Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Schopnosti lidského mozku: Inteligence 22

27. května 2018 v 8:11 |  Český inštitút
Inteligence je schopnost srozumitelného projevování se lidského ducha ve hmotném těle. Počátek všeho inteligentního jednání vzniká s prvotní touhou ducha prožívat plnocenně život na zemi. Nástroj Velkého mozku je přijímán duchem při vtělení před narozením, společně s ostatními dispozicemi těla. Dispozice mozku, jakožto nejcitlivějšího tělesného orgánu, pracujícího se záchvěvy elektronických impulsů i jiných neviditelných druhů záření, je tak velmi důležitou pro každého z nás.


Všeobecné usilování předchozích generací v propracování co nejjemnějších odstínů projevů člověka připravilo nám již dopředu zděděný výchozí základ pro práci myšlení. V tomto směru je Velký mozek nejsilnějším oddílem ze všech ostatních částí orgánu mozku. Není proto dnes ničím překvapivým, když stále menší děti osvojují si schopnosti překvapivých vědomostí, jež udivují samotné rodiče, ale také i vědce, pracující v oboru lidského myšlení.

Spolu s Velkým mozkem přináší si mnohé děti dispozice pro zrychlené používání již geneticky předchystaných nervových spojení s myšlenkovými formami nejrozličnějšího druhu.

Tak některé malé děti kupříkladu občas i hrají geniálně šachové partie, geniálně počítají s šestimístnými čísly, dokáží se naučit znát všechny značky aut zpaměti, a ještě mnohé další neuvěřitelné kousky předvádí užaslému publiku. Ve skutečnosti není na těchto projevech nic zázračného, neboť jedná se jen o nesmírné zesílení vyzařování Velkého mozku v navazování spojení s určitými oblastmi světa myšlenkových forem. Není v tom také vůbec co k závidění, neboť z největší části je možné takovéto zázračné schopnosti nahlížet jako geneticky způsobené postižení v mozku, které je možné srovnat s jinými tělesnými postiženími, jež lidé čas od času mívají. Spíše je lepší takové děti považovat za politováníhodné, neboť je zcela jisté, že takovéto silné vyzařování Velkého mozku děje se na úkor ostatních mozkových částí, tedy Limbického systému a také i částí Malého mozku. Dá se tak předpokládat, že citový duchovní život takovýchto dětí bude v dospělosti velmi ztíženým, pokud ne vůbec úplně odtrženým od nástroje mozku. To je však možné nazvat lidskou tragédií, a nikoliv něčím významným.

Nástroj Velkého mozku, se svými schopnostmi přijímání a vysílání impulsů do oblastí kvarkového a předkvarkového světa myšlenkových forem, má sloužit inkarnovanému lidskému duchu jako dokonalý, citlivý, přitom plně ovladatelný nástroj.

To je však dnes velmi ztíženým, neboť v dlouhodobém posilování Velkého mozku rozumovou - racionální prací v myšlení celých generací se zároveň zeslabily orgány udržující spojení s vlastním oživovatelem těla, s nitrem člověka, s duchem samotným.

Tím vznikla také příčina většiny neštěstí, utrpení a bolesti mezi lidmi na zemi. Kalkulující racionalita Velkého mozku převyšuje dnes v člověku vše ostatní.

Namísto úzké spolupráce s citovým nitrem člověka nastává tak stále větší oddělení Velkého mozku od ostatních orgánů mozku, a tím oddělení od původního smyslu života člověka na Zemi.

Přitom základní schopnost učení se získávat spojování s myšlenkovými formami je přirozenou vlastností. Avšak setrvačnost myšlenkových forem, vedoucích ke ztrátě schopnosti vnímání duchovního rozměru života (nahrazeného ryze hmotným, viditelným světem), vyjela za uplynulá tisíciletí usilování člověka ke hmotnému světu přespříliš hluboké koleje v závitech Velkého mozku. Tak nejsilnější ve vyzařování při uvažování a přemýšlení dnešního člověka jsou nervová spojení, vedoucí k úplně vnějšímu nazírání světa. Je jedno, nazveme-li tuto vnějškovost povrchností, konzumním, materialistickým nebo stádovitým způsobem myšlení, víceméně všechny docela přesně vystihují nejsilnější naladění dnešního lidstva. Pochopitelně existují zde určité výjimky jak u jednotlivých národů, tak i u jedinců samotných.

Avšak lidstvo jako celek vede si dnes tak, že je možné říci, že v těch nejzákladnějších myšlenkách uvažování o smyslu svého bytí nebylo ještě nikdy tak hloupým a omezeným, jako je tomu nyní. A to vše se stále prohlubuje, a tím padá lidstvo dolů ve schopnostech opravdu jasnějšího, zřetelnějšího uvažování o světě jen níže a níže. Svobodný rozhled ducha je stále více uzavírán.

Tento rozhled, tuto zřetelnost a jasnost vnáší do způsobu uvažování právě jen duchovní cit člověka. Bez něho je práci Velkého mozku možné připodobnit k počítači, naprogramovanému školními vědomostmi a také určitými obecnými - zažitými principy jednání v nejrůznějších situacích. Cit však, který činí člověka pravou osobností, chybí.

Vědecké poznatky, které ve spojení s citem člověka přinesly by jinak veliký posun a rozmach společnosti, skomírají v suchopárném opakování bez možnosti nalézání pravých a lidstvu prospěšných objevů. Věda sama o sobě se svými poznatky není vůbec překážkou v duchovním rozvoji lidstva. Překážející je způsob, jakým poznatky vědy člověk dosud používá. Věda ve správném využití musí vést jedině k poznání všech Zákonitostí ve Stvoření a tím i k vřelejšímu poznávání velikosti Tvůrce samotného. To se však dosud nestalo v obecném rozměru, a to i přesto, že mnozí velcí objevitelé právě ve svém poznání nalezli spolu s dokonalostí všech souvztažností i tušení toho, že Stvoření je tvůrčím dílem síly člověku nepochopitelného obsahu a rozměru.

Vědecká Inteligence - poznávání pravých vědeckých objevů je přirozenou a má být i v budoucnu pomáhající v mnoha oborech lidské činnosti. Nejprve však musí ale tyto poznatky nalézt své místo ve spojení s citovým životem člověka. Teprve nalezením pravého smyslu existence života ve vesmíru, a tím také i člověka jako duchovní bytosti, získají mnohé vědecké poznatky na nesmírné ceně.

Lidé, pracující ve vědeckých oborech, nemusí být nutně nazýváni nepřáteli Boha, jestliže se oni sami neuzavřou svým citovým impulsům, proudícím do myšlení od ducha. Musí jen zůstat duchovními.

Citové záchvěvy v Malé Sluneční pleteni jsou pak pro to tím nejlepším začátkem, pomáhajícím každému z lidí. Znalosti a schopnosti Velkého mozku nejsou člověku na překážku! Naopak, vedou jen ke stále jistějšímu poznávání toho, že vše ve vesmíru má vysoký smysluplný řád.

Rozumovým člověkem, postrádajícím veškeré citové schopnosti, můžeme naopak bez váhání nazvat i toho člověka, který neumí číst, psát ani počítat. Rozumovým je totiž ten, kdo nalaďuje nervové impulsy svého Velkého mozku jen k nejhmotnějšímu světu myšlenkových forem, souvisejících s tím nejnižším lidským chtěním a bažením. Povrchní a myšlenková lenost, přežívající na principech stádovitého společenského uvažování, je dnes proto větším nepřítelem ducha než kterýkoliv vysokoškolsky vzdělaný odborník, jenž přes rozvinuté myšlenkové schopnosti Velkého mozku stále si udržuje svůj cit ve schopnosti přinášet své jemné niterné záchvěvy ducha k uskutečnění v životě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama