Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Co by nám asi dnes řekl „tatíček“ Masaryk?

2. května 2018 v 8:43 |  Hlas Moravy
Podle vzpomínek, které se na něj dochovaly, asi nic přívětivého. A vzhledem k tomu, co pro český národ vykonal, měl by na své rozhořčení plné právo. Nejenom on, ale mnozí další riskovali i svůj život pro to, aby se český národ mohl osvobodit od nadvlády rakouské monarchie. Myšlenka slovanství byla natolik silná, že se toto úsilí podařilo.


Vznikla Československá republika. Stát, který byl sice nevelký svou zeměpisnou rozlohou, ale zdárně se již od svého počátku rozvíjel a postupně si vydobyl i své uznávané místo mezi evropskými velmocemi a nejen mezi nimi.

Ovšem nebylo tohoto nikdy dosaženo jen silnou ekonomikou a rozvíjejícím se průmyslem (to mohlo být až důsledkem), nýbrž duchem - lidmi, pro které myšlenka národa a jeho blaho byly nade vše pozemské. Bez vysokých morálních hodnot, které v sobě mnozí nesli, živili a budili i v ostatních, by nikdy stát nerozkvétal. Za první republiky tak však bylo. Nadšení a sebevědomí lidí bylo velké.

Přes naši vlast se převalilo temné období nacismu, které krátce po osvobození vystřídal neméně krutý komunistický režim. Až sametová revoluce v roce 1989 protrhla tmavá mračna a náš národ se mohl opět svobodně nadechnout. Ovšem jak dlouho vydržel tento svěží a tolik oblažující závan svobody?

Rozplynul se stejně rychle, jako rychle vymizel i slogan "Pravda vítězí" z prospektů a letáků občanských hnutí a politických stran. Náš národ na místo navázání duchovního odkazu z první republiky se až příliš okatě a bez odporu poddal tržnímu prostředí, které se schovává pod rouškou demokracie. A Pravda, národ, národní bohatství, vlastenectví, ... to vše zůstalo kdesi v zapomnění. Jaké jsou důsledky toho, když se našemu národu stanou modlou peníze a dovezený zahraniční kapitál, namísto povznesení morálních a duchovních hodnot každého jednotlivce, a tedy i národa, je více než patrné.

Naše státníky zajímá blaho a rozkvět národa jen před volbami, po nich se však jako supi slétnou na ostatky našeho národního bohatství a rychle se z něj snaží ještě něco urvat pro sebe a dobře prodat do zahraničí, namísto toho, aby jim tento námi a především Bohem svěřený majetek rozvíjeli k Jeho slávě i k povznesení našeho národa. Aniž vykonají nějakou smysluplnou práci pro národ, řeší otázky vlastních zájmů, politických i ekonomických! Jaká ostuda! Bez obalu lze toto nazvat jednáním proti zájmům státu, neboť jak jinak označit jednání lidí, kteří si viditelně neváží duchovního odkazu našich předků. A o morálních hodnotách a slušném chování ani nemluvě.

A proč to všechno? Protože nejenom naši státní představitelé, ale i my zašlapáváme morální a duchovní hodnoty, které jediné mohou nás ještě pozvednout z tohoto stavu úpadku a beznaděje. Které jediné vedou k rozvinutí těch nejušlechtilejších hodnot, jaké lidský duch může vůbec nést, jako je čestnost, pravdomluvnost, spravedlnost, ryzí odvaha a statečnost... Jedině na nich se dokáže formovat pravá, čistá, ničím nezkalená osobnost člověka, která pak nebude chtít blaho jen pro sebe, ale především pro druhé. Taková osobnost, kterou byl bez pochyby i náš první prezident Tomáš Gariggue Masaryk.

A je nám právě v této době více než třeba takových osobností, jako byl on a celá řada dalších. Ale nemysleme si, že touto osobností se má stát ten druhý a ne my. Ba naopak, každý se musíme v tomto směru rozvíjet, neboť "hodnota národa je závislá od pravých lidských kvalit jednotlivců".

Je povahou nás lidí, že namísto toho, abychom takovým buditelům, jakým byl i Masaryk, usnadňovali cestu jejich pozemského bytí, tuto jim ztrpčujeme pochybnostmi, nedůvěrou a mnohdy i nenávistí. Proč? Protože "Pravda bolí" a musí nutně pálit každého, ke komu je namířena. Až po jejich smrti jim postavíme pomníky k jejich slávě, kterou každoročně pravidelně uctíváme. A mnohdy pokrytecky, neboť co vlastně ctíme touto vzpomínkou, když nedbáme jejich odkazu mravního?! Jen se dobře dívejte, kolik věnců a kým bude u pomníků položeno a co se změní v jednání těch, kteří přijdou památku T.G. Masaryka uctít.

Připomeňme si i tentokrát tohoto významného dne, avšak konečně s předsevzetím toho, že mravní a duchovní odkaz pana Masaryka bude námi naplněn.

Jiří Horák



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama