Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Naše řeč budiž ano nebo ne

12. prosince 2018 v 8:30 |  Na zamyslenie
Naše řeč má být prostá a jasná. Jak již Ježíš řekl: "Vaše řeč budiž ano nebo ne, co nad to jest, jest od zlého!" Jak dnes chápeme tato slova, jak jim rozumíme a jak je respektujeme? Ví dnes člověk, co vše svými slovy vytváří a jak svými slovy plýtvá?


Řeč nám lidem byla dána jako dar, abychom své myšlenky mohli formovat do hmoty. Každé slovo bylo také lidmi tvořeno pod tlakem vyšších zákonů. Každé slovo se tedy zachvívá v určitém zabarvení a - vyslovené - tvoří formu. Proto musí každý z nás dbát na to, jaká slova při formování myšlenek používá, jak dalece svá slova váží a zda svými slovy zbytečně neplýtvá. Máme hovořit jen tehdy, máme-li co říci, ne jen pro mluvení samotné. Máme hledat a formulovat taková slova a skladby vět, která co nejlépe vystihují myšlenku, jíž chceme předat druhému člověku. Abychom tedy správně volili svá slova, je nejprve nutné si v citu vytvořit obraz, v němž je vše v harmonickém záchvěvu, a pak teprve můžeme tvořit vhodná slova, která náš obraz co nejvěrněji vystihují. Takto budeme postupovat, chceme-li, aby druhý člověk co nejlépe rozuměl tomu, co mu chceme sdělit.

Každé naše slovo tedy tvoří formu a tato forma odpovídá nejen obsahu slova, ale v prvé řadě našemu vnitřnímu zachvívání. Tedy s čím toto slovo vyslovíme. Vyslovíme-li krásné slovo, ale naše myšlenky nejsou čisté, nebo ještě hůře, myslíme-li v tu chvíli na oklamání druhého svými pěknými slovy, tvoříme vždy jen nečisté a zlé formy, které se k nám budou navracet ve zpětném působení dvojnásobně zatížené. I tak zvané "asertivní chování" je jen rozumové využívání hezkých záchvěvů slov, která, nejsou-li použita s opravdovostí a čistotou ale naopak jen zištně při použití určitého způsobu chování a mluvy k dosažení svého cíle, vytváří právě zmíněné nečisté formy, jež nemohou ve zpětném účinku přinést nic dobrého.

To znamená, že jedině s čistým cítěním, s pravým přesvědčením a s touhou být dobrým člověkem můžeme nacházet nejen vhodná a ušlechtilá slova, ale dáváme jim také čistý a ušlechtilý obsah. Takové vytváření slov, vět a celých knih či rozhovorů má pak v sobě občerstvující sílu a tvoří posluchačům a čtenářům krásné, srozumitelné obrazy.

Avšak v dnešní době můžeme kolem sebe vidět jen opak. Se stejnou povrchností, s jakou lidé přistupují k životu, používají i svoji řeč. Již děti vyrůstají mezi hrubými a povrchními slovy, která jsou používána bez ladu a skladu, jak jen řečníkovi padnou do pusy. A takových slov plyne často celý proud a hluboká myšlenka nikde. Jen prázdné tlachání. Mnoho a mnoho slov, velmi často stále hrubějšího zrna, slyšíme kolem sebe neustále. Lidé si naprosto neváží daru, který dostali. Daru lidského slova. A tak za staletí a tisíciletí setby takovéhoto zacházení se slovem sklízíme nyní odpovídající setbu. Světu vládnou ti největší žvanilové, kterým jde jen o své vlastní zviditelnění. A v dnešní době médií se ze všech stran na nás stále valí vulgárnost, ješitnost a nabubřelost mluvků celého světa. Slova se zde kroutí za účelem zkreslení obrazu ke své potřebě a skutečná pravda nikoho příliš nezajímá. Jen aby byl úspěch zaručen.

Proto je třeba se vyvarovat těch, kteří velmi mnoho mluví, protože ti vedou druhé jen k úpadku.

Toto zneužívání slov můžeme vidět i v soudnictví, kde mnohdy nevítězí spravedlnost, ale ten, kdo dokáže lépe zkroutit pozemské zákony ve svých slovech ku svému prospěchu. Hovoříme zde o tak zvaném slovíčkaření. Nejedná se tedy o ducha, o podstatu Spravedlnosti a Pravdy, ale jedná se o rozum, který ve svém přepěstění dokáže potlačit svědomí ducha, který se vždy hlásí. Rozum jednoduše umlčí ducha svými argumenty, které svou logikou přehluší tento hlas svědomí. Zpětné účinky Zákonů Stvoření však nehledí na tento pozemský výsledek, ale na pravý záměr člověka v jeho činu, na čistotu zachvívání jeho slov. Proto každý z nás dojde i v tomto směru ke sklizni své setby.

Můžeme dnes prožívat okolo sebe neustálý útlak od lidí, kteří bez svědomí a zodpovědnosti myslí, mluví a konají jen ve svůj prospěch, který bývá většinou právě na úkor druhých.

Zkusme tedy konečně toto prožívání vzít jako pomoc. Můžeme pod tímto útlakem poznat a pochopit, co jej způsobuje, a tím můžeme poznávat, jak jsme i my mnohdy bez váhání ublížili druhým lidem. Jedině v tom nejtěžším prožívání jsme totiž schopni prozřít a uvědomit si mnohé své špatnosti. Je nám tím dáno poznat, co můžeme způsobovat druhým lidem za utrpení i zdánlivě nevinným mluvením. Pomluva je dnes přece běžná věc.

Lidé dnes nemají opravdový cíl, nehledají pravý smysl života, a tak svou prázdnotu vyplňují hovory o druhých, jedno, jsou-li to výmysly či polopravdy. Každý ještě navrší pár svých slov bez přemýšlení navíc, jen aby ještě přibarvil svůj příběh, a pak vznikne obrovská zlá forma pomluvy, která způsobí pomluvenému utrpení. Takový člověk je vlastně lidmi okraden. Je okraden o svou pověst a úctu druhých lidí. Takže pomlouvači a povrchní mluvkové jsou zloději, aniž by si to chtěli připustit.

Je tedy naší povinností nejprve zkoumat každou svou myšlenku, každé slovo, jež k nám přichází, než jej zformujeme do vět. Pokud chceme stát čistě a neublížit nikomu druhému, musíme se vždy snažit prozkoumat vše, co k nám přichází od lidí ze všech stran. Pokud si máme stát za svými slovy, musíme o nich být přesvědčeni, a toto přesvědčení se získává jen zkoumáním. Čistým a poctivým chtěním nalézt pravdu. A pokud tato pravda není hned zřejmá, není nutné, abychom ve zbrklém úsudku vyjádřili svůj postoj ihned.

Zvažujme tedy každé své slovo, než jej vyslovíme. Hledejme ta nejvýstižnější a nejušlechtilejší vyjádření svých myšlenek. To nás také bude nutit pronikat více do hloubky.

Ještě jedno si musíme uvědomit.

I ten, kdo se snaží dbát o čistotu své řeči, často zneužívá slova a pojmy, které bychom my lidé měli vždy vyslovovat s tou největší úctou. Co pro nás znamená pojem Bůh, Ježíš, Kristus? Pro ty, kteří poznali pravý význam těchto slov, by to měl být ten nejvzácnější poklad, který má být věrně opatrován a používán jen v tom nejušlechtilejším spojení, aby vyjádřil co nejlépe, jak hluboce si tyto pojmy neseme ve svém srdci, na jaké místo je ve svém životě stavíme.

A pro ty, kteří nevěří v tyto pojmy, jsou to jen slova, která se časem znehodnotila a zdeformovala do nejrůznějších spojení a používají se jen jako pouhé ulevení si v těžké situaci. Jak je tedy jinak možné, že člověk, který nevěří v Boha, se Jej denně dovolává v těžkých chvílích? Vždyť je to přece viditelné pokrytectví, svědčící o tom, že mnohý člověk ani neví, co říká.

Denně miliony lidí zneužívají tyto nejvznešenější pojmy ve svých slovech a netuší, jaká sklizeň jim z toho vzejde. Netuší, jakou sílu má slovo a jak je třeba s ním zacházet. Slovo v sobě skrývá moc formovat podle druhu slov a záchvěvu mluvícího buď tvořivě anebo ničivě.

Musíme tedy dbát na svá slova, abychom je správně používali a ty nejvznešenější pojmy jen vzácně vyslovovali. Pak se nám může navracet radost a štěstí, síla, spravedlnost a láska. Musíme ale i v tomto obstát s trpělivostí a opravdovostí svého přesvědčení. Kolik jen staletí jsme svá slova ve svých minulých životech rozsévali bez rozmyslu, bez čistého úmyslu, a v kolika maličkostech to činíme i nyní. Nemůžeme tedy chtít, aby změna k lepšímu v našem přístupu nesla své ovoce ihned. Je třeba obstát a dokázat i v těch nejtěžších situacích, že je náš úmysl pravý a neměnný.

Proto střezme svá slova, mluvme jen tehdy, když je to nutné, a tam, kde je to třeba, neboť skrývají v sobě pro nás radost nebo bolest, tvoří nebo ničí, objasňují či také matou, podle toho, jak byla promluvena a v jakém úmyslu použita.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama