Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Velká evoluce IX. Není žádných bílých míst a mezer!

24. února 2019 v 8:49 |  Rozširovanie poznania
Jestliže dokážeme jednou správně nahlédnout pozemskému oku neviditelné působení bytostných sil, pak stane se pro nás provždy zcela pochopitelným děním i samotný vývoj veškerého života na Zemi.Tak jak jsme se již vícekráte zmiňovali, pochopíme i to, že mezi vývojem probíhajícím od nižšího druhu života k vyššímu nepotřebovaly bytostné síly žádných pozemských vývojových mezičlánků.


Nenalezneme zde tedy přirozeně mezi fosiliemi žádný bezobratlý druh s hotovými žábrovými oblouky, stejně tak, jako ani nedokážeme později nalézt praryby se zvláštními výrůstky, naznačujícími vývoj suchozemských nohou. Znalost působení bytostných sil nám naopak umožňuje nahlížet na období proměn z druhu na druh jako na dění přirozeně stupňovité, a to právě proto, že největší část děje těchto druhových proměn byla vždy obsažena v úrovni jemnějších předobrazů. Záření, proudící od těchto předobrazů ke hmotným organismům, pak právě v obdobích, která se ve své ideálnosti jevila jako nejlépe zralá pro zásadní pokrok života na Zemi, utvořilo proměnu doslovně z generace na generaci.

Teprve při této rychlé zlomové přeměně následoval vždy rozsáhlý vývoj daného druhu, jak co do rozmanitosti, tak i velikosti, přesně dle vnějších podmínek, fyzikálních vlivů, a také i vlivů, jež si vyžadovalo zaopatření daného druhu vůči ostatním již existujícím organismům na Zemi. Tento vývoj v rámci druhu pak byl záležitostí probíhající v řádech desítek, ba stamilionů let. A to právě proto, že ono skloubení či jinak zapadnutí nového druhu do již vyvinuté flóry a fauny mělo být vždy dokonale souznějícím. Muselo se stát plně spolupracujícím s celým koloběhem již probíhajícího života. Toto souznění pochopitelně obsahovalo v sobě celý zástup nároků a povinností vůči danému druhu. Zástupci daného druhu museli se zařadit mezi ostatní život tím, že ve své rozmanitosti v nejširším zastoupení zaujímali potřebná místa v potravinovém řetězci. Tato rozčleněnost vedla pak k trvalému impulsu, který je jako velice moudrý zákon vetkán do všeho přírodního života - je to velký zákon pohybu.

Nutnost pohybu, ať již je tento pohyb vyvoláván stimulem přežití či stimulem zachování druhu, tedy stimulem rozmnožovacím, vedl a také stále ještě i dnes vede veškerý život v přírodním světě k nejvyššímu stupni bdělosti - k vlastnosti, která je právě i pro zvířecí duše tím nejcennějším, co si smí vyzískat ze strany působení bytostných sil. Bdělost vede vždy k rozvoji schopností zvířecí duše. Rozvíjí její vynalézavost, přizpůsobivost k životu. A právě pod tlakem vnějšího světa, při hledání ideálního soužití všech přírodních elementů, docházelo postupně u jednotlivých druhů k rozmachu rozmanitostí do poddruhů a čeledí se všemi zvláštnostmi, které se ve všech daných případech projevují.

V posloupnosti rozvoje jednotlivých druhů života na Zemi smíme pak také pozorovat ještě jeden zvláštní jev. Spolu s expanzí - rozvojem nového druhu života na Zemi docházelo vždy k obrovskému nárůstu rozmanitosti tohoto druhu. Tento nárůst rozmanitosti byl však současně velkou podmínkou k tomu, aby se nejideálnější zástupci z daného druhu, jež se vždy dříve či později vyvinuli, stali výchozím základem k nástupu dalšího nového druhu. Zcela stejně jako mezi bezobratlými živočichy musel se v určitou dobu objevit živočich, nesoucí v sobě ty nejvhodnější podmínky k tomu, aby se u něho vytvořilo záření, vedoucí k přemostění nového druhu života - k obratlovcům, tak stejným způsobem bylo u prvních obratlovců - praryb dosaženo, opět u určitého nejvhodnějšího zástupce tohoto druhu, záření, které umožnilo zakotvení záření světlého předobrazu, umožňující přeměnu k obratlovci suchozemského typu - k prvotnímu zástupci praobojživelníků.

A tak tedy opět při plození spojilo se záření světlého předobrazu s jednou jikrou v oplozené snůšce, nakladené v bahnité mělčině. V okamžiku dosažení určitého vývoje této jikry došlo pak ke zcela jinému postupu formování těla, a to právě na základě pozměněného záření, zakotveného do buněčného jádra zárodečné - kmenové buňky vyvíjejícího se plůdku. Výsledkem této změny byl tvor, který nesl v sobě již všechny viditelné znaky suchozemského druhu. V krátkém čase, po zakotvení tohoto suchozemského druhu, došlo pak následně opětně k expanzi té největší rozmanitosti zástupců tohoto nového druhu.

Pečlivý čtenář, bdělý pozorovatel, mohl si také již uvědomit, neboť jsme se o tom zmiňovali v předchozí kapitole, že každý druh po dosaženém vrcholu své expanze rozmanitosti na Zemi se následně sice začal postupně ztrácet z povrchu Země, a to právě proto, že jeho období bylo již za horizontem zralosti ideálního rozvoje, avšak současně nejosvědčenější zástupci daného druhu ve své následné přizpůsobivosti dokázali zde zůstat k obohacení celku veškerého přírodního života. Při evoluci svého vlastního druhu došlo pak k onomu nutnému skloubení v soužití s ostatními druhy života. Všichni ostatní zástupci daného druhu nemohli však již více obstát v tlaku pokračujících etap a uvolnili tak místo životního prostoru novým druhům. Tak spěl veškerý vývoj života od druhu ke druhu vždy výše a výše s jediným cílem: dosáhnout jako nejvyšší mety nástupu savců a mezi savci pak následně zcela určitého druhu, jenž jako jediný mohl umožnit svým vývojem ten nejzásadnější krok, k němuž mělo s veškerým úsilím bytostných sil na Zemi dojít, a to k inkarnování se lidského ducha do pozemského těla kvalitativně nejzralejšího zástupce primátů.

O tom však budeme hovořit ještě obšírněji v následných kapitolách seriálu "Velká evoluce".

Pro dnešek je tím nejdůležitějším, abychom uchopili jako přirozený jev poznání neviditelné práce bytostných sil, účinkujících zde ve hmotnostech v úzkém souznění se Zákony Stvoření, tedy v úzkém podřízení se Vůli samotného Tvůrce Všehomíra - Svatého Boha.

Zarputilí kreacionisté a současně také i materiálně založení evolucionisté potřebují ve svých teoriích učinit opravu právě v tom, že nově nahlédnou na vývoj života na Zemi jako na následek vědomého působení bytostných sil, sil přímo podřízených Tvůrčí Boží Vůli, zakotvené v Zákonech díla Stvoření.

Kdo dokáže tuto podmínku správně nahlédnout a také si ji i postavit na správné místo jako nedílnou podmínku vývoje života ve hmotnostech, ten nejenže se stane mnohonásobně více vnitřně i myšlenkově obohaceným, nýbrž takový člověk přiblíží se i k pochopení smyslu vlastního života na Zemi. Vše před ním ožije, získá zcela jiný rozměr plnosti a dokonalé, moudré nádhery a harmonie, která se ve všem projevuje bez jakéhokoliv nárokování si zůstávajících bílých míst, bez nutnosti tajemství v celkovém vědění o životě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama