Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

O LIDSKÉM MOZKU II. Jak to, že žijeme? 1

23. září 2018 v 8:44 |  Rozširovanie poznania
Přestože je největší částí lidí brána na zřetel skutečnost našeho procitnutí k životu až teprve ve chvíli samotného pozemského porodu, je pravdou, že vlastní tělesný život člověka započíná se již o několik měsíců dříve, v období 4 - 6 měsíce těhotenství matky.


Je také zajímavé i to, jak přijímáme tuto skutečnost jako něco zcela samozřejmého, jasného, a tím zcela vedlejšího, v porovnání s našimi každodenními zájmy a starostmi.

Jen se však jednou zeptejte svých známých a přátel, aby vám objasnili, co způsobuje ono procitnutí k životu, kdy začne bít srdce dětského plodu a dá se do pohybu spolu s krevním oběhem celá řada důležitých tělesných funkcí malého tělíčka. Zeptejte se jednou na to, co to způsobuje, co je tím impulsem, že se plod dítěte probudí k životu ve svých základních životních funkcích.

Nechme nyní stranou uvažování o odpovědích tázaných lidí a zaměřme se na souvislosti, které přináší srozumitelné zodpovězení otázky - jak to, že žijeme?

Čtenáři kapitol "O mozku" a cyklu přednášek "O putování duchovních zárodků" vědí, že vlastní život člověka, jakožto duchovní bytosti, formuje se dlouhodobě napřed, před vlastním pozemským zrozením v úrovních, které se nachází svojí jinorodostí nad zdejší hmotou. Jak je popsáno v kapitolách uvedených cyklů, v jemnohmotných úrovních, právě v zahradách duševního dětství lidského ducha, se formuje také jeden z našich záhalů, jenž je ve své posloupnosti nesmírně důležitým k následnému postupování lidského ducha do oblasti hutnějších úrovní hmoty, které jsou velmi prospěšné pro naše další dozrávání.

Mezi oblastí jemnohmotných zahrad a samotnou hmotou, kterou nalézáme jako hmotu tohoto vesmíru, existuje ještě několik přechodných mezistupňů, tedy oblastí, jež vytvářejí přemostění mezi zásadní jinorodostí, která panuje mezi jemnohmotností a hrubohmotností.

K těmto úrovním náleží oblasti jemné a střední hrubohmotnosti. Jinými slovy můžeme tyto oblasti nazvat oblastmi či úrovněmi, zachvívajícími se na stupni předkvarkových a kvarkových částic. Tyto úrovně slouží jako mezistupně, poskytující lidské duši, která se připravuje k pozemskému narození, potřebné záhaly, umožňující důležitý přenos pohybu ducha až do stupně samotné hrubé hmoty - tedy přenos pohybu ducha k oživení pozemského těla, jakožto nástroje, jenž právě umožňuje duchu plnocenné prožívání života zde na Zemi.

Jestliže tedy jemnohmotná lidská duše nastoupí ve svém rozhodnutí cestu ke zrození do pozemského světa, je vždy nejprve obdařena záhalem předkvarkového a následně kvarkového druhu. Tyto záhaly také někteří jasnovidci nazývají tělem astrálním či éterickým a jeho vyzařování je pak shledáváno jako vyzařování aury člověka.

Do tohoto vyzařování se projevuje mimo jiné i záření tělesného zdravotního stavu člověka i jeho veškeré citové a myšlenkové naladění. Je potřebné zde dodat k upřesnění, že astrální tělo člověka je utvářeno záhalem z předkvarkových a následně kvarkových částic, které nazýváme povinnými - úzce svázanými s vlastním stavem vývoje a zrání pozemského těla. Aurické záření je stejně tak jako myšlenkové a citové formy vytvářeno z kvarkových a předkvarkových částic nepovinných, tedy částic volnějších, podléhajících změnám, nezávislým na stavu vlastního pozemského těla člověka.

Nyní se ale vraťme zpět k okamžiku oživení plodu dítěte v těle maminky.

Ve chvíli početí dítěte začíná se již v prvních minutách utvářet určité vyzařování v předkvarkovém a kvarkovém světě. Toto vyzařování stále sílí spolu s tím, jak se vyvíjející plod formuje a roste. Samozřejmě je potřebné zde dodat ještě i to, že i tento růst je vždy nejprve uskutečněn na úrovni kvarkové a předkvarkové, a proto pozemské buněčné zrání je ve výsledku jen nutným odrazem předobrazu vývoje na jemnějším stupni. Tento vývoj na úrovni kvarkové a předkvarkové je přesně podřízen vývoji, jenž se váže k vláknům vyzařování nastávající maminky. Samozřejmě zde vstupují do tohoto vyzařování i vlivy záření z okolí, ve kterém se budoucí maminka nachází, a to zejména skrze vlákna, která svou živostí zasahují do jejího duševního života. Jsou zde tak velmi důležitými všechny city, jež se přibližují v tento čas k nastávající mamince. Tyto city, společně se zářením myšlenkových forem, do určité míry ovlivňují zdárnost vývoje plodu v prvních dnech a týdnech.

Jak jsme se již před chvílí zmiňovali, společně s vývojem plodu vzniká rozvinutí nových vláken kvarkového a předkvarkového světa. Tato vlákna můžeme nazvat pracovně vlákny osudovými, neboť ony, podobny nitkám či paprskům, letí všemi směry vstříc veškerému stejnorodému druhu záření. V okamžiku, kdy kupříkladu naleznou určitou stejnorodou duši v jemnohmotných zahradách, vytvoří se také ihned spojení mezi duší a nastávající maminkou. Mimo toho se duše může vtělovat do pozemského těla ještě i z úrovně předkvarkového světa a samozřejmě také i ze všech úrovní, kroužících nad jemnohmotností. Pro náš popisovaný příklad však zůstaňme u vtělení duše, pocházející z jemnohmotných zahrad.

S tím, jak zraje a vyvíjí se plod dítěte v těle maminky, přidávají se k tomuto spojení stále nová a nová vlákna, až dojde nakonec k pevnějšímu spojení s určitou duší, jež svou stejnorodostí ve svých potřebách pozemského prožívání jeví se jako nejvíce ideální ke zrození do poměrů, v nichž se nachází pozemská maminka, oba rodiče, či někteří z dalších lidí, pobývajících v okolí.

Je potřebné zde zmínit, že do tohoto spojení je vždy předáno citové chtění maminky a částečně citové chtění prostředí, v němž se pohybuje v době těhotenství. Silné, čisté a vznešené city vždy umožňují spojení se světlou a čistou duší, spěchající z jemnohmotných oblastí ke zrození do pozemského světa.

Dnes obzvláště se však často stává, že v průběhu těhotenství vnitřní stav maminky projde natolik zásadními změnami v citové oblasti, že tyto se projeví také zcela zásadním způsobem v proměně již existujících vláken, spojujících plod s duší, chystající se ke zrození. Tu nastane pak stav, že jinorodost nových vláken nedovoluje náhle další spojování duše s plodem ke zdárnému vývoji. Jestliže to však ještě dovoluje stav vývoje plodu, tu se může zmíněný nový druh záření vláken ještě spojit se zcela jinou duší, jež také čeká na možnost zrození do pozemského života. Jestliže se však věnec záření spojujících vláken nalézá na stupni zásadních změn ještě i v čase nutnosti vytvoření již pevného, neoddělitelného spojení, pak může dojít k tomu, že vývoj plodu je zastaven a dojde k jeho potracení. Duše, čekající v jemnohmotných úrovních, musí pak čekat na novou příležitost ke svému zrození do hmoty. Zastavení vývoje plodu může nadejít také i v případě změny zdravotního stavu matky, či na základě jejích těžkých psychických a citových prožívání.

Je možné tento vývoj také v dnešní době zastavit lékařským zásahem, tak zvaným umělým potratem. Zde však jedná se o svévolné ukončení z rozhodnutí matky, či těch, kdo ji k tomuto kroku nabádali. Přerušení jemných vláken, spojujících plod s duší, očekávající možnost narození do pozemského světa, je ale v Zákonech Stvoření shledáváno vždy jako svévolné jednání, z něhož přirozeně plynou takové mamince i všem zúčastněným osudová vlákna, žádající si odčinění. O tom budeme ale hovořit v některé samostatné přednášce. Nyní pokračujme dále. Jestliže došlo již k vytvoření pevného spojení vyvíjejícího se vlákna, které duši přitahuje stále více a více k hranicím předkvarkového stupně hmoty, vytvářejí se současně zmiňované záhaly - kvarkový a předkvarkový, do nichž se duše ve zcela určitý čas vývoje plodu vnoří.

Vzniká zde tak stále užší spojnice mezi vyvíjejícím se plodem a duší. Také vývoj plodu s jeho tělesnými a zejména i zdravotními dispozicemi ovlivňuje částečně záření, pronikající naopak skrze vlákna od duše k plodu. Duše si tak nevědomky, avšak zcela přirozeně svým stupněm zralosti, potřebou svého vývoje, vytváří odpovídající dispozice těla, které jí pak bude po celý pozemský život sloužit za cenný nástroj pro vnímání, působení a projevování se na Zemi.

Jestliže nedojde k přerušení vývoje plodu z nějakého důvodu, tak jak jsme se o tom zmiňovali, pak jeho vývoj spěje stále silněji do stavu, jenž mu umožní nakonec vytvoření zcela pevného pouta s přibližující se duší. Současně s tím se ve stále rostoucím plodu utvářejí jednotlivé tělesné orgány.

Zhruba v období mezi 4 až 6 měsícem jsou tyto tělesné části natolik utvořené, že může nastat okamžik, jenž úzce souvisí s naší počáteční položenou otázkou. Společně s ostatními orgány tělíčka je také již na zcela určitou úroveň vyformována - vyvinuta nervová soustava i s nejzákladnějšími částmi mozku. A právě přesně tento stav vývoje nervové soustavy slouží jako spouštěcí most k oživení vyvíjejícího se tělíčka plodu. Ve chvíli, kdy nadejde dosažení tohoto podmíněného vývoje nervové soustavy tělíčka, proběhne mezi plodem a duší impuls v podobě silnějšího rozzáření spojovacích vláken. Tato vlákna se tímto impulsem také zformují v úzce spojenou pásku, která se výrazně silněji napne mezi duší a plodem. V tuto chvíli je duše pomocnými bytostnými silami uvedena do stavu mírného spánku. Z duševního těla je oddělena část záření, která je připojena ke zmiňované spojovací pásce, vedoucí k plodu dítěte.

Toto přidané záření letí, podobno světelnému paprsku, k plodu, s nímž se spojí v místě nervové pleteně, jež je označováno jako Plexus solaris. Tento paprsek proběhne předkvarkovými a kvarkovými záhaly a skrze tyto se spojí se samotným plodem. Sotva se dotkne nervstva Plexus solaris, které jako jediné umožňuje přístup oživující duševní energie ke hmotnému tělu, tu všechny buňky tělesného nervstva obdrží nový, dosud ještě zcela neznámý impuls, jenž můžeme nazvat také impulsem prvotním, oživujícím - elektrickým výbojem. Vývojem plodu předpřipravená citlivost nervových buněk v pletenci Plexus solaris tento impuls zpracuje a v řádu tisíciny vteřiny vyšle skrze míšní nervstvo směrem k mozku plodu. Elektrický impuls v nervstvu pronikne pak do mozkových částí Hypothalamu, Thalamu a odtud také i do všech ostatních mozkových částí. V této chvíli je současně vyslán zpětný prvotní impuls do sítí vegetativního nervstva. Následkem tohoto impulsu naskočí v tělíčku základní životní pochody.

Tělíčku se dostane zázraku oživení. Naskočí tlukot srdce, rozeběhne se krevní oběh, jenž byl již ve zralosti krevních buněk z části předchystán, spustí se nejzákladnější stupeň činnosti vnitřního žlázového systému. Velmi často se stává, že spolu s tímto okamžikem i samotná maminka zachytí takzvané pohnutí dítěte, jež nastává více méně i hmotným pohybem plodu. Zároveň citlivější maminky poznávají, že s plodem spojilo se s ní nové, dosud neznámé vyzařování - vyzařování duše, jež je tímto nachystána k následnému hrubohmotnému narození, které pak nadchází o několik měsíců později. Během tohoto mezičasu se také ještě dovyvíjí všechny potřebné orgány na stupeň, kdy dítě má být schopné úplně vlastního, plnocenného života, nezávisle na tělesných pochodech maminky.

Duše, která trpělivě čeká na okamžik hrubohmotného zrození, se také čas od času probouzí a je tak schopna vnímání prostředí, v němž se nachází maminka. Citové vjemy maminky jsou pro ni vnímatelné na stupni mnohem vyšší citlivosti, neboť její kvarkový a předkvarkový záhal je zčásti více přístupný všem dějům v myšlenkovém a citovém prostředí kvarkových a předkvarkových částic, které nás obklopují, vůči nimž jsme však v hutnější ochraně hrubohmotného tělesného záhalu povětšinou méně vnímavějšími.

Je proto velmi důležité, aby nastávající maminky svým citovým a myšlenkovým životem pamatovaly na ochranu ještě nenarozeného dítěte, jež je všem těmto dějům v obnaženosti svého duševního záhalu vydáno více všanc. I celkové prostředí v rodinném okolí maminky podílí se tak mimo jiné na možném psychickém stavu dítěte, neboť citlivost duše se přenáší skrze spojení do nervové soustavy tělíčka a z části může zanechávat stopy na vývoji nejcitlivějšího nervového orgánu - mozku.

Klid, bezpečí, míruplnost v citovém životě maminky jsou těmi nejlepšími podmínkami pro zdravý růst a vývoj plodu, až do jeho nejposlednějších okamžiků před porodem.

Samozřejmě také i modlitby maminky za zdárný a požehnaný vývoj dítěte jsou těmi nejsilnějšími ochranami pro dítě i pro ni samotnou, neboť proudící světlo proniká až do úrovní kvarkového světa a zde působí jako ochranný světelný pás před všemi vlivy z okolního prostředí.

Narozené zdravé a radostné dítě je tomuto úsilí maminky v období těhotenství tím největším darem a odměnou. Světlé chtění a čisté myšlenky jsou osvědčenými nejlepšími pomocníky, působícími v období, kdy se s vyvíjejícím tělíčkem v lůně maminky spojuje duše, přicházející z jemnohmotných úrovní.

Zde se více než kdekoliv jinde projevuje účinek zákona stejnorodosti. Dítě - duše, která se spojí s vyvíjejícím tělíčkem, je vždy vypovídající o citovém - duchovním stavu maminky. Z menší části i okolního prostředí, v němž se v tomto období nacházela. To také věděly mimo jiné i takzvané šlechtické rody dřívějších dob. Zde také vzniklo rčení o modré krvi, jež však ve skutečnosti měla původně v sobě odrážet jen duchovní stejnorodost, zralost a ctnosti rodících se pokolení.

V obdivuhodném díle Stvoření není žádných mezer, žádných mystických tajemství. Tak také i okamžik oživení vyvíjejícího se plodu není ve skutečnosti žádným tajemstvím.

Jen se musíme naučit nahlížet na většinu pozemských dějů i z pohledu duchovního. Život na této Zemi je projevem oživení energií duchovního a bytostného druhu.

To jest také základní odpověď na otázku: jak to, že žijeme?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama