Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Velká evoluce VII. Nové formy, nový život

10. února 2019 v 8:04 |  Rozširovanie poznania
Sotvaže bytostné síly ukončily úspěšně své období "základní školy života" na Zemi dovršením vývoje prokaryontní buňky a současně zvládly "přijímací řízení na školu střední" tím, že zformovaly první eukaryontní buňky, spolu s nástupem období kambria, nastal jim na Zemi čas mnohonásobně intenzivnější práce pro další formování života, čas mnohonásobně náročnější. Jak jsme již hovořili v druhé části předchozí kapitoly, spolu s vyformováním eukaryontní buňky bylo náhle veškeré bytostné působení zasypáno světlými předobrazy zcela nových forem života, které měly nyní oproti dřívějšímu období přijít k objevení se ve hmotnosti v novém, ještě kratším čase.



Obrazy forem k Zemi doslova jen "pršely" z jemnějších úrovní a nedočkavě se tlačily k prvním vyformovaným eukaryontním buňkám, jež nesly v sobě záření, které umožňovalo právě spojení s novými světlými formami života, zachvívajícími se na hranici astrální úrovně, tedy na stupni mezi magneto-éterickým a magneto-kvarkovým vesmírem.

Bytostné síly působící až na nejzazším stupni hrubé hmoty začaly pod tímto nutkavým tlakem nového života spojovat záření světlých forem se zářením prvních eukaryontních buněk, jevících se k tomuto spojování jako nejvhodnější. Při navázání záření, pokud se toto podařilo, docházelo pak během krátké doby k předání celkového obrazu světlé formy do látky DNA, jež se již nacházela ve vnitřním jádře dvouvrstvé eukaryontní buňky. Přenesením informace světlého předobrazu do DNA jádra buňky stala se tato buňka současně takzvanou kmenovou, tedy buňkou, která nesla si od té chvíle v sobě předpoklad či lépe schopnost vyformovat ve svém následném růstu a množení vnější uspořádání vzhledu, přibližně odpovídající původnímu světlému předobrazu, zachvívajícímu se v jemnějších úrovních.

Tak s okamžikem dalšího růstu každé takové buňky v období staršího kambria na Zemi docházelo vždy k růstu organismů více či méně odpovídajícím původním předobrazům. Zde je ještě nutné poznamenat, že bytostné v této době dokázalo již velmi účinně přivádět k jednotlivým buňkám potřebné látky tak, aby výstavba nových přírůstků odpovídala v plném rozsahu pevnému zakotvení života ve hmotě. To znamená, že nejen vnější vzhled byl přizpůsoben předobrazům, nýbrž právě zde byl nutně plně zohledňován i protitlak podmínek vlastní hmoty, tak, že následný výsledek životních forem ve hmotnosti byl průsečíkem obou těchto podmínek - byl tedy výsledkem tlaku světlého předobrazu ze strany jedné a tlaku fyzikálních a chemických podmínek hmoty na straně druhé. Jak mistrovsky se s těmito dvěma protipóly bytostné síly vyrovnaly, můžeme obdivovat ještě i dnes, kdykoliv se smíme setkat s otisky fosilií, zkamenělinami pradávných forem života.

Bytostné síly nejenže se tedy musely vypořádat s vnějším vzhledem životních forem ve hmotě, ale současně muselo jimi být pečlivě a s všeobsáhlou moudrostí, která je právě bytostným silám trvale vlastní, pracováno na vnitřním orgánovém vybavení živých organismů, těchto utvářejících se prvních forem života na Zemi. Tak již od samého začátku stály zde vedle sebe jako neoddělitelné součásti veškerého vyššího života na Zemi dvě základní podmínky: krása a účelnost. Krása, jakožto posel nádherných forem ze světlých úrovní, a účelnost, jakožto zástupce životaschopné odolnosti k vývoji a růstu ve hmotných podmínkách Země.

Velmi často stála pak ona první podmínka proti podmínce druhé. Výsledkem toho byl potom nám již známý a ve hmotě přirozený zápas a boj, jenž měl právě ve svém výsledku, v onom pomyslném oboustranném průsečíku, zrodit či ještě lépe řečeno uhnětat zde ve hmotnosti to nejlepší možné přemostění forem k záření předobrazů světlých forem.

Ano, právě zde je pak zakotven základ mnoha set milionů let trvajícího zápasu všech forem života, zápasu, jehož cílem nebylo nic jiného než nalezení toho nejlepšího následování světlých předobrazů pro zakotvení života zde ve hmotnosti. A toto platí i dnes!

O tom jsme hovořili právě v závěru předchozí kapitoly. I dnes je možné vše ve vývoji posunout ještě výše, učinit v rámci možnosti hmoty vše ještě bližším světlým předobrazům, zachvívajícím se v duchovních úrovních Stvoření.

Mnohé lze tedy i v současnosti ještě proměnit k dokonalejšímu a krásnějšímu. To je však možné jen za podmínek úplného naplnění harmonické spolupráce s bytostnými silami i ze strany člověka, jakožto duchovního tvora, působícího účinně na Zemi. Období života lidského druhu je obdobím, v němž se měl a stále ještě smí spolupodílet člověk na povznesení Země. Toto období lidského ducha je však, žel, dlouhodobě poznamenáno namísto vzestupem právě selháváním a tím i degenerací většiny druhů života na Zemi, člověka samotného přitom nevyjímaje.

Ano, i člověk sám, jako takový, ve všech svých druhových a rasových zastoupeních na Zemi mohl by být ještě vzhledově dokonalejšího propracování, co se jeho tělesného zevnějšku týče. Všechny schopnosti a předpoklady k tomu chová v sobě! Vše je mu k dispozici nachystáno ze Světla i ze strany bytostných sil. Stačí tedy jen nastoupit správný směr působení ve hmotnosti. Avšak není zde namístě se tímto nyní zaobírat dopředu, neboť v postupném rozvíjení dalších kapitol seriálu o "Velké evoluci" se k tomuto díky člověku tak bolestně palčivému bodu vývoje života na Zemi ještě vícekráte dostaneme.

Nyní tedy zpět. Jestliže bytostné začalo za použití již zmiňovaných prvních buněk eukaryontního původu stavět nové formy života, pak velmi brzy ukázalo se něco zcela nového. Byla to potřeba, ba přímo nutnost vytvoření životní tekutiny, kolující v organismu rostlin a živočichů. V případě rostlin proto, aby veškeré látky a vyzařování, otisknuté z DNA kmenové buňky, mohly trvale kolovat stále rostoucím pletivem buněk. V případě živočišných forem života pak proto, aby ty stejné informace směly bezpečně doputovat ke všem jednotlivým buňkám, z nichž se skládaly již všechny základní orgány životních forem v období kambria.

Bytostné muselo vytvořit "ideální šťávu", která by ve svém trvalém kolování vícebuněčnými organismy přiváděla trvalé zabezpečení zásobování a také opravárenské služby do všech míst těchto organismů. A tak již krátce po započetí růstu prvních organismů objevila se v jejich těle základní šťáva, která pak v řádu dalších stamilionů let s vývojem všech živočišných forem spěla stále více svým vzhledem a kvalitativním obsahem, současně také i vyzařováním, k tekutině, kterou nazýváme... Ano! Samozřejmě, máme zde na mysli krev! Nejcennější tekutinu pro všechen vyšší život na Zemi!

Dnes jeví se nám právě tato životně důležitá tekutina jako něco samozřejmého a automatického, co se nachází v tělesném vybavení u všech zvířat a vyšších živočichů, tedy i u člověka samotného, avšak zcela na samém počátku vícebuněčných organismů bylo právě vytvoření krevní tekutiny velkým úskalím při vývoji nově se formujících organismů ve hmotnosti. Přesto dokázaly bytostné síly postupně zakotvit do této tekutiny vše potřebné k tomu, aby životaschopnost prvních organismů byla zajištěna. Samozřejmé je také to, že u nejnižších tvorů byla a také i dnes zůstává tato tekutina jen v podobě jednoduché šťávy, která se pouze velmi vzdáleně podobá červeně zbarvené krvi zvířat či krvi člověka.

Přesto i tato jednoduchá šťáva dokáže v sobě udržet vyzařování, které spojuje světlý předobraz živého tvora s jeho pozemskou formou, s pozemským tělem. U vyšších tvorů je to pak vždy přímo vlastní zvířecí duše, která je skrze vyzařování krve spojena s hrubohmotným tělem.

Tak právě v předchozích kapitolách popisované světlé seménko života zůstává obsažené ve všech buňkách živých organismů, avšak v případě organismů složených z více eukaryontních buněk je toto vyzařování ještě navíc doplněné zcela určitým osobitým vyzařováním, které udržuje spojení života hmotné formy se světlým předobrazem.

Čím je toto spojení silnější, tím jsou také vlastnosti toho kterého živočicha stále více konkrétnější, osobitější. Je tak také správné, že se u všech vyšších zvířat hovoří o skutečně živé zvířecí duši, která je pro zvířata základní oživující silou.

Aby mohlo vše společně co nejideálněji pracovat a zcela účelově žít na Zemi, muselo bytostné vytvořit vedle již uvedené životní tekutiny i ještě jedno úplně základní vybavení pro hrubohmotný aparát živočišných organismů.

Ano, tušíte správně, tímto důležitým vybavením je nervová soustava, jež zajišťuje to nejdůležitější - smyslovou bdělost tvorů, nutnou pro přežití všech živočichů v přítomnosti hmoty na Zemi. Tímto krokem, vytvořením citlivé a smyslové nervové soustavy, také bylo bytostnými silami do hmoty zakotveno vybavení, umožňující všem živým tvorům na Zemi něco zcela neopakovatelného, co kupříkladu chybí rostlinám i všemu prokaryontnímu životu - schopnost získávání zkušeností - vědomý či alespoň polovědomý individuální rozvoj schopností v životě.

U rostlin i dále přežívajících prokaryontních organismů je pak toto stejné vybavení obstaráváno jiným způsobem, konkrétním přímým či plošným působením bytostných sil. Tak na určitém stupni vývoje života rostlin na Zemi objevily se zde také nutně i první bytostné formy, které dnes známe jako formy rostlinných elfů, víl, stromových bytostí, či ještě mnohé další formy bytostného života. Tyto mají za úkol udržovat správné vyzařování rostlin a nejnižších živých forem života - bakterií tak, aby bylo možné k nim přivádět všechny potřebné životní síly ve Stvoření. Zkušenosti z této práce získané zpracovávají právě tyto konkrétní bytostné formy života přímo v sobě. Jsou to bytostné formy, které ve skutečnosti největší část lidí na Zemi nevidí, neboť se pohybují na stupni magneto-kvarkového vesmíru, přesto však jejich zkušenosti jsou vždy co nejpečlivěji uplatňovány v případě konkrétních, jim svěřených rostlin či drobných živočichů.

Tak nakonec jeví se velmi často nám lidem, jako by i rostliny dokázaly reagovat ve svém růstu a existenci na vnější hmotné podněty na základě instinktivních zkušeností. Ve skutečnosti se však vždy jedná jen o zprostředkované jednání bytostných forem života (elfů, víl a podobně), které jsou téměř vždy ve svém souznění se Zákony Stvoření připraveny účinně zasáhnout. Ve srovnání s pozemským člověkem jeví se pak velmi často ve svém důsledném respektování přírodních zákonů, Zákonů stvoření, o mnoho moudřejšími.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama