Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Příroda a lidé IV.

17. dubna 2015 v 8:39 |  Rozširovanie poznania
Kde vzniká elixír mládí? V předchozí kapitole jsme se zmiňovali, jak nesmírný vliv má na zdraví zvířat a také i člověka správná funkčnost soustavy žláz s vnitřní sekrecí. Popisovali jsme si tuto soustavu jako nádherně souznějící symfonický orchestr. Také vskutku takovým je, jestliže bychom si směli přenést funkčnost tohoto systému do roviny tónů. Doslovně každou vteřinu v reakci na sebemenší vnitřní či vnější podnět vůči naší nervové soustavě dává ihned orgán hypofýzy impuls ke zvýšení či snížení vylučování do krevního oběhu některé z rejstříku tisíců látek, které společně vytváří soustava žláz našeho těla.


To vše je přitom něčím tak samozřejmým, že si funkčností této soustavy člověk, pokud je relativně zdravý, vůbec nevšímá. Bere práci této soustavy jako něco normálního, jako něco, co je pro něho zcela automatickým, a nepovažuje proto vůbec za potřebné někdy nad funkčností svého těla přemýšlet. Ba co více, člověk bere své tělo jako nástroj, o který se stará jen velmi ledabyle a svým způsobem života čerpá z daru svého zdraví takovou měrou, že nakonec v návaznosti na to právě často již ve třetím desetiletí svého života na Zemi začíná pociťovat první náznaky nedostatečného fungování darovaného mu pozemského nástroje - těla.

Dnes ještě jen málokdo z lidí bude chtít připomenout poznání, kolik nejrozličnějších, pozemským očím viditelných i neviditelných vlivů spolupodílí se na celkovém výsledku našeho tělesného zdraví.

Ponechme zde nyní stranou všechny nejkřiklavější a nejčastěji se vyskytující vlivy, které se zcela zásadním způsobem podílí na poškozování tělesného zdraví člověka. Samozřejmě k těmto vlivům patří kouření, nadměrné pití alkoholu, nesprávná výživa, nesprávný a nedostatečný tělesný pohyb a mnohé další.

Ale jak jsme říkali, ponechme nyní stranou tyto tak křiklavé způsoby, které osvědčeně a lékařskou vědou nesčíslněkrát potvrzeně vždy nakonec rozbíjí jakýkoliv počáteční hladký a zdravý chod soustrojí lidského těla.

Zaměřme se zde v našem seriálu na něco, o čem lékařská věda prozatím ještě nepíše, protože základ, o kterém budeme hovořit, a který je však současně příčinou mnohých onemocnění těla, leží na rovině jemnější, než je vlastní hrubohmotná rovina těla. Touto rovinou je právě rovina duševní a v případě člověka také i rovina duchovní.

Ano, je tomu tak, pozemské tělo ke své správné funkčnosti a správnému pohybu potřebuje také dostatečně živé zachvívání duševní a duchovní. To proto, že duchovní pohyb člověka přenáší se v oblasti malé sluneční pleteně na rovinu nervových svazků, které spěchají do velké centrály našeho mozku, do části zvané thalamus, odkud jsou rozváděny do dalších nervových center mozku. Jedním z těchto center, které náleží k těm nejdůležitějším z hlediska našeho zdraví, je podvěsek mozkový - hypofýza. O hypofýze jsme si psali, že je jakýmsi velínem pro celý systém žlázové soustavy v našem těle.

Druh zachvívání, který úzce souvisí s naším přirozeným a zdravým citovým prožíváním, je druh duchovních impulsů, které hypofýza, kromě dalších impulsů přicházejících z vnějšku, předává s pečlivostí zpracované do celého žlázového systému. Zde se samozřejmě může čtenářům jevit tento vliv impulsů z duchovního prožívání jako podružný ve srovnání kupříkladu s vlivem stravování či s vlivy, které nějakým způsobem ovlivňují bezprostředně přímo tělesnou životosprávu člověka, avšak nehovoříme zde o změnách, které nadchází ze dne na den, nýbrž právě o změnách ve zdraví, které se projevují postupně na tělesném ústrojí v řádu let či dokonce desetiletí. Avšak tyto změny nadcházejí zcela jistě, a jestliže se nakonec projeví, pak jejich vliv je nepřehlédnutelným, ba často pro další pozemskou existenci člověka osudovým, a to především právě v aktuálním požadavku toho, zda je ochoten začít se živě a trvale pohybovat v duchovním citovém rozměru své osobnosti.

Jakkoliv to působí ještě dnes na většinu lidí tak, že pozemské a duchovní v člověku jsou dva ostře oddělené světy, pak právě zde si můžeme ukázat téměř přímočarou spojitost.

Každá ze žláz s vnitřní sekrecí má při svém správném zdravém spoluúčinkování v čele "hrajícího orchestru" systému za úkol vytvářet něco zcela specifického, co předává do celkového oběhu krve. Krev je pak svým zářením buď zcela správně nastavena pro plnocenné pracování všech ostatních orgánů těla ve spojení s duševním stupněm člověka, to v případě, pokud je vše správně se zachvívající i v citovém rozměru člověka, anebo naopak nastavení záření krve doznává stále větších úchylek od potřebného ideálního vyzařování, a to tak dramaticky, že postupně dojde s jistotou ke kolapsu některé z tělesných funkcí člověka.

Lze přímo a zjednodušeně popsat celý děj asi takto: čím více dodává duch člověka čistého citového světla do nervové soustavy skrze malou sluneční pleteň, tu pak toto světlo jako "mazivo" v podobě vyzařování přechází do krve a zpětně ovlivňuje skrze solar plexus spojení těla s astrálním a duševním stupněm jemných záhalů duchovního nitra člověka.

Tak pracuje prostý a přirozený koloběh omlazování všeho, co je vlastnictvím ducha v jeho postupně získaných záhalech z jednotlivých úrovní hmotností.

Světlo, radost a živost v citu člověka omlazují tělo! Je to ten nejjistější prostředek, který zaručuje svěžest a čilost pozemskému tělesnému aparátu člověka, tak jak to nedokáže žádný jiný prostředek či lék. Samozřejmě je zde nutné dodat, že to vše platí za předpokladu, že takovýto člověk živý v duchu současně neholduje kouření, přejídání se, a také pokud dodržuje zdravý režim pohybu a spaní, tak jak to za normálních okolností vyžaduje každé pozemské tělo k tomu, aby mohlo dlouhodobě zde ve hmotnosti správně pracovat a tím i sloužit. Něco takového, jako je přejídání se, alkohol a kouření se však v devadesátidevíti případech ze sta u citově živých lidí již dopředu vylučuje.

Ano, stejně jako vnitřní duchovní nepohyblivost, také i jakákoliv nezdravost z vnějšku škodí! Tak také dnes obecně i dlouhodobá přepjatost a stres přerostly v určitý životní styl, a staly se tedy pro člověka samozřejmými. To vše ale ubírá jen na energii, která je přitom dodávána Světlem duchovního pohybu člověka.

Jestliže je však na vše shora zmíněné člověkem v přirozeném respektování svých duchovních i tělesných předpokladů dbáno, pak osvěžení a omlazení, které přitéká spolu s kolující krví ke všem buňkám těla, je natolik zářivé, že v mnoha směrech dochází průběžně k samokorigování všech případných rodících se neduhů a nedostatků. A právě ono omlazující a osvěžující nastavení je průběžně předchystáno ideální souhrou všech jednotlivých orgánů žlázového systému. Pokud však zde máme hovořit o jakémsi pomyslném nejdůležitějším představiteli celého žlázového systému, který zajišťuje a v první linii udržuje správný druh záření krve, pak je namístě zmínit právě játra.

Ano, už jsme o nich hovořili v minulé kapitole, ale pokud máme správně proniknout do tajuplné životadárnosti žlázového systému, pak právě játrům musíme věnovat prostor největší. Je možné dokonce říci, že játra jsou nejdůležitější výrobnou dosud všech vědou poznaných, ale také i ještě nepoznaných složek krevního vyzařování ze všech žláz, které nosíme v těle.

Obecně je dnes známa čistící schopnost jater, kdy jejich vnitřní uzpůsobení dokáže v krátké chvíli odfiltrovat z krve takové chemické látky, které jiné orgány nejenže oddělit nedokážou, ba naopak, právě přítomnost těchto látek v krvi vedla by zcela jistě k jejich selhání a kolapsu. Játra však současně spolu se schopností čistit krev také účinně zpracovávají velkou většinu všech látek z potravin, které byly po pozření člověkem natráveny v žaludku a následně zpracovány v tenkém střevě. Játra všechny tyto látky zpracují, rozdělí, přemění a dodají dále v podobě potřebných složek do krevního oběhu.

To vše se o játrech obecně ví a bylo by samozřejmě také možné zde vypsat mnohastránkové pojednání o tom, jak toto vše probíhá a jaké pracovní procesy jdou v játrech v těsném sledu za sebou. To vše již věda poznala a popsala obdivuhodně přesným způsobem.

My se zde dnes proto zastavíme u zcela jiné činnosti jater, činnosti, která je doposud vědou nepoznanou, a která přitom úzce souvisí s oním procesem osvěžování a omlazování všech buněk v těle.

Ano, játra mění vyzařování krve tak, že tato následně přivádí ke všem jednotlivým buňkám v těle životadárnou sílu, kterou je možné nazvat pomyslně elixírem mládí. Znovuobnovující životadárná síla, zakotvená ve vyzařování krve, jež proudí tělesným orgánem, je vytvářena při správném pracování jater na rovině, která je nad zdejší hrubohmotností. Samozřejmě jednou bude možné doložit i vazbu tohoto vyzařování na konkrétní chemické látky, ale původ oné životadárné omlazující síly je zakotven ve zcela specifickém "klíči", který je o něco jemnější než vlastní hrubohmotná struktura látek, molekul a prvků. Zcela zásadní podíl na tomto záření má především vlastní orgánová teplota jater, která je o něco málo vyšší (o jeden stupeň) než celková tělesná teplota. Na tomto vzácném vyzařování dodávaném do krve se spolupodílí všechny části jaterních laloků. A to každý svým zcela specifickým způsobem.

Každý z laloků přidává jednu část záření tak, aby ve výsledku bylo toto záření vedeno krevním oběhem do všech částí lidského těla. Toto záření, obsažené v krvi, pak proniká do všech jednotlivých buněk a spolupodílí se na všech procesech, které v nich probíhají, a zcela zásadním způsobem se potom váže na DNA a RNA, aby dodalo energii dalšímu životu v buňce. Toto vyzařování ve spolupráci s krevními buňkami a látkami v nich obsaženými vytváří ochranu proti všem buněčným deformacím, vznikajícím při oddělování nových buněčných jader.

Pozorný čtenář, který vnímá popisované děje alespoň trochu v obrazovém vnímání, již jistě tuší, jak je zmíněné záření dodávané do krevního oběhu játry velmi jemné, a tím také, ano, velmi snadno narušitelné jakoukoliv změnou, vzniklou buď přímo v játrech, anebo také i jen změnami vzniklými v souzvuku celého žlázového systému. Jakákoliv sebemenší výchylka znamená rozostření záření, znamená ztrátu všech potřebných složek záření, které právě tak jako onen "bájný klíč" od schránky s elixírem mládí nakonec nedokáže zpřístupnit tolik důležité vyzařování, které je nesmírně potřebným pro celý organismus. Setrvačnost v chodu buněk samozřejmě zůstává zachována i po celá desetiletí, ale ve výsledku jsou všechny tělesné buňky bez dlouhodobějšího přílivu záření stále náchylnějšími pro možné degenerace, a zejména dochází pak u všech buněk ke stále zrychlenějšímu procesu vyčerpání.

Proto jsou také velmi mnozí lidé s nemocnými játry často velmi unavenými a vyčerpanými.

U lidí požívajících nadměrné množství alkoholu dochází potom k úplnému vytrácení svěžesti a po čase nastupuje celková devastace jejich původní tělesné ušlechtilosti. Tato devastace přerůstá postupně až ke stupni rozpadu všech rysů nesoucích v sobě původně projevy mládí a krásy. Tyto rysy jsou ztrátou záření buněk natolik zdeformovány, že se po čase přeformovávají až ve vzhled odpudivý, nesoucí mnohostranné projevy tělesné degenerace.

To vše je dáno tím, že u lidí požívajících dlouhodoběji každodenně alkohol dochází k rozpadu původní struktury jaterních vaziv.

Alkoholem poškozená a zjizvená tkáň jater pak již téměř jednou provždy vylučuje možnost vytváření zmíněného jemného vyzařování, které by proudilo od jater krevním oběhem k buňkám.

Takto postižený organismus směřuje ke stále rostoucí devastaci a nakonec vede k úplnému znemožnění dalšího života. Častokráte je pak pozemský život takového člověka zkrácen až o desítky let proti původním předpokladům, které byly možnými, jestliže by takový člověk dodržoval správnou životosprávu, a především přiváděl-li by svým duchem dostatečně živě a pohyblivě na Zemi světlo pro sebe i pro druhé lidi. Možné vyléčení spočívá jedině v silném duchovním probuzení nemocného. To vše ale často i přes mocnou vnitřní proměnu takového člověka přesto nestačí k úplnému uzdravení. Úplné ozdravění člověka, který si svou pošetilostí poškodil játra, je doslovně otázkou zázraku.

Při starostlivé péči o své tělesné i duchovní zdraví dříme však ve schopnostech lidského organismu skrytý dar dožívat se v plné svěžesti a přirozené pohyblivosti vysokého věku mnoho přes sto let. V budoucí době na Zemi po nástupu většího osvícení a duchovního probuzení nebude proto ničím výjimečným dožívat se lidem průměrného věku okolo stodvaceti let. V tomto výhledu je pochopitelně potřebné také poznat a respektovat podmínky pro udržení si správného fungování jater.

O tom, jaká cesta vede k dlouhověkosti člověka na Zemi a čím vším je přirozeně podmíněna, budeme psát ještě vícekrát v následujících kapitolách.

ao-institut
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama