Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Schopnosti lidského mozku: Napodobovací pud u dětí 24

10. června 2018 v 8:24 |  Český inštitút
Napodobovací pud u dětí je schopnost mozku, která vychází z prapůvodního primitivního úsilí všeho sebevědomého života na Zemi při poznávání okolního světa. Toto úsilí je vlastní právě i všemu zvířecímu světu.


Impulsy k napodobovacímu jednání dítěte vychází prvotně z velké části z Limbické části mozku. Ve spojení se závity Velkého mozku pak získává tento napodobovací pud formu stále vědomější schopnosti učit se novým věcem v poznávání okolního světa.

Je tak tedy více než zřejmé, že schopnost učení se poznávat svět jsme z určité části získali po našich zvířecích předcích. Výbava Velkého mozku dává pak dítěti uschopnění ke zrychlenému rozšiřování vědomostí a také do určité míry dovednost spojování a provazování si poznaných jednotlivostí ve vědomostech.

Napodobovací pud ve svých základních záchvěvech velmi úzce souvisí se životem v přírodě. Nese tedy v sobě schopnost spojování se především s veškerým přírodně bytostným životem na Zemi. V tom tkví také známý vřelý vztah dětí ke všem zvířatům a k přírodě vůbec.

Dítě díky určitému záření Limbického systému, který nese si v sobě zesílenou schopnost napodobovacího pudu, vnímá život přirozeně bezprostředněji, přímočařeji, než jako je tomu následně u dospělého člověka.

Pozorujme jen jednou jednání dětí v přírodě. Pochopitelně jsou zde myšleny děti, které nejsou již od narození ovlivněny nadměrnou rozumovou činností Velkého mozku. Myslíme zde tedy děti zdravé a čistě se vyvíjející, tak, jak je to normálně přirozené. Malé dítě vnímá přírodu jako svět, v němž vše žije a mluví. Rostliny, zvířata, oblaka, hory, to vše promlouvá tichými hlasy moudrosti a opravdovosti právě k takovému dítěti, které drží si ve svém vývoji zdravé záření Limbického systému.

Limbický systém vytváří dítěti v čase od 1 - 15 roku zcela mimořádný vztah k přírodě, jenž je tak často úplně nepochopitelným pro většinu dospělých. Dáte-li jednou nakreslit dětem obrázek přírody, pak uvidíte, že vše na tomto obrázku bude žít. Slunce bude mít oči a tvář, zvířata i květiny budou vyjadřovat celý příběh, odehrávající se tak živě, že snadno pochopíte to, že ve vidění dítěte spolu všichni rozpráví tak, jako je tomu jinak jen u nás, u lidí.

Mnozí nazývají tento čistý dětský svět světem bláhové fantasie a dětské pohádkovosti. Usmívají se nad tím, že dítě, až jednou vyroste, teprve pak pozná, jaký je skutečný svět. Netuší přitom, že zmiňovaný skutečný svět je právě svět, jenž je povětšinou zcela nad schopností vnímání člověka, který pěstuje převážně jen přebujelé vyzařování Velkého mozku tak, že povýšil jej na první místo před vším ostatním.

Dospělý člověk je pyšný na své vědomosti, je pyšný na to, co všechno ví o světě ve svých současných poznatcích. Podíváme-li se však na většinu těchto vědomostí, které se dnes obzvláště prezentují jako veliké vědecké poznatky o světě, pak zjistíme, že právě ona pravá moudrost a velikost je těmto poznatkům zcela vzdálena. Tak mnohý dospělý člověk ví dnes, že hmota se skládá z molekul, z jednotlivých atomů prvků, které se dělí dále na jádra a další částice, avšak neví již nic o světě, který existuje ještě nad světem hmoty, jenž je světem jemnějším, průsvitnějším ve svém zachvívání, a z něhož také teprve mohla vzniknout a zformovat se nám známá viditelná hmota.

Součástí tohoto jemnějšího, průsvitnějšího světa hmoty je právě úroveň, s níž úzce souzní veškerá příroda i všechny bytosti v ní pobývající. Je to svět, jenž zachvívá se na předkvarkové úrovni hmoty. a právě s tímto světem udržuje také velmi dobře spojení Limbický systém v mozku dítěte. Pokud však není přehlušeným přílišně silnou rozumovou činností závitů Velkého mozku.

Děti, které drží si tak čisté vnímání přírody v bezprostředním uplatňování tak zvaného napodobovacího pudu, jsou svým vývojem nesrovnatelně zdravější, než ty děti, které již od svých raných let oplývají mimořádnými schopnostmi učení se, které ovládají ve svých pěti letech cizí jazyky, řeší rovnice a provádí mnohé další, zcela extrémní cvičenosti rozumu.

Takové děti, jimž není dán prostor pro souznění s přírodními proudy skrze Limbický systém, je možné nazvat dětmi oloupenými o celý jeden díl jejich vývoje. Tento důležitý díl vyplňuje věk od 1 do 15 roku. Rodiče, kteří nutí své děti k přemrštěným vědomostním znalostem, dopouští se na nich těžké újmy, s níž bude se pak dítě jen těžce vyrovnávat, až dospěje po patnáctém roce ke svému duchovnímu procitnutí.

Ti rodiče, kteří vedou unáhleně své děti k učení se vědomostem na úkor rozvoje bytostných záchvěvů v Limbickém systému mozku, nemohou se pak také divit, že zvyšuje se nemocnost u takto bytostně utlačovaných dětí.

Vždyť napodobovací pud, vycházející z Limbického systému dítěte také právě samočinně rozvíjí touhu poznávat stále více a více, k čemuž se pak přirozeně zapojuje svým spoluúčinkem i Mozek Velký, jenž tyto nové poznatky automaticky zpracovává a zakotvuje všechna nová spojení v nervových spojeních v mozkové kůře. Dítě rozvíjí si tak spolu se schopností poznávání také i fantazii a obrazotvornost, která současně posiluje i Šišinku mozkovou - Epifýzu, pro následný, duchovně plnocenný život v dospělosti.

Pohlédneme-li jednou správně na tělesný i duševní vývoj dítěte, pak také spatříme, že tento vývoj dítěte kopíruje také ve zrychleném sledu celou cestu vývoje lidského pokolení na Zemi.

Stejně tak, jako embryo prochází vývojem, který je ve velké podobnosti s celým evolučním vývojem lidského druhu od prvotní buňky až do stavu, kdy vtělily se do pozemských těl zušlechtěných lidoopů první duchové, stejně tak se v začátku druhé poloviny těhotenství spojuje s vyvíjejícím se tělíčkem prvními vlákny skrze nervstvo Solaru plexis inkarnovaný lidský duch.

Počátky vývoje lidského ducha na Zemi jsou pak také obsahově úplně shodné s vývojem dítěte od narození do věku 15 let. Narození dítěte znamená tedy vstup do světa, jenž žádá si od dítěte být cele poznán. K tomuto účelu se spíná v mozku narozeného dítěte stále více činný Limbický systém, jenž stejně jako u zvířat vede dítě k poznávání okolního světa se všemi jeho radostmi a krásami, zároveň také i se všemi jeho nástrahami a nebezpečími. Dítě stojí v tom vždy zcela bezprostředně, plně účastně svojí bytostností, a stejně jako mláďata zvířat učí se od svých rodičů a okolních blízkých lidí v napodobování jejich jednání. Má v tuto dobu vysoce vyvinutý pozorovací talent, jenž vyplývá právě z napodobovacího pudu. Tak čerpá od svých blízkých vše! To, co je mu říkáno, vnímá až teprve na druhém místě!

Dítě vnímá úplně jako první především projevy pohybů a gest, vnímá naladění okolního světa, čerpá tak do sebe vzorce jednání dospělých a zkouší také pochopitelně tyto způsoby jednání přenést u sebe v život. Jak velmi často bývají rodiče a vychovatelé překvapeni chováním dítěte, podivují se, kde to všechno dítě odpozorovalo, aniž by si chtěli uvědomit, že základními vzorci jsou pro dítě všichni ti, kdo jsou nejčastěji v jeho blízkosti. To vše je však jen výslednicí silného napodobovacího pudu dítěte, které tak přirozeně přebírá od druhých výbavu pro svůj život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama