Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Období Vánoc

22. prosince 2017 v 8:16 |  Duchovno
Něco kouzelného vznáší se ve vzduchu po dobu svátečních dní o Vánocích. Tiše a očisťujíce působí sněhové vločky ve světle večerních lamp, kdy pracovní shon dne pomalu ustupuje do pozadí. Vůně pečeného cukroví nejrůznějšího druhu mísí se s vůní horkého punče a medoviny, a nad tím vším vládne všudypřítomná uklidňující hudba vánočních koled. U mnohých znenáhla vystoupí na povrch zvláštní cit, jakási nostalgie z dětských časů, vzpomínka na chvíle upřímné radosti, očekávání zázračného okamžiku, když v kruhu nejbližších nadejde chvíle rozbalování vytoužených dárků.


Avšak nejen u dětí může se dít něco zvláštního. Jsou i dospělí, kteří právě v tomto období prožili či prožívají vroucí cit, vrchol rozkvětu něžné, ale zato silné, nejčistší lásky k někomu ve svém okolí. Žel, jsou ale i lidé, kteří na Vánoce myslí neradi, protože v tomto období jejich srdce zvláště silně vnímají bolest - z lásky ztracené...

To, co tak mnozí prožívají právě v tyto dny, neděje se náhodou. Období Vánoc není jen svátkem vzpomínky na příchod Ježíše, Syna Božího, mezi nás. Jeho dosah je mnohem větší! Vedle této jednorázové události před dvěma tisíci lety, jejíž velikost my nikdy nebudeme schopni pochopit, působí na nás po dobu Vánoc také něco jiného než jen tyto vzdálené vzpomínky. Je to mocný, opakující se přírodní děj, kdy se celým vesmírem rozlévají vznešené záchvěvy Lásky Boží, aby posílily vše, co se k nim alespoň vzdáleně přibližuje, a toto se projevuje v té zvláštní očisťující atmosféře, ve zvýšené schopnosti cítit lásku také mezi lidmi!

Každému, kdo je jen schopen tomuto divotvornému ději otevřít své srdce, může se v tomto období dostat posily na celý další rok, k silnému popudu toho, aby také on něco podobného směl trvale prožívat. Je mu tím poskytnuto pevné záchranné lano, jehož se může zachytit, ať by se již ve svém bloudění nacházel kdekoliv! Protože čistá láska skutečně člověka vede směrem vzhůru, posiluje v něm ty nejlepší hodnoty, ideály a ctnosti, a současně jej nutí podle nich žít!

Že Ježíš mezi nás přišel právě v období, kdy se do celého Stvoření rozlévá vyzařování Lásky Boží, nebylo náhodou. Vždyť On sám je této Lásky ztělesněním, stejně tak jako i celé Jeho působení, učení prodchnuté přísným požadavkem "miluj svého bližního jako sebe sama". A ne náhodou je také nazýván Spasitelem. Ne však proto, že by se nechal nespravedlivě týrat a nakonec ukřižovat, ale právě proto, že nám svým příkladem ukázal, jak vypadá pravá láska, jíž přidržování se je schopné člověka vést a chránit, a svým vyzařováním jako velký a čistý vzor v mnohých srdcích podobné plaménky zapálil!

Je smutné, že se mezi námi najdou mnozí, kteří vědomě zatvrzují své srdce ve snaze uchránit se před citem, jenž by je mohl nutit být takovými, jakými by nechtěli být, jen proto, že je to v protikladu s jejich dosavadními plány... Anebo tak činí proto, že již jednou zažili něco, co nazývají láskou, a co jim přineslo zklamání a velké bolesti... Často jsem přemýšlel, jak by se jim dalo pomoci, aby také oni jednou mohli zpřetrhat nepříznivá vlákna svého osudu a potkat někoho, s kým by své štěstí, jež tolik hledají, mohli najít... V první řadě je potřeba si ujasnit, že ne všechno, co lidé nazývají láskou, jí ve skutečnosti je.

Je něco nádherného, ušlechtilého a mocného, co vyzařuje ze dvou nezkažených duší, mezi nimiž je čistá, nepokřivená láska, která se vedle jiného projevuje v té nejkrásnější harmonii mezi nimi. Nemá proto nic společného se zamilovaností, při níž skutečná láska chybí, protože místo nejněžnější ohleduplnosti v takovém vztahu často vládne žárlivost, nepochopení a snaha ovlivňovat objekt své touhy ve svůj prospěch. Zatímco první případ povznáší vzhůru, vede ke štěstí a radosti, druhý způsobuje boj, neštěstí, bolest, a může vést ke zklamání a celoživotní zatrpklosti...

V životě platí: To, co my způsobujeme jiným, se nám jednoho dne vrátí, a budeme to muset prožívat sami na sobě. Již jen z tohoto pohledu musí lidské srdce, které je schopné jenom nesobecké, ohleduplné a pomáhající lásky, jednou dospět k naplnění, zatímco srdce se sklonem k manipulování musí zažívat neustálý, stále se posilující koloběh nekončících vln zklamání... Pravda, pokud samo nedospěje k vnitřní změně a nezačne do světa nejprve vysílat něco jiného - z lásky samotné, bez očekávání, že tím získá.

Člověk je jako zahradník, který prostřednictvím síly vlastního chtění dokáže pozvolna přetvářet své nitro k obrazu toho, za čím skutečně kráčí. Může si vybrat vlastnosti, které bude pěstovat, v sobě živit, a které tím budou růst a sílit. To, co by tam nechtěl, může naopak odstřihnout od živin tím, že svoji pozornost přirozeným a nenásilným způsobem obrátí jinam. Pokud setrvá ve své vůli a neustálé bdělosti, nemůže padnout. Nemusí vědět, jaké živiny je třeba dodat k tomu, aby schopnosti jeho pravé lásky rostly... Vše, co tak potřebuje, je jen očistit své nitro od čehokoliv zlého!

Paprsek Lásky k němu sám od sebe v nečekané chvíli svátečního času zavítá a ujme se, jen co k tomu nalezne v jeho nitru dostatečně čistou půdu! Ve chvíli, kdy se v jeho srdci tento paprsek pevně ukotví, zákonitě se mu dostane spojení přímo s místem, odkud pochází! A odtud bude k němu neustále proudit nejen životadárná posila, ale i nečekaná moudrost, povede jej ke vzestupu, protože on nic jiného ani nebude chtít! V tomto pramení i smysl slov Ježíše, Lásky Boží, Jehož narození si každé Vánoce připomínáme: "Já jsem Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."

Milí čtenáři, k nejčistšímu prožívání láskyplného času vánočních dní Vám přeji ty nejlepší, nejkrásnější podmínky!

M.V.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama