Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Ne vystěhovalectví a dlouhodobé práci v zahraničí 2

3. října 2018 v 8:05 |  Súčasná spoločnosť
V první řadě je třeba si ještě jednou pozorněji všimnout nadpisu, v němž se hovoří o negativitě vystěhovalectví a "dlouhodobé" práce v zahraničí. Podotýkám dlouhodobé! To tedy znamená, že proti Zákonitostem stvoření se neproviňuje nikdo, kdo odchází do zahraničí a stráví tam určitý krátkodobý pobyt, ať již za účelem poznávacím, studijním, pracovním anebo oddychovým.


Samozřejmě, podobné pobyty mohou rozšířit obzor dotyčného člověka v různých oblastech, mohou ho v mnohém obohatit a dát mu hodně cenných životních zkušeností, jež potom zužitkuje ve své vlasti. To všechno je v úplném pořádku.

Avšak není již v pořádku, když se člověk rozhodne pro vysloveně dlouhodobý pobyt nebo trvalou a dlouhodobou práci někde v zahraničí. Při tomto jeho rozhodování totiž narážíme na starý známý problém naprosté většiny lidí, kteří se při vážných životních rozhodnutích řídí především svojí vlastní vůlí, svým vlastním chtěním, a ani je nenapadne vnitřně si položit otázku, jaké plány má s námi vyšší Vůle a zda to, co hodláme dělat, je skutečně chtěné.

Pokud bychom totiž takto uvažovali, museli bychom si okamžitě uvědomit, že ve vší prostotě, přirozenosti a jednoduchosti nám bylo právě místem našeho narození velmi jasně ukázáno vyšší Vůlí přesně to místo, anebo oblast, v níž máme žít.

Tímto místem se samozřejmě nemyslí to, že bychom měli vysloveně žít pouze tam, kde jsme se narodili, ale přibližně v té zeměpisné oblasti.

Ano, je také správné i tvrzení, že každý člověk má plné právo žít v lidsky důstojných poměrech, avšak má o tyto poměry usilovat zcela jiným způsobem, než se to dnes děje. Nemáme totiž za tímto účelem utíkat do zahraničí, ale máme se naopak ze všech sil zasloužit o to, abychom je ve své vlastní rodné krajině změnili odpovídajícím způsobem.

Jestliže tedy zatím v naší vlasti nebyly vytvořeny podobné podmínky, je právě naší povinností, abychom o ně bojovali, a ne pouze za nimi poživačně odcházeli do zahraničí. Neboť když je nevybojujeme my, kdo to vykoná za nás?

Když se totiž modlíme "Přijď království Tvé", vůbec to neznamená, že máme jenom čekat a ono zaslíbení k nám přijde samo. Naopak! Samotná tato slova jsou slibem a závazkem! Slibem, že my lidé vynaložíme takové úsilí a vyvineme takovou námahu, aby se Země jednou skutečně mohla stát odleskem Ráje. Učinit to a vybojovat to je tedy naší vlastní povinností. A každý tak musí učinit právě na místě, anebo v oblasti, kde se narodil!

Mám-li to tedy shrnout, lidsky důstojné životní podmínky mají být pro nás výzvou a cílem, avšak k tomuto cíli nesmíme kráčet cestou lehčího odporu, protože jinak je možné hovořit jenom o poživačnosti a o ...zbabělosti!

Představme si rytíře, který přichází na bojiště, a přestože vidí sílu nepřítele a snad i jeho převahu, nepoddává se strachu. Je totiž odhodlán zvítězit, protože jasně cítí, že bojuje za správnou věc a je tedy rozhodnut dovést boj až do vítězného konce.

Přesně jako tento rytíř, je i každý z lidí postaven na bojiště, jež představují životní podmínky v místě jeho narození. Podmínky nejednou tvrdé a těžké, avšak podmínky, jichž se nesmíme zaleknout a utéci před nimi. Je totiž naší nejzákladnější povinností přetvářet je a měnit k lepšímu. V tom spočívá náš "boj" a naše životní poslání! A v tomto boji za dobro a za to, aby bylo lépe na kousku země, kde jsme se narodili, právě v tomto boji dozrává naše osobnost, a jedině prostřednictvím něj se nakonec bude moci postupně zlepšovat také život kolem nás.

Takto je to chtěné! Nemáme tedy zbaběle utíkat někam do závětří a vyhýbat se onomu boji, ale naopak, odhodlaně se popasovat s tím, co nám život přináší, a to právě na místě, na nějž jsme byli dosazeni účinky vyšších Zákonitostí. Máme být tedy odvážnými bojovníky, a ne zbabělci, kteří utíkají z boje, anebo hledají způsob, jak se mu co nejlépe vyhnout.

A ještě pár slov o hrdosti. Myšlení a jednání lidí, žel, je ve své podstatě úplně stejné již po tisíciletí. Osobní egoismus a touha mít se dobře i na úkor jiných způsobovaly po dobu celých dějin, že národy neváhaly zotročovat jiné národy. V dávné minulosti k tomu docházelo formou vojenských výbojů, jejichž účelem bylo drancování majetku jiných národů a získávání laciné pracovní síly: otroků. Takto se to praktikovalo ve starověku, a téměř nic se na tom nezměnilo ani ve středověku. Dokonce ještě začátkem dvacátého století drancovalo a ovládalo několik koloniálních velmocí téměř celý svět. A vrcholem tohoto všeho byly dvě světové války, které vznikly ze snahy o přerozdělení si takzvaných sfér vlivu.

Ne jinak je tomu také dnes! Jediné, co se změnilo, je forma. Drsné, surové a otevřené sdírání a zotročování obyvatelstva jiných národů bylo nahrazeno skrytou, maskovanou formou sdírání prostřednictvím síly peněz a kapitálu. Předcházející státně-vojensko-politický kolonializmus byl tedy nahrazen kolonializmem ekonomickým.

A přesně tak jako kdysi pracovali statisíce otroků na hrstku koloniálních velmocí, stejně tak i dnes pracují tisíce otroků z celého světa na hrstku takzvaných průmyslově nejvyspělejších států, které prostřednictvím síly svého kapitálu zotročují celý svět. A zatímco byli v minulosti otroci přiváděni do center otrokářské a koloniální moci násilím, dnes tam cestují se skloněnou hlavou a bez špetky hrdosti sami.

Samozřejmě nikde se o tom v tomto smyslu nemluví. Právě naopak! Cílenou propagandou je současným "otrokům" doslova vymýván mozek různými pěkně znějícími frázemi, jako "volný pohyb na trhu práce, pracovní mobilita, zdokonalování se v řeči, využití nových a výjimečných příležitostí" a podobně. A tato propaganda je skutečně až tak intenzivní, že nakonec i samotní "otroci" uvěřili v přínos a smysl jejich nynějšího postavení a s nevolí či hněvem se obracejí na všechny, kteří se jim snaží říci pravdu a vysvětlit jim podstatu jejich nedůstojného zotročení.

Neboť nejvíce zarážejícím faktem na celé věci je ona nepochopitelná dobrovolnost a nedostatek nejelementárnější sebeúcty, s níž se současní "otroci" stávají lidmi druhé kategorie. Lze totiž říci, že až dvě třetiny z nich doma netrpí až takovou nouzí, aby na to byli vysloveně odkázáni. Avšak i vzdor tomu vyměňují svoji hrdost a lidskou důstojnost za peníze a touhu po blahobytu.

A když jsme už u peněz a u zdůvodňování, že prací na Slovensku si není možné vydělat na slušný životní standard, je třeba zvláště podotknout: všechno je jenom otázkou priorit.

V této souvislosti si vzpomeňme na jedno moudré doporučení: Hledejte království nebeské a jeho spravedlnost, a vše ostatní vám bude přidáno.

Byla by nám tato slova snad řečena, kdyby to nebyla pravda? Určitě ne! Tato slova znamenají, že jestliže své životní snažení nezaměříme jenom na hmotný prospěch, ale směrem k vyšším hodnotám, k hledání Pravdy a smyslu života, či k hledání různých forem pomoci pro naše bližní, jestliže napneme všechny své síly a nasadíme všechno své chtění, potom se jednou, jakoby samočinně, začnou odpovídajícím způsobem upravovat také naše hmotné poměry.

Pokud bychom to tedy měli shrnout, ten, kdo si neustále stěžuje na nedostatek peněz a na nepochopení okolí, ten v podstatě vydává svědectví o malosti a plytkosti svého chtění. Avšak ten, kdo zaměří své snahy směrem ke Světlu a Pravdě, tomu se dostane i na Slovensku tolik hmotných prostředků, aby mohl lidsky důstojně žít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama