Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Symbolika projevů ducha skrze orgány mozku a nervů: Obrazy svatozáře 37

9. září 2018 v 8:33 |  Rozširovanie poznania
Na mnohých obrazech starých mistrů, na malbách v kostelech nalézáme často při zobrazení takzvaných svatých okolo jejich hlav nápadné okruží zlatavé barvy. Pomiňme zde všechna ta zobrazení, kde byl malířem tento symbol přejímán rutinně, tedy bezmyšlenkovitě, bez jakékoli hlubší souvislosti. Také samotnou otázku svatosti zobrazovaných je zde nutné dát úplně stranou, neboť v případě člověka nemůžeme ve skutečnosti vůbec nikdy hovořit o svatosti v pravém slova smyslu. Svatost přináleží jedině Božskému původu! Můžeme tak o svatosti správně hovořit jedině v souvislosti s Božskou podstatou Syna Božího - Ježíše.


V případě takzvaných "svatých" musíme proto hovořit správně jen o "duchovně probuzených", či "Světlem povolaných", kteří svoji probuzenost a povolanost svým čistým a spravedlivým životem potvrdili, zpečetili ji ušlechtilými činy. V této souvislosti můžeme proto také na starých plátnech často zobrazovanou svatozář nazvat správněji světlým zářením, vyzařováním krásných myšlenek člověka. U těchto duchovně probuzených, díky čistotě jejich chovaných myšlenek směli mnozí citlivější, takzvaní jasnovidní lidé, vidět jemně zformovanou zář v okolí hlavy. Tato zář nebyla tedy původem zmiňovanou svatostí, nýbrž jednalo se vždy o zformování jemného kvarkového a předkvarkového záření, které získalo si čistého záření na základě trvalého ušlechtilého chtění a myšlení takovýchto duchovně probuzených.

Nejedná se tedy v žádném případě o projev nějaké výjimečnosti, která by se svým původem vymykala přirozeným účinkům Zákonů Stvoření. Možno zde říci, že jednalo se naopak o zcela přirozený jev záření, jenž je ve skutečnosti také dosažitelný každému z lidí, pokud by jen lidé usilovali opravdově a trvale o ušlechtilé jednání a myšlení ve svém životě. Není to něco výjimečného v zákonech Stvoření, neboť tímto způsobem je na stupni jemného kvarkového záření právě jen viditelně rozpoznatelná pravá duchovní zralost člověka.

Je možné také říci, že toto záření je ono známé fluidum, které dnešní lidé nazývají zářením duchovní podstaty člověka.

Toto záření je také nesmírně živé, reagující na každý jednotlivý záchvěv chtění člověka. Trvalým úsilím k ušlechtilému, spravedlivému a láskyplnému jednání člověka se pak stále zesiluje, až nakonec vystoupí jako oválný rámec, přibližně obklopující pozemskou velikost lidské hlavy. Avšak stačí vždy jen jeden jediný zákmit neušlechtilého cítění, oddání se myšlenkám nízkého původu, aby na dlouhou dobu byl opět tento světlý rámec zakalen, či aby se úplně vytratil z okolí hlavy člověka.

Jedině trvalost a stálost v čistém a zralém usilování člověka je nakonec důvodem ke zviditelněnému zformování v kvarkovém světě myšlenek do jemného záření oblaku okolo hlavy.

Již v tom je odpověď, proč bylo takovýchto lidí v celé historii tak nesmírně málo. Jen se rozhlédněme okolo sebe a uvažujme - kdo z lidí okolo nás se dnes takovému jednání a myšlení alespoň přibližuje... kolik je takových lidí? Odpověď je možné si uspořit.

Jak ale ono zmíněné vyzařování vzniká, jak se formuje? V předchozích přednáškách jsme již hovořili o tom, že orgán Thalamus v Malém mozku člověka je místo, v němž se zcela prvotně formuje hmotné vědomí sebe sama každému z nás.

Toto místo je také pak určitým průsečíkem všech prvotních impulsů, přicházejících tělesným nervstvem k orgánu mozku. Střetávají se tak zde impulsy nervstva vedoucího od Solaru plexu - Sluneční pleteně a současně také i od Malé Sluneční pleteně. Pochopitelně kromě ostatních dalších nervově tělesných impulsů.

Thalamus je tak jakousi základní křižovatkou prvotních vzruchů tělesného nervstva. Zcela zásadním způsobem je sem však prvořadě přiváděno zachvívání z Malé Sluneční pleteně - tedy z míst, jež slouží za základní spojující most mezi tělem a duchem člověka. Thalamus je, jak jsme již dříve zmiňovali, oním krbem myšlenek člověka, jenž má být udržován v čistotě a v dostatečné duchovní bdělosti. Odtud následně letí impulsy dále k dalším orgánům mozku, k Limbickému systému Velkého mozku a k samotným myšlenkovým lalokům Velkého mozku, v nichž duchovní cítění člověka má správně nalézat následně srozumitelné uplatnění pro zdejší svět hmoty.

Síla čistoty duchovního cítění je zcela zásadně ovlivňující práci orgánu Thalamu. A právě orgán Thalamus je vlastním východiskem jemného záření, obklopujícím lidskou hlavu, které nazývali dřívější jasnovidní lidé svatozáří. Samozřejmě, že tato svatozář, či lépe řečeno záře duchovní zralosti člověka, je velmi ovlivňována skladbou záření, vystupujícího ze záchvěvů myšlenek Velkého mozku. Citové chtění ducha a myšlenky musí být u takového člověka v úplné jednotě. To znamená, že prvotní čisté citové cítění ducha spěje vždy přímočaře v moudré znalosti okolního hmotného světa k činu, k uskutečnění za účelem trvalého poskytování zralé pomoci bližním. Teprve takovéto jednání, které se stalo u člověka ve své stálosti samozřejmým, dodává na síle vystupující jemné kvarkové záři, která se postupně formuje v jemně zlatavé okruží okolo lidské hlavy.

Vidíte-li nyní označení "svatosti" v těchto souvislostech, pak zcela jistě uznáte, že i na starých plátnech byla ona zář okolo hlavy nutně přimalována mnohým světcům bezmyšlenkovitě, jako něco automatického, aniž by nutně ve skutečnosti odpovídala pravdě. Mnoho takto označených osob na plátnech a zdech kostelů nikdy nedosáhla tohoto trvalého stavu duchovní probuzelé zralosti. Současně však je možné říci, že po této zemi chodilo do dnešní doby již vícero lidí, kteří se tomuto stavu přiblížili, aniž by však vznikla kdy příležitost takto je vystihnout na plátně nějakého obrazu. Tito lidé se prostě jen nestali svým jednáním natolik známými, proslavenými, a proto byli časem po svém odchodu z této země zapomenuti.

To však nic nemění na jejich duchovní čistotě, s níž směli se podílet na vzestupu této Země, a také nyní smí se podílet na dalším životě ve Světlých úrovních Stvoření. Pro správné pochopení Zákonitostí ve Stvoření je potřebné jen nahlédnout skutečnost, že církevní svatořečení, tak jak je známe dnes, je jen záležitostí ryze lidského jednání zástupců církve v potřebě vyzvednutí té či oné osobnosti.

Nic na tom nemění ani to, že v počátku, v úplných základech prvního křesťanství, se snahy o svatořečení opravdu zakládaly na jasnovidných viděních onoho světlého okruží okolo hlav takových osob. Malíři, toužící zachytit velikost života těchto osob, nechali se pak inspirovat popisy jasnovidných lidí a více méně umě zachytili toto záření na svých plátnech. Ještě jednou je zde však potřebné dodat, že zdaleka ne pokaždé tyto malby zachytávaly skutečnost, tedy že velká část dnes uznávaných svatých nikdy doopravdy nedosáhla tohoto stavu zralého duchovního probuzení.

Pravá svatost sama o sobě přináleží, jak jsme si již zmiňovali, jedině Božskému původu. Také na slavných plátnech je při správném pozorování dobře znatelný rozdíl při zobrazování Krista. Tento rozdíl spočívá ve spodobnění rovnoramenného kříže, jenž je vždy vtisknut do zlatého okruží v okolí Kristovy hlavy. Obrazy, mající toto zachyceno, tak odpovídají skutečnosti. V této formě je pak zachycen pravý Božský původ Ježíše. Jasně zářící rovnoramenný kříž je viditelnou formou pro vše, co pochází z Božského. Jedině vyslanec Světla z Božského je vždy vybaven silou, která v jemném kvarkovém záření světlého okruží okolo hlavy formuje viditelný zlatě zářící kříž. Tohoto zformování nemůže se jinak dostat nikomu z lidí.

Obrazy, zachytávající podobný kříž u Marie, Ježíšovy matky, či Josefa, jsou buď dílem fantasie autorů a nebo vznikly na přímou objednávku církve, která se snažila v podpoře svého mariánského kultu uměle pozvednout Ježíšovu matku na roveň Božského druhu. To je však klamání všech věřících i vážně hledajících lidí. Marii, Ježíšově matce, nebylo nikdy přidáno záření, pocházející původem z Božského. Ve skutečnosti je možné u Marie zachytit pouze ono popisované světlé okruží okolo hlavy, a to ještě jen v období, kdy dlela v očekávání narození Ježíše. V té době se svým niterným stavem nacházela Maria opravdu na stupni, kdy okolo ní vystupovala světlá záře jemného zlatavého světla. V tuto dobu byl její duch cele prodchnut opravdovou touhou žít k radosti Bohu, sloužit mu ze všech svých sil.

Později, v následných životních peripetiích, kdy Ježíš odrostl a odešel z domova naplnit svůj veliký úkol - přinést lidem Pravdu, klesl duch Marie na roveň průměru tehdejšího lidstva, a tím zcela zákonitě ztratila se u ní i ona zlatavá záře, zachvívající se dříve po určitou dobu okolo ní.

Jakékoliv snahy o umělé změny této skutečnosti jsou nedůstojné a také nepřináší ani o jediný dílek větší vážnost Ježíšova působení na Zemi. Spíše naopak. Je potřebné se konečně podívat směle do tváře skutečnostem, byť to i bude za cenu otřesení mnohými dnešními náboženskými dogmaty. Výsledkem úsilí o poznání Pravdy však bude spolu s poznáním pravých skutečností, jež jsou vždy v souladu se všemi dokonalými Prazákony díla Stvoření, jedině občerstvení a posila každého z lidí, který opravdově hledá Světlo a Pravdu ve svém životě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama