Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Co je štěstí?

23. května 2018 v 8:46 |  Na zamyslenie
Každý z nás se už určitě jednou zamyslel nad otázkou štěstí. Štěstí, co to vlastně je? A jak ho získat? Nejdříve si zkusme pomoct angličtinou. V tomhle jazyce existují pro pojem štěstí dvě slova:
1. Lucky - označuje štěstí ve hře, v práci, v rodině, šťastnou náhodu a podobně.
2. Happy - znamená být šťastný. Je to stav našeho nitra.


Teď si položme otázku. Které z těchto dvou štěstí je to pravé štěstí a které není hodné štěstím nazývat? Které je naší duši blíž, po kterém skutečně touží?

My lidé často používáme slova, jejichž přesný význam ani neznáme. Toto nás dokáže pomýlit až natolik, že pak hledáme štěstí tam, kde ho najít jednoduše nemůžeme.

V každém člověku je touha po štěstí, každý po něm vědomě nebo nevědomě touží. Žel, jen málokdo ho dokáže také skutečně naleznout. To je důkazem toho, že se hledá na nesprávném místě. Avšak i v dnešní moderní době se najít určitě dá. Hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Hledání ale musí být vážné, nesmí se spokojit s fata morgánou, chvilkovou iluzí. Být šťastný několik dní ročně není možné, to je falešné štěstí. Pravé štěstí nemůže přijít jednou za čas na jeden den nebo týden. Jestli prožíváme jenom toto, pak se s tím nesmíme spokojit a musíme hledat dál.

Kde tedy hledat, kterým směrem se vydat?

Jako odpověď si položme další otázku. Je možné najít štěstí v čemkoliv ryze hmotném, pozemském?

To zažil asi každý, jak velice je pozemské štěstí pomíjivé. Jeden den jste šťastní, druhý den máte přímo depresi. Dosáhneme dlouho vytouženého pozemského cíle, na kterém jsme týdny, měsíce nebo dokonce léta pracovali a najednou zjistíme, že nás to šťastnými neučinilo. Kde se stala chyba? Je to jednoduché. Cíl, za kterým jsme šli, prostě nebyl správný. Co tedy dělat?

Ke štěstí nám určitě nepomůže exotická dovolená, luxusní auto, nový dům ani povýšení v práci. Ono je stejné jako svědomí, neoklameme ho. Nemůžeme si ho ani vynutit, nikdo a nic na světě nám ho nemůže darovat. Jediný klíč máme uschován u sebe, v sobě, ať už o tom víme nebo ne.

Jestli se nám někdy zdá, že je tento svět nespravedlivý, podívejme se jen na to, kteří lidé jsou šťastní. Zkusme se vcítit například do nějakého majetného člověka. Snad samotný majetek již někdy někoho udělal šťastným? Určitě ne! A může například kterýkoliv nepoctivý člověk pocítit štěstí? Ne, protože dříve, než by mohl být šťastný, se musí probudit jeho svědomí, a to mu v tom zabrání až do chvíle nápravy. Tak kdo tedy vlastně může být šťastný, existuje někdo takový? Ale jistěže, avšak jediná cesta, jak toho mohl dosáhnout, je cesta k ušlechtilosti vlastní duše.

Ušlechtilost, to je ctnost, kterou nám opět nikdo jiný nedaruje ani si ji nekoupíme v obchodě. Jestli po ní toužíme, tak se musíme prostě sami snažit a vyvíjet se k šlechetnému, k dobrému. Kdo je v tomto směru líný, promeškává svou jedinou šanci být šťastným. Jinak to jednoduše nejde.

Už je vidět tu spravedlivost, důslednou a nepodplatitelnou? Spravedlivé je, že jenom člověk spějící k dobru smí být skutečně šťastný. Jeho štěstí však nebude jako na houpačce, že by se o něj musel každým dnem bát. I když přece jenom musí mít jednu starost, nesklouznout z cesty k šlechetnosti, na kterou se vydal, to je totiž zaručený způsob, jak o svou vnitřní harmonii přijít. Ale jestli zachovává bdělost a nepolevuje ze své upřímné touhy projevené činem, z cesty nezbloudí, a proto se bát určitě nemusí.

Vynořuje se nová otázka, co je to ta ušlechtilost, která je nutná k dosažení štěstí? Slovo ušlechtilost nás svádí k tomu, abychom si ji představovali příliš strnule. Avšak ona není něčím, co by se jednou získalo a pak by to trvalo donekonečna. Ne, vůbec ji není možné získat, je možné se jí jenom přibližovat, přičemž každé utlumení našeho úsilí nás od ní vzdálí. Tedy kdo se o ni přestane ve svém životě dostatečně zajímat, ten upadá, ztrácí ji. A konečně, není možné být dobrým člověkem tak, aby to nebylo navenek vidět, to je úplně vyloučeno. Podle ovoce poznáte je. Tedy ne podle mízy, ale podle plodů, které rostou pro blaho okolního světa!

Jestli tedy chceme být šlechetnými, a proto také šťastnými, musíme konat tak, aby dobro bylo vidět nejen na nás, ale především ve všem, co konáme. Kdo poleví v dobrém konání, ten přijde o své štěstí a stane se nehodným pojmu ušlechtilosti. Vždyť ta se měří podle skutků, bez nich o ní nemůže být řeči.

Teď se klíč začíná objevovat před našima očima, klíč k pravému štěstí. Odemknout jím můžeme tak, že budeme pracovat na sobě a především bude naše touha po všem dobrém a světlém vidět navenek. Jestli polevíme, zámek se samočinně zamkne a opět tady budeme stát sami před sebou, nešťastní. Proto nepolevovat! Zdravé nadšení je určitě na místě.

Může se zdát nereálné, že by něco takového bylo v dnešní době možné. Na to se dá říct jenom jediné. Dokáže to jen a jen ten, kdo opravdově chce! Všichni jsme si v tom rovni, chudobní i majetní, bílí, žlutí i černí, sluha i král. Vůbec se nedá říct, že by k tomu měl kdokoliv lepší vnější podmínky. Drahokam pocházející z ohromného lidského úsilí v těžkých životních podmínkách září krásněji než kterýkoliv jiný.

My lidé máme v sobě jednu zvláštní vlastnost, stěžovat si na svůj vlastní osud a vidět ho jako ten nejhorší na světě. Takto sice zdánlivě ospravedlňujeme naši lenost na cestě k dobru, každopádně to nikomu z nás nepomůže. Podívejme se na to takto. Kdo nechce, ten šťastný nebude, je to pouze a jenom na něm! Každý jeden člověk, i v těch nejhorších podmínkách, může nějak začít svou cestu. Ať je to v jakémkoliv povolání, státě, rodině, prostředí. Vždy se najde způsob, jak pracovat na ušlechtilosti v nás a na tom, aby práce námi vykonána byla co nejlepší a sloužila dobru, ať bychom dělali cokoliv. Dobru přitom slouží pouze to, co je pro okolní svět vskutku prospěšné.

Je na každém, aby si to vyzkoušel sám. Samotné uvažování o tom nikomu nepomůže, nutný je čin.

Teď se můžeme všichni vrátit k našim každodenním povinnostem s vědomím, že se musíme snažit ve všem hledat způsob, kterým bychom v sobě i ve svém okolí podporovali vše skutečně dobré. Je to jediná cesta, jak být šťastný, jiné není. Jaká je v tom nesmrtelná spravedlnost, že pouze šlechetný a neustále dobro činící člověk smí být šťastný!

Cesta ke štěstí je cestou k ušlechtilosti v té nejpilnější každodenní práci. Kéž by bylo na naší Zemi co nejvíce šťastných lidí, bylo by to pro ni požehnáním.

D.K.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama