Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Velká evoluce II. Lidská cesta ve Stvoření

30. prosince 2018 v 8:00 |  Rozširovanie poznania
Abychom mohli správně pochopit vše, co se týká vývoje hmotného vesmíru i vlastního vývoje života na Zemi, potřebujeme si nejprve přiblížit skutečnou úlohu lidského ducha ve Stvoření. Potřebujeme poznat a pochopit jeho druh a také jeho místo ve Stvoření.


Žel, z největší části u všech výkladů věrouk dnes nalézáme právě v této věci jen velmi zvláštní vykreslení vztahu mezi člověkem a Tvůrcem. Dosud známé výklady vytváří z největší části zhruba následující obraz: na vrcholu říše Stvoření přebývá Tvůrce Všehomíra - Bůh. V Jeho blízkosti nalezneme zástupy andělů. Následně bychom měli spatřit město zlatých ulic - Ráj, a pak podle většiny náboženství následuje bezprostředně zdejší vesmír, v němž stojíme my na planetě Zemi, přeplněni tisícerými otazníky nad smyslem našeho bytí.

Takový je obraz, jaký si obecně vybaví největší část obyvatel Země, jestliže je položen dotaz na to, jaká je obecná představa o vztahu mezi člověkem a Bohem. Samozřejmě, že v této souvislosti myslíme Boha - Tvůrce, o němž se zmiňují především starozákonní a křesťanské zápisky. Otázky, vyplývající z jiných výkladů, v této chvíli ještě ponechme stranou.

Vezmeme-li si tedy zmíněný obraz, který nám s přesvědčivostí vykresluje dnešní většinový postoj lidstva k Bohu, jako základní odpověď na otázku smyslu života, musí se v nás současně vynořit neutišitelná otázka!

Jaká je to otázka? V přírodě, či ještě lépe ve hmotě vesmíru, je vše propojené v celek dokonalými zákony, které nazýváme zákony fyzikálními! V přírodě, která je ještě neporušená životem člověka, nalézáme dokonalý soulad a výjimečný souzvuk všech stupňů života v hierarchii flóry a fauny! Vše do sebe zapadá s nejvyšší dokonalostí, kterou nám nezbývá, než znovu a znovu obdivovat. Nikde v této hierarchii není mezer ani skoků. A nyní si vezměme opět před sebe výklady věrouk, popisující poměr mezi Bohem a člověkem. Je možné, že dokonalost Tvůrce ve své činnosti oživila jako sobě bezprostředně nejbližší - lidsky duchovní druh člověka, jenž právě nese tolik až příliš viditelných stop nedokonalosti?

Není zde něco zásadního, co stojí opravdu k zamyšlení?

Uvažujme vážněji nad jednou skutečností: na jedné straně máme zde nezpochybnitelnou dokonalost Stvořitelovu a na druhé straně je k nám ve věroukách s přesvědčivostí hovořeno o tom, že zcela nejbližším druhem Stvořiteli je právě člověk, a to svým duchovním základem. Je ale člověk svojí podstatou opravdu tak blízkým Tvůrci?

Nepopírá to zásadně onu posloupnou hierarchii, vyznačující se největší moudrostí, kterou nalézáme všude okolo sebe, tedy právě i ve vývoji hmoty a v přírodě? Co to bude znamenat, jestliže si zde vezmeme za bernou minci svých úvah o člověku to, že ve všem platí neochvějný zákon dokonalosti hierarchie, působící shora dolů, tedy světlejšího k méně světlejšímu, silnějšího k méně silnějšímu, či od dokonalejšího k méně dokonalejšímu? Přinese to jen proměnu dosavadních výkladů věrouk, či přijetí tohoto zákona přinese nakonec změnu i v celkovém chápání díla Stvoření a vlastního místa duchovního druhu v tomto díle?

Není mezi onou dokonalostí Tvůrce a vlastním duchovním základem člověka - jenž se tak zřetelně jasně ve svém jednání vyznačuje nezralostí, nedokonalostí - až příliš obrovský, jen těžko pochopitelný skok? Je velmi těžké pro každého myslícího člověka připustit, že Bůh, sama Dokonalost a Moudrost, vzhlíží se zálibně v obraze, jenž je zformovaný v pozemském člověku. Co tedy s tím? Vždyť to jen nutně naznačuje, že lidský duch není oním prvním duchovním druhem, který obývá Stvoření v úrovních ihned pod Božím trůnem tak, jak se to složitě snaží vykreslit věrouky.

Vše shora zmíněné odhaluje prostě to, že lidský duch je druhem, jenž se zformoval v díle Stvoření až o mnoho později, než se dosud předpokládalo. Toto poznání nám současně otevírá výhled ještě výše vzhůru k poznání toho, že nad vlastní úrovní Ráje - nádherného, zaslíbeného místa pro zralé a dokonalé duchy - nachází se ještě mnoho světlých oblastí, které jsou obývány takovými duchovními stvořeními, které nesou v sobě opravdovou zářivou dokonalost, odvíjející se z jejich plné zralosti, jež se vyznačuje zejména tím, že oni se nepotřebují rodit do oblastí hmoty za účelem získávání potřebných zkušeností a prožitků.

Tito duchové se vyvinuli oproti lidskému duchu jako duchovně mocnější a silnější. Povstali také o mnoho dříve před lidským duchem, jako již cele dokonalí ve své plné sebevědomosti v díle Stvoření. Nejsou to bytosti andělského druhu, které pochopitelně, stejně jako v blízkosti Boží, můžeme i v těchto místech nalézat, nýbrž hovoříme zde nyní o duchovní podstatě, která vždy od prvopočátku má v sobě uschopnění svobodného rozhodování. Tyto oblasti, v nichž přebývají a působí zmínění pravěční duchové, jsou skutečným prvotně vzniklým oddílem Stvoření. V hierarchii celého díla Stvoření jsou to oblasti duchů, které se skutečně nalézají vysoko nad místem, na němž teprve přišly a stále přichází k prvnímu vědomí jiskry lidského ducha - tedy nad místem, na němž jsme přišli ke svému vědomí my, lidé, rodící se následně do hmoty vesmíru na vlastní cestě získávání zralosti.

Toto poznání naznačuje, že i v celém Díle, tedy nejen v uspořádání života ve hmotnostech, platí moudrý zákon veliké hierarchie ve vývoji života. Toto poznání však současně přináší pro našince zcela zásadní obrat v základu k uchopení skutečné hodnoty lidského ducha ve Stvoření. Především přináší poznání toho, že člověk není v tak bezprostředním a výjimečném vzájemném vztahu s Tvůrcem, jak to ještě i dnes vykreslují náboženská učení.

Bůh stojí pro člověka nepoměrně výše, než jak si to představovala a stále představuje největší část věřících, ale i nevěřící ateistická veřejnost. Nenalezneme nikdy Stvořitele hned za hranicemi hmoty, jak by se nabízelo při prvotním připuštění myšlenky, že Bůh stvořil přímo tento vesmír! Zdejší část vesmíru nachází se v hierarchii Stvoření, pro člověka dosud vůbec nepochopeného Tvůrčího Díla, o mnoho níže ve vývoji, než se kdo domnívá. Je dokonce až doslovně urážející a vyžaduje to velkou dávku povrchnosti a otupělosti, představovat si o Božím Díle Stvoření to, že za hranicí zdejšího vesmíru nalezneme po odchodu z této Země modré nebe se svítícím trůnem, na němž spočívá postava Stvořitele, obklopeného čtyřmi vědoucími zvířaty a zástupem andělských bytostí. Ve zbývajícím prostoru se pak dle výkladů vznáší duše spasených zemřelých v bělostných rouchách, kteří, modlíce se, shlukují se okolo postavy láskyplně zářícího Ježíše, ukazujícího jim své dlaně, probité hřeby.

Takovýto obraz je klamem, je blouznivou lží věřících i všech kazatelů, kteří toto šíří, ve srovnání se skutečnou dokonalostí a nádherou díla Stvoření, které ve svém celku i ve všech jednotlivostech vždy znovu a znovu stvrzuje netušenou velikost a dokonalost Tvůrce. Je to neskutečným snížením velikosti Svatého Boha, jenž přebývá vysoko, pro člověka v nedosažitelných úrovních nad Stvořením, tedy nepředstavitelně vysoko i nad těmi nejsvětlejšími praduchovními oblastmi, v nichž žijí a působí duchové ještě o mnoho zralejší a dokonalejší - duchovně silnější, než je druh, z něhož pocházíme my lidé.

Jestliže jsme se v úvodu seriálu zmínili o pojmu Velká evoluce, pak nyní mohou čtenáři poznávat v prvních souvislostech, proč jsme zvolili právě takovýto název seriálu. V celém Stvoření, od jeho počátku až k dnešku, proběhl a stále ještě probíhá jednotný veliký vývoj všeho Života v jednotlivých úrovních a oddílech tohoto velkého Tvůrčího Díla. Stvoření je stále v pohybu ve svém vývoji, stejně tak jako v odstupnění i hmotný vesmír pulsuje a každou vteřinou spěchá vstříc novým formám. Dokonalost Boží, projevující se skrze Jeho Vůli ve Stvoření, udržuje v celém vývoji jen trvalý vzestup k ušlechtilejšímu a nádhernějšímu ve všech úrovních.

Tak také i planeta Země nachází se nyní na místě, kdy je právě tlakem tohoto nikdy nepřestávajícího vývoje vedena k další proměně. Lidský duch jakožto spolučinitel, jenž zde na Zemi již po statisíciletí přebývá, nyní současně svou svobodnou vůlí spoluurčí možnost směru tohoto vývoje. Vývoje, směřujícího buď nahoru nebo dolů.

V každém případě bude to však z pohledu celého díla Stvoření posun vpřed, ač životu většiny lidí na Zemi tento posun přivodí všemožné otřesy nebývalého druhu. Výsledkem těchto dějů bude nakonec jen očištění, zjasnění hmoty vesmíru, dnes tolik zatížené nepěkným působením lidského druhu. O tom, kdo tyto otřesy a přeměny ve vesmíru hrubohmotně způsobuje, kupříkladu v přírodních událostech, budeme hovořit mimo jiné ještě v následných kapitolách.

Také se v následných kapitolách zmíníme i o vlastním tvůrčím principu působení přírodních, bytostných sil, které nejenže ve své trvalé a plné podřízenosti Boží Vůli ve Stvoření vyformovaly také i hmotu zdejšího vesmíru, ale právě i určitá část těchto sil zcela výjimečného druhu bytostné podstaty se plně podílela na zažehnutí jiskry vlastního života ve hmotě. Popíšeme si také zázrak oživení první prokaryontní buňky na Zemi.

Pozorní čtenáři budou tak moci nakonec nahlédnout, že Stvoření neskrývá pro člověka žádných tajemství, nýbrž že právě jen člověk sám musí vyvinout sílu ducha k proniknutí do všech souvislostí. Pak také zjistí, že opravdu platí: i v tom nejmenším ve Stvoření skrývá se vždy obraz toho největšího!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama