Všetky nosné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s knihou kníh a korunou duchovného poznania - veľkolepým dielom "Vo Svetle Pravdy"

Cit

19. února 2012 v 10:12 |  Český inštitút
Člověk, který dovolil tomu, aby ve svém nitru zadusil jemný hlas citu, stává se bezobsažným strojem, nástrojem podléhajícím nejrůznějším vlivům okolí. Takový jedinec ztrácí postupně soudnost ve svém počínání, vyplývající ze schopnosti vyciťování mravních hodnot - záchvěvů svého svědomí.


Pokud není schopen v každou chvíli, v každý okamžik, vnímat hlas svého citu, stojí člověk nechráněn a bez možnosti jakékoliv obrany vůči cizímu ovlivnění. Rozumová chytrost zde nepomáhá, neboť schopnosti mozku nejsou sami o sobě schopny registrovat tak jemné vjemy, jako je živoucí naplňování spravedlnosti - ne jenom v číslech, nesobecká čistá láska, přátelství, vroucnost, radost z vnímání jsoucího světa. Každý, kdo alespoň jedenkráte ve svém životě vykonal pro někoho druhého sebemenší čin z nejčistší lásky, ví, že prožití ­takového okamžiku není možné zpětně změřit, propočítat pro ­následné pochopení rozumem. Naopak, jakákoliv taková snaha jako by ihned smazávala kouzlo vykonaného činu.

Odpověď podává nám cit - stalo se tak proto, že jsme někoho blízkého chtěli rozradostnit, čistě ho obdarovat, protože k němu chováme vřelé city.

Cit jest také blahodárně očišťujícím a ochranným činitelem, jestliže mu nasloucháme. On také vede samočinně k celkovému zušlechtění člověka. Považme: jak čistě a upraveně navenek i v nitru chce vyhlížet člověk před někým, u koho si opravdově váží a ctí jeho vysokých lidských hodnot. Neučinil-li by tak, cítil by se v blíz­kosti takové hodnotné osobnosti méněcenným.

Cit, jestliže není trvale ušlapáván nízkostí všeho druhu jako je nemravnost a sklony blížící se až ke zvířecím projevům, vyvolává samočinně touhu být také stejně dobrým, přiblížit se k ušlechtilosti a velikosti toho, jehož vnímáme, že stojí nyní vnitřně nad námi.

Cit jest ve skutečnosti poklad, jenž přežívá pozemskou smrt a jde dále s lidským duchem za hranice tohoto světa. Cit není ­postižitelný smrtí, na rozdíl od rozumu vázaného ke hmotě těla. Cit je nesmrtelný vůči hmotě, je však zničitelný vlastní vůlí člověka, jestliže je násilně trvale umlčován až nakonec zanikne zcela. To ale pak znamená duchovní smrt! Ubití vlastního nitra v odvrácení se od Života samotného. Takový člověk se sám vyvrhl ze života a platí za vyděděnce Stvoření. Jeho nitro tak skutečně zmírá ve vlastní záhubě. Cit, schopnost hlubokého prožívání a prociťování, jest přece právě již tolik zmiňovanou hřivnou, která, je-li člověkem v odmítání používání zakopána, je mu v konečném soudu odejmuta. Tak nezůstává nadále uchována možnost pro další ­exis­tenci člověka, jestliže tento pod vlivem zkázonosných žádostí a nejrůznějších omámení nepodržel svůj cit v živosti.

Varujte se: také povrchnost ubíjí cit a schopnost vlastního ­života. Aniž by si to člověk zpočátku uvědomoval, vzdáním se používání svého citu, jest stále více odvislejším na okolí. Sám o sobě není pak téměř ničím, neboť jest zmítán jen náladovými proudy vnějších vlivů. Jest jako bludný koráb, jenž postrádá vlastního ­vedení. Cit - kormidlo vnitřního uchopování a zvažování je tím neovládáno, a tak ke škodě vlastní i svého okolí ztrácí důležitou oporu pro rozlišování dobra a zla.

Největší nebezpečí pak vyplývá z nepozorovatelného posunu schopnosti vyciťování. Je to stejné, jako když pozorujeme minutovou ručičku na ciferníku hodin. Pohyb samotný je nepostřehnutelný, přesto však vnímáme, že se ručička co chvíli ocitá dále na stupních ciferníku

Stejně tak je to i s naším cítěním. Člověk zaregistruje často až teprve veliký odstup ve schopnosti vyciťování. Jako příklad ­uveďme: ještě před nedávnem s rozhodností svého svědomí člověk odmítal to či ono špatné, náhle je ale schopen to provést, protože jeho okolí tak také ve většině trvale činí. Až teprve veliký odstup, často v hlubokém a bolestném prožití, pak otevírá oči takovému člověku v poznání, kam až se nechal zahnat ve své dočasné ­necitli­vosti.

Ale tak je tomu tehdy, je-li člověk schopen ještě po určité době hlubšího prožití! V častějším případě je otupělost natolik ­velká, že prostě schopnost vyciťování je trvale ztracena.

Přesto však je cesta zpět! Je otevřena, jestliže vznikne v člověku hluboká touha po návratu k vlastním zušlechtěným hodnotám. Zachraňující touha po lepším a čistším způsobu života smývá nánosy špíny a nízkosti z pokladu citu. Postupuje-li člověk dál a dál, zjistí, jak se znovu v používání svého citu osvobozuje, jak z něho opadávají obruče, které ho tísnily vlivem nedobrých návyků ovlivnění a v povrchní odvislosti.

Stává se stále více samostatným a také v čistém smyslu ­sebevědomým.

Vytrvá-li, stane se nakonec zajisté citovým člověkem, který prožívá plně svůj život a život s ostatními lidmi jako dění, jenž nekončí pozemskou smrtí, nýbrž ve svém zušlechťování nachází na dalších stupních Stvoření své místo pro možnost stále nového ­tvoření.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cheap Coach Purses Cheap Coach Purses | E-mail | Web | 16. září 2012 v 9:44 | Reagovat

This blog site is great. How did you come up witht he idea?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama