Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Schopnosti lidského mozku: Intuice 29

15. července 2018 v 8:30 |  Rozširovanie poznania
Schopnost intuice přináleží oprávněně k zmiňovaným schopnostem lidského mozku, a to i přesto, že vlastní východisko intuitivního vnímání vychází z duchovního zachvívání citů člověka. Vlastní původ intuitivního vjemu pochází z citu. Je tedy samozřejmé, že člověk, jenž si udržuje vnímavost citového druhu jeho denním používáním na dostatečně živém stupni, že tedy takový člověk bude i více otevřen vjemům, pocházejícím z duchovních oblastí Stvoření. Tato vnímavost je nesmírně cennou v mnoha situacích každodenního života.


Nám známé intuitivní jednání, tak jak jej, žel, nejčastěji známe jen z oblasti literatury a filmů, kdy mnohé jednání vystupujících postav, díky intuici, vede k čistému, správnému cíli, takové intuitivní jednání není přitom ničím neobvyklým, ba naopak, je naší úplně přirozenou výbavou k životu na této zemi.

Tak mnohý již slyšel nebo i četl něco o tom, že život člověka nemá jen tento vnější hmotný rozměr. Často také tušíme, že vnější chování nějakého člověka je odlišným od jeho skutečných přání, od žádoucího chtění. Tato odlišnost je mnohdy téměř nepozorovatelnou, pokud se řídíme pouze vnějším jednáním - slovy, gesty člověka. Dokonce i pocitový smysl Limbického mozku může být v takovém jednání zmaten a ošálen. Duchovní vjem citu, pokud jej nezahlušujeme rozumovým - racionálním myšlením (záření mozkové kůry Velkého mozku), nám však dokáže pomoci vytušit rozporuplnost mezi jednáním a skutečným chtěním takového člověka.

Cit nám tak napovídá o pravých záměrech člověka. Tento vjem můžeme právem nazvat určitou schopností intuice. Intuice nás tak chrání před chybným rozhodnutím, jež by mohlo přivodit následně těžký životní osud. Chrání nás v tisícerých životních situacích, pokud jsme však schopni jemným impulsům naší intuice naslouchat.

Intuice je úzce spojena s naší duchovní zralostí, s tím, jak jsme my sami duchovně zralí a čistí. Čistý a vnitřně světlý člověk dokáže snáze vycítit pravé chtění bližních. Nedá tedy na vnější, ukazované jednání. Podmínkou pro tuto jemnou, trvale působící intuici je však stálá bdělost v duchovním zachvívání. To však vyžaduje, aby člověk, který se již vyšvihl na stupeň, kdy jeho duch - cit pracuje v rovnováze s rozumovým myšlením, zůstával na tomto stupni trvale v bdělosti. V dnešní době přebujelého atakujícího myšlenkového světa je každý z lidí vystaven silnému tlaku nejrozličnějších myšlenkových forem, které působí na kvarkové a předkvarkové úrovni záření hmoty. Stává se tak také, že i lidé, kteří usilují o své čisté chtění a snaží se jít bděle duchovně svým životem, jsou čas od času, ve chvílích zeslabení vnitřní bdělosti, vystaveni situacím, kdy právě jejich intuice by je správně varovala před určitým člověkem, nebo před určitou situací. Ve svém znavení, právě pod tlakem příliš silné myšlenkové práce Velkého mozku, však takový člověk přejde jemný vjem intuice, aniž by jej zachytil ve svém vědomí. Udělá tedy nakonec určitý krok směrem, kterým by se jinak sám osobně v plné bdělosti nevydal.

Následky, které se po takovém kroku často brzy dostaví, zasypou jej prožíváním, kdy i mnohý jinak duchovně silný zakolísá a zmalomyslní ve svém úsilí ke Světlu. Často také začne usilovně hloubat, kde přesně udělal chybu, aniž by tušil, že právě takové analyzující přemýšlení a hloubání uvádí jej jen více a více v myšlenkový zmatek, kdy výsledkem je často úplné znejistění a nedůvěra ve vlastní schopnosti intuitivního cítění. Tak takový člověk vrhne se často i do nových esoterických směrů, které mu slibují co největší zjednodušení jeho cesty ke Světlu. Vnitřně zmatený hledající přijme je pak v zoufalé snaze získat opětně pevnou půdu pod nohama za své, aniž by si uvědomoval, že právě před něčím podobným jej jeho cit doposud vždy varoval.

Nový zmatek vrší se tak na zmatek předcházející, až výsledkem je nakonec úplné zmalomyslnění a tupá odevzdanost s vysvětlením pro sebe sama, že nejjistějším světem je svět nejhrubší hmoty, v níž se tělesně právě nacházíme. Že je tak vylito spolu s vaničkou i dítě, jak to vystihuje známé rčení, to si mnozí lidé vůbec již neuvědomují. Pro ně je pak svět duchovní, jakožto nebezpečný svět esoteriky, úplně vyřízen.

Nejsmutnější na tom všem je, že příčinou všeho zmatení bylo právě a jen přebujelé vyzařování Předního myšlenkového mozku, jenž v devadesáti devíti případech ze sta dnes zcela přehlušuje jemné intuitivní, duchovní vnímání člověka.

Přesto přese všechno však cesta k pravému vnímání životních situací zde provždy zůstává zachována. Spočívá v trvalém poznávání vědění o životě, o Stvoření, o Tvůrci samém. Toto vědění musí pak být živě nahlíženo ve všech situacích, v níž se nacházíme, musí být vše prožívané spojováno, aby vznikal stále celistvější obraz nádherného díla Stvoření.

K posílení čistoty intuitivního vnímání potřebuje si pak člověk také osvojit prožívání modlitby v prostém a přímém otevírání svého nitra vzhůru vstříc Světlu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama