Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Schopnosti lidského mozku: Napodobovací pud u dětí 25

17. června 2018 v 8:26 |  Český inštitút
Je tedy velmi důležité vědět, že pravým základem pro dítě nejsou naučené vědomosti, ale především je tento základ tvořen každodenním jednáním dospělých v blízkosti dítěte. Radost, harmonie a štěstí formují skrze napodobovací pud dítěte způsoby jeho chování úplně stejně silně jako případná agrese, křik, nespravedlivé jednání a mnohé další nešvary, pronikající k mozku dítěte ze světa rodičů i z celého světa dospělých. Dítě musí být proto ve věku od 1 do 15 roku vedeno ve výchově své osobnosti vyrovnaně, s láskou a zároveň s neústupnou spravedlností, která vede postupně ke stále větším povinnostem a zodpovědným úkolům.


Tím bude pak dobrými rodiči zcela kopírován bytostný svět přírody, která to vše uplatňuje u všech tvorů v ní pobývajících. Tlak na intenzivní rozšiřování naučených vědomostí dítěte musí být až na druhém místě! Pamatujme si, že získávání vědomostí je pro člověka trvale otevřeno po celý život! Učit se novým vědomostem můžeme trvale v jakémkoliv dospělém věku. Změna v zažitých vlastnostech je však mnohonásobně těžší! To platí pro každého z nás. u zdravého a duchovně čistého - světlejšího dítěte nastoupí také získávání vědomostí úplně přirozeně, spontánně.

Každé zdravě se vyvíjející dítě se chce samo z přirozenosti svého vývoje učit, neboť právě pozorovací schopnost, vycházející z napodobovacího pudu, mu napovídá, že správné uplatnění v životě nalezne jen tehdy, když bude vědět o životě lidí co nejvíce. Tím spouští se automaticky u 90% všech dětí přirozená touha učit se. Je potřebné pro rodiče, vychovatele a učitele, aby pak jen dokázali najít správný způsob předávání vědomostí dítěti, neboť tento způsob je vždy jiný. Vyžaduje to tedy více námahy od všech zmíněných, aby oni nalezli způsob, jenž je pro dítě nejschůdnějším.

Jestliže jsou pak všechny uvedené stupně pozorování, přijímání a napodobování u dítěte přirozeně splněny, pak v době okolo 15 až 16 věku dítěte spustí se nakonec postupně ona již zmiňovaná zásadní změna ve žlázovém systému těla. Tato změna umožní, aby s již nachystaným nástrojem těla spojil se skrze Malou Sluneční pleteň duch, jenž do té doby projevoval se jen částečně zeslabeně, v ochranném působení, tak, aby z činů jednání jeho ještě nezralého pozemského nástroje - hmotného těla, neplynula mu úplná duchovní zodpovědnost. Tato zodpovědnost, promítající se bezúplatně přesně do Zákonů Stvoření, zcela spravedlivě, neúprosně na základě činů, myšlenek a chtění ducha projevujícího se v dospělém pozemském těle, formuje a předchystává jeho další cestu životem na Zemi i následným bytím, přirozeně pokračujícím po pozemské smrti.

Je tedy nanejvýš důležité, aby každé dítě smělo prožít plnocenně svůj čas dětství, kdy v bytostném napodobovacím pudu díky přirozené práci Limbického systému v mozku čerpá ze světa dospělých na straně jedné, a na straně druhé je tím také, o mnoho více než dospělí lidé, spojeno se světem přírody, se světem zvířat, rostlin i dalších bytostí, působících v přírodním světě.

Je také zcela jedno, že toto spojení s bytostmi v přírodě probíhá neuvědoměle, že se často navenek vůbec neprojevuje. Ono však ve skutečnosti probíhá a formuje silně osobnost dítěte. Není třeba, aby snad dítě nutně vidělo bytosti přírody - víly, skřítky, elfy a další, jak by to ve skrytu chtěli někteří rodiče, jež získali již povědomí o tomto bytostném světě.

Nejdůležitější je především naladění, na kterém spojení dítěte probíhá. To se pak projevuje vroucím vztahem k přírodě, zdravým pohybem v přírodě, hraním si v této přírodě. Vše ostatní zařídí Limbický systém v raném věku dítěte automaticky. Ovšem, pokud není již v tuto dobu přehlušen neúměrně zesíleným zářením Velkého mozku tím, že dítě snad na požadavek rodičů či vychovatelů odříkává zpaměti mnohaslokové básničky, slovíčka cizích jazyků, vědecká názvosloví, řeší šachové partie a mnohé další "vycvičenosti", které jej však ve skutečnosti, v jeho přirozeném rozvoji schopností, téměř vždy ubíjí.

Stejně tak i přirozený stud, či nesmělost dítěte, nemají být rodiči násilím strhávány, neboť též souvisí s určitou plachostí a pozorovací schopností napodobovacího pudu. Dítě samo o sobě v nitru ví, pokud však není již v tomto raném věku zkažené, že není ještě úplně plnocenné pro vše to, co činí dospělí lidé.

Vnucování dítěti této plnocennosti, právě pro vystupování před druhými lidmi, dá se pak tedy srovnávat s necitlivým pošlapáním čistoty bytostné osobnosti dítěte. Dětství dítěte není obdobím, kdy má se předvádět jako cvičené zvíře v cirkusu.

Je to zneuctívání jeho vlastní osobnosti a přináší to nakonec jen netušené škody, a to jak duchovního, tak zdravotního druhu, jestliže je dítě nuceno násilím opakovaně předvádět se proti své vůli před druhými lidmi. Pokud to dítě nepřijímá jako hru a brání se tomu, jako něčemu nepřirozenému, nemá mu být nikdy násilím nuceno vystupovat proti svému studu, jenž je v tuto dobu úplně přirozeným, spolu s plachostí, průvodním to jevem napodobovacího pudu.

Jestliže jsme zde hovořili o věku, kdy se mění zcela zásadně stav osobnosti dítěte tím, že skrze změny ve vyzařování celého žlázového systému těla spojuje se úplně plnocenně duchovní podstata člověka s dozrávajícím tělem, tu vzniká ve čtenářích ještě další otázka. a co je dále s oním napodobovacím pudem Limbického systému?

Odpověď však není těžká. Limbický systém, stejně jako i vše ostatní v těle mladého člověka, prochází určitou změnou jeho účinnosti pro další život. Limbický systém si i nadále drží své spojení s bytostnými proudy v přírodě, ale jeho působnost se přeměňuje do formy takzvaného instinktivního jednání. Pokud si Limbický systém po proměně své účinnosti podrží i nadále zdravé spojení se světem bytostného proudění v přírodě i v celém Stvoření, pak je takový člověk vybaven zcela významným ochranným systémem pro celý svůj život.

Vnímání hrozícího přírodního nebezpečí, vnímání nebezpečí smrti, vnímání dějů, které se týkají správného načasování těla k obraně či k útoku. To vše zajišťuje a zprostředkovává správné zachvívání Limbického systému v mozku.

Žel, jak jsme již vícekráte zmiňovali, přebujelé záření, vycházející ze závitů mozkové kůry Velkého mozku, vyvolává stav, kdy o něco jemnější impulsy Limbického systému jsou přehlušovány tak, že největší část dnešních lidí nevnímá nic z těchto upozornění, jež trvale proudí v neviditelných záchvěvech světem přírody.

Tak mnozí lidé hovoří o velkých schopnostech mozku, který dnes využíváme málo, nebo spíše vůbec ne. Hovoří se o těchto neobjevených schopnostech, jako o něčem významném a tajemném. Ve skutečnosti právě zdravé používání schopností Limbického systému, v souvislostech výše uvedených, náleží ke schopnostem, které jsou dnes u většiny dospělých lidí zcela zakrnělé.

Samozřejmě, že těchto schopností je ještě více. Již jsme hovořili také o Šišince mozkové a dalších částech mozku, které jsou právě přebujelou činností Velkého rozumového mozku zcela opomíjeny ve využívání.

Lidstvo se tak ve svém dnešním rozumovém rozvoji odtrhlo i od toho nejzákladnějšího, vroucího souznění se světem přírody, jenž ozývá se jinak člověku právě stálými impulsy v Limbickém systému. Limbický systém se také ve změně vyzařování žlázového systému přeměňuje, kromě již uvedeného, na impulsní zdroj ovlivňující rozmnožovací pud člověka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama