Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Schopnosti lidského mozku: Pohlavní pud ve vztahu k Limbickému systému 26

24. června 2018 v 8:43 |  Český inštitút
Jak již čtenáři našich textů, zabývajících se ve zcela nových souvislostech mozkem a jeho vztahem k duchovní podstatě člověka, mohli poznat, je Limbický systém, jež je uložený ve spodní části Velkého mozku, výchozím místem pro vše, co souvisí bytostně - tělesně s podstatou člověka. Tento vztah Limbického mozku k záchvěvům bytostného druhu v člověku se tak váže ke všemu přírodnímu. Uchovává tak prapůvodní instinkty a pochody v člověku, které zdědil po svých zvířecích předcích, jež byli čistě bytostného druhu.


U čistě přírodního druhu chybí přítomnost duchovního druhu, jenž je právě základem člověka. Duchovní druh nitra je tedy to, co nás odlišuje od zvířecího druhu, jenž se váže ke všemu životu v přírodě, a tedy i k zvířatům jako takovým.

Rozdíl mezi člověkem a zvířetem je dán přítomností duchovní části u člověka. Tato duchovní část u zvířete chybí, a tudíž zvíře zůstává čistě bytostně přírodním tvorem. V tomto rozdílu se také odráží odlišení, které ostřeji vnímáme, tedy to, že jako duchovní bytosti jsme jiného druhu než zvířata. Žel, v základu správně poznávaný vývoj evoluce nedokázal ve své nevědomosti obsáhnout tuto změnu, která nastala v čase, kdy do nejvýše ušlechtilého zvířete na Zemi, nejušlechtilejšího lidoopa, nevstoupila v době březosti matky k oživení tělíčka mláděte bytostná část, nýbrž inkarnoval se do tohoto vyvíjejícího se tělíčka duchovní druh.

Tím nastala ona zásadní změna v dalším vývoji této větve hominoidních lidoopů. Duchovní druh zcela zásadně proměnil, více zušlechtil tělesný aparát k přiblížení se vzhledu ke svému duchovnímu předobrazu, existujícímu v úrovních vysoko nad hmotou. V tomto čase proměňování, zušlechťování tělesného vzhledu k potřebám, odpovídajícím duchovnímu druhu člověka, doznal zásadní změnu právě i orgán mozku.

Od našich zvířecích předků přijali jsme téměř zcela vyvinutý Zadní mozek se všemi jeho částmi (Hypofýza, Hypothalamus, Thalamus, Epifýza, Mozeček, most Varolův), které se dovyvinuly již jen z malé části do potřebných poměrových rozměrů, odpovídajících tomu, aby mohl být zajišťován základní chod tělesných orgánů člověka. Samozřejmě, že některé z orgánů (Šišinka mozková, Thalamus, Mozeček) připojily ke své původní úloze ještě i čistě duchovní schopnosti pro plnocennou výbavu člověka, jakožto duchovní bytosti ve hmotném těle na Zemi. Tyto schopnosti se však přes svoji nesmírnou cennost projevují u dnešních lidí jen velmi omezeně. U mnohých lidí, ve svém zanedbávání po celé generace, dosáhly téměř opětného zakrnění svých původně ojedinělých vznešených projevů. Škoda, která z tohoto zakrnění člověku vzniká v jeho životě, je pak nesmírnou, neboť člověk zůstává více méně oddělen ve svém vědomém stavu od duchovních schopností, které by jinak u něho zůstávaly trvale v činnosti, kdyby si jich jen trochu více hleděl. Cesta ke znovunalezení těchto schopností byla již ukázána v předchozích kapitolách. Klíč k procitnutí těchto schopností tkví v rozvoji citovosti člověka, ve znovunalezené touze po vznešených ideálech, v hledání pravých, ušlechtilých hodnot. Cesta k tomu vede skrze dobro, jež je trvale úzce spojeno s duchovními vlastnostmi našeho nitra.

Nenahraditelnou měrou pomáhající k tomuto probuzení dobra a ušlechtilosti v našem nitru je také i kupříkladu duchovní posila, tkvící ve vroucí modlitbě.

Největší změny ve vývoji mozku člověka staly se pak v oblasti Velkého - Předního mozku, který se rozvinul z původního základu, jenž se skládal z Limbického systému, spojeného se slabou vrstvou mozkové kůry, jíž můžeme nazvat jakousi předchůdkyní dnešního Velkého mozku. V průběhu několika milionů let prošla právě tato část lidského mozku dramatickou proměnou. Člověku stále více potřebnější nervová spojení, navazující stále nová a nová vlákna záření do oblasti kvarkového a předkvarkového světa myšlenkových forem, vyžadovala si zesilování i vlastního orgánového narůstání mozkové hmoty. Původně poměrně tenká vrstva mozkové kůry, předpřipravená pro užívání lidským duchem ve hmotě k rozlišování myšlenkových forem, k jejich doplňování a propojování, vyvinula se nakonec v mohutné mozkové laloky, které se vyznačují hlubokými závitovými rýhami, vytvořenými v průběhu tisíciletí tlakem každodenní potřeby pro získání co největší plochy a prostoru k vyzařování nervových spojení do kvarkového a předkvarkového světa myšlenkových forem.

Původní Limbický systém, jenž měl zůstávat ve svém původním určení rovnocenně silným partnerem mozkové kůře, stal se vlivem neúměrného rozvoje Velkého mozku upozaděným natolik, že jeho impulsy instinktivního přírodního zachvívání většina dnešních lidí téměř nevnímá. Tento stav odtržení nadchází zejména v období dětství, kdy především ve svém záření zesiluje se díky dnešnímu množství suchých školních vědomostí, jež jsou vnucovány Velkému mozku dětí v průběhu celého období školní docházky. Ono známé školní vtloukání vědomostí vyvolává nakonec takový stav, že Limbický systém dětí je stále zeslabován, až nakonec v období mezi 15 až 20 rokem ztratí svůj vliv docela.

Spolu s touto ztrátou vlivu záchvěvů Limbického systému ztrácí tak většina lidí i schopnost vnitřního naladění na přírodní proudy, které obsahují v sobě velmi mnoho pomáhajících impulsů. Z těchto impulsů, které, kromě jiného, zachvívají se podobně jako myšlenkové formy na kvarkovém stupni hmoty, čerpá celý zvířecí svět.

Znalost letových tras tažných ptáků, schopnost přizpůsobivosti podnebným vlivům ročních období, poznání pravého času pro tah ryb a stád je obsažena v impulsech, vycházejících z vlnového zachvívání kvarkového světa přírody, jenž zcela automaticky spojuje se s Limbickým systémem všech tvorů (nebo s orgány, které jej u nižších tvorů nahrazují).

Veškeré impulsy, nesoucí zprávy o podnebních podmínkách a změnách na povrchu Země i v jejím nitru, jsou obsaženy v těchto vlnových zachvíváních.

Žel, dnešní člověk stojí zcela stranou, oddělen od možnosti zřetelnějšího napojení na tuto vlnovou délku přírodního druhu. Záření Velkého mozku mu to znemožňuje, neboť svým neustálým silným rozumovým kmitočtem, který často neustává ani ve spánku, přehlušuje všechny ostatní záchvěvy v dalších orgánech mozku. Člověk se tak zcela vydědil od světa duchovního i od světa přírodního. Stojí zde na Zemi sám, oddělen ode všech přirozených pomocí, zahalen do soumraku temného, a více jak z devadesáti procent úplně zbytečného, světa myšlenkových forem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama