Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Velká evoluce I. Hmotný vesmír jako prostředek k prožívání a získávání vědění

23. prosince 2018 v 8:15 |  Rozširovanie poznania
Jestliže jednou připustíme, že takzvaný "Big bang" - Velký třesk, tedy vědou označovaný počátek hmotného vesmíru, není jen samo o sobě existující "něco" z "ničeho", pak v důsledném postupu v dalším přemýšlení dojdeme záhy k bodu, kdy jako přirozený jev musíme uznat, že i za hranicí vesmíru je cosi, co můžeme nazvat právě výchozím polem, z něhož s největší pravděpodobností vznikl zdejší vesmír.


Pro exaktní vědu je zde však velmi těžký moment v postupu dále, a to právě proto, že ona hranice, tvořená z elementárních částic hmoty, končí na bodě singularity vesmíru, tedy končí na hranici počátku vzniku prvotních projevů, jež můžeme označit za projevy nejmenších elementárních částic hmoty. Vše, ležící před touto hranicí, je pro materiální nástroje vědy, ať již skutečně fyzikální nebo jen matematicky modelové, nedosažitelné.

Přes tuto nedosažitelnost pro nástroje materiálního původu po celé věky lidské myšlenky a úvahy pronikaly bez větších těžkostí za tuto hranici a snažily se v tomto vědou nepoznaném prostoru hledat odpovědi na základní otázky, týkající se představ o smyslu dalšího lidského - duchovního bytí. Kupodivu pro tyto duchovní či filosofické úvahy nebyla ona nehmatatelnost, jež je pro vědu tak zásadně spoutávající, překážkou k tomu, aby mnozí lidé nabyli vnitřního přesvědčení, že prostory, nacházející se za hranicí materiálního vesmíru, jsou skutečně existující a jsou obyvatelné, byť na odlišném stupni existence, než je zdejší hmotně materiální rozměr bytí člověka.

To vedlo postupně mnohé z takto hledajících k zásadní proměně náhledu na smysl lidského života na Zemi. Život tím pro ně získal zcela jiný, nádherně větší rozměr a smysl. Největší část všech dřívějších národů hleděla tak na pokračování svého bytí ještě i na jiné úrovni, než je pozemský život, jako na zcela samozřejmý vývoj své existence, bez zábran, protože je nespoutávala v jejich uvažování dnešní prvořadost hmoty.

To ale mimo jiné znamená, že existence prostoru v této jiné úrovni a života v ní, tedy života nadcházejícího se za hmotnou hranicí vesmíru, byla mimo jiné známa již dlouho před vlastním zrozením starozákonního náboženství židovského národa, a tedy před vznikem prvních částí bible. Tato kniha Genesis vznikla jako následek ještě dřívějšího vědomí pradávných národů o světě, nacházejícím se za hranicemi hmoty.

Je také zvláštní, že až do doby příchodu exaktních věd na scénu lidského vývoje byla znalost o světech, nacházejících se za hranicemi zdejšího světa, tedy znalost o takzvaném "zásvětí", něčím zcela přirozeným, něčím, co bylo součástí každodenního života většiny tehdejších obyvatel Země.

Až teprve s nástupem stále se zvětšujících znalostí vědy o hmotě, pojednou, jakoby začala se hroutit stavba věrouk, hovořících o nadzemských bytostech, andělích, bozích, stavba věrouk, zmiňujících se o podsvětí, o Elyseu, o Garodemaně, či o sedminebesí a duchovním Ráji, a to v souvislosti s vědeckým dokladováním toho, že ve vlastním hmotném vesmíru není ničeho takového k nalezení.

Ve skutečnosti však tímto názorem jen věda, vycházející z poznání stále menších elementárních částic vesmíru, zřetelně přiznala svoji vlastní, velmi úzkou hranici schopnosti poznávání díla Stvoření. Žel, přístup věrouk, jež používaly k označení nadhmotných světů názvosloví úzce související i se zdejším hmotným vesmírem, přivodil u laického náhledu veřejnosti největší tragický omyl všech dob! Jestliže tyto věrouky hovořily ve svých výkladech o nebesích a světech světla či naopak o úrovních pekla a utrpení, nebylo nikdy těmito popisy myšleno cokoliv zdejšího hmotného! Věrouky však tento fakt odmítly trvale důsledně zdůrazňovat a navodily tak situaci, kdy vědecká veřejnost dnes v konfrontaci s poznáním hmoty nahlíží na vše duchovní s úsměvem, v domnění, že hlásání kupříkladu o nebi a pekle je dílem naivní hlouposti a blouznivosti věřících. Přitom nebe, zmiňované ve věroukách a náboženstvích, není vůbec totožné s hmotnou oblohou, jež se skládá ze spekter stratosféry Země. Nebem, na němž sídlí Bůh, nebyl tedy také nikdy myšlen zdejší výhled do dálav vesmíru.

Jakkoliv se pozorovateli noční oblohy může tajit dech nad vnímáním úchvatné velikosti a vzdálenosti, jež dělí jednotlivá slunce, hvězdy, mlhoviny a hvězdokupy, bude vždy nutné zdejší rozměr hmotného vesmíru v porovnání s rozměrem světů, nacházejících se vně prostoru vesmíru, považovat za nesrovnatelný! Postavíme-li si vedle sebe obrazně atom hélia a vlastní hvězdu Slunce, pak ani tento poměr velikosti obou hmotných těles nevystihuje skutečný vztah zdejšího vesmíru ve vztahu k ostatním světům, nacházejícím se za jeho hranicí.

Vlastní poměr k velikosti Tvůrce není pak už zde ve hmotě srovnatelným vůbec s ničím. Je tedy samozřejmé, že pokud laické výklady srovnávaly pojmy, týkající se úrovní vnějších světů, nacházejících se nad hmotou, s pojmy hledanými zde ve vesmíru (kupříkladu již zmiňované nebe), pak zkreslenost těchto nepoměřitelných významů jen vnějškově shodných pojmů musela přirozeně nutně vyvolávat jen zklamání, útrpný úsměv a skepsi vůči všem výkladům náboženství.

Chyba však není na straně vnímání citlivějších duchovních vizionářů z řad dřívějších národů, nýbrž je na straně nepochopení těch, kteří nejsou schopni připustit existenci vnějších světů, nacházejících se za hranicí hmoty. Je to však zvláštní protimluv, když si uvědomíme, že věda není schopna doložit ani to, co se přibližně dělo přímo v čase nulté vteřiny vzniku vesmíru, tedy v čase počátku již zmiňované singularity. O to více pak věda stojí bezradně vůči popsání toho, co se odehrávalo před tímto časem. Tento fakt však kupodivu nikomu z materialistů nepřekáží v tom, aby byla zároveň popírána a napadána logická posloupnost toho, že hmota jako taková mohla by vzniknout jako součást přirozeného vývojového procesu v díle Stvoření.

Ano, souhlasíme s tím, že jsou zde jedinci z řad vědců, kteří tyto myšlenky nepopírají, ba snaží se je začlenit do svého celkového náhledu na výzkum ve hmotě, žel ale bude s námi jistě souhlasit každý čtenář, že dnes je takto odvážných jen nemnoho! Proti nim samým stojí pak všichni materialisté, hlasitě argumentujíce tím, že co oni nevidí, co nemohou změřit a zvážit, to pro ně neexistuje!

My jsme však přesvědčeni o tom, že posun přirozeného lidského bádání dříve či později překročí i samotné hranice hmoty a ve vnímání zřetelných souvislostí pozná nakonec celé lidstvo skutečnost, že zdejší vesmír je opravdu jen jednou z mnoha úrovní, úrovní, jež byla Stvořitelem moudře skrze Zákony Stvoření připravena pro prožívání lidského ducha proto, že on na své cestě za zralostí tuto úroveň i všechna prožívání s ní propojené přesně potřebuje.

Jak vše vzniklo, a také jak jsou i nyní v dnešní přítomnosti propojena všechna vlákna, udržující spojení mezi světy nad hmotou a zdejším vesmírem, to si přiblížíme postupně v následujících kapitolách seriálu Velká evoluce.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama