Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Spory o český trůn 3

19. února 2017 v 8:50 |  História
Boje s Němci. Nesnáze zákona stařešinského (1125-1140). Dne 16. dubna r. 1125 byl Soběslav slavně dosazen na knížecí stolec. Panovník ten vynikal nevšedními dary ducha, neboť dosavadní život jeho byl trpkou sice, ale na zkušenosti bohatou školou. Naučil se nebýti pyšným ve štěstí a malomyslným v neštěstí, nabyl i velikého rozhledu ve světě. Také chválí se, že byl střídmý. Láskou nevšední, moudře řízenou lnul ke svému národu. Bylo-li však potřebí, byl i přísným soudcem, neohlédaje se na stav obviněného.


Dobrého tedy měli Čechové knížete, avšak těžce bylo mu zápasiti, aby se na trůnu udržel. Údělný kníže Ota Černý nepřestal za hranicemi kouti plány, jak by se trůnu zmocnil. Vévoda saský Lothar nařídil, aby Soběslav přišel do Němec, že ho chce souditi, čímž chtěl ukázati, že má moc nad Čechy. Ano, neostýchal se vyhlásiti, že prý nikdo nesmí býti dříve českým knížetem, dokud mu Čechy nebudou uděleny v léno od německého císaře.

Když poslové císařovi Soběslavovi vyřídili, co mu vzkázal Lothar, rozhněval se nad opovážlivostí takovou. Že do Němec k soudu nepůjde, odpověděl. A dodal: "Doufám v milosrdenství Boží a pomoc sv. Václava a Vojtěcha, svatých našich, že země naše nebude dána v moc cizinců." Tušil, že nastane válka, neposlechne-li císaře.

Poslové odešli. Soběslav jal se shromažďovati vojsko a činiti přípravy k boji. Prapor sv. Vojtěcha dal upevniti na kopí sv. Václava. To měl býti první prapor český v boji nastávajícím.

Soběslav se neklamal, neboť ještě v zimě vypravil se Lothar s vojskem do Čech, chtěje českého knížete překvapiti. Přes Krušné hory převalilo se vojsko německé a v krajině okolo Teplice se rozložilo. Soběslav však nebyl vpádem tím překvapen, očekával jíž Němce, i mnoho zásek dal nadělati v Krušných horách. Když pak vojsko německé sestupovalo do údolí u Chlumce, obklíčilo je vojsko Soběslavovo. Strhla se bitva strašlivá. Nad hlavami Čechů vlál prapor sv. Václava.

A Čechové jako rozdráždění lvové vrhali se na nepřátele. Ti padali pod ranami jejich, smrt kosila tu řady mnohé. Padlo i mnoho šlechticů saských a durynských, padl i Ota Černý, jenž byl mezi Němci. Sám císař se zbytkem vojska sotva vyvázl z krvavé seči. Na nedaleký pahorek uprchl. Ale Čechové jako krupobití hnali se za Němci. Oblehli pahorek, obklíčili císaře i s vojskem jeho zbylým.

O mír byl nucen prositi císař knížete českého, nechtěl-li se dáti zahubiti. K žádosti Lotharově šel Soběslav do ležení jeho. To pak mu pověděl:

,,Ne proto bojovali jsme, vzácný pane, abychom ubližovali důstojenství tvému nebo prolévali krve tvých milých, ale my bojovali proto, že nechtěli jsme poddati šíjí svých pod jho zákonů nových, otcům našim neznámých. Nyní spravedlnost naše potvrzena jest soudem Božím, pročež není příčiny k dalším sporům. Cokoli otcové naši činívali královským předkům tvým, i my jsme hotoví činiti. Něčím novým však zavazovati sebe nemíníme!"

Lothar rád slyšel slova ta, rád uzavřel i slavnou smlouvu o mír se statečnými Čechy. Spokojil se se vším a slíbil, že nebude ničeho více od Čechů chtíti, než co bylo smluveno mezi králem Vratislavem I. a Jindřichem IV. Pak propuštěn byl bez nesnází domů. Přesvědčil se, že se statečnými Čechy ničeho nesvede. Soběslav nemstil se na Lotharovi, ale později i nejednou pomáhal mu proti jeho protivníkům v říši.

Ač Soběslav snažil se povznésti rodné své knížectví, dosud ještě byli mezi Přemyslovci mnozí, kteří toužili po trůnu na úkor knížete svého. Spiknutí za spiknutím vznikalo, úklady strojeny byly mnohé. Tak zejména roku 1128 dva synové mocného župana jednoho spolčili se s kněžicem Břetislavem, aby knížete Soběslava připravili o život. Zlý úmysl ten odhodlali se provésti, když r. 1130 vracel se Soběslav z Kladska do Moravy. Avšak byla mu v čas dána výstraha, spiklenci byli zatčeni a dne 22. června r. 1130 před soud postaveni. K soudu tomu sešlo se prý asi 3000 lidí na Vyšehrad. Spiklenci přiznali se a byli popraveni. Také i kněžic Břetislav byl přísně potrestán.

Události ty svědčily, že nelze Břetislavova zákona stařešinského neboli seniorátního, dle něhož měl být knížetem vždy nejstarší člen z rodu Přemyslovců, bez neshod prováděti. Bylo zřejmo, že nutno jej pozměniti, mají-li nastati utěšenější doby v rodě Přemyslovském a i v národě. Proto umínil Soběslav o to se pokusiti, aby přijat byl zákon, dle něhož by vždy prvorozený syn panujícího knížete byl nástupcem. Na sněmu zemském, konaném v Sadské r. 1138, žádal, aby podle prvorozenství zvolen byl za budoucího knížete nejstarší syn jeho Vladislav. Velmožové nemohli toho odepříti knížeti, ač s krokem tím nesouhlasili. Jim líbil se více nepořádek než jakýkoli zákon ve příčině té. Chtěli trůn vždy dle vůle své zadávati, aby spíše mohli se tak obohacovati. Proto, když brzy potom onemocněl Soběslav, počali se raditi, komu by po jeho smrtí trůn dali. Z počátku činili tak tajně, později veřejně. Chtěli míti knížete, který by se řídil dle vůle jejich a nikoli oni dle vůle jeho. Sotva Soběslav dne 14. února r. 1140 zemřel, upustili od Vladislava, ale jiného Přemyslovce za knížete si zvolili. Jmenoval se rovněž Vladislav a byl to nejstarší syn někdy knížete Vladislava I. I byl také jakožto Vladislav II. již 17. února dosazen na starodávný stolec knížecí v Praze.

Kosmas

Muž, bez kterého bychom o nejstarších českých dějinách nevěděli téměř nic. Náš první historik a první literát, u něhož známe nejen dílo, ale i jméno. Na sklonku vlády Vladislava I. sepsal tři knihy Kroniky české. Položil tak práh našemu dějepisectví, neboť prvně a s úmyslem zachovat zprávu potomkům zachytil minulost Čechů od mýtických dob po svou vlastní současnost. Pero mu vyrvala z ruky až smrt. Na jeho průkopnické dílo pak navázala nepřetržitá řada kronikářů dalších, počínaje bezprostředními pokračovateli - Kanovníkem vyšehradským a Mnichem sázavským.

Žel, o Kosmovi víme pramálo, vlastně jen to, co o sobě prozrazuje sám. Narodil se asi r. 1045, zemřel r. 1125. dožil se tedy na svou dobu mimořádné vysokého věku, osmdesátky. Přežil osm přemyslovských vládců od "Achilla" Břetislava po jeho vnuka Vladislava I. a dočkal se ještě nástupu devátého, knížete Soběslava.

Jako mladík z blíže neznámé, jistě však ,,lepší" české rodiny (domnělý polský původ je zcela nepravděpodobný) přišel Kosmas na školu při biskupství v Praze, stal se tu kanovníkem (členem kněžského sboru kolem biskupa) a přibližně ve třiceti odešel studovat do ciziny - dlouho pobýval hlavně v proslulém Lutychu. Vyššího kněžského svěcení se dočkal vlastně až ve stáří, ve čtyřiapadesáti. Často patřil k průvodcům biskupů, takže hodně cestoval. Na sklonku života převzal úřad děkana, tj. hospodářsko-organizační-ho správce kapituly.

Jako většina tehdejších kněží byl Kosmas ženat. S manželkou Božetěchou měl, pokud známo, syna Jindřicha. Ovšem stará domněnka, že Kosmův potomek je totožný se známým olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, dnes nenachází víry. Chronica bohemorum je jediné Kosmovo dílo, o němž se ví.

Břetislav II.

nejstarší syn krále Vratislava a čtrnáctý Přemyslovec na trůně. Vládl v letech 1092-1100, vystřídal zemřelého Konráda I. Brněnského, jenž žezlo Vratislavovo převzal na pouhých 8 měsíců. Moci se Břetislav II. ujal asi v 35 letech. Zemřel násilně - podlehl zranění při atentátu. (Manželka Luitgarda, syn Břetislav.) Byl to schopný, energický vládce, jenž ke knížecímu stolci přivedl novou generaci rodu: v průběhu asi 50 let se moci postupně a zdaleka ne bez konfliktů ujali čtyři Vratislavovi synové (nakrátko i jejich bratranec Svatopluk).

Avšak nedlouho před smrtí se Břetislav dopustil osudové politické chyby. Aby zajistil následnictví bratru Bořivojovi II., obešel obvyklé postupy domácí volby, porušil nástupnický řád a se svou záležitostí se obrátil rovnou na německého císaře, který ihned zdvihl nabídnutou příležitost k vměšování a udělil Bořivojovi zemi v léno. Z iniciativy tohoto Přemyslovce bylo vlastně rozhodování o vnitřních otázkách státu svěřeno do rukou cizinci, a mělo to závažné důsledky, neboť Břetislav poskytl špatný příklad druhým ...

ZA BŘETISLAVA II. SE DEFINITIVNĚ ZAVŘELY VODY nad slávou slovanského kláštera na Sázavě. Existoval přes šedesát roků a vrcholného rozkvětu se dočkal za Vratislava, kdy tu byl opatem Božetěch, všestranně nadaný umělec, jenž překrásně maloval, vyznal se v řezbářství i v soustruhování z kosti. Božetěch byl též výtečným stavitelem, ještě se v r. 1095 dočkal vysvěcení své životní stavby, sázavského kostela, avšak o rok později ho Břetislav II. zbavil opatství, všechny slovanské mnichy vyhnal a Sázava se napříště stala útulkem latinsky školených řeholníků, benediktinů z Břevnova...

Bořivoj II.

Patnáctý Přemyslovec, další ze synů krále Vratislava. Mladší bratr Břetislavův, jeho nástupce. Na knížecí stolec byl dosazen vlastně neprávem (nárok měl starší Oldřich, bratranec z brněnské větve rodu), navíc s dopomocí německého císaře. To se stalo Bořivojovi osudným: v konfliktech, které jeho příchod vyvolal, byl smeten. Vládl v Čechách dvakrát: v letech 1101-1107, deset roků nato mu z dosud nejasných důvodů dobrovolně postoupil vládu (1117-1120) mladší bratr Vladislav I. Ale jako politik Bořivoj zcela selhal. Byl prý měkký, dobrosrdečný, proto snad i zpočátku oblíbený. Zdánlivě kladné rysy však pramenily spíš z nedostatku rozhodnosti, byly známkou slabé povahy. Prožil osud nešťastníka, 15 let byl ve vyhnanství, z toho 6 let ve vězení. S manželkou Helbirgou měl 5 dětí. Zemřel r. 1124 v uherské emigraci jako štvanec, jimž byl po většinu života.

Svatopluk

Šestnáctý kníže z rodu Přemyslova. Vítězný sok Bořivoje II., jeho bratranec. Syn někdejšího údělného knížete Oty I. Olomouckého. Na rozdíl od řady jiných uchazečů o přemyslovský stolec byl Svatopluk politikem překypujícím rozhodností, odvahou, obratností činů, také však tvrdostí až přílišnou. Vládl jen krátce, v letech 1107-1109. Zahynul předčasně, právě když skutky naznačil, že by byl s to vyvést zemi z bolestných zmatků.

Jeden ze Svatoplukových činů byl strašlivě nemilosrdný: pro příčiny, které nemohly ospravedlnit důsledek, dal r. 1108 povraždit desítky příslušníků staré konkurenční rodové šlechty Vršovců. A Svatoplukova nelítostnost se stala předehrou jeho vlastního konce: o rok později byl při válečném tažení za temných okolností zavražděn, nejpravděpodobněji někým z okruhu Vršovců. Dodejme: Svatopluk měl nejspíš jediného syna (s manželkou neznámého jména), jenž jako první z Přemyslovců nesl jméno světce Václava.

Vladislav I.

Sedmnáctý přemyslovský kníže. Třetí ze čtyř synů Vratislavových, kteří se postupně vystřídali u moci. Panoval v 1. 1109-1125, bylo to ovšem s několikaletým přerušením (1117-1120), kdy z nejasných důvodů - snad opravdu z ojedinělé a velkomyslné nezištnosti? - přenechal dočasně křeslo Bořivojovi II. Tedy staršímu bratrovi, muži, jenž selhal jednou a rychle selhal i podruhé ... Trůn přiřkl Vladislavovi vlastně německý král Jindřich V. Ano, český kníže přišel k moci v komplikované a pro stát velmi ponižující situaci, kdy po atentátu na Svatopluka vyvolala vidina moci takový zájem o uprázdněné křeslo, že mezi znepřátelenými uchazeči musel zjednat pořádek Jindřich. K takovému úpadku a ztrátě autority přivedli Přemyslovci sami sebe, a tím i stát, že rozhodčí roli mezi nimi konal cizinec, Němec!

Vladislav, politik nikterak oslňujících vlastností, však v dalších letech osvědčil schopnost průměrně vládnout uprostřed průměrné doby, přizpůsoboval se celkem pružně změnám, a tak jeho éra přinesla nikoli sice klid, nicméně alespoň relativní utišení rozbrojů, což se zrcadlilo nakonec i v tom, že Vladislav I. vládl poměrně dlouho - totiž ve srovnání s předchůdci. S chotí Richenzou měl 4 děti (syn Vladislav II. se stal později dalším českým králem - r. 1158). Zemřel v r. 1125

K PAMÁTNÉ BITVĚ u Chlumce se váže pozoruhodná epizoda: Čechům tam poprvé pomohli zvítězit světci Václav a Vojtěch. Zázračnému zásahu předcházelo zázračné zjevení - postava svatého Václava. Světec "sedě na bílém koni, oděn bělostným rouchem" se dostavil do boje za věc Čechů. Kaplan Vít to zvolal do vřavy. A vzápětí desítky jiných bojovníků spatřily totéž co on.

Po vítězství "nastala nevýslovná radost v celé čeledi svatého Václava", komentuje zázrak náš zpravodaj, Kanovník vyšehradský. A zpola bezděčně nás upozorňuje na důležitou věc, vlastně jako první formuluje středověký obsah pojmu "český národ": všichni obyvatelé přemyslovského státu jsou čeledí sv. Václava! Rozumějme: Václav je symbolickým věčným knížetem, panovníkem, dědicem země, legátem Přemyslovců v nebi, současně však i válečníkem, jenž vyhrává české bitvy a bojuje za práva národa, to jest "své čeledi". Ano, dvě stě roků po své smrti se Václav právě v této době stal nejen národním světcem - zároveň začal v typicky středověké konkrétní symbolice ztělesňovat český feudální stát. R. 1125 mu "vyhrál" první velkou bitvu …

Soběslav I.

Osmnáctý přemyslovský kníže. Vládl v l. 1125-1140. Královský syn Vratislava I. byl čtvrtým, posledním a zřejmě i nejschopnějším z Vratislavových potomků, kteří se v průběhu let 1092-1140 vystřídali na trůně. Ze Soběslavových skutků, také však kronikářských výpovědí o něm vysvítá, že to byl statečný a úspěšný válečník (r. 1126 dokázal na hlavu porazit německého krále a budoucího císaře Lothara III.), soudný a předvídavý diplomat, kterému se podařilo udržet na uzdě soky i odbojné feudály, právě tak jako normalizovat vztahy s německou říší, třebaže s ni měl hned na počátku vlády válečný konflikt. Pevnou rukou držel na uzdě opozici, a oprávněně, vždyť jen o vlas unikl atentátu. Na druhé straně mu nechyběla velkorysost, mírumilovnost, jistá dobrotivost. Sympatie budí i tento fakt: se svou ženou Adlétou uherskou prožil krásné manželství, po celý život na sobě partneři tak lpěli, že když kníže Soběslav zemřel, utrápila se Adléta steskem: téhož roku manžela následovala. Soběslav měl 5 dětí (pokud se to ví), s jeho čtyřmi syny (Vladislav, Soběslav II., Oldřich, Václav) se ještě setkáme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama