Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Talent

12. září 2018 v 8:07 |  Na zamyslenie
Mnozí si myslí, že má-li člověk nějaký talent, musel být zákonitě obdařen něčím výjimečným již při narození. Jestliže například někdo neumí zpívat, řekne si, že on se zpívat nenaučí, protože tento dar nedostal. Uvažte však, že podle zákona příčiny a následku není možné, aby člověk uměl zpívat, když se to předtím nikdy nenaučil.


Když se tedy narodí lidský duch s výjimečnými schopnostmi, nikdy se tak nemůže stát bez toho, aby v sobě tyto schopnosti už někdy předtím nerozvinul. Chce to pořádnou dávku naivity, k tvrzení opaku. Řeči o výjimečných Božích darech vedou lidé jenom kvůli své vlastní lenosti - je totiž lehčí hovořit často s neskrývanou závistí o Božím daru, jímž je ten či onen obdařen, než sám usilovat něčeho dosáhnout a překonat svoji vlastní lenost! A přitom právě takoví lidé Boží dary, jež denně dostávají, nevšímavě přehlížejí.

Není ničeho, co by se člověk nemohl naučit, a není talentu, který by nemohl získat a rozvinout v umění. Cokoliv je lehce naučitelné a dosažitelné, jestliže člověk skutečně chce. Žel, většina lidí ještě předtím, než se začne něco učit, už předem se zablokuje hloupými řečmi: "Já to nedokážu, na to nemám talent..." A přestože to mnozí denně opakují (v myšlenkách, slovech, skutcích...), zdá se, že v praktickém životě si dosah těchto slov vůbec neuvědomují, a dokonce tím sílu víry používají ve svůj neprospěch.

Dalším zdrojem neúspěchu je snaha dostat všechno hned a zdarma. Avšak bez práce nejsou koláče. Slova "klepejte a bude vám otevřeno" neříkají "čekejte, až dostanete", ale "klepejte", konejte, aktivně se podílejte na dosažení cíle. Potom vám bude otevřeno.

Zda je chtění člověka upřímné a vážné, je zřejmé již podle jeho slov. Řekne-li někdo "chci to umět" anebo "chci se tomu naučit", je v tom velký rozdíl. Ten, co chce umět, by už rád stál v cíli, ale ten, kdo se chce učit, je ochoten k cíli kráčet. A bez vlastního přičinění a práce na sobě nelze nic hodnotného získat. Jsou to většinou malé kroky, dlouhodobé poctivé úsilí, z kterého vznikají veliké věci, ne veliké řeči.

Velmi důležitým je také důvod, proč člověk dělá to, co dělá. Je veliký rozdíl, jestliže se například chce někdo stát muzikantem jenom pro to, aby se stal slavným a uznávaným, aby byl něčím víc než ostatní, anebo kvůli hudbě samotné. V ní může nacházet niterné uspokojení, ale taktéž ji může povýšit na duchovní úroveň a naplnit v lásce ke Stvořiteli srdce posluchačů něčím hlubším než jen příjemným pocitem z dobré hudby. Záměr člověka je podstatou jeho činů. Člověk totiž svým chtěním vede v sobě duchovní sílu, potřebnou k dosažení svého cíle, stejným směrem, jaký je jeho skutečný záměr; bez ohledu na to, jak svůj úmysl přikrašluje nebo maskuje za vznešené cíle.

Mnohdy se stává, že když někdo vezme do ruky hudební nástroj a nepodaří se mu na něj hned úspěšně zahrát, většinou ho odloží už po pár minutách anebo dokonce po pár vteřinách se slovy: "Já na to nemám talent." Je ale naivní domnívat se, že za tak krátký čas se tomu lze naučit. Je-li však člověk pozorný a nenamlouvá si, že hned musí hrát jako virtuóz, je možné, že už po pár chvílích vyloudí na nástroji pěkné tóny nebo dokonce melodii. Přestože se zdá, že takový člověk musí být obdařen talentem, důvod jeho úspěchu je jednoduchý. Všimne si například, že když špatně přikryl dírky na píšťalce, hraje mu falešně a piští. Stačí dbát na takovou maličkost, aby pořádně zakryl prsty dírky, a již hraje nástroj pěkně a čistě.

A všimne-li si dále, že postupným odkrýváním dírek od konce píšťalu zkracuje a hraje vyšší tóny, našel způsob, jak zahrát stupnici a tím také melodii. Také pěkný, vyrovnaný tón zní jenom tehdy, když člověk fouká do nástroje přiměřeně, ne slabě ani silně, protože příliš vzduchu vede k přepískávání do vyšší oktávy a slabý dech ke kolísavému zvuku - to nelze neslyšet, všímá-li si člověk alespoň trochu toho, co dělá. Když se však chce někdo líbit druhým a nevšímá si ani takové "maličkosti", že nemá na píšťalce pořádně zakryté dírky, nemůže se divit, že nástroj v jeho rukou kvílí. Je-li příliš zaujatý sám sebou a přemýšlí více nad tím, co si o něm myslí jiní, jak vypadá, co o něm budou říkat... a nástroje si dostatečně nevšímá, je samozřejmé, že se mu na něj nebude dařit hrát.

To, čemu člověk vděčí za svůj úspěch, je nakonec jenom pozornost, bdělost a uvědomování si toho, co dělá. Chcete-li namítat, že také pozornost je talent, kterým člověk může a nemusí být obdařen, vězte, že schopnost vnímat je podstatou lidského bytí každého člověka. Chcete-li tedy něco dělat pořádně, musíte si uvědomovat to, co děláte, věnovat tomu plnou pozornost, a netoulat se myšlenkami někde jinde. Potom se vám bude nejen dařit, ale budete mít z této činnosti také radost a bude vás duchovně povznášet.

Říká se, že mistra dělají maličkosti (ne detaily, to by byl perfekcionalismus). Tyto "maličkosti" bývají velmi podstatnými a důležitými věcmi, které se při troše pozornosti nedají přehlédnout. Abyste lépe porozuměli, uvedu příklad. Když tesař hobluje dřevo, musí to dělat ve správném směru, aby řezný nůž klouzal po vláknech a odebíral ze dřeva. Kdyby řezal opačným směrem, "proti srsti", dřevo by se mu štípalo a vylamovalo a řezná plocha by byla drsná. To ví každý, kdo to zkusil. A stane-li se, že se mu dřevo štípe, ví, že řeže opačným směrem a dřevo si otočí naopak, aby řezal ve směru vláken.

Někteří tesaři si takto otáčejí dřevo celé roky, protože nevidí "maličkost", která jim směr vláken již dopředu ukazuje i bez toho, aby museli zkoušet do dřeva zaříznout. Jsou to letokruhy na dřevě, které se na jedné straně sbíhají a jako šipka ukazují směr, kterým je třeba řezat. Takové "maličkosti", které jsou vlastně velmi podstatnými věcmi, jsou v každém umění, a branou k jejich vidění, a tedy i k umění, je pozornost, která je umožní vidět.

Dalším podstatným důvodem, proč se něco člověku daří, je motiv jeho činnosti. Když někdo něco činí z ušlechtilých důvodů, vytváří svým chtěním krásné světlé vyzařování, a podle zákona stejnorodosti se mu také stejně daří. Světlo, jež svojí upřímnou touhu - pomoci druhému nebo ulehčit mu těžkou práci - v sobě zapálí, se spojí se stejně světlými úrovněmi, z nichž bude čerpat inspiraci. Jeho mysl bude osvícená světlým úmyslem a dostane se mu dobrých a překvapivě jednoduchých nápadů. Světlé niterné prožívání posílí ducha a člověk bude také při své činnosti duchovně bdělejší, vnímavější a pozornější. Proto se mu bude dařit, dokonce i když bude něco činit poprvé v životě; už po pár dnech může být úspěšnější než ti, kteří tuto činnost vykonávají celé roky.

Každý má v sobě jako svoji nejbytostnější podstatu stejně zářící duchovní jiskru; nikdo nebyl stvořen dokonalejší nebo méně dokonalý. Lišíme se jenom tím, jak jsme s tímto darem zacházeli a jak jsme rozvíjeli svoje duchovní vědomí a následně také svoje pozemské schopnosti. Neztrácejme tedy čas obdivováním jiných, ale vykročme odvážně vpřed.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama