Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Nejstarší přemyslovští vládci 2

20. srpna 2017 v 8:48 |  História
Václav byl povolán do hlavního hradu Prahy a na stolec otcovský od všeho lidu byl povýšen. Ale poněvadž ještě neodrostl věku chlapeckému nebo jinošskému, všichni velmožové, pojavše moudrý záměr, svěřili mladého vévodu i s jeho bratrem Boleslavem Ludmile blahoslavené paměti, služebnici Kristově, na vychování, dokud by s pomocí boží nedosáhli síly dospělého věku.


Václav byl tedy rozhodnutím sněmu Čechů dosazen jako kníže, avšak jeho výchova, a to znamenalo rozhodování jeho jménem, byla svěřena jeho bábě Ludmile.

S tím se ovšem nehodlala smířit její snacha, matka obou chlapců, kněžna Drahomíra. Ta ovdověvši, užívala vladařské moci svého muže. Odmítala respektovat rozhodnutí sněmu, podle kterého náležel Ludmile rozhodující vliv na nedospělého českého vládce, tedy de facto regentská vláda.

Rozhodnutí sněmu fakticky rozdělilo vládu v zemi. Střetnutí mezi snachou a tchyní bylo v této situaci jen otázkou času. Bylo by asi nevyhnutelné i tehdy, pokud by obě ženy měly původně osobně dobré vztahy a věřily si. Vždyť za každou z nich stáli "její lidé", bez jejichž opory se neobešla. Za Ludmilou velmoži, kteří jí svěřili regentství, za Drahomírou družina, jejíž paní se po Vratislavově smrti stala.

České historické bádání tradičně spojovalo střet obou kněžen s Drahomířiným havolanským původem. Havolané, Slované z oblasti poblíž dnešního Berlína, byli stále silněji tísněni výbojným saským vévodstvím. Avšak interpretace, které z Drahomířina původu vyvozují její protisaskou orientaci vedoucí ke konfliktu s Ludmilou, nejsou příliš přesvědčivé, Ludmilina motivace k protisaskému postoji by byla dokonce silnější, protože Sasové počátkem desátého století rozdrtili posálské Srby, z nichž Ludmila pravděpodobně pocházela. Původ obou kněžen spíše naznačuje dlouhodobou orientaci Čechů na spojenectví s Polabskými Slovany, jak ji pro deváté století opakovaně zmiňují i franské anály. Že Češi přikládali právem značný význam vztahům k severozápadním slovanským zemím, potvrdil nepřímo o osm let později již řečený saský král Jindřich I., který roku 929 ukončil své tažení proti Polabským Slovanům pod hradbami Prahy, kde si vynutil poplatnost českého knížete. V této situaci by se jevilo logické, aby se Vratislav v letech 919-921 angažoval ve prospěch bavorských vévodů proti rostoucí saské moci. Mír, který uzavřeli Jindřich a Arnulf roku 921 v Rezně, uvolnil saskému králi, mocnějšímu než dříve, plně ruce pro ofenzivní politiku proti Polabským Slovanům. Uznání řezenského míru z roku 921 znamenalo pro Vratislavovy nástupce nejen uznat krále Jindřicha I., tedy Sasko, ale zároveň respektovat posílení vlivu Bavorska, vůči kterému pravděpodobně Čechy ještě stále vázal Spytihněvův slib císaři Arnulfovi z roku 895.

Dušan Třeštík nalezl nepřímé, ale přesvědčivé svědectví pro Ludmilinu orientaci na politiku respektující tyto důsledky řezenského míru. Rozhodující představitelé české církevní organizace, závislé v této době velmi úzce na řezenském biskupovi a Bavorsku, zůstali totiž až do konce na Ludmilině straně, dokonce ji provázeli při jejím odchodu z Prahy.

Drahomíra, pokud můžeme soudit podle následujících událostí, pochopila, že po létě 921 nemohou Čechy pokračovat v probavorské politice a v dané situaci musí zachovat od dohod obou německých vévodství odstup. Mezi oběma ženami, jež se dělily o vládu v Čechách, vypukl otevřený spor. Nevíme, jak se Drahomíře podařilo zvrátit situaci ve svůj prospěch, ale Ludmila kapitulovala, vydala jí knížecí syny a požádala, aby jí Drahomíra určila místo pobytu. Není jasné, proč se později rozhodla pro dobrodružný útěk z Prahy na Tetín, zda Drahomíra její kapitulaci nepřijala či zda se starší z kněžen nechala přece jen přesvědčit, aby pokračovala v boji o moc. To by spíše odpovídalo tomu, že zůstala nedaleko od Prahy na hradišti Tetíně (u Berouna) a neprchala z dosahu Drahomířiny moci. Snad očekávala pomoc velmožů, kteří na sněmu prosadili její regentství, snad i bavorskou podporu. Pro tyto možnosti představovala nebezpečí, kterému Drahomíra čelila prostředky, ve kterých měla momentální převahu ona, tedy ozbrojenou mocí. Tak 15. září 921 Ludmilu zavraždili družiníci vládnoucí kněžny. Se zástupem branného lidu vešli za večerního soumraku do hradu Tetína, obstoupili palác a pak hanebně zbožnou paní zardousili.

Drahomíra sice zbavila se nenáviděné Ludmily, ale lásky lidu nezískala. Čechové od doby té až dosud váží si Ludmily, spoluzakladatelky křesťanství v Čechách, jako trpitelky, světice a mateře českého národa. Tělo její bylo později přeneseno do Prahy a uloženo v chrámu Jiřího.

O rok později podnikl bavorský vévoda Arnulf vojenskou výpravu do Čech. Nejmocnějším vévodou v Čechách byl té doby Radslav, vévoda zlický. Panství jeho rozkládalo se od Krkonoš po východních krajinách Čech až k Šumavě na nejjižnější hranici s Bavory.

Téměř dvě pětiny České země mu náležely. Sídlil na hradě Libici nad ústím Cidliny. Zdá se, že právě vévoda ten pozval si na pomoc proti Přemyslovcům bavorského vévodu Arnulfa. Ač Němci mnoho v Čechách nepořídili, moc Radslavova se přece značně rozšířila.

Ale i tak si Drahomíra dokázala udržet pozici. Zpočátku se musela jednostranně opírat o podporu těch, kterým svěřila vykonání tetínské vraždy, družiníků v čele s Tunou a Gomonem, kteří vládli celé České zemi jako velkomožní vévodové, ale nikoli z milosti boží. Drahomíra však dokázala rychle získat politicky kvalitnější podporu ze strany velmožů, která jí umožnila se nepohodlných družiníků zbavit, demonstrativním potrestáním se z nich pokusila učinit skutečné viníky Ludmiliny vraždy. Aniž bychom přehlíželi amorálnost použitých prostředků, zdá se, že bychom měli dát za pravdu autorovi První slovanské legendy o Václavovi, podle kterého ...Drahomíra zemi upevnila. Dokázala řešit složitou situaci vzniklou řezenským mírem a uzavřela zřejmě období dlouhodobé, avšak po roce 921 již přežilé orientace Českého knížectví na Bavorsko. Nejpozději rok 922 znamenal pak zjevně odmítnutí volné, tributární závislosti na tomto vévodství. Vytvořila tím dobrou nástupní situaci pro svého syna Václava, který se r. 925 ujal otěží vlády...

BOŘIVOJ A LUDMILA způsobovali katolickému duchovenstvu po věky potíže. Fakt, že přijali křesťanství z rukou staroslověnského arcibiskupa Metoděje, nikoli od kněze věrného latinskému obřadu, snižoval hodnotu jejich pokřtění. A tak býval často za prvního křesťanského Přemyslovce označován raději přívrženec latinské liturgie Spytihněv. Ludmila pak zastávala mezi církevními světci po staletí jen velmi podřadné místo. Ostatně trvalo velmi dlouho, než byla prohlášena za svatou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luděk luděk | 21. srpna 2017 v 12:44 | Reagovat

Všetky nosné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s knihou kníh a korunou duchovného poznania - veľkolepým dielom "Vo Svetle Pravdy"  tenhle članek z uvodní stránky webu bys měl vymazat, protože tvoje komentáře ke všemu co se dějě nějak nekorespondují s tím co je v tom mottu na úvod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama