Všetky nosné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s knihou kníh a korunou duchovného poznania - veľkolepým dielom "Vo Svetle Pravdy"

Ze života Keltů 9.část

7. června 2017 v 8:46 |  Príbehy
Do náčelníkova obydlí zavítala radost: k bratrům přidružilo se děvčátko. Se svolením světlé bohyně směla nést její jméno. Malá Brigita byla zvláštní dítě. Jako spřadené zlaté vlny rámovaly vlasy její hlavičku a její modré oči, které byly velmi velké a zdály se všechno viděné do sebe takřka vpíjet. To dělo se však jenom při pěkném a radostném. Shlédly-li něco, co se jim nelíbilo, potom se rychle zavřely. Toho si bratři, kteří malou sestru neustále pozorovali, povšimli brzy. Začali na Brigitiny oči dávat pozor a řídit podle toho své konání. Žádný nechtěl být příčinou, aby se zářící oči zavíraly.


Rodiče modlili se nad dítětem, jako to ještě u žádného nečinili. Zdálo se jim býti darem Otce všech. Babička Muirne se však malého lidského zázraku již nedožila. Jedné noci její duch tiše a bez boje odešel. Tělo bylo pochováno v zahradě. Donald cítil to stejně jako Seabhak a starý způsob odstraňování mrtvých provždy zakázal.

Od té doby, co malá Brigita dlela na Zemi, byla Meinin ještě zasněnější než dříve. Žádný den nepřešel, aniž by měla nějaké prožití nebo vidění, o němž však s nikým nehovořila.

Tu přišel opět čas slavnosti, a Donald a Seabhak seděli pospolu, aby promluvili o tom, co chtěli oznámit lidu. Najednou stál u nich Nuado. Byli jeho příchodům tak přivyklí, že nebylo třeba žádných zvláštních upozornění. S velikou radostí pozdravili jej také i tentokrát. Ihned však poznali, že má pro ně zvláštní poselství.

"Slyšte," začal slavnostně, "Otec všech obdařil ženu Meinin velikou milostí. Směla vidět, co jest v pramoudré Svaté Vůli Otce všech. Bude při slavnosti zvěstovat. Nemluvte s nikým o tom, také s ní ne."

Nyní mělo se tedy ukázat, co slyšela a viděla duše Meinin, když kráčela svými vlastními cestami.

"Bude jí to v pravý čas řečeno," pokračoval Nuado. "Radujte se, neboť váš národ, především však váš kmen, bude obdarován tímto velikým zvěstováním."

Navečer před slavností přišla Meinin k Seabhakovi. Její oči zářily a její líce byly zčervenalé. Chtěla něco říci, ale chyběla jí slova. Láskyplně uchopil její ruce, které držela spojené před hrudí.

"Jak je to, Meinin," pomáhal jí, "chce nám moje žena zítra při slavnosti oznámit něco velikého?"

Ulehčeně přikývla. Neptala se, odkud o tomto tajemství věděl. Byla jen šťastna, že bylo vysloveno. Nyní nalézala také odvahu mluvit dále.

"Neslýchané smím se dovídat v těchto posledních dnech. Je to tak posvátné, že lidské rty to stěží mohou vyslovit. Nyní před několika málo hodinami řekla mi Brigita, že Vůle Otce všech mi přikazuje zítra promluvit. Chceš se pro mě modlit, aby se mi to podařilo?"

"Světlí služebníci Otce všech budou ti zítra pomáhat. Moje modlitby budou tě obklopovat, Meinin."

Byl čas zimního slunovratu, dny byly krátké a světlo se rychle vytrácelo. Avšak v den slavnosti zdálo se, jako by chtělo slunce svůj svit zdvojnásobit. Uvažoval-li předtím Donald o tom, zda by se slavnost neměla raději konat v domě sloužícím k poradám, pak nyní již nikdo na to nepomýšlel. Bylo překrásně pod modrou oblohou mezi prastarými dolmeny.

Již dávno utkaly pilné ruce Meinin perlově bílou tkaninu, která pokrývala obětní kámen. Nic nemělo připomínat jeho dřívější účel. Na něm stály tři třpytivé kouřové mísy. Dnes položila Meinin na kámen zelené ratolesti a také každý dolmen nesl stejné zdobení. V ostatním se slavnost zpočátku od nyní již běžného způsobu nelišila. Teprve když mělo dojít k proslovu hlavního druida, stalo se pro téměř všechny něco neočekávaného a nového.

Donald přistoupil ke kameni a řekl:

"Nepopsatelnou milost prokázal Otec všech našemu kmeni. Již dávno otevřel oči ducha naší kněžny, aby směla vidět to, co je jinak lidem skryto. Daroval jí, aby slyšela, co smrtelníci slyšet nemohou. Nádherné dění bylo jí zjeveno. Dobrota Otce všech chce, aby nám Meinin o tom zvěstovala. Naslouchejte se zbožností a díkem."Keltové - slavnost

K Donaldovi přistoupila Meinin ve svém dlouhém bílém rouchu, na hrudi se zeleným kamenem zasazeným do zlatého okruží. To byl jediný šperk, který nosila. Paže spuštěné dolů, dlaně do sebe vložené, tak tu stála, zcela oproštěná, zcela zapomínající na sebe. Bylo to, jako by niterně čekala na znamení. Nyní trochu pozvedla zrak a začala hovořit. Jasně a zřetelně zněl její hlas, její slova proudila bez váznutí:

"Z nezměrných výšin pohlíží Otec všech na Zemi, kterou nechal stvořit a dal ji lidem k obývání. Byla překrásnou, když vyšla z Božích rukou. Všechno na ní bylo dobré. Také lidé, kteří jako první kráčeli po této Zemi, byli takoví. Je tomu již tak dávno, že si to ani nedokážeme představit. Otec všech se radoval a lidé byli požehnáni a šťastni.

Tu, jak víte, přišel Lug. Vábil lidstvo z cest Otce všech, nabádal jej činit to, co není v souladu s věčnými přikázáními. Špatnými, stále špatnějšími stávali se lidé, křivolaké byly jejich cesty, klamavá jejich slova, nečisté jejich myšlenky.

Otec všech pohlíží na Zemi. On vidí, jak lidské jednání zničilo všechno, co bylo světlé a krásné. Lidé jsou tak přivyklí temnotě, že Světlo již nepostrádají. Naučili se myslet, mluvit a jednat lživě, netuší již nic o Pravdě. Tak vyhlíží to dnes na Zemi."

Meinin umlkla, jako by chtěla nechat posluchačům čas, aby řečené vnitřně přijali a prožili. Potom pokračovala:

"Otec všech vidí, že lidé již z vlastní síly nemohou cestu ke Světlu, k Pravdě nalézt. Sice jsou mezi nimi nemnozí, kteří jsou lepší než ti ostatní, ale ani oni nejsou dobří. Nemohou pomoci. Svět je tak veliký! A lidí je tak mnoho! A Lug je lstivý!

Smutně pohlíží Otec všech na zničený svět. Tu k Němu přistoupí Jeho Svatý Syn se slitováním a Láskou v očích.

»Nech mne jít, Otče,« praví Svatý, »přinést světu nazpět, co ztratil. Tvou Pravdu chci hlásat, nebeské Světlo chci rozžehnout, před jehož jasem Lugova třpytící se moudrost vybledne. Mír chci lidem přinésti a čistotu.«

Otec všech skloní hlavu.

»Ano, můj Synu, jdi. Je to jediná spása pro svět, nemá-li býti navěky ztracen.«"

Opět se Meinin odmlčela. Chvěla se niterným pohnutím. Prožívala nanovo zcela silně, co směla vidět. A co ji tak mocně rozechvívalo, to vnímali posluchači jako propojení se s Všemohoucností Svatého Otce. Stáli zde jako v posvátném očarování. Tu a tam zvedl některý paže jako v modlitbě k nebi, aniž by věděl, že tak činí.

Ani dech nebyl slyšet, když kněžna opět začala:

"Nyní se brzy naplní, co bylo v nejsvětější Lásce, v nepochopitelném milosrdenství, rozhodnuto. Brzy přijde čas, kdy věčný Syn Otce všech, díl Jeho samého, sestoupí k Zemi. Nebesa budou to zvěstovat, hvězdy budou o tom vyprávět, když se to stane. Všichni lidé mají vědět, že k nim přichází Boží Syn.

Stromy a květiny skloní se zbožností. Vody se na okamžik tiše zastaví, dojaty nesmírným děním. Potom budou s šuměním ohlašovat, co se událo. Zvířata budou svým bytím velebit Otce všech. Všichni světlí služebníci budou spěchat roznésti zvěst dále, přetékajíce velebením a jásotem.

A lidé? Kdo může říci, co budou činit lidé, jsouce zaslepení a zkažení? Kdo chce domyslet, jak dlouho to musí trvat, dokud lidstvo nepochopí nezměrnou milost Otce všech?

Ó, vy lidé! Připravte se uvítat Syna Božího! Kamkoliv vstoupí Jeho Svatá noha, tam máte Jej přijmout s nejvroucnější modlitbou v srdci. Očekávejte v rozechvělé radosti, v díku a pokoře Toho, Jenž přijde kvůli vám. Děkujte Otci všech a modlete se:

"Otče všech, náš Svatý Pane, děkujeme Ti za Tvou dobrotu a milost. My jsme příliš slabí, abychom Tvou všemoudrou lásku pochopili, ale ctíme ji. Svého Svatého Syna chceš seslat jako hlasatele k nám lidem. Prosíme Tě, připrav naše srdce, abychom Jej poznali a Jemu sloužili. To je jediný způsob, jakým můžeme Jemu děkovat."

Meinin umlkla. Posvátné rozechvění spočívalo nad shromážděním, které ještě krátkou dobu zůstalo pospolu. Potom řekl Donald neobyčejně měkkým hlasem:

"Jděme do svých domovů a v tichosti prožijme, co nám bylo právě darováno."

Po boku Seabhaka opustila Meinin místo pobožnosti. Oba byli příliš pohnuti ke slovům, avšak souznějící proud nejvznešenějších citů protékal skrze ně.

Celé dny spočívalo to ještě jako posvátné očarování nad celým kmenem. Žáci z jiných kmenů však toužili, aby Meinin šla k jejich kmenům a zvěstovala i jim to samé.

"To musíte učinit vy," nařizoval Donald v souhlasu s Nuadem. "Nemůžete od jemné kněžny očekávat tuto dlouho cestu. Jdi každý do své domoviny a zvěstuj, co jsi se směl dovědět. Potom se smíte opět sami vrátit nebo na vaše místo poslat jiného. Škola zde zůstane stále otevřena pro všechny Kelty, kteří jsou čistého chtění."

Učinili ještě pokus přimět Donalda, aby alespoň on šel s nimi, ale tentokráte zůstal neústupný. Vysvětlil jim ještě, jakou je to pro každého z nich nádhernou úlohou, může-li toto poselství přinést svému kmeni.

Ještě téhož dne se všichni vydali na cestu a osada druidů zůstala prázdná.

Všichni radostné a čisté mladíky postrádali. Zdálo se jim zvláštním, že nemají nyní koho vyučovat. Tu přišel Nuado s novými úkoly. Druidové měli na nějaký čas vystoupit ze své odloučenosti od světa a vmísit se mezi ostatní lid. Měli jej naučit lépe využívat zemi k obdělávání a pěstování. Oni, druidové, činili to již po celé generace, ale nikdy nepomýšleli na to, že by se jim muži z lidu mohli vyrovnat. Měli jim ukázat také lepší péči o domácí zvířata. Lid žil nuzně. Bylo by bývalo dobré, kdyby se rozšířil jistý blahobyt, jen právě tolik, aby utišil potřebu denního chleba, a uvolnil myšlenky k něčemu vyššímu. Tak mnohé dobré schopnosti zůstávaly nevyužity, protože lidé neměli na ně čas.

Bylo mezi druidy jen velmi málo těch, kteří tuto výzvu s radostí nenásledovali, a právě těchto několik smělo zůstat, aby zaopatřovali osadu s jejími zahradami a dobytek. Dostali, co si sami přáli, ale potom zpozorovali, že zvolili špatně. Zatímco ostatní se vrátili po uplynutí Otcem všech určeného času mnohonásobně naplněni štěstím a radostí, osvěženi v myšlenkách za požehnání, které směli zprostředkovat, těm zbylým byla tu dlouhá chvíle. Byli mrzutějšími a na své roky více zestárli.

Donald jim nezamlčel, že oni sami nesou vinu na tomto stavu. Ukázal jim na tom, že člověk jde vždy špatně, když předsouvá své vlastní chtění před Vůli Otce všech. Nyní to konečně také prožili a jen tak rychle to nezapomněli.

Pozvolna opět přicházeli noví žáci. Vrátilo se i několik starých, avšak většina kmenů vyslala žáky nové, protože shledávaly lepším, smí-li se jich učit co možná nejvíce. Tu začal pro školu nový rozmach. Také Meininina škola přijímala nové dívky. Mladí muži informovali ve svých domovech o této možnosti vyučování děvčat. Nyní posílaly kmeny mnoho svých svobodných dívek spolu s mladými muži, aby je Meinin vyučovala. Ta ráda dívky přijímala.

Seabhak nechal postavit dívkám podobnou budovu jako pro žáky. Opět směli všichni žáci pracovat na stavbě, což celou vzájemně si ještě cizí skupinu stmelilo. Dokud nebyla stavba dostavena, museli mladíci spát venku, neboť komůrky domu žáků obsadila děvčata. -
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 7. června 2017 v 9:15 | Reagovat

Někdy člověk neví jestli může za to co se mu líbí ten kdo to udajne napsal nebo někdo jiný a to protože se mu to tak moc líbí že to znepochybnuje. A když už se vám to stane, tak by jste měli být nejen naštvaní ale i štastní že si myslí ten člvošk že je to na vysoké úrovni. :) Jinak mám drb! Dneska se stala na http://zskopec.blog.cz/ hrooozná věc. Tomu blogu, který provozuje škola, někdo zjistil heslo a odehrává se tam poměrně zajímavá věc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama