Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

O tom, jak nám naše nezdravá představa a čekání na zázrak může zabránit vidět skutečnost

17. října 2018 v 8:54 |  Na zamyslenie
V jedné malé vesničce žil kněz. Byl velmi oddán své práci a svému Pánovi. Jeho kázání nebyla jen bezduché citování písma, ale byla naplněna živoucí silou. Lidé ho měli rádi, protože vždy dokázal poradit laskavým i přísným způsobem, jak bylo zrovna třeba. Mohlo by se tedy zdát, že to byl ideální pastýř pro své ovečky, žel nebylo tomu tak zcela. Tento kněz, ač se velmi snažil žít čistým životem, měl slabinu, kterou si neuvědomoval, ba považoval ji dokonce za ctnost. Jiným uměl poradit převážně dobře a moudře, jednalo-li se ale o něj, byl jako slepý vůči všemu a všem. Byl totiž příliš zahleděný do duchovních výšin a problémy, které ho potkaly na životní pouti hmotností, chtěl řešit pouze duchovní cestou a prosté světské řešení považoval za něco, přes co již se přenesl. Co již nepotřebuje. On je přece věrný služebník Nejvyššího, a tak se může zcela spolehnout na pomoc shůry. Toto je kratičký příběh jedné takové situace, která se mu stala osudnou.


Jednou se stalo, že nešťastnou shodou okolností vypukl na faře požár. Kněz se zoufale pustil do hašení, ale zakrátko viděl, že mu na to síly nestačí, a co hůř, zjistil, že se ocitl v pasti a hrozí mu velké nebezpečí. Co teď, pomyslil si. Nestačí-li jeho světské síly, poprosí o pomoc svého Boha. Bude-li Vůlí Stvořitelovou, aby žil, pak bude zachráněn, bude-li Jeho Vůlí povolat ho z tohoto světa, pak tuto Vůli přijme s pokorou. Začal se vroucně modlit ke svému Bohu a vložil svůj život do Jeho rukou. Zakrátko přijelo před faru požární auto z nedaleké požární zbrojnice, vyskočili z něj hasiči a chtěli kněze zachránit.

Ten však na ně zvolal: "Dobří mužové, mě není nutno zachraňovat. Já zcela důvěřuji svému Pánu a přijmu Jeho Vůli. Chce-li, abych žil, budu žít, chce-li, abych zemřel, zemřu s vědomím, že se to tak mělo stát podle prozíravého plánu Stvořitelova! Prosím odjeďte, já jsem v rukou vyšší moci!"

Zmatení hasiči tedy nakonec s velkou nevolí poslechli a odjeli. Požár mezitím zesílil a našemu knězi začalo být úzko. O to více a vroucněji se v prosbě modlil k Nejvyššímu. Tu přijeli přespolní hasiči, kteří z dálky uviděli oheň fary. Vrhli se do práce, aby co nejrychleji pomohli knězi.

Ten však zapudil klíčící strach, takový nízký cit přece nezabrání jeho čistému spojení se svým Pánem, a opět na tyto zavolal: "Přátelé, moc si cením i vaší snahy zachránit mne. Děkuji vám! Ale opět i vás žádám, abyste mne zanechali samotného. Bůh mne zachrání, a neudělá-li to, pak není žádný člověk oprávněn na Jeho vůli něco měnit!"

I tito hasiči s velikými rozpaky tedy odjeli. Požár se mezitím rozbouřil na nejvyšší stupeň a našemu knězi zbývalo už jen pár chvil, než ho pohltí. Již pociťoval opravdu velký strach, ale o to více se modlil. Modlil se jako ještě nikdy v životě, jeho slova tryskala vzhůru se silou, jakou dříve nebyla schopna, a prosila o pomoc nebo rychlou a milosrdnou smrt. Naštěstí se ale vrátili první hasiči. Nedojeli totiž daleko, když zpozorovali, jak se oheň rozbouřil. Věděli, že jestli je ještě šance na záchranu kněze, tak jedině v okamžité akci. Jejich pomoc ale byla opět odmítnuta. Jen co ale dozněla poslední knězova slova, stěží slyšitelná přes hukot požáru, mocně zaplál plamen a fara se zřítila na modlícího se kněze a pohřbila jej ve svých plamenných útrobách.

Tak po své smrti a odpoutání od svého zničeného pozemského těla se kněz setkal se svým smutným duchovním průvodcem, který ho měl zavésti tam, kam svou přirozeností náležel.

Když kněz viděl smutek ve světlé tváři průvodcově, tak mu povídá: "Nelituj mne. Jsem šťasten, že jsem zemřel, neboť tak tomu chtěla Vůle Stvořitelova. Raduji se z toho!"

Průvodce zesmutní ještě víc a odpoví: "Mýlíš se knězi. Nebyla to Vůle Stvořitelova, které tě zahubila. On po svých služebnících nežádá, aby umírali takovou krutou, zbytečnou a předčasnou smrtí."

Zmatený kněz se tedy zeptá: "Ale proč mi tedy nepomohl, když bylo Jeho Vůlí, abych žil? Proč mne nechal uhořet?"

"Ale vždyť ti byla poslána pomoc!" odpoví průvodce. "Třikrát jsme ti poslali hasiče, aby tě zachránili..."

A poučení?

Nečekejme, že Vůle Stvořitelova se bude projevovat tak, že s nebe sestoupí anděl a uhasí plameny, ve kterých jsme se v životě ocitli. Vůli Stvořitelovu lze poznávat právě v prostých věcech a situacích, jimiž procházíme, a v souladu s Ní musíme začít ze všech sil sami jednat, máme-li spasit své životy. Pak, a jedině pak, nám zcela stejně přirozeným a prostým způsobem bude poskytnuta pomoc, jež nás vyvede i z těch nejhorších, nejžhavějších plamenů.

Petr Š.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama