Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Příroda a lidé VI. Nemoci – část první

29. dubna 2015 v 8:11 |  Rozširovanie poznania
Celý svět přírody odvíjí se od jemnějšího vyzařování, které je ve svém přirozeném předávání určujícím pro to, co se odehraje na úrovni hrubé hmotnosti. Jak jsme již psali, hmota jako taková je látkou oživenou. To znamená, že veškeré silnější působení ve hmotě pochází z úrovní nad hmotou. Toto silnější působení je buď bytostného, bytostně duševního anebo duchovního druhu.


Jestliže tedy nacházíme ve hmotnostech onemocnění nějakého druhu, pak je na místě hledat i pro to oporu ve výše popisovaném dění. Nemoci jsou zde ve hrubohmotnosti dvojího původu.

Prvním jsou nemoci vyvolané odchýlením se hrubohmotného - pozemského záhalu od předem ideálně přichystané cesty bytostného, bytostně-duševního či duchovního druhu. Tedy druhů, jež oživují veškeré formy života.

Odchýlením zde můžeme nazvat buď vlastní vědomé či nevědomé zachvívání s pozemským organismem takovým nesprávným způsobem, který se nakonec projeví ve formě některého z onemocnění těla. Druhů odchylek a důvodů k nim vedoucích je přitom velké množství.

Jako druhý původ nemocí zde na Zemi nacházíme také onemocnění způsobené z vnějšku, tedy nemoci vyvolané protitlakem pozemským očím neviditelných představitelů bytostného nebo duševně bytostného života ve hmotnosti.

Ano, zde máme na mysli nejrozličnější původce infekčních a bakteriálních onemocnění, tedy viry a bakterie. V celku přírody vše žije svým posláním, svým způsobem života tak, aby ve výsledku byl shledáván jeden celistvý souzvuk harmonie. Zde se mnohému ze čtenářů jistě vybaví jednoznačně se nabízející otázka: jak tedy může do tohoto celku, jenž je dáván za vzor harmonie, zapadat právě život všech nejrozličnějších virů, bakterií, ale nejen jich, nýbrž také i všech hmyzích a zvířecích škůdců a predátorů?

Jakkoliv se tato otázka jeví na první pohled jako jen velmi těžko zodpověditelná, je možné k tomu říci, že vše v přírodním světě má své logické a souznějící místo přesně tam, kde se nachází.

Příroda, aby si trvale udržovala svůj směr k hranicím potřebným na stupni, na jakém ji právě doposud shledáváme jakožto nádherný systém prostoupený harmonií, udržuje si také i trvale pohyb. Tento pohyb je vyvoláván neustálým tlakem pohánějícím vše kupředu, tlakem, jenž působí ve světě přírody na všech stupních. Harmonie a zdravost celku je tedy jen a jen výsledkem právě tohoto trvale pohánějícího tlaku. Je možné zde říci, že harmonii lze udržet jedině takovým stupněm vlastního pohybu, jenž umožňuje být o pomyslného půl stupně před zmíněným přísně pohánějícím a udržujícím tlakem. Vše, co se zachvívá ve správném pohybu, je pak pro zmíněný pohánějící tlak nedostižitelným, naopak samo se stává určitou vlnou pohánějícího tlaku, jenž opět může posunout celý svět přírody kupředu.

Je to nezastupitelný zákon pohybu, jenž při správném pochopení přináší všemu životu ve hrubohmotnosti jen zdraví, svěžest a posilu. Jestliže však dojde u jedné z částí nebo u jednotlivců k zastavení či jen ke zpomalení, dojde ihned k ději, v němž vše to, co zpomaluje, je následně dohnáno vlnou udržujícího tlaku, která pak působí nesmiřitelným účinkem. Díky nejrozmanitějším zástupům života, působícím na zmíněné pohánějící formě, je pohlceno a stráveno vše, co kleslo na stupeň pohybu, který je již na počátku spirály zpomalení. Vše, co je slabé a vše, co v sobě nese počátek zastavení, je bezohledně a nemilosrdně napadeno za účelem toho, aby se buď ještě na poslední chvíli vzchopilo opětně k většímu pohybu, anebo aby zakončilo svůj hrubohmotný život tím, že nasytí, a tím poslouží svojí zbývající energií k obdarování té vlny, která se jako dravě pohánějící vždy správně zachvívá v zákoně pohybu.

Takto je hrubohmotný svět nastaven v dokonalém účinku principu trvalého pohybu kupředu. Jakýkoliv sklon k lenosti a zahnívání ve světě přírody dlouho neobstojí. Celé armády velikých i malých udržovatelů pohybu jsou dnem i nocí nachystány k zakročení. Ba co více, oni trvale atakují ve svém zdravém zachvívání vše, co je jim na dosah. Tak právě i všechny bakterie, viry, všechny plísně a spóry hub, všichni roztoči ve svých nejrozmanitějších podobách neustále a v maximálním nasazení své vůle přežít atakují ostatní přírodní svět, který je tím nucený k něčemu zásadnímu, k obraně!

A právě vůle k obraně je tím nejlepším zajištěním toho nejzákladnějšího pohybu v přírodě, pohybu, jenž vede ve svém důsledku při správném využití jen k rozvoji vlastních sil, a tím ke vzestupu.

Vezmeme-li zmíněné ataky miliardových armád neviditelných útočníků, kteří útočí opakovaně na organismus našeho těla, pak v podvědomém pudu sebezáchovy nezbývá našemu tělu nic jiného, než se účinně bránit. A k tomuto bránění jsme dokonale vybaveni! Jsme nepřemožitelnými pro každého ze zmíněných agresorů, jestliže udržujeme v pohybu zdravý chod soustrojí našeho těla. Tento zdravý chod odvisí od vícero vlivů, které jsou nezbytnými pro udržování si vlastní obranné armády v trvalé pohotovosti.

V předchozí kapitole jsme popisovali smysl toho, jak zásadním způsobem udržuje správné a zdravé pracování žlázového systému ideální vyzařování krve tak, abychom se zde na Zemi směli uplatňovat co nejideálnějším způsobem na všech rovinách své bytosti. Popisovali jsme si také, jak zásadním způsobem ovlivňuje správný chod žlázového systému skrze části mozku, thalamus a hypofýzu, náš duchovní, citový pohyb. Udržení si schopnosti duchovního živého pohybu ovlivňuje vždy zcela přímočaře schopnost správného naladění "orchestru" celku žlázového systému. Správně naladěný žlázový systém pak dokáže ideálně vyladit záření naší krve.

A právě záření naší krve je zcela zásadním způsobem účinkující v tom, zda budeme napadeni některým z neviditelných agresorů armády virů, bakterií, roztočů a mnohých dalších zástupců zmiňované vlny udržující pohyb ve světě přírody.

Ano, skutečně je to ono pro mnohé lidi doposud ještě zcela neznámé vyzařování krve, které dává signál zmíněným zástupcům bytostného světa, zda mají zaútočit či zda musí zůstat stranou. Jestliže pak pronikne přes toto záření krve některý z útočníků až do těla člověka, pak je ihned tento útočník napaden ochrannou armádou naší imunity, která je okamžitě připravena na signál z thalamu k obraně. To vše vede současně ještě k dalšímu nádhernému ději, k výcviku pohotovostní imunity naší obranné armády, jež trvale krouží tělem v krvi.

Avšak již dopředu je díky správnému vyzařování krve veden celý zmíněný boj imunitní armády jen k posile a výcviku našeho těla, nikoliv k jeho zničení. Ono nesmírně důležité vyzařování krve v té chvíli způsobilo, že od člověka byli odkloněni ti všichni nejsilnější agresoři, kterým by snad ve skutečnosti člověk mohl podlehnout a boj s nimi by vedl k dlouhodobému těžkému onemocnění či snad dokonce i úmrtí. Ochranné vyzařování krve odkloní vždy všechny tyto skutečně nebezpečné agresory tak, že nejsou bytostným působením připuštěni k tělu člověka. Dotyčný člověk, který svým vnitřním i vnějším pohybem stojí na své cestě pokud možno správně, je veden pozemskými událostmi tak, že vyzařování krve odkloní jako odpuzující magnet vše nebezpečné a naopak přitahuje vše, co je posilující a co člověku jako potřebné k životu také správně prospívá. Podobný princip ochrany před nebezpečnými agresory jednotlivých virů, avšak zcela na rovině hrubohmotné ochrany, je používán lékařskou vědou při prevenci očkování.

V našem těle na rovině vyzařování je to však zcela automatický děj, stojící na principech magnetismu záření krve. Vyzařování krve člověka trvale od začátku života až do jeho konce vysílá automaticky do bytostného světa obraz, vypovídající vše o vnitřním i vnějším pohybu člověka, a okolní síly jsou tomuto obrazu v podřízení se na základě rovnováhy sil nuceny buď ustoupit anebo naopak s plnou silou dotyčného člověka atakovat.

Dnešní lékařská věda, pracující pouze se skladbou krve na její imunologické rovině, nemůže být nikdy úspěšnou tak, jako je tomu tehdy, kdy v našem těle proudí správně naladěné vyzařování krve. Jestliže si člověk stojí správně vnitřně v duchovním pohybu, v citu, a současně jestliže si udržuje i onu část imunitní výbavy v pohotovosti, pak může často procházet zde na Zemi prostředím těch nejtěžších epidemií a bude ochráněn před atakem všech vnějších agresorů. Tuto ochranu mu zajistí právě pro něho ideálně naladěné vyzařování krve. Ve výsledku může se to pak jevit až jako zázračná ochrana, která obklopuje některé jedince v ochraně před onemocněními, jímž ostatní tisíce lidí podléhají bez jakékoliv šance na účinnou obranu.

Vše toto popisované stojí na zcela prostém základě: na účinnosti ideálního vyzařování krve člověka. Do tohoto ideálního vyzařování vkládají něco ze sebe bezpodmínečně současně všechny části žlázového systému.

Ano, je to tak, proto, aby mohl být člověk pod ochranou správného naladění vyzařování své krve, potřebuje, aby bezchybně pracovaly všechny jeho tělesné žlázy s vnitřní sekrecí.

Kde však je dnes takový člověk? Lze s přesvědčením říci, že ať již z důvodu nedostatečného vnitřního pohybu v duchovním světě či z důvodu nesprávné životosprávy, a také i nezdravých současných podmínek života na Zemi, není nikdo z lidí na Zemi dlouhodobě vybaven správným naladěním vyzařování své krve tak, aby se mohl cítit neohroženě pod ochranou před všemi virovými a bakteriálními nemocemi.

Tím ale platí tedy jen to, že každý z dnešních lidí, aby mohl obstát v životě, musí si dnes udržovat správný odstup a vnější preventivní tělesnou ochranu před všemi druhy vážných onemocnění. Jakékoliv bláhové vystavování se těmto nemocem ve snaze vyzkoušet si snad svoji ochranu, spočívající v krevním vyzařování, bylo by možné srovnat s nezodpovědností nejvyššího druhu. Bylo by to pokoušením svého osudu. Mnohonásobně cennější je udržovat si vnitřní pohyb citového duchovního zachvívání spolu s trvalým dbaním na hygienu a zdravý způsob stravování i veškerý další přirozený způsob péče o své tělo. Tím se nakonec také člověk nejvíce přiblíží k nalezení ideálu ve vyzařování své krve, aniž by však jako něco prvořadého měl snahu vyzkoušet si odolnost svého zdraví v kontaktu s nejrozličnějšími nemocemi.

Smysl a účel lidského života také spočívá nutně v něčem jiném. Máme se naučit spolužít v harmonii s druhými lidmi i s ostatními tvory zde na Zemi. To ale znamená naučit se často hledat cesty, které povedou v duchovním úsilí ke správnému a zdravému pohybu na všech rovinách lidského společenství.

Hledání cest k uplatnění zdravého harmonického duchovního i hrubohmotného pohybu v životě vyžaduje si vždy co největší využití všech schopností člověka, pokud chce trvale stát spravedlivě a zároveň s milostiplným soucítěním vůči svým bližním.

To je ale ona nejlepší cesta, vedoucí k ozdravení sebe sama i našeho okolí. Je to nejlepší ochrana před nemocemi, doléhajícími z vnějšího světa všech zástupců, působících na frontě udržujícího a pohánějícího pohybu ve světě přírody.

Otázku, proč podléháme vnitřním nemocem, tedy nemocem orgánového druhu na rovině selhávání funkčnosti orgánů či na rovině buněčné degenerace, si objasníme v dalších kapitolách seriálu Příroda a lidé.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama