Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Kníže Václav 2

23. července 2017 v 8:50 |  História
Bratrovražda. …Na východní straně svítalo. Nádvoří bylo ztichlé, zdálo se, že všichni obyvatelé hradu jsou ještě pohrouženi v sen. Václav zamířil ke kostelu. Jako obvykle chtěl být i dnes přítomen jitřní bohoslužbě. Cestou šeptaly jeho rty tichou modlitbu: "Sláva tobě, Bože, že jsi mně dal dočkat se jitra!"


Není však sám, kdo po dlouhém hodování nelenil opustit teplé lože. Hle, tu se vynořuje ze šera štíhlá postava a jde přímo k Václavovi. Ten poznává svého bratra a srdečně mu praví: "Včera jsi nám byl dobrým hostitelem, Boleslave!"

"Dnes ti chci být ještě lepším," zní dvojznačná odpověď.

"Dnes se již s tebou, bratře, rozloučím, neboť mne čeká v Praze naléhavá práce."

"Rozloučíme se na věky," posupně křikl Boleslav a tasí meč. Václav ihned pochopil jeho úmysl a bleskurychle zachytil pravici se zbraní.

"Co to zamýšlíš?" varovně volá, ale pšovanský kníže je rozzuřen nezdarem. Jeho meč leží odhozen na zemi, vrhá se tedy holýma rukama na bratra a již se mezi oběma strhl tuhý zápas.

Oba mlčí, jen jejich hlasité oddychování svědčí, že se tu utkali dva silní bojovníci, odhodláni zvítězit - stůj co stůj.

To již není chladná, vznešeně nepřístupná tvář pšovanského knížete, toť obličej krvelačného zápasníka, rozzuřeného odporem

Na čele naběhly žíly, oči se zalily krví a zuby drtí kletby.

To není více usměvavá, mírná tvář českého knížete - čelo zbledlo do běla, rysy ztvrdly vážným odhodláním, oči se rozžehly ohněm krve i ducha a paže zocelily.

Roztržený plášť se válí opodál meče, rozcuchané vlasy obou mužů jsou bez pokrytí a jejich těla v jednom uzlu.

Starší bratr vítězí. Zpola omráčen padá útočník k jeho nohám a Václav, těžce oddychuje, šeptá: "Bůh pomoz tvé duši, bratře, a odpusť ti tvé činy!"

Avšak ještě není po boji. Ozývají se něčí spěšné kroky. Tři muži se zbraněmi v rukou vybíhají ze zákoutí. Kníže vidí, že bratr nespoléhal jen na své síly a že si pozval spojence.

Václav je beze zbraně sám proti třem. Přesile se neubrání. Nezbývá, nežli prchat do chrámu, tam na posvěcené půdě bude bezpečen.

Dal se do běhu, ale spiklenci utíkají za ním. Již již bude zachráněn, hle, kostelní dveře - a na nich visí velký kruh, jen co ho dosáhne, dveře se otevrou a bude v útočišti.

Kníže se neohlíží, neztrácí času, ještě dva skoky - a jeho ruka se chápe kovového kruhu - tu ostrá bolest v zádech pronikla jeho tělem. Prsty sevřely křečovitě chladný kov, nohy však klesají jak podlomeny, mdlá únava se rozlévá všemi údy - a hlava těžce dopadá na tvrdý kámen.

A znovu rána dýkou - znovu pronikavá bolest - pak tiše proudí tenký pramínek teplé krve na vlhkou zem a oči knížete se zastírají hustou mlhou.

Na umírajícího mlčky hledí kníže Boleslav a jeho pomocníci: Hněvsa, Česta a Tyra.

První promluvil Hněvsa: "S tím jsme již hotovi. Neztrácejme času a pojďme na kněžnu Drahomíř a ostatní příbuzenstvo."

Boleslav, jako by se probouzel ze sna, přetírá si zarosené čelo dlaní, třeští zraky na nehybné tělo bratrovo a stále mlčí. Teprve když Hněvsa opakuje svá slova, nevrle jej okřikuje:

"Netřeba pospíchat. Ženy nám nejsou nebezpečny."

"Ty jich chceš ušetřit? Snad při pohledu na krev změklo tvé srdce," pošklebuje se zeman.

Boleslava se nemile dotkla tato posměšná slova. Zlým pohledem šlehl po mluvčím, potom vzpřímil hlavu a zase obvyklým rázným hlasem rozkazuje: "Nejdříve musíme zneškodnit zbrojnoše Václavovy družiny. Svolejte hradní posádku a nechť je boj! Nikoho nešetřte, aby nemohla být dána zpráva na pražský hrad dříve, nežli my tam přitáhneme." -
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama