Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Upálení Mistra Jana Husa 4

29. května 2016 v 8:45 |  História
Nejen lidskost ale i spravedlnost toho žádala, aby v tak důležitém a pro všechen národ náš rozhodném sporu vyslechnuti byli i ti, kteří znali život Husův, jeho učení, a kteří nebyli proti němu zaujati. K tomu však nebylo připuštěno. Většině šlo jen o to, aby Hus byl usvědčen z kacířství, neboť jen tak mohl býti odstraněn: šlo tu o jeho život nebo smrt.


Nicméně však a přes to přese všechno Hus nesetrvával zatvrzele v bludech, což je přední známkou kacířství, neboť byl povždy ochoten přijmouti naučení, byl hotov podrobiti se rozhodnutí koncilu. Snad byl by spor ten dobře se skončil, neboť ani koncil neschvaloval mnohé nepořádky v církvi podobně jako Hus. Důkazem toho bylo, že sesadil i nehodného papeže Jana XXIII. Nepřátelé Husovi však neústupně stáli na tom, že mínění, která hlásal, jsou bludná. Těch měl jednoduše a bez vysvětlení odvolati. To však Husovi bylo nemožno učiniti, neboť tak, jak vykládáno tu bylo o jeho působení, nikdy neučil.

Koncil nedbaje proseb Husových za veřejné vyslyšení počal také již vyjednávati s ním o tom, jak sestaveno má býti veřejné odvolání, neboli formule odvolací. Spolu však také připravoval se sněm na jeho odsouzení. Michal de Causis chodil před dveře žaláře Husova a necitelně mluvil: ,,Již z milosti Boží brzy toho kacíře upálíme. Však mě stál již mnoho zlatých!" Slova ta sama nejlépe dosvědčují, jaké srdce měl ten, jenž pomáhal sestavovati žalobu na svého rodáka.

Formule odvolací byla sestavena a Husovi předložena. Ten však, ač věděl, že rozhoduje mezi životem a smrtí, zůstal věren svému svědomí, pravě, že by se dopustil křivé přísahy, kdyby odvolal, jelikož všechna svědectví proti němu přednesená jsou nepravá, a že, kdyby odpřisáhl dle předložené formule odvolací, potupil by pravdu. Nad vlastní život cenil mistr Jan Hus pravdu, pro ni bojoval, pro ni byl i odhodlán život svůj položiti. Vzdal se již všech nadějí, s nimiž tak ochotně spěchal do Kostnice.

Dne 10. června loučil se také v otevřeném listu se svými drahými Čechy, pro které žil, které celým srdcem svým miloval. Na rozloučenou napomínal rodáků svých, aby při poznané pravdě setrvali, aby chovali se křesťansky každý dle svého povolání; Pražany pak zvláště žádal, aby nezapomínali na kapli Betlémskou.

Dne 5. července vešli do vězení Husova čtyři biskupové spolu s českými pány. Chtěli naposledy přiměti Husa, aby odvolal a raději volil býti živ.

Mistr Jan Hus maje oči slzami zarosené dovozoval, že není mu možno odvolati, čemu neučil a z čeho jest viněn křivě. Pan Jan z Chlumu, jeden z jeho průvodčích, domlouval mu, aby odvolal, cítí-li se vinen, ne-li však, aby nezapíral pravdy a jednal dle hlasu svého svědomí. Nezbývalo Husovi, než voliti buď smrt buď zapříti své přesvědčení, své svědomí. Hus volil raději smrt.

Návštěvníci odcházeli z vězení s nepořízenou. Biskup, který poslední vstupoval na práh, volal: "Chceš býti moudřejší než všechen sbor?" Mistr Jan Hus odvětil: "Nechci býti moudřejším než jest sbor, prosím jen, aby sbor mne poučil a rád odvolám."

,,Jak urputný jest muž ten ve svém kacířství!" dáno mu v odpověď.

Druhý den, 6. července roku 1415 sešel se církevní sbor k veliké schůzi. Král Zikmund i všechna knížata duchovní i světská se k ní dostavila. Mistr Jan Hus vyveden byl ze žaláře a po slavných službách Božích čteno bylo před ním všechno, z čeho byl viněn. Příležitosti, aby se mohl hájiti, nebylo mu však popřáno, ačkoliv neslýchané obžaloby byly tu na něho sneseny. Tak i byl viněn, že prý se považoval za čtvrtou osobu v nejsvětější Trojici. Na těžké obžaloby ty mohl tu a tam jen několika slovy se hájiti.

Biskup konkordienský, šedivý již kmet, na konec přečetl odsouzení spisů Husových, jakož i mistra Jana Husa sama. Za důvod uvedl, že jest zjevný kacíř, protože hlásal učení bludná, pohoršlivá a odbojná, protože lid zaváděl, čest a moc stolice apoštolské tupil a konečně v zlosti své naprosto se zarputil. Proto prý odsuzuje ho sbor, aby byl zbaven úřadu kněžského, zbaven i svěcení a odevzdán světské moci ku potrestání.

Mistr Jan Hus slyše odsouzení to, klesl na kolena a pozdvihna oči k nebi, zvolal hlasem velikým: ,,Pane Ježíši Kriste, odpusť nepřátelům mým! Pro veliké milosrdenství Tvé prosím! Ty nejlépe víš, že mě křivě obvinili, že křivé svědky proti mně postavili, křivé žaloby na mne snesli. Odpusť jim, Pane, pro neskonalé milosrdenství Své!"

Pak byl mistr Jan Hus odsvěcen a odevzdán králi Zikmundovi. Na hlavu jeho postavena byla posměšná koruna s nápisem: "Toto jest arcikacíř!"

Král Zikmund pokynul falckraběti Ludvíkovi, aby odsouzeného mistra ve svou moc přijal. Ten ujav se mistra Jana Husa, odevzdal ho konšelům kostnickým, řka: ,,Vezměte Jana Husa, jenž dle rozhodnutí krále, pána našeho nejmilostivějšího a z rozkazu našeho jako kacíř má býti upálen."

Ortel ten přeukrutný byl bez odkladu vykonán. Žoldnéři vztáhli ruce své na odsouzeného mistra českého a vyvedli ho z chrámu. Na tisíce diváků i lidu všelikého tísnilo se za ním. Pevným krokem šel mistr Jan Hus na místo popravní žalmy zpívaje a modle se. Nebylo strachu ani lítosti ve tváři jeho. Byl veden za město mezi zahrady a luka, kde připravena byla již hranice, z níž hrubý, neotesaný kůl trčel. Hus spatřiv hranici i kůl modlil se: "Pane, smiluj se nade mnou! V Tebe, Pane, doufám, ve Tvé ruce poroučím duši svou!" Průvod zastavil se u hranice. Mistr Jan Hus pohlížeje k nebi žalmy zpíval, v kouři a dýmu smrt očekával. Vyšlehly plameny, vítr se zdvihl. Poznovu zadul vítr, a plameny zahalily odsouzence. Počátek třetího žalmu hlaholil ve chvíli té z plamenů...

Umlkl zpěv, mistra našeho nebylo již mezi živými. Pro přesvědčení své život obětoval.

Umdlely plameny, pohasla hranice. Pochopové ujali se těla spáleného, vše smetli a do řeky Rýnu uvrhli. Nikdo nesměl z místa toho hrozného památky si odnésti.

Smrt mistra Jana Husa jest věčné paměti hodna a v srdcích potomků vždy vzbudí úctu. Mistr Jan Hus nade všechno miloval vlast, rodný jazyk svůj a šel smrti v náruč pro své přesvědčení, které výše cenil než blahobyt a statky světa tohoto!

NEDOKÁZALI JSME a nedokážeme říci o Husovi vše, co by zasloužilo být zaznamenáno. Ale o jeho významné činnosti literární se zmínit musíme ... Mistrovo psané dílo bylo bezprostředně spjato s jeho působením univerzitním a kazatelským. Pokud se zabýval problémy na vysoké teoretické úrovni, psal latinsky. Jakmile cítil nutnost obrátit se k prostým lidem, aby vysvětlil, zdůvodnil, zprostředkoval nebo popularizoval reformní myšlenky, užíval češtiny. Zpočátku míval určité potíže. Jako většina vzdělanců oné doby byl natolik zaklet do latiny, že si některé texty nejprve načrtl v řeči učenců a teprve potom je překládal do mateřštiny. Nicméně časem si osvojil živý, košatý, srozumitelný způsob psaní. Vyrostl ve špičkového slovesného umělce a českou částí díla, zejména svými listy a traktáty, vytvořil nový typ prózy, který pak jeho následovníci užívali až do 18. století. Z Husovy tvorby zde telegraficky charakterizujme nejdůležitější díla.

Nejprve latinská: Quodlibet (1411) je soubor disputací - nejen Husových - na rozmanitá témata, která bývala předmětem slavnostních řečnických klání na univerzitě. Latinské spisky Rozprava o odpustcích a Proti papežské bule (1412) představují Husův ostrý útok na hokynaření se spásou, prodávanou hříšníkům za peníze. Hlavní latinské dílo se jmenuje De ecclesia (O církvi, 1413). Jan v něm shrnul své učení vycházející z myšlenek Viklefových. Právě tento spis se stal zdrojem argumentů pro kostnickou žalobu.

Česká díla: Výklad Viery, Desatera a Páteře (1412), totiž tří základních křesťanských modliteb, a sice Věřím v Boha, Desatera a Otčenáše, byl vznešenou úvahou o zásadách opravdu mravného života. Dcerka čili O poznání cesty pravé reprezentuje v Husově tvorbě naučnou, popularizující větev. V dílku se autor obrací se svými myšlenkami k ženám. Knížka o svatokupectví (1413) - to bylo asi Husovo nejútočnější dílo. Odsoudil v něm všechny stupně církevní hierarchie od posledního faráře po papeže. Postila (1413) je zřejmě nejznámějším mistrovým dílem. Je to rozsáhlý sborník kázání, opřený o zkušenost z Betléma, napsaný však pro knižní účely. Název Postila je odvozen z latinského postilla verba - po oněch slovech. Kázání totiž následovala po přečtení výňatku z evangelia a poskytovala výklad symbolického textu na příkladech z běžného života. Už jen dodejme, že Hus psal doslova až na práh smrti. Jeho listy z Kostnice přátelům jsou drobnými dílky, dojímavými mravním zaujetím stejně jako situačním kontextem vzniku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama