel k Abdrushinovi a vyprávěl o Ismaelovi, že se mu zjevil s příkazem, aby varoval Abdrushina.

Abdrushin byl překvapen. Tázal se stárnoucího již muže, jaká je to výstraha.

"Jsem Nesomet a od této hodiny jsem se stal vidoucím. Viděl jsem Ismaele, který ke mne hovořil:

"Chraň Abdrushina, svého pána, který má býti tvým světlem. Tvoje oči přehlednou dlouhé věky a ty budeš smět poznat, co jest ještě v daleké budoucnosti. Pomůžeš takto také lidem a především svému knížeti, který potřebuje pomoci, neboť nenávist, která bude nyní sledovat jeho cesty, stále vzrůstá. Všude bude ho nyní potkávat. Varuj ho i všechny jeho věrné, aby stáli po jeho boku, bude-li to nutné!"

Tak mluvil věštec. - Abdrushin o tom dlouho přemýšlel. Myslel také na tíseň, která ho přepadla, když se blížil k egyptskému městu. Nyní věděl, že musí býti opatrným.

Příštího dne, již časně z rána, vyjel se svým průvodem, aby vtáhl do města. Tisíce lidí přibíhalo, aby spatřilo pověstného knížete.

Před palácem faraonovým Abdrushin zastavil. Byl již očekávan. Palác byl pestře vyzdoben. Na dveřích byly barevné pásy, které svítily vsříc příchozím. v dlohých řadách stáli otroci, odění v pestrá roucha, která nosili jen na počest vznešených hostů.

Abdrushin pozoroval s obdivem tento cizí půvabný obraz. Zvolna stoupal po stupních, vedoucích k vysoké bráně. S hora blížil se mu průvod, v jehož čele byl farao.

Slavnostně kráčel dolů po stupních, krok za krokem, dívaje se shora na Abdrushina.

Odměřeně pozdravil kníže Egypťanů knížete Arabů.

"Buď vítan v mém dome a považuj jej za svůj."

Po těchto slovech kráčel po boku Abdrushinově opět po stupních nahoru. Přitom na Abdrushina téměř ani nepohlédl. Opět se kladla lehká tíseň na Abdrushina, který dosud nikdy nepocítil k žádnému člověku takovou cizotu, jako k faraonovi. Cosi vycházelo z faraona, co překáželo jeho myšlení.

"Je horší, než jsem si myslel," uvažoval Abdrushin.

A farao přemýšlel: "Je nedosažitelný!"

Prošli branou a vstoupili do obrovské sloupové síňe starého paláce. S obdivem zůstal Abdrushin stát. Tu usmál se farao polichocen a byl k Abdrushinovi vlídnější. Přesto cítil právě tuto vlídnost jako cosi nesnesitelného. Rušila ho a nedovolila mu vystoupit z jeho zdrženlivosti.

Farao podnikal vše, aby hosta rozveselil. Rozvinul nádheru, jakou neukázal dosud nikdy. Avšak Abdrushin byl ještě zamlklejší, neboť cítil úmysl, který se za tím skrýval.

Jen jediný člověk dovedl Abdrushina pobavit - byla to Juri-cheo, faraonova dcera. Byla ještě velmi mladá a farao s ní jednal jako s dítětem. Proto byla tím vnímavější pro pravdu, kterou Abdrushin vyzařoval.

Podařilo se jí Abdrushina trochu rozveselit a ulehčila mu vynucenou zdvořilost, které musel používat, když faraonovi odpovídal na jeho vlídnosti.

Zvolna přešel den. - Když se večer schýlil vydechl Abdrushin jako osvobozen od těžkého břemena. Marně podnikal farao vše, aby zdržel hosta také přes noc. Abdrushin se zdráhal a odejel pak se svým průvodem opět do stanového města.

Po jeho návratu objevil se ve stanu muž. Byl to Ebranit. Potěšen jeho příchodem, pozdravil ho Abdrushin.

"Jak se ti líbil farao?"

Posměšný úsměv provázel tato slova Ebranitova.

Abdrushin neodpověděl a velmi zvážněl.

"Nechceš ho již nikdy navštívit, můj milý kníže. To by však byla veliká urážka pro faraona a on by ihned podnikl válečnou výpravu proti tobě. Musíš s tímto nejbližším svým sousedem udržovati mír! Budu ho stále ovlivňovat, aby nic zlého proti tobě nepodnikal!"

Abdrushin ani nyní nic neodpověděl. Byl velmi zamlklý. Ebranit věděl, že jeho jemné cítění bylo hluboce zraněno povahou faraonovou.

Poprvé se setkal Abd-ru-shin s člověkem, před nímž ho Ismael tak důtklivě varoval. Pojala ho hrůza, když si uvědomil, že na zemi žijí lidé, naplněni více nebo méně tak hnusnou ješitností jako farao.

Myslel na dceru knížete a soucit pronikal jeho duší. Tak žili mezi lidmi mnozí, kteří byli čistí a toužili po pravdě. A téměř všichni byli strhováni do bahna.

Kdo však byl tak silný v sobě, aby čelil a odolal všemu, co nabízel had v tomto falešném lesku? Vždyť nikdo neznal cesty, která vedla k Bohu a nemohl ji také již vůbec najít! Měl-li některý národ vládce jako byl farao, pak propadl zkáze!

Tento farao zotročoval neslýchaně a tvrdě celý národ, který musel vykonávat nejodpornější otrocké služby, aby zachoval svůj život. Nechával zabíjet chlapce, jako když se vybíjí stádo dobytka. Vychloubačně o tom farao a vůbec nepozoroval, že tím vzbudil v Abdrushinovi jenom nejprudší odpor.

Ebranit mohl se vmyslet do duše Abdrushinovy. Také on cítil prudký odpor. Přesto však žil příliš dlouho mezi těmito lidmi, než aby ho to tak citelně zasáhlo. Bojoval stále proti jejich lstivosti a byl na stráži. Pro něho to byla zajímavá hra.

Přání, aby chránil Abdrushina a staral se o něho i v jiných zemích, bylo tím mocnější. A znovu nabídl Abdrushinovi své služby.

Nyní konečně kníže pochopil, jak bylo nutné, aby Ebranit byl tak opatrný. Po prvé stál před propastí nejnižších lidských vlastností a byl tím rozechvěn. Přál si jen vrátit se opět do své země, aby se těšil z míru, který tam vládl.

Avšak Ebranit to nepřipustil. Prosil Abdrushina tak dlouho, aby s ním jel do jeho země, až Abdrushin svolil.

"Jak krásně by bylo cestovati, kdyby to všude bylo tak uspořádáno, jako ve tvém státě," pravil Ebranit.

Cítil, že Abdrushin byl odpuzován mravy a zvyky lidí, nepořádkem a špínou, která všude panovala. Ebranit byl trochu ustrašen při pomyšlení, jak se bude líbit Abdrushinovi v jeho domě.

Tak přicházeli stále blíže k cíli. Abdrushin poznal ihned tiché obavi svého přítele a tázal se s úsměvem, kde zůstala hrdá povýšenost Ebranitova. Nezůstalo z ní nic. - Jen když představoval Ebranit svoji ženu, zaleskla se opět hrdost v jeho očích.

Prožili radostné hodiny. Ebranit dal předvésti svému hostu mnoho odvážných jezdeckých kousků. Dovedl velmi dobře zabavit Abdrushina.

Společně uspořádali nové rozdělení celého státního zařízení. Všude byl Abdrushin připraven pomoci svému příteli. Nadšeně přijímal Ebranit tyto rady Abdrushinovy a uváděl všechno ihned ve skutek. Nemohl věak docílit větších úspěchů, neboť mu chyběli pomocníci, které měl Abdrushin ve svých Ismanech. Musel postupovati přísněji a přesto polodivocí Arabové nechápali, co jejich kníže od nich požaduje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama