Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Pouť světy do Ráje

13. června 2018 v 8:59
Kde se nachází Ráj? Mnohý člověk si již položil tuto otázku, málokterý na ni však dokáže odpovědět. Někdo jiný se nad tím zatím ani pořádně nezamyslel. Přitom jde o celkem zásadní věc, kterou nemožno jen tak odsunout stranou.


Ráj, místo věčné nádhery a harmonie. Už ze samotného slova "Ráj", z jeho znění, můžeme usuzovat, že je to pro nás ideální místo. Zní dokonce tak nádherně, že citlivějšího člověka rozechvěje.

Je v něm cítit ideál. Tak vysoký ideál, že ani ty nejlepší podmínky v našem vesmíru jej nejsou schopny plně zajistit, protože přírodní zákony platné ve hmotě jsou pro něj příliš omezující. Hmota našeho vesmíru je až příliš těžkopádná. Pro Ráj je nevyhnutelností mnohem jemnější, tvárnější prostředí.

Skutečnost, že se Ráj nenachází ve vesmíru, neznamená, že by snad existoval jenom v představách lidí. Vždyť náš vesmír je pouze nepatrnou částečkou Stvoření, které samotné je jenom nepatrným zrnkem prachu celého univerza. Existuje přemnoho jiných prostorů, ve kterých můžeme nalézt živé obyvatele. Není vůbec schopností člověka představit si rozlohy životaschopných úrovní a počet obyvatel v nich. Ať bychom si to představovali jakkoliv obrovské, naše představa by byla na míle vzdálena skutečné velikosti.

Pro vědecky uvažujícího člověka se to může zdát jako výtvor fantasie, když nevidí možnost, kde by se to vše mohlo nacházet. Toto však znamená jedině to, že nehledal dostatečně.

Není správné si to představovat tak, že pokud bychom cestovali kosmickou lodí a dostali se až tam, kde náš vesmír končí, za jeho hranicemi by se nacházel nějaký jiný živý svět. Správný směr bádání získáme tehdy, když namísto hledání v ohromných dálkách kosmu se zaměříme na cestu do jemnějších rozměrů.

Fyzika samotná se zaobírá malými rozměry a ději v nich, tento její oddíl nese označení kvantová fyzika. Děje jí popisované jsou natolik odlišné od dějů v našem světě běžných rozměrů, že i fyzikální zákony tam platí jinak. Všechno tam totiž funguje mnohem pružněji. Věda si také musela zvyknout na to, že v kvantové oblasti je hmota mnohem přístupnější okolním vlivům.

Takto je to v úrovni kvantové. V jemnějších úrovních bude všechno samozřejmě ještě jemnější, pružnější, a proto taky lehčeji měnitelné. Je možné také říci, že čím je materie prostoru jemnější, tím lehčeji je ovlivnitelná vůlí člověka. Ať už o tom víme nebo ne, tímto způsobem hmotu skutečně měníme! Člověk už jenom tím, že má v sobě vůli, ovlivňuje své okolí v oblasti malých rozměrů!

Má to ale mnohem dalekosáhlejší následky. Celý svůj život svým konáním, myšlením i cítěním měníme své okolí, a vytváříme tak něco objektivně existujícího! Ať tomu věříme nebo nevěříme, toto vytvořené se nám musí jednou vrátit! Ne nadarmo se říká, že "Svůj osud si vytváříš sám!" nebo "Co jsi si navařil, to si taky sníš!"

Kvantová fyzika je žel dnes schopna zkoumat pouze děje, které jsou ještě pořád velice hutné a rozměry ještě velice blízké pozemským dějům. Na této kvantové úrovni proto ještě není poznat, že by pozorované nabývalo formy podle lidské vůle. Když však jednou bude fyzika schopna nahlédnout do menších rozměrů, tedy do ještě jemnější úrovně hmoty, potom bude možné vidět všechno v pravých tvarech a barvách.

My však nesmíme čekat na dobu, ve které konečně i samotná věda potvrdí existenci zodpovědnosti člověka a z ní se utvářející karmy, tedy osudu. Mnoho významných osob za dobu historie již lidi varovalo před následky jejich jednání na Zemi, proto se nemůžeme vymlouvat, že jsme nebyli poučeni. Dokonce samotný Ježíš svého času přišel lidstvo poučit, aby již konečně žilo správně, podle dobra. Takže vědění o nevyhnutelných následcích naší svobodné vůle máme už velice dlouho, je proto načase, abychom všichni podle něho i skutečně žili!

Představme si to tak, že už jenom samotnou myšlenkou na úrovni jemnějších rozměrů vytváříme něco reálně existujícího. Toto však není pouze představa, toto je realita! Nepochybujeme o tom, že když pokácíme strom, tak bude skutečně pokácen, už nebude stát tam, kde dříve. Nepochybujeme, že jsme tak změnili objektivní realitu. Stejně tak je nezpochybnitelné, že i myšlenkou na příslušné rozměrové úrovni konáme něco objektivního.

Dávejme si pozor, protože jednoho dne po naší pozemské smrti budeme muset určitý čas žít v oblasti našich myšlenek, budou pro nás objektivně existující. Je to tak, že umírá pouze naše pozemské tělo, duše žije dál. Po čase se přesouvá dále, tedy do oblasti jemnějších rozměrů. A jednou se musí ocitnout v úrovni svých vlastních myšlenek, které však potom už nejsou pro ni neviditelné, nýbrž mají normální velikost i tvar. To znamená, že když jsme ve svých myšlenkách vytvářeli nějaké odpudivé útvary, budou tam na nás čekat! Často budou dokonce tak živé, že nás mohou pronásledovat v podobě nějaké odporné bytosti!

Podobně je to se sny. Vždyť když sníme, nacházíme se většinou v některé části myšlenkové úrovně. Ve snu zažíváme nejen to, co jsme my sami myšlenkami utvořili, nýbrž částečně i to, co vytvořili jiní lidé. Každopádně je sen v čase spaní zcela reálný! Vzpomeňme si, že ho prožíváme jako objektivní realitu, protože on skutečně objektivní realitou je! Teď se z něho sice ještě můžeme vzbudit, ale po smrti to už možné nebude. Bude to silné prožívání! Každý v něm najde přesně to, co ve svém životě v myšlenkách vytvářel, dobrý dobré, zlý zlé.

Myšlenkové úrovně jsou však pouze částí naší posmrtné cesty. Později se můžeme dostat do ještě jemnějších úrovní, kde nás bude potkávat tentokrát něco jiného než naše myšlenky, ale každopádně nás musí potkat všechno, co jsme kdy vykonali, mysleli i cítili! Nikdo svému osudu neunikne, spolehlivě ho čeká - ať už v pozemském životě, nebo v jemnějších úrovních hmoty.

Teď by nám už mohlo být jasné, kde se odehrávají děje související s naším osudem. Je to "nad" námi, v oblastech jemnějších rozměrů a lehčích hmotností. A tím stejným směrem, "nad" námi, ale ještě mnohem výš, se nachází také Ráj, oblast blaženého bytí.

Tam se z principu nemůže nacházet žádné zlo, taktéž však žádná lenost. Je to místo věčného díku lidí, projevovaného v krásných činech, které tam žijící konají. Dostat se tam však může pouze ten, kdo odčinil všechno zlé, co kdy vykonal, myslel nebo cítil. Takže platí slova: Neodejdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře! To ale není všechno, co je pro nás nevyhnutné splnit. Musíme být také mimořádně usilovní v konání dobrého! Vždyť jinak by jsme se přece nemohli dostat do místa věčné tvořivé činnosti. Jenom v odčinění všeho zlého a zároveň v neustálém konání dobrého se nachází cesta člověka do Ráje!

Víme už, že Ráj musíme hledat v úrovních nad zdejší hmotou. To samotné je však ještě dost nepřesné. Pro lepší pochopení si uveďme příklad. Pozorujme obrazně duši. Nachází se uvnitř svého pozemského těla na naší Zemi, vnímá tedy pěti smysly pozemskou úroveň kolem sebe. Pak jde tělo spát a duše z něj vystupuje. Vydáváme se spolu s ní do jemnějších úrovní. Rozhlížíme se kolem sebe a vidíme mnoho forem nejrůznějších barev a tvarů. To jsou myšlenky. Uvědomme si, že jsme ještě pořád na naší Zemi, vedle spícího těla, jen na úrovni myšlenek. Jdeme ještě dále, projdeme přes všechny úrovně jemnohmotnosti a putujeme v tomto směru "vzhůru" až tam, kam se jen dostaneme. Teď se už nacházíme mimo všechny úrovně hmoty. Neobklopuje nás proto hmota, ale takzvaná bytostná látka. Přitom ještě pořád jsme na Zemi, avšak na úrovni bytostné. Chceme-li pokračovat v putování, musíme se proto vydat zcela jiným směrem, vzdalujeme se tak Zemi. Putujeme velice dlouho, vzhůru ke Světlu, přecházíme přes mnohé krajiny, až konečně přicházíme k vytouženým branám, k branám Ráje, k branám věčné blaženosti. Dosáhli jsme cíle…

Samozřejmě, takovouto pouť ve skutečnosti dokáže vykonat jenom ten člověk, který je dostatečně čistý, světlý, ušlechtilý k tomu, aby se mohl do Ráje dostat. Každý se totiž musíme zastavit na té hranici, která odpovídá světlosti naší duše, dále nás přírodní zákony jednoduše nepustí.

Absolvovali jsme tedy výlet k branám Ráje. Jestli se však toužíme do Ráje skutečně dostat a žít tam, musíme se o to zasloužit svým životem. Víme, jak na to, tak směle do práce!

D.K.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama