Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Reinkarnace, osud člověka a lilie

28. listopadu 2018 v 8:10 |  Duchovno
Představme si vonící, nádherně rozkvetlou lilii, jejíž bílé květy nás nadchnou pronikavým dojmem krásy. Přes naše přání, aby tento povznášející okamžik nikdy nepominul, však přirozený sled zákonitostí přírody přinese s jistotou změnu ročního období v podzim, čas odkvétání, a tím nadejde chvíle, kdy nakonec i námi obdivovaná lilie odevzdá svoji krásu zemi.


A toto období vždy znovu a znovu nadchází. Podzim na svůj příchod nenechá dlouho čekat a svojí vládou nad přírodou přemění krásně kvetoucí lilii na opuštěný stonek bez bílých okvětních plátků. A když pak nastane zima a pod nánosy sněhu skryjí se všechny viditelné projevy předcházejícího plodného života přírody a její oslnivé krásy, potom bude zdánlivě ukončeno dílo nepochopitelné letní krásy docela.

Co se nám bude asi ukazovat, když přijdeme v tomto čase na místo, kde kvetla naše lilie? Nejenže ji nebudeme moci spatřit, ale při pohledu na mrazivou sněhovou pokrývku nebudeme dokonce ani nacházet stopy o tom, kde předtím rostla, a že vůbec existovala.

Proces neustálých vývojových přeměn se však ani v tomto období vnějšího klidu a spánku nezastaví a budeme-li trpěliví, pak zákonitě následující jaro nám opět připraví nové překvapení. Po zimě přijde opět nový viditelný život na povrch a spolu s hřejivými slunečními paprsky, které s sebou jarní měsíce přinesou, začne vrstva sněhu a námrazy tát, aby pod jejími posledními zbytky jsme směli nalézt nový malý zázrak přírody - mladé výhonky, mezi nimiž později objevíme pučet novou nadzemní část lilie, rostoucí z té samé cibulky.

Položme si nyní důležitou otázku: Nebude to přece ta samá lilie, jíž jsme směli s úžasem pozorovat před rokem, jen v novém viditelném projevu? Odpověď zdá se člověku dětsky jednoduchou...

Avšak pojďme nyní dále v úvahách.

Jestliže za obdobu tohoto života lilie si zde dosadíme životní cestu člověka, to protože i o tomto obraze platí, že největší životní děje se zrcadlí i v tom nejmenším (to ostatně směli vypozorovat již dávno před námi naši předkové), pak nalezneme pojednou veliké poznání i své vlastní životní cesty. Ano, také my, lidé, přicházíme na tento svět a rodíme se obrazně jako květiny na louce pozemského života, prožíváme období svého růstu a zralosti, a když nastane období podzimu našeho života, navrátíme po naplnění svých pozemských roků vlastní tělo zemi, z níž kdysi z Milosti Stvořitele vzešlo.

Tělo je tedy určeno k zetlení, a v tomto mezičase z našeho těla na Zemi také nic viditelně nezůstává. Může se často zdát, že když se postupně vytratíme ze vzpomínek bližních, jako bychom na Zemi ani nikdy nežili. Avšak když nastane nové jaro našeho života a na naše vroucí přání se vyvinou podmínky pro náš další pozemský příchod, zahalí se naše nitro - lidsky duchovní podstata našeho já do nového tělesného záhalu obdobně jako výhonky lilie, začínající nový cyklus nám viditelného období růstu a květu.

Na příkladu cibulky lilie, z níž vždy vyroste opět nová lilie stejného druhu a nikdy lilie jiné barvy, ba dokonce už vůbec nikdy to nebude růže nebo bodlák či jakákoliv jiná květina, je možné lehce pochopit, že každé nové zrození - inkarnování lidsky duchovní podstaty do nového pozemského těla - bude vždy zaručovat vývin lidského těla i to, že člověk zůstane vždy jen člověkem. Názory orientálních učení, připouštějící možnost přerodu člověka ve zvíře či rostlinu, jsou nesprávné a zavádějící, protože neberou do úvahy zákonitou nevyhnutelnost zachování druhové podstaty, jejíž hranice ani při nejvyšším možném zdokonalení či úpadku není možné překročit. Kdo to dokáže správně pochopit, ten se nakonec sám přesvědčí o tom, že reinkarnaci patří v mozaice poznávání pravého smyslu života důležité místo a její význam není možné bagatelizovat, nebo se dokonce její podstatě vysmívat. Kdo by tak činil, zřetelně by tím ukazoval nezanedbatelnou míru svojí neschopnosti vnímat život v hlubších a logických souvislostech.

Proč chceme být i v této otázce stále moudřejší než příroda, v níž se už od prapočátku zrcadlí jen obraz dokonalého dění, vzešlého z Vůle Stvořitele? Proč se před poznáním tohoto moudrého "zrcadlení v přírodě" neskloníme a nenecháme se jím poučit, když nám správný směr životní cesty tak zřetelně a jasně ukazuje každým výhonkem nového květu?

Posuňme se ale nyní dále a odkryjme si zde, že ani talent (vrozený předpoklad) nemůže být ve světle pravého poznání o existenci reinkarnace jen následkem náhodných genetických kombinací, ale že jde vždy o "ovoce" předcházejícího úsilí dotyčného člověka ve směru jeho specifického nadání, podobně, jako může být za určitých předpokladů také narození dítěte v postiženém těle následkem předcházejícího souvisejícího dění.

Prožíváním utrpení není však trpící člověk v Boží moudrosti nikdy nesmyslně trestán, ale má na sobě snad pocítit následky svého předchozího provinění, aby plnohodnotně duchovně procitl k přeměně, pokud tak nedokázal učinit dobrovolně bez vnějšího popudu již dříve v čase, který mu byl k tomu ve spravedlnosti darován. Jeho těžké prožívání bude pak pro něho, na jeho stupni zralosti, z dlouhodobého hlediska, i navzdory dočasné bolesti, v každém ohledu mnohem přínosnější než by byl život ve zdravém těle. V pochopení tak také nakonec bude za takový život jako vědoucí člověk nesmírně vděčný.

Nikdo z nás by nikdy neměl trpícími lidmi pohrdat v domněnce, že pokud tito trpí pro svoji vlastní vinu, potom si pomoc od nás ani nezaslouží. Při poskytování pravé pomoci se rozvíjejí všechny ctnosti ryzího lidského života, a proto právě utrpení člověka, jenž se v těžkostech namáhá o vlastní povznesení, má být pro nás výzvou k obhájení hodnot pravé lidskosti, jejíž součástí je nejen spravedlnost, ale také obětavá a milosrdná láska.

Reinkarnace je v současnosti obzvláště v řadách křesťanských církví horlivě plošně popírána s odvoláváním se na to, že v současné podobě bible se o reinkarnaci nikde přímo nehovoří. Lidé, kteří uznávají logické opodstatnění reinkarnace v proměnách bytí člověka, jsou tak církvemi považováni za zbloudilé. Ale položme si otázku: kde berou tito věřící svoji jistotu? Vždyť přece v té samé bibli se přitom nic nehovoří ani o tom, co by existenci reinkarnace jednoznačně vylučovalo.

Na doplnění je ještě důležité uvědomit si to, že sám Ježíš svého času lidem oznámil, že by jim měl ještě mnohé co říci, ale nebyli by ho pochopili. Nebyl by nám chtěl také otevřeně říci právě o reinkarnaci, či dokonce nenaznačoval nám něco o tom, používaje jednoduchých příkladů, do jejichž logiky by musela zákonitě zapadnout i nutnost existence reinkarnace, vykreslené například obrazem opakovaného zrodu lilie? Copak Ježíš nehovořil kupříkladu o nutnosti splacení svých činů do "posledního haléře"? Copak by se učinilo jeho slovům zadost tím, když by se člověk prostě vyzpovídal z hříchů a zemřel, aniž by cokoliv učinil k poctivému odčinění životem navršených nesprávností?

Hlubší vniknutí do Ježíšova poselství dává každému člověku, hledajícímu Pravdu, zřetelně najevo, že reinkarnace byla již od nepaměti, a to dokonce i Ježíšem samotným, považována za samozřejmou součást poznání pravého smyslu života člověka na Zemi. Je však na každém z nás, jak hluboce si dokážeme poctivým zkoumáním uvědomit a přiznat, že naše mnohá dosavadní stavba dogmatických názorových forem ve skutečnosti nestála na pravých základech.

T.L.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama