Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Vyvraždění Slavníkovců 2

28. května 2017 v 8:40 |  História
Z POHLEDU HISTORIKŮ: Rozkvět českého státu za Boleslava I. a II. (929-967, 967-999). Zločin, kterým Boleslav došel stolce knížecího, zavdal příčinu k nové válce s Němci. Pokládalť německý král Jindřich I. násilnou smrt sv. Václava, s nímž od své výpravy do Čech žil ve shodě, za urážku sebe. Poněvadž mu smrt zabránila provedení jeho úmyslu, přešla válka s Čechy dědictvím na mocného jeho syna a nástupce Otu I. Po čtrnácte let vlekla se válka nerozhodně. Boleslavovi stížena byla tím, že s nepřítelem zahraničním spojila se domácí zrada některých odbojných velmožů. Naproti tomu však byl také král německý zaměstnán současnými boji na stranách jiných, i nemohl dosti důrazně válčiti s Čechy.


Teprv r. 950. vtrhlo mocné vojsko německé do Čech. Přese všechen hrdinný odpor Čechů proniklo až ku Praze, které hrozilo záhubou. Toho dopustiti nechtěje, dal se Boleslav s Otou do jednání o mír, kterým přejal opět povinnost předešlého poplatku. Byl tedy odtud stav věcí zase týž jako za knížete Václava. Jako tento s Jindřichem, žil potom i Boleslav s Otou v dobrém přátelství, ano pomáhal mu i v jeho bojích. Nad jiné proslavili se Čechové chrabrostí a udatenstvím v bitvě u Augsburka.

Sveřepí Madaři až po tu chvíli trvali v Uhřích ve stavu původní své nezkrocené divokosti, sužujíce nájezdy loupežnými okolní země. Roku 955. odvážili se v počtu 100.000 jezdců vpádu nad jiné smělejšího do jižních Němec, kořistíce z tehdejších domácích rozepří v královské rodině německé. Bez překážky pronikli až k Augsburku, ale tam postavil se jim na odpor statečný Ota v čele dobře zřízeného vojska, při němž byl také pomocný sbor český, vyslaný knížetem Boleslavem. A Čechům prvním bylo odraziti tento útok, neboť Maďaři po způsobu svém na rychlých koních obejeli postavení nepřítelovo a udeřili na zadní voj, chránící zavazadla. A tam právě sešikováni stáli junáci čeští, jichž na tisíc položilo tu životy své.

Ale nebyla prolita hrdinná krev marně, neboť bitva skončila dokonalou porážkou Maďarů. Tyto, v divokém zmatku z boje prchající, očekával kdesi na západní hranici Čech Boleslav, a porazil je po druhé, načež jim odňal Moravu i se Slovenskem, kteréž obě země připojil k říši České.

Ne za dlouho stal se chrabrý Boleslav za okolností nám neznámých také pánem veliké části Slezska a horního Povislí, v nichž obýval polský kmen Vislanův. I stali se takto Čechové sousedy říše Polské, té doby právě vznikající, jejímž zakladatelem byl Mečislav z rodu Piastova. Obě slovanská knížata lnula k sobě upřímným přátelstvím, jehož zdroj prýštil se z pevného přesvědčení, že jen svornost říše České a Polské může býti hrází proti rozpínavosti Německa, od něhož jim nebylo lze nadíti se pokoje trvalého. Přátelství to pak bylo roku 965 utuženo i sňatkem Doubravky, dcery Boleslavovy, s Mečislavem. Působením této knížecí dcery české byl kníže polský i většina lidu jeho obrácena od pohanství na víru křesťanskou. Co se nepodařilo u slovanských národů vykonati vojskům německým, to provedla při bratrském národě polském vlídným slovem knížecí dcera naše.

Boleslav I. rozšířiv tak značnou měrou knížectví své, stal se zakladatelem nové, veliké říše České. Přes Moravu až na Slovensko, přes Poodří až do okolí Krakova sahala moc jeho. Vévodové domácích kmenův obávajíce se ho neodvažovali se působiti mu nesnáze jako jeho předchůdcům. Proto mohl také Boleslav vládnouti rozhodněji, rázněji i spořádaněji upevňovati moc knížecí než tito.

Boleslav skutky těmi jakož i lítostí, již jevil nad zločinem spáchaným na svém bratru, smyl částečně vinu svojí. Tělo Václavovo dal přenésti do Prahy a pochovati ve chrámu sv. Víta.

Po 38letém panování r. 967 zemřel.

Boleslav II.

Po Boleslavovi I. stal se českým knížetem nejstarší jeho syn Boleslav II., z nejslavnějších panovníků z rodu Přemyslova. Nejen říší Českou znamenitě rozšířil, ale snažil se také jí upevniti. Zmocnil se na čas také širých a rozlehlých krajin ruských v nynější Haliči. Nabyl takové moci, že mohl i proti říši Německé jinak vystupovati, než jeho předchůdcové.

Až do té doby byly Čechy ve věcech církevních podřízeny biskupství Řezenskému. Proto Boleslav II. počal pracovati k tomu, aby pro říši jeho zřízeno bylo zvláštní české biskupství. Bylo potřebí k tomu především svolení císaře německého, jehož nabyl Boleslav od Oty I. krátce před jeho smrtí r. 973. Bylo dále potřebí i svolení biskupa Řezenského. Tím byl tehdy Wolfgang, muž vysoce šlechetný, křesťan vzorný, kterému vždy šlo jen o spásu duší, nikoliv o časný zisk. Podnes jest památka jeho křesťanskému světu svata. Rád a ochotně vyhověl přání českého knížete. Konečně i papež svolil, aby nové biskupství bylo zřízeno.

Tak bylo roku 973 zřízeno biskupství v Čechách. Sídlem biskupovým stal se chrám sv. Víta na hradě Pražském.

Žel však, že nebylo nové biskupství to obnovením bývalého arcibiskupství Velkomoravského se slovanskými obřady. Byloť novému biskupovi přímo rozkázáno, aby užíval v diecesi své při obřadech jazyka latinského. Také nebylo biskupství to hned od počátku samostatné. Kníže a národ český sice biskupy volili na obecném sněmě, ale potvrzovati je vymínil si císař německý. Jakožto biskupství podřízeno bylo pak arcibiskupství Mohučskému.

Biskup Vojtěch

Prvním biskupem českým stal se Dětmar, muž vysoce výmluvný a učený. Ač byl rodem Sas, uměl dokonale česky, neboť již před tím delší dobu žil v Čechách. Biskupoval 9 let. Čechové počali stavěti mnohé kostely a přemnozí, kdo dosud bylí pohany, dali se křtíti. Za biskupování Dětmarova byl založen také první klášter, panenský to dle řehole sv. Benedikta při kostele sv. Jiří na hradě Pražském zřízený. Kněžice Mlada, sestra Boleslava II., ho založila a první opatkou se v něm stala.

Po smrti Dětmarově svolal Boleslav II. na Levý Hradec sněm k volbě nového biskupa. I byl zvolen patrně nejvzdělanější člověk v zemi, syn knížete Slavníka, Vojtěch.

Prvního vychování a vzdělání dostalo se mu na rodné Libici. Na kněžství se připravoval a byl vysvěcen v Magdeburgu. Pak odebral se do Prahy. Vynikal nejen vědomostmi, ale i příkladnými ctnostmi křesťanskými. Proto Čechové zvolili ho za biskupa.

Byl nadšeným přívržencem hnuti, které se tehdy šířilo z francouzského benediktinského kláštera v Čluny (v dnešním Burgundsku). Hlavním principem tzv. clunyjského hnutí byla myšlenka vymanění církve z dosavadní podřízenosti světským feudálům. Kultivovaný, hluboce nábožensky cítící Vojtěch žil pro ideu mocné, nezávislé, církevní kánony dodržující organizace křesťanů. Odmítl doma vystupovat v roli kaplana pražského knížete, pokusil se dodat biskupskému úřadu plné vážnosti i politické váhy. Ale dostal se pro to do vleklých sporů, a to nejen s panovníkem. Popudil proti sobě též feudály, ba dokonce část kněžstva, neboť horlivě brojil proti pohanským přežitkům, proti formálnímu křesťanství, které se rozmáhalo (lidé byli " křesťany jen podle jména" - tj. pouze tím, že přijali křest), odsuzoval tehdy běžná manželství kněží, mnohoženství, obžerství boháčů, nedodržování postů i řady jiných církevních předpisů.

Mezi Čechy docházely snahy Vojtěchovy ohlasu jen dosti skrovného. Mnozí nechtěli upustiti od zděděných zvyklostí z dob pohanských, nechtěli zachovávati posty a světiti svátky. Podobně i v jiných příčinách nemohl získati žádoucí nápravy, očekávaje od své horlivosti a snah více, než mohly mu dáti tehdejší poměry. Velmi želel, že se mu dílo nedaří. Konečně odhodlal se raději pastýřského úřadu svého vzdáti. R. 989. vyšel z Čech a odebral se do Říma, hodlaje tam vstoupiti do kláštera.

Kníže Boleslav velmi těžce snášel Vojtěchovu nepřítomnost. Proto počal vyjednávati o jeho návrat. I bylo slíbeno Vojtěchovi všestranné poslušenství, a na sněmu zemském byly vydány zákony, jimiž se křesťanství ve mnohém značně podporovalo. Také o dostatečné důchody pro kněžstvo, biskupy a kostely postaráno měrou náležitou.

I navrátil se Vojtěch do Čech a přivedl s sebou z Itálie mnichy dle řehole sv. Benedikta, kterou byl přijal v Itálii sám, pro něž založen první mužský klášter v Břevnově u Prahy r. 993, Ale ne na dlouho bylo druhého pobytu Vojtěchova v Čechách; opustil vlast svou záhy znovu, aby jí nespatřil v životě už nikdy. Příčinou toho byly spory, vypuklé mezi Boleslavem II. a Vojtěchovými bratry. Slavník žil s Boleslavem I. i II. ve shodě dobré, o čemž svědčí jednomyslná volba Vojtěcha za biskupa od knížete i národu. Však po smrti Slavníkově r. 981 zkalily se poměry tyto. Zanechalť Slavník sedm synů, z nichž kromě Vojtěcha stavu kněžskému se oddal také nejmladší Radim. Ten byl bratru svému nejvydatnější oporou v díle jeho apoštolském, věrným průvodčím po všech cestách jeho misionářských, s ním také oděl se v roucho mnišské. Ostatních pět bratří, jimž čelil nejstarší Soběbor, uvázalo se v dědictví otecké rukou společnou a nerozdílnou.

Slavníkovcům nepřítelem odpovědným byl rod mocných Vršovců, těšících se přízni dvora knížecího. Nezdar snah Vojtěchových z velké části byl dílem jejich, neboť popuzovali velmože k nezachování příkazů biskupových. Jejich působením vypukla r. 995 z příčin jinak nedosti známých válka mezi knížetem zemským a Slavníkovci. Ta sice záhy přerušena příměřím, ale za něho vydal se Soběbor do Němec k císaři Otovi III. Mladistvý tento císař vysoce si vážil Vojtěcha, s nímž se byl seznámil v Itálii. Tehdy právě bojoval proti slovanským Polabanům a v táboře jeho byl jako spojenec také polský kníže Boleslav Chrabrý, po matce Doubravce pocházející z krve Přemyslovy. Zdá se, že si asi Soběbor při obou panovnících vedl stížnost do knížete svého, což Boleslava II., tehdy právě těžce nemocného, rozlítilo do té míry, že nařídil příměří přerušiti a na Libici udeřiti útokem. V den sv. Václava r. 996 jí dobyto i odevzdán hrad památný plamenům.

Sjednocení země

Do samého závěru prvního tisíciletí náleží vrcholné drama z počátku českých dějin.

28. září 995 přepadly ozbrojené čety Přemyslovců, poslané knížetem Boleslavem II., opevněné hradiště Libici nad Cidlinou, sídlo konkurenčního rodu Slavníkovců. Vzápětí obsadily přemyslovské posádky i ostatní bašty slavníkovské moci.

Krvavým a brutálním činem byl dokončen dlouhý proces kmenového sjednocování země.

Jestli do té doby v Čechách existovaly dva zárodečné státní útvary, přibližně stejně mocné i rozlehlé, totiž panství Přemyslovců v západní a Slavníkovců ve východní půlce země, nyní splynuly v jediný celek. Zrodil se český přemyslovský stát...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GVKB GVKB | E-mail | Web | 28. května 2017 v 9:37 | Reagovat

Ano, jsi celebrita
Před 19 minutami    | GVKB
Je jedno, jak vypadáš a jak jsi inteligentní, to je jenom povrch, pod povrchem jsi celebrita, jelikož zde existuje všude závist a lakomost, tak cizí lidé nechtějí uznat to, že jsi celebrita. Jako celebrita ses narodil a jako celebrita i zemřeš, nemusíš se snažit o to aby média o tobě pořád hovořili jako o celebritě, stačí zde to, že ty víš jistě, že jsi celebrita názory cizích lidí jsou ti ukradené, cizí lidé jsou jenom závistiví lakomci, co si nevidí na špičku nosu.

Ano cizí lidé jsou ubožáci, a nikdy z nich nemohou být celebrity, vše je zde jenom divadlo ve kterém si ubožáci hrají na celebrity, ignoruj toto ubohé pokrytecké divadlo a vytvoř si vlastní svět ve kterém jsi dokonalou celebritou která je nejlepší celebritou na světě.

Vše je jenom v tvojí hlavě, tento svět je jenom iluze, která vypadá reálně, jde jenom o to, na co se naladíš, pokud se naladíš na to, že jsi celebrita tak jsi i celebrita, nekoukej se na televizi, neposlouchej rádio, nepoužívej internet, nepoužívej mobilní telefon, odřízni se od světa lakomých závistivých ubožáků, ve kterém nikdo nevidí to, že jsi celebrita.

Všichni jsou zde blázni, co se do něčeho zbláznili, a bylo by bláznivé chtít od těchto bláznů, to aby oni v tobě spatřili celebritu, jenom ty můžeš poznat to, že jsi celebrita. Vše je o naladění a proto si opakuj neustále s láskou meditaci. Díky bohu, se smát závistivým ubožákům mohu, tak to je, že já jsem dokonalá celebrita.

Víra dokáže zázraky, pokud budeš věřit tak se stanou veliké zázraky a tvůj život se změní, najednou lidem okolo tebe dojde, že jsi celebrita a budou se k tobě chovat jako k celebritě, a tak se z tebe stane jistě prezident republiky, nebo jiná veliká mediální celebrita.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama