Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Schopnosti lidského mozku: Inteligence 23

3. června 2018 v 8:23 |  Rozširovanie poznania
Jestliže jsme doposud hovořili o orgánu mozku v souvislosti s inteligentním projevováním se lidského ducha ve hmotě, ve hmotném těle, pak je potřebné si nyní, právě v rámci bližšího poznávání práce Velkého mozku, přiblížit i vlastní vývin mozkových spojení Předního mozku s myšlenkovým světem u dítěte, od jeho nejprvnějších dní života v tomto hmotném světě.


Uveďme si zde tedy základní poznatky. Každý novorozenec přináší si již více jak z poloviny vyformovaný orgán Předního mozku. Toto vyformování před narozením je určeno prvořadě dědičným způsobem vývojové linie druhů. To znamená, že kvality rodičů či také prarodičů spoluúčinkují svým vlivem na základním vybavení předního mozku dítěte. Předpřipravené rýhy v lalocích (DNA), jejich prohloubenost a ostrost dávají do vínku inteligence dítěte ty nejzákladnější výchozí hranice. Spoluúčinnost duchovní stejnorodosti, která se pod účinkem Zákonů Stvoření zcela zásadně projevuje v příbuzenských vztazích (rodiče, děti), si v tuto chvíli rozvádět nebudeme. Vrátíme se k tomuto tématu v některé z pozdějších přednášek.

Ve chvíli, kdy se duch spojí s tělíčkem dítěte, ještě uloženým v matčině lůně (zhruba v polovině těhotenství), začínají se postupně vytvářet základní spojování ducha, či spíše bytostné části - duše s vyvíjejícím se tělem. Zde vznikají prvotní vlákna, spojující záření inkarnované duše společně s jednotlivými orgány těla. Tedy také i s vlastním mozkovým orgánem. Toto spojování děje se ještě zcela nevědomě, čistě spontánně, tak jak je tomu také v různém odstupnění u všech dalších teplokrevných tvorů. Vnikající spojení týkají se také převážně části Malého - zadního mozku (Hypothalamus, Hypofýza, Thalamus, Mozeček, Most Varolův a další části).

Ve chvíli, kdy dítě, narozením se, opustí tělo matky, začíná tím již jeho plně samostatná existence na tomto světě. Mozkové orgány Malého (zadního) mozku vyvíjí v tu dobu svoji činnost již zcela plnocenně, tak jako pak pracují i po celý život člověka. To znamená, že veškeré tělesné funkce jsou již plně automaticky ovládány prostřednictvím základních funkcí žlázového systému těla. Veškeré životní funkce pracují zcela nezávisle na jakémkoli jiném (hmotném) zdroji života.

Jinak je tomu ale s mozkovým orgánem Předního mozku. Zde nachází se vývoj schopností teprve zhruba v polovině své vývojové cesty. Narozením dítěte na svět spouští se do činnosti nejprve veškeré smyslové vnímání spojené úzce s činností Předního mozku.

Je tedy samozřejmé, že také i zrak, čich, sluch, hmat a další smysly, jako je vnímání tepla a další, jsou teprve v polovičním stupni své plnocenné funkčnosti. Tak novorozenec sice již ihned po narození vidí a slyší, avšak tento stav můžeme spíše nazvat stavem smyslové mlhavosti. Je tedy zastřeným natolik, že dítě zřetelně nepoznává ještě ničeho.

Aby nezůstalo v této době úplně osamoceným ve světě hmoty, je proto v prvních dnech a týdnech zesíleně vybaveno vnímáním citovým - duchovním. Duch novorozeněte se v tuto dobu velmi snadno uvolňuje od svého těla a zejména ve spánku pak prožívá celistvost své existence zcela na rovině duševní - tedy na rovině nadhmotné.

Pokud potom vnímá ve svém bdělém pozemském stavu hlasy a tvary, pak vidí z větší části jen různé druhy záření, přicházející k němu z okolí. V tomto duchovním záření pak zcela bezpečně na prvním místě rozpoznává vyzařování své matky, neboť je s tímto zcela výjimečně spjatým ještě z doby před svým narozením.

Až teprve po několika týdnech můžeme hovořit o tom, že dítě - kojenec začíná více méně smyslově - hmotně vnímat své okolí. Tvary, zvuky a změny světla, které k němu přicházejí, začínají nacházet v nervových spojeních buněk Velkého mozku první zakotvení do světa myšlenek. Jedná se však o zcela jiný stav, než známe my, kdy v poznání a pojmenování většiny obrazů okolo nás orientujeme se také bezpečně v již poznaném předkvarkovém světě myšlenkových forem.

Přední mozek dítěte v kojeneckém věku nezná pojmenování věcí a tvarů. V tomto stupni tak Velký mozek vytváří záchvěvy, které spěchají především k duchu dítěte, jenž přijímá tyto v rozpoznání svých zkušení jako dobré a špatné, příjemné, nepříjemné, či milé nebo bolestné.

Tak všechna vyzařování, přicházející v tuto dobu k dítěti, vytváří odezvu v duši, v duchu, jenž je ještě citlivě spojen skrze duchovní spojení s malým tělíčkem. Je proto také velmi nutné, aby v této době bylo okolo dítěte ovzduší pohody a klidu, a aby zejména nejvíce v blízkosti dítěte bylo přítomno vyzařování maminky, která skrze záření, jež dítě vnímá, dává tak signál své ochraňující přítomnosti, přítomnosti lásky a bezpečí.

Samozřejmě tak nejvíce záleží na vlastním vyzařování matky dítěte. Záchvěvy zloby, hrubosti, které mohou snad někdy vycházet od matky v blízkosti dítěte, formují velmi silně jeho základní vjemy mozkových nervových spojení.

V tuto dobu může být rodiči velmi silně podporováno v dítěti to nejlepší pro celý další život; zároveň však ale i dnes dobře známé, nejrozličnější nervové a psychické problémy mnohých lidí pramení z velké části právě z této doby, doby prvních týdnů a měsíců v této hmotné úrovni existence.

Po celou dobu téměř tří měsíců se dítě nalézá ve stavu zesíleného vnímání jemného záření lidí a věcí v jeho blízkosti. Tento stav také odpovídá vývojovému stavu lidstva v době prvních duchovních inkarnací na Zemi. První duchové, inkarnovaní do pozemských, ještě z části zvířecích, těl, neměli také ještě inteligentní výbavu Velkého mozku pro pojmenování světa okolo sebe. V myšlenkovém světě se tak teprve namáhavě, dlouhodobě vytvářely myšlenkové formy pro rozpoznání všeho, co člověka na Zemi obklopuje. Co však v počátcích lidského bytí na zemi trvalo statisíciletí, to dnes odehrává se u novorozeněte a kojence v řádu prvních 6 - 9 měsíců.

Na konci prvního roku je pak dítě již schopné téměř plnocenně pozorovat svět okolo sebe a v přijímání nových a nových informací se u něho v tento čas začíná spouštět takzvaný napodobovací bytostný pud, jenž bude jej provázet až do období puberty. Napodobovací pud je čistě bytostnou vlastností převzatou od zvířat. Spouští se v určitém stupni vývoje dítěte a impuls k němu vychází z oblasti Limbického systému mozku. V tento čas je také plné duchovní spojení s tělem odstíněno zesílenou činností žlázového systému brzlíku. Je tedy v tento čas jakoby utlumeno vlastní duchovní prožívání ve své plnocennosti. Duch člověka čeká na dozrání těla do plné síly, kdy pak následné ustoupení vyzařování brzlíku uvolní zesílení nervového pletence Malé sluneční pleteně v blízkosti srdce. Teprve v tento čas můžeme také hovořit o plně nastoupené zodpovědnosti mladého člověka. Do té doby je však tato zodpovědnost chráněna zářením brzlíku natolik, že nejsilnějším činitelem je tak bytostné záření Limbické části mozku, které vyznačuje se především v tomto období napodobovacím pudem. Tak je vše moudře zařízeno v Zákonech Stvoření. Také i lidé obecně vypozorovali správně to, že dítě není ještě plně duchovně zodpovědné za svá jednání, jako je to jinak běžné u dospělých. I pozemské zákony tak správně chrání dítě před plným zpětným dopadem trestu za jeho jednání. Je zde však nutné připomenout, že nejrozličnější dráždění dnešních knih, časopisů a také filmů působí neúměrně agresivně na rozmnožovací pudy těla dítěte, zejména mladých dívek, a výsledkem je pak nezřídka to, že žlázový systém u stále většího počtu dnešních dětí spouští ochraňující spojovací most Malé Sluneční pleteně k duchu, v čím dál ranějším věku.

Jestliže za doby našich rodičů to bylo v období zhruba okolo 15-ti let (prarodičů pak 16 - 17-ti let), pak dnes není výjimkou, že záření brzlíku právě drážděním pohlavního žlázového systému začíná uplatňovat již ve 14-ti letech. Také nejsou výjimkou i některé děti, u nichž celý tento stav dozrávání k duchovní zodpovědnosti nastává již ve 13-ti, či dokonce ve 12-ti letech.

Jaká duchovní škoda tím vzniká, je zde možné jen těžko objasnit v úplně celé šíři, neboť nenacházel by se zde ani malý počet naslouchajících, kteří to vše chtěli by vážně zkoumat a přijímat.

Přesto však škody u takto již duchovně zodpovědné, ve skutečnosti však tělesně zcela ještě nezralé, mládeže jsou hrozné a také se stále viditelněji projevují na zdravotních dispozicích či také v kriminalitě a celkové společenské labilitě největší části mladých lidí.

Nyní ale zpět. Napodobovací nebo také pozorovací a zkoušecí pud je součástí předpřípravy rozvíjení schopností ducha ve hmotném těle. Tak také právě i naši dávní předkové, díky tomuto napodobovacímu pudu, rozvíjeli stále více svůj Limbický systém ve zkušenostech, až se v řádu milionů let zcela vyvinul z Limbického oddílu původního mozku v mozek Velký, vlastnící schopnost spojování se s myšlenkovým světem a s kombinováním = propojováním nejrozličnějších myšlenkových forem v něm obsažených.

U dítěte v dnešní době je tento postup výrazně ujednodušen, neboť myšlenkový svět je pro něho již plně předvytvořen tisícemi generací a pro dítě tak zbývá jen utvářet si dostatečně správná spojení s tímto světem. Poznání okolního světa je vytvářeno neustálým rozšiřováním počtu spojení. Všechna poznávání věcí okolo dítěte jsou přijímána od okolí a jsou zasazována do spojů, vycházejících vždy ze zcela určitých oblastí nervových buněk Velkého mozku.

Rozvíjená paměť dítěte není tak nic jiného než znásobování těchto jednotlivých spojení do světa myšlenkových forem. Inteligence dítěte v tomto věku (1 - 14 let) je právě podmíněna schopnostmi Předního mozku v jeho první polovině vývoje, kdy je Velký mozek připraven na základě dědičného předpokladu po rodičích. V době cca od 15 (16) let dítěte nastupuje však, jak jsme se již zmiňovali, plnocenná spoluúčast duchovního já člověka, které zcela zásadním způsobem nejenže nahrazuje předchozí pud napodobovací, ale ve své osobní výjimečnosti, v uvědomování svých životních citů, zasahuje zcela zásadním způsobem do práce Předního mozku, jenž do té doby pracoval jen čistě spontánně, dle dědičně přinesených tělesných předpokladů.

Jedná se tak o úplně zásadní období, kdy duchovní schopnosti mladého člověka mohou převratným způsobem znásobit dosavadní osvojené schopnosti k úplnému rozmachu ve hmotnosti a nebo naopak mohou také vše dosavadní strhnout na cestu rozkladu a destrukce. Zde rozhoduje vždy stav čistoty a zralosti ducha mladého člověka, jenž nastupuje v tomto období plnocenně svoji životní dráhu na Zemi.

Inteligence do té doby rozvinutá hraje v tomto čase dočasně podružnou roli. Nesrovnatelně více rozhodují u dítěte, do té doby výchovou vštípené, návyky správného mezilidského chování, především pak schopnost respektování spravedlivého jednání, úcty k druhým lidem, zvířatům, hodnotě života vůbec a mnohá další základní osvojení, vycházející ze zdravé, harmonicky vyrovnané výchovy od rodičů. Té výchovy, která má nejvíce vycházet z vlastní vzornosti rodičů i všech těch, kdo se okolo dítěte do této doby pohybují (sourozenci, příbuzní, přátelé, učitelé, vychovatelé).

Žel, dnes stává se však příliš častým jevem, že ryze vědomostní přetěžování dětí již v období jejich vývoje od 1 do 15-ti let života, vytváří učením - přepínaným spojováním se s myšlenkovými světy - silný nátlak na Velký mozek. Díky husté směsici záření, které pak přetrvává i po 15 roku dítěte stále velmi silné, rozvine se vlastní duchovní potenciál osobnosti člověka pod tímto přetížením jen slabě nebo dokonce vůbec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama