Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Schopnosti lidského mozku: Inteligence 21

20. května 2018 v 8:39 |  Rozširovanie poznania
Jinak je tomu však v případě člověka, který je informací tohoto druhu silně zasažen v citu. Jeho duchovní chtění vytváří pak neuvědomělý tlak na mozkové orgány a vyvolává stále opakované vlny, žádající si pozornost. Tento stav nazýváme pak neklidem ve svědomí. Duchovní tlak citů opakovaně naléhá na Velký mozek, aby v nových a nových spojeních s myšlenkovými formami přece jen hledal uspokojivé řešení, co s danou věcí dělat. Začne-li se pak pod tímto tlakem ducha Velký mozek navenek zaobírat daným tématem, pak otevírá se mu opět ihned celý věnec nejrozličnějších myšlenkových forem, které nabízí pomáhající cesty. Tím může zpětně sílit spojení Velkého mozku s duchem člověka, neboť pomáhání je všeobecnou vlastností našeho duchovního nitra.


Jak sílí úsilí o hledání pomáhajících cest, je současně s magnetickou přitažlivostí záření mozkových buněk Velkého mozku tříděna kvalita a čistota cest, vedoucích ke konečné vnější formě pomoci. Čas od času se pak stává, že síla chtění ducha člověka působí natolik intenzivně, že rozechvěje i dnes jinak lidmi vůbec nepoužívanou Epifýzu - Šišinku mozkovou, a tím vytvoří se byť třeba jen krátké, ale přesto jisté spojení s nadhmotnými světy, odkud může pak přijít impuls, obraz, inspirace, vedoucí k nalezení pomoci v mnohonásobně širších souvislostech, než jaké byl dotyčný do té doby schopen nahlédnout.

Spolu s tím přichází i nová spojení na podobně usilující lidi, ať již jen ve světě myšlenkovém, nebo také ve světě nám viditelném.

Tohoto citového přístupu je schopen každý člověk. Vzdělání není mu překážkou. Vědecká poznání nejsou brzdícími, pokud se nestanou jen suchopárným napojováním na myšlenkové formy, bez schopnosti spoluzachvívání v citu.

Takzvanými rozumáři proto nemůžeme nazývat prostě všechny ty, kdo jsou více vzdělanými v nějakém vědeckém oboru. Rozumáři jsou naopak ti lidé, kteří mají zablokovaný přístup ke svému citu, u nichž slova, která mají mít ohlas v duchovním nitru, zůstávají bez potřebného citového zachvívání. Toto zablokování vzniká nedostatečnou citlivostí vůči pojmům, které mají v sobě jinak schopnost vyvolávat jemné nervové záchvěvy, vedoucí skrze jednotlivé mozkové části k Malé Sluneční pleteni, kde pronikají přímo k duchovní podstatě člověka. Jedná se právě o pojmy vedoucí k rozechvělosti spolucítění, tedy pojmy a slova jako je pomoc, bolest, ohrožení, ale také radost, štěstí, hrdinství, ochrana bližních, věrnost a mnohé další, k nimž ve zcela výjimečném zachvívání patří i pojmy úplně nejvznešenější - Bůh, Spravedlnost, Ježíš, Láska, Světlo, Syn Člověka, Grál. Tyto pojmy jsou ve svých záchvěvech mocnými impulsy, pronikajícími přímo k lidskému duchu, jenž jediný dokáže jejich obsah plně prožít.

Je-li pak ale právě u některého člověka správný záchvěv těchto pojmů ve Velkém mozku oslaben, dochází potom rychle ke zkreslení obrazu, a tím i k odklonění impulsu, který nemá možnost pronikat k citu člověka, a namísto toho zůstane jen v oblasti vyzařování těch nervových buněk, které se spojují do světa kvarkově hmotných myšlenkových forem. Tím vzniká však člověku falešný obraz, jenž přináší nakonec vždy jen zklamání, roztrpčení a nedůvěru vůči pravým hodnotám uvedených pojmů.

Ve světě myšlenkových forem jsou dnes tyto pojmy již milionkrát pošpiněny, zkarikovány, strženy do oblasti bezcennosti, vytvořené posměchem a nenávistí.

Nyní zde vidíme, jaké nebezpečí zmatenosti vzniká člověku, jenž je ve svých myšlenkách zaměřen převážně na hmotný rozměr světa. Jeho Velký mozek tak zcela automaticky ve vyzařování směřuje jedině na stejnorodé oblasti myšlenkových forem. Tak chybí trvale takovému člověku rozměr a pochopení pravého významu všech ušlechtilých pojmů, které ve skutečnosti měly vytvářet svým zachvíváním cestu k duchovnímu nitru, jež jediné dokáže správně prociťovat všechnu vznešenost a ušlechtilost, mír, radost a štěstí.

Rozum Velkého mozku, jenž je tak často rozhořčeně napadán mnohými esoterickými stoupenci jako nepřítel ducha, je potřeba v tomto směru jen dokázat přeladit na takové zachvívání, aby namísto racionálního - hmotného světa, hledal především u těchto pojmů záchvěvy vyvolávající vznešené odezvy v citech. Toho dokáže každý člověk, jestliže jen chce! Je potřebné vynaložit jen námahu k oživení těchto jemnějších záchvěvů, vážících se ke zmiňovaným pojmům. Jestliže se tedy člověk rozhodne změnit se, pak v nasazení své veškeré pevné vůle k duchovnějšímu životu začne se postupně měnit i vyzařování nervových buněk v jeho Velkém mozku. Nervové buňky, zprostředkovávající impulsy vedoucí k duchu člověka, postupně zesílí a získají ve svém vyzařování na větší stálosti. Vydrží-li pak takový člověk ve svém úsilí udržet nové záření celého mozkového orgánu, přemění se postupně pro něho naladění mozkových buněk tak, že citové chtění ducha stane se pro něho něčím úplně samozřejmým v každodenním projevování.

Dostatečná vůle k přeměně tohoto způsobu jednání a myšlení je také uložena v každém z lidí. Ani silně rozvinuté vědomosti inteligence mozku, tedy i velmi široký rozsah spojování s myšlenkovými formami (vědeckého poznání, obecné znalosti v nejrozličnějších oborech lidské činnosti), nejsou překážkou ke změně schopností jemnějšího vyzařování Velkého mozku. Jedinou překážkou člověku je tak jen nedostatečná vůle člověka ke změně, jestliže vůbec dospěl na stupeň, že touží po vyšších duchovních hodnotách. Největší překážkou tedy není jakkoliv silné rozumové rozvinutí schopností Velkého mozku, které lze vždy, i když je to často velmi namáhavé, překonat.

Onou největší osudovou překážkou pro člověka je jeho vlastní lenost v duchovním úsilí. Z této lenosti vznikají pak všechna následná pokřivení, vedoucí až k tragickým závěrům, k nimž náleží směr vědeckého materialismu i všechna omezená vědecká zkoumání a závěry o existenci vesmíru, o němž ve skutečnosti dnešní člověk neví ani desetinu poznatků. Každý alespoň trochu poctivý vědec musí přiznat, že kromě poznání základních fyzikálních vlastností hmoty všechno ostatní "vědění" je postaveno na hypotetickém základě dohadů a výpočtů. Člověk ve skutečnosti o vesmíru neví téměř ničeho, neboť neví dosud ani jaký je skutečný výchozí stavební základ záření hmoty. Neví ani, jak vznikla zdejší hmota, neví ani odkud se vzala, neví, zda tu již byla dříve, před vznikem vesmíru, a netuší také, co se bude dít s touto hmotou, až se její energie zeslabí natolik, že bude vyžadovat obnovu. Poctivý bádající musí pak říci, že to, k čemu ve svých výzkumech dospěl, je prozatímní závěr, že dnešní věda ve skutečnosti o vesmíru neví téměř nic.

Je to však zvláštní, že toto na první pohled chabé poznání vytvořilo přitom svým opakovaným tvrzením, "že věda ví", přesvědčivý obraz, že my lidé víme již všechno. Že především dobře víme, že neexistuje žádná Boží bytost, protože věda jí nenalezla ve svých zkoumáních hmoty. Myšlenkové formy tohoto a podobného druhu, které rozšířili někteří badatelé, rozšířily a rozmnožily se rychle právě ve světě myšlenkových forem, a tyto dnes svírají svým přemrštěným tlakem celé lidstvo. Vnitřně línější lidé, kteří jsou se vším rychle hotovi, a nebo je pro ně stávající stav něčím vyhovující, spolupodílejí se pak na opakovaných tvrzeních, že věda již v této věci doložila to, že existuje jen hmota - materialismus, aniž by však k tomu zde byl jediný důkaz.

Myšlenková pohodlnost, s níž se pak miliardy lidí vlečou každodenností, se nazývá racionální inteligencí. Měří se na nejrozličnějších testech stupeň schopnosti spojování myšlenkových forem, jež jsou přitom běžně dostupné každému z lidí, jenž je obdařen zdravým mozkovým orgánem. Není to tedy žádné mimořádné umění, pokud si člověk dokáže vycvičit paměť, tedy schopnost co nejširšího záběru vyzařování nervových buněk Velkého mozku za účelem rychlého spojování se s jednotlivými druhy z centrál myšlenkových forem.

Inteligence člověka je přirozeným projevem Velkého mozku. Dnešní lidé však tyto schopnosti přemrštěně vyzdvihují v poměru k naopak zanedbávanému spojování se s citovým zachvíváním ducha.

Rozporuplnost, která z toho vzniká, a která se projevuje na všech stupních lidského života, ve vztahu s druhými lidmi, ve vztahu k přírodě, je jen nutným následkem dlouhodobého potlačování duchovního úsilí, nadhodnoceným úsilím ve spojování se s materiálními - racionálními myšlenkovými formami. Brzké dění na Zemi v tom však přivodí zcela zásadní změny pro každého z nás.

Doplňme si zde ještě, že kromě popisované inteligence Velkého mozku existuje také i schopnost projevování zkušeností ducha. Tyto zkušenosti jsou jedinými vrozenými vlastnostmi a dispozicemi, které si člověk od počátku dětství přináší na tento svět. Je samozřejmé, že tyto zkušenosti se přirozeně snaží zejména u mnohých dětí ovlivňovat jejich prvotní pokusy v myšlení. Sem samozřejmě patří i lidem dobře známá nadání v nejrozličnějších schopnostech.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama