Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Velká evoluce VIII. Co bylo dříve? Slepice nebo vejce?

17. února 2019 v 8:00 |  Rozširovanie poznania
Čím silnější, osobitější vyzařování světlé formy stálo bytostným silám jako předobraz při utváření pozemských organismů v počátečním vývoji života na Zemi, tím přímo úměrně mohl se pozemský život stávat stále výraznějším, rozmanitějším.


Moře a oceány v období středního kambria naplňovaly nejrozmanitější formy živých tvorů i rostlin. Zejména pak v tomto období vyvíjely se na Zemi organismy nejrozličnějším způsobem doplňované pevnými, vápnitými útvary - vnějšími skořápkami (lastury, ulity), ale i nejrůznějšími pohyblivými kryty jinak měkkých těl (trilobitů).

A právě zde smíme přesně vidět to, jak ve výsledku pozemského formování života prolínala se do evoluce živočichů na Zemi na jednu stranu inspirativní záření světlých předforem a na druhou stranu jak tlak pozemských okolností současně ovlivňoval konečné provedení formy života vždy na daném stupni vývoje.

Můžeme říci, že ve vyzařování Vůle ze Světla byla zde, v období středního kambria, dosažena forma přípravy pozemských těl živočichů k nastoupení zcela nového stupně vývoje, k dozrávání kostěného skeletu, jakožto důležitého nosníku pro vývoj dalších vyšších forem života. K zakotvení tohoto záření sloužila celá tato jedna vývojová etapa - období kambria, kdy také došlo ke zcela plošné expanzi forem nejrozličnějších skořápkových organismů! Jemné vyzařování pronikalo k organismům a v jejich vývojové přeměně podněcovalo bytostné síly k vytváření nových a nových pozemských forem, v nichž byly vyzdvihovány zkušenosti z práce s vápníkem, jakožto důležitou stavební hmotou pro další život na Zemi. Současně již vícekráte zmíněné vnější - fyzikální projevy hmoty vedly ke zcela účelovým způsobům využití tohoto požadavku záření, předávaného se světlými formami života z jemnějších úrovní.

Tak bylo zejména využito vápníku jakožto stavební hmoty pro utváření nejrozmanitějších vnějších ochranných prvků měkkých těl živočichů. Že se tento postup bytostným silám zcela originálně a mistrovsky podařil, odráží se mimo jiné i v tom, že právě tyto jejich prvotní poznatky s využíváním uhličitano-vápenatých sloučenin pro pevné části schránky jinak měkkých těl živočichů přežily další stamiliony let jako formy, které mají své výsadní místo i dnes v přírodním životě dnešního světa. Tvorové s ulitami, mlži, plži, korýši, členovci, ti všichni těží ještě i v současnosti z pradávného poznatku v působení bytostných sil, v daném období kambria.

Avšak jak zjistíme dále, ještě i další formy živých organismů směly si díky svému dokonalému, dovedně zvládnutému vyhotovení ze strany bytostných sil přes svoji původní mezistupňovost ve vývoji života nakonec nalézt zde na Zemi v mnohočetnosti různorodých forem zcela oprávněné, trvalé místo, které si přes určité omezení z původní rozmanitosti podržely až do dnešní doby v přirozeném propojení s dalšími vyššími i nižšími vývojovými druhy života.

A právě v tom můžeme nalézat v celé přírodě nejnádhernější projev všeobsáhlé moudrosti, která se trvale odráží v působení bytostných sil. Tato moudrost zahrnuje v sobě dokonalé, harmonické soužití všech zástupců forem, podílejících se na etapách vývoje života zde na Zemi.

V jednotlivých etapách vývoje života na Zemi můžeme také současně sledovat i zcela zvláštní, avšak v přírodě se opakující jev. Můžeme sledovat vždy nejprve expanzi forem určitého nastupujícího druhu života, která následuje po prvním přijetí nových světlých forem svého druhu, do tvůrčí práce bytostných sil. Následně dochází pak k naplnění vrcholu tohoto období, tedy k dosažení toho momentu, kdy je vytěženo ze záření dávných, světlých předobrazů maximum. Často právě v tomto období nacházíme v rozmanitosti objevovaných fosilií znak toho, že se v tomto období maxima jednotlivých organismů, zastupujících daný druh, objevují formy, často až hraničící s extrémními vlastnostmi, a to jak co do uzpůsobení vzhledu, tak i velikosti. Jako by se v tomto rozmachu typů od jednoho druhu vždy projevovala dětská hravost a tvůrčí improvizace bytostných sil. To vše ovšem při přísném dodržování všech zákonitostí v tom působících.

Po tomto období vrcholu - dosažení maxima ve využití záření daného druhu světlých předobrazů - zpravidla přichází spolu s pozvolnějším ústupem forem, nacházejících se ještě chvíli dočasně na svém vrcholu, již nový impuls nových forem, které staví svou kvalitativní normu na základě zkušeností dosažených předchozími formami života. A tak opět znovu a znovu dochází v průběhu evoluce živých organismů na Zemi k expanzi dalších, vyšších forem života v novém hledání cest k maximálnímu vytěžení toho, co z jemnějších úrovní proudící světlé formy nabízejí svým zářením.

A tak právě i v období maximálního rozvoje forem života v období kambria a ordoviku, v jehož čase mělo být úkolem pro bytostné síly získání zkušeností se stavební látkou - vápníkem, dochází současně již k prvním okamžikům spojování se zářením forem, v nichž je zcela podmínečně obsažena nová, vyšší čilost a pohyblivost. Tuto vyšší pohyblivost mohla živým organismům ve fyzikálních podmínkách Země umožnit jedině taková tělesná stavba, která obsahovala opěrnou konstrukci - kostěný skelet, opatřený účinně pracujícím svalstvem. Tak opět můžeme zde pozorovat další období přelomu, kdy spolu se začátkem siluru objevují se první formy jednoduchých praryb.

Tak, jak jsme si již vícekráte popisovali, tento zásadní vývoj druhů neodehrával se ale dlouhodobě - pozvolně tak, jak by chtěli dokazovat kreacionisté, nepochopitelně se stavící proti evoluci, když vyžadují si od paleontologů doložení fosílií, které by ve svém zformování nesly znaky polotovaru, tedy přechodného období z druhu na druh.

Takové očekávání je však jen známkou myšlenkové strnulosti, nebo je to znakem domýšlivého a účelového napadání principu evoluce, jestliže někdo snad požaduje jako důkaz fosílie tvorů, nesoucích známky polovičatosti. Toho ale bytostné síly nikdy nečiní! Proto nalézáme zde na Zemi vždy jen zdánlivé skokové pokroky ve vývoji forem života. To proto, že v práci bytostných sil, v jejich moudrém ošetřování všech forem hmoty, odráží se vždy a jedině plnocennost! Přece vše, co by neslo v přírodním dění znaky polovičatosti, musel by i člověk sám podvědomě označit jako projev úpadku a degenerace. To však nikdy z rukou bytostných sil v jejich neovlivnitelném, přímém propojení na Zákony Stvoření nenastane!

Chceme-li proto pochopit, proč nalézáme v evolučním vývoji forem života vždy jedině ucelený skokový pokrok k novým druhům, musíme vzít v potaz jako nedílnou součást tohoto vývoje vědou dosud ještě nepoznaný, a tím i prozatím neuznávaný, přitom však zcela nejzásadnější vliv - vliv forem světlých předobrazů, působících z jemnějších úrovní nad hmotou právě skrze vysoce moudré působení bytostných sil dolů, do zdejší hmoty.

Tento vliv světlých předobrazů ve skutečnosti byl a také i je zcela prvotním činitelem, působícím na veškerý vývoj přírodního života na Zemi. Pro lepší pochopení ukažme si zde ještě jednou ono dění, které přibližně probíhá při formování kteréhokoliv pozemského organismu.

Pozorujme tedy obraz: nová světlá forma, jež se začíná vznášet nad určitým druhem života, nese v sobě zcela určité vyzařování. Toto vyzařování svým tlakem, či ještě jinak sobě vlastní živoucí nutkavostí po uplatnění, vyžaduje od bytostných sil nalezení ideálního spojení s některým již existujícím druhem života. Bytostné síly po určité době také vždy zcela zákonitě dohledají to nejideálnější spojení, tedy druh organismu, jenž jeví se nejvhodnější k zakotvení záření, které vychází z jemného předobrazu. Jestliže se pak podaří bytostným silám toto vyzařování i v následném čase udržet, dojde-li tedy k jeho pevnému uchycení do hmoty, tu pak toto vyzařování začne do těchto podmínek života na Zemi stále silněji pronikat a nutně je tak začne ovlivňovat svým novým druhem.

U živých organismů spočívá toto zakotvení vyzařování především v posunu kvalitativních vlastností DNA. To znamená, že zárodečné kmenové buňky, z nichž má vzniknout nový organismus, přijmou do sebe, spolu s vyzařováním, proudícím shora od světlého předobrazu, informace o nové formě, a tím i potřebné informace o vývojovém růstovém postupu, při němž je této formy ve hmotě více méně dosaženo. Ono "více méně" zde zmiňujeme proto, že pochopitelně zde neoddělitelně platí také již mnohokrát zmiňovaný vliv vnějších fyzikálních a chemických podmínek pozemského okolí.

Tak vezmeme-li si podle zmíněného návodu v obraze k přiblížení to, jak došlo ke zformování první nejjednodušší praryby jakožto prvního obratlovce na této Zemi, pak celý tento děj probíhal přibližně takto:

K Zemi se v určitý čas začalo snášet z jemnějších úrovní Stvoření vyzařování zcela nové formy života, jež měla sloužit jako další nutný vývojový stupeň. Toto vyzařování, či lépe forma předobrazu života a s ní spojené záření, neslo si v tomto případě v sobě také současně něco zcela zvláštního, osobitého. Ano, byla to osobitost první samostatné "zvířecí duše". Byť byla to ještě zcela nevědomá zvířecí duše, přesto ono její nové vyzařování působilo mezi bytostnými silami na Zemi nebývale občerstvujícím druhem. Všude, mezi všemi bytostnými pomocníky, zavládla nesmírná radost, neboť do hmoty Země mělo být s touto změnou pevněji zakotveno záření zvířecí duše, která nese v sobě něco z bytostného druhu záření, podobného druhu, z něhož pochází právě i bytostné síly ve Stvoření. Ihned začala být tedy bytostnými silami hledána forma již jsoucího života, s níž by bylo možné spojit toto první bytostně velmi posilující záření.

Po určitém čase bylo nalezeno dosavadní tělesné uzpůsobení života na Zemi, k němuž bylo možné, alespoň díky jeho zčásti podobnému záření, připojit počáteční proud záření od první zvířecí duše. Když pak došlo ke spojení u dvou nejideálnějších jedinců od daného druhu života - jenž však sám o sobě neměl ještě nic více společného s novou druhovostí obratlovců, která byla obsažena v záření světlé formy zvířecí duše, než to, že u nich byly obzvláště dobře vyvinuté vápníkové základy - tu k jednomu ze samičkou právě nakladených a samečkem oplodněných vajíček bylo plnocenně přivedeno ono záření nového druhu života, záření první zvířecí duše - nejjednodušší praryby.

Ve chvíli, kdy se ostatní nakladená oplodněná vajíčka spojila se zářením, které odpovídalo zcela shodnému druhu života, jak tomu bylo u rodičů, tu pak do onoho bytostnými silami zvláště pečlivě vybraného vajíčka bylo pevně zakotveno záření nového druhu. Toto záření se od okamžiku zakotvení začalo také projevovat zcela odlišným působením na vlastnosti DNA - došlo zde k vývojovému posunu v mnoha směrech tělesného uzpůsobení vyvíjejícího se jedince. Proto nakonec, když už byla ostatní nakladená vajíčka zralá a započaly se z nich líhnout potomci zcela podobní rodičům, tu u tohoto jednoho vajíčka došlo k posunu vývojového času a o několik hodin později procitl v něm již vlastní život, spojený s první zvířecí duší.

Tak i veškerý následný vývoj tohoto nového jedince šel již jen svojí zcela specifickou cestou, kdy vývoj tělesné stavby byl cele ovlivňován zářením předobrazu duše, zářením, které bylo také již zakotvené do genů v prvotní buňce. Nakonec tak došlo k vyvinutí jednotlivce zcela nového druhu, jenž nesl si sice stále ještě částečně vzhledovou podobnost původního druhu rodičů, avšak vnitřní uzpůsobení orgánů a jeho vnitřní tělesná konstrukce nesla v sobě prvotní, byť nejjednodušší, ale přesto již zcela specifické znaky kosterního skeletu. Současně s tím i vlastní druh krve, jejího okysličování a mnohé další bylo uzpůsobeno novým podmínkám ve spojení se zářením druhu vlastní zvířecí duše.

Tak první opravdu zcela osobitý tvor, nezávislý na přímém vedení ze strany bytostných sil, byl tímto na světě! Je samozřejmě nutné zde ještě dodat, že ve stejnou chvíli bylo na mnoha jiných místech daného praoceánu zakotveno další úplně stejné záření, tak aby v okamžiku zdaru vylíhnutí těchto nových živočichů směly tyto také úspěšně nalézt jedince svého druhu a s nimi se spojovat k dalšímu plození.

Také tlak po plození, který byl kromě tlaku chtění po životě, vůle po přežití v náročných podmínkách hmoty, tím nejintenzivnějším impulsem, který si v sobě nesly nejjednodušší zvířecí duše, spojené s těmito prapůvodními organismy ryb.

Tak nakonec také došlo i k důležitému okamžiku nalezení dvou jedinců tohoto nového druhu, a tím i k okamžiku plození nových jedinců.

Základ zcela nového druhu života na Zemi byl vytvořen! Bytostné síly v daný okamžik završily tak celou jednu etapu života na Zemi a současně s tím se před nimi otevírala již další etapa, naplňující ty nejdobrodružnější představy, etapa, v níž v období siluru a devonu došlo opětně k obrovské explozi druhů - tentokráte obratlovců, v těch nejrozmanitějších vodních a také již zčásti i suchozemských formách života.

Čtenáři, kteří pozorně četli dnešní a také i všechny předchozí kapitoly seriálu Velké evoluce, nyní již dopředu správně tuší, jak docházelo k dalším vývojovým přeměnám druhů organismů života na Zemi.

O tom všem si také ještě podrobněji napíšeme v dalších kapitolách seriálu. Již dnes ale známe logicky zapadající odpověď na často používanou otázku mnohých lidí, považujících se za obratné diskutéry - "Co bylo dříve? Slepice nebo vejce?"

Pro čtenáře seriálu Velká evoluce je odpověď na tuto otázku již nyní jasná a přehledná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama