Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Žena nové říše

5. ledna 2012 v 9:31 |  Venované ženám
V prostorné hale hotelu Astoria, v mondénních amerických mořských lázních, se shromáždila po obědě elegantní společnost. Řeči všech národů se mísily mezi nosový přízvuk Američanů a z blízkého tanečního sálu zalétaly sem měkké vlny hudby. Hosté byli tu uvyklí těm největším výstřednostem a zvláštnostem. Přesto se však mnoho pohledů soustředilo na dva urostlé Číňany, oblečené ve skvělé hedvábné a bohatě vyšívané šaty.


Starý, již bělovlasý muž se lehce opíral o rámě mladšího a oba hledali pohodlné místo v arkýři, odkud by mohli nerušeně pozorovati početnou společnost. Nablízku byl však jen jediný malý stoleček, na který číšník právě mlčky kladl šálek mokka a příbor. Také Číňané si objednali hnědý nápoj bezchybnou angličtinou.

"Zde je ten dopis, otče," pravil mladík.

Ze svého rukávu vytáhl kus červeného hedvábí plného značek a podal jej starci. Ten si nasadil své kostěné brýle a četl jako již několikrát v posledních dnech: "Až obdržíte tento dopis, pak budete již zcela nablízku tomu, jenž vás povede dále k Vyslanci Světla. Zůstaňte a vyčkejte!"

"Wu-Pei, příteli, kdy přijde ten, po němž touží mé srdce? Nedovedu si ani představit, že se skrývá mezi tímto povrchním davem."

"Snad se s ním shledáme na některé z našich denních procházek," mínil mladík Wu-Pei.

"Doba naplnění přišla," pokračoval stařec dále. "Víme to od té doby, co se našemu nejstaršímu podařilo rozluštit staré značky Lao-Tseovy a co jsme přijali jeho volání z výšin. Ach, jaký byl tehdy jásot v klášteře, a jak jsme zbožně děkovali! Nedovedu vylíčit slovy radost, jakou jsem měl, když jsem byl vyslán spolu s tebou, se svým mladším bratrem, hledati spasení. Také bratři "Bílého kamene" z Tibetu vyslali své poutníky a podávají nám pravidelně zprávy. Kéž by již brzy dosáhli hory Světla!"

Číňané umlklí, neboť k vedlejšímu stolečku usedla elegantní dvojice. Krásná a pěstěná žena v drahé večerní toaletě, provázená tmavovlasým silným ušlechtilým mužem. Číňané znali tuto dvojici, neboť se nenápadně informovali o všech hostech hotelu.

Dáma zde bydlela již dlouho, byla to Američanka, žijící v největším přepychu. Muž, Antonio Cornarro, bydlel v hotelu teprve osm dní. Svým vystupováním prozrazoval cizince, daleko vzdáleného atmosféře tohoto místa. Zdálo se, že krásná paní Ethel zapůsobila na něho hlubokým dojmem. Často je bylo vidět spolu a včera mohli Číňané z dálky pozorovat jejich dlouhou a dosti vzrušenou rozmluvu.

Paní Ethel zdála se i nyní vzrušena a oba Číňané, sedící u vedlejšího stolečku, dobře slyšeli její jasný chladný hlas. Pokračovala v započatém rozhovoru:

"Včera jste mi vyprávěl, že místo ženy není ve veřejném životě, že tím ztěžuje mužům možnost výdělku a její pravá ženskost tím prý trpí škody. Dokonce tak zábavná činnost, jako je řízení automobilu, by měla býti, podle vás, vyhrazena jen mužům. Jak si vlastně představujete dnešní ženu?"

Sáhla po cigaretě, dala si podati oheň a pokračovala s úsměvem dále:

"Pozorovala jsem již, že to děláte velmi nerad. Raději mi vyprávíte, že naše prababičky považovaly za neslušné sedět se zkříženýma nohama, nebo že kouření ještě za časů našich babiček platilo za neženské. Proč nemají míti ženy totéž, co muži? Proč nemáme být rovnoprávnými? Jak si vlastně představujete ženu?"

"Úctyhodnou," odvětil Antonio, "čistou a cudnou. Nikoli tuto karikaturu, nazvanou moderní žena!"

"Ovšem, vy chcete porobu jako v dřívějších staletích. Žena má býti znovu otrokyní jako kdysi u Germánů, k nimž, jak jste řekl, patříte i vy."

"A právě Germáni nade vše ctili ženskou čistotu! Já však nechci návrat ke starému, jež mělo právě tak své chyby jako dnešní doba, třebaže se nejevily v tak smutné dokonalosti jako dnes. Žádám víc - chci novou ženu!"

"Proč si myslíte o nás, že my, ženy současné doby, jsme méně čisté a cudné, než byly naše babičky?" tázala se paní Ethel podrážděně.

"Nuže, rozhlédněte se třeba jen po této síni," zněla odpověď. "Promiňte, že o tom mluvím, vy si to však přejete. Jsou tu samé polonahé ženy. Mohu míti před nimi úctu?"

Ethel pokrčila krásnými rameny:

"Ale prosím vás, vždyť je to obecný mrav a mimoto i přání mužů, aby nás viděli opravdu krásnými."

"Krásnými, ovšem! Ale věřte mi, že muž, který opravdu miluje a zdravě cítí, nebude trpět, aby se žena snižovala obnažováním svého těla, nebo snad nošením mužských součástí oděvů, jako jsou kalhoty."

"Tak! A co když plaveme, nebo provozujeme jiný sport, což jest přece tak zdravé?"

"A proč byste neměly provozovat sport i nadále? Vždyť stačí, aby ženy a mužové byli při tom odděleni. Vždy mě přepadá ošklivost, když vidím v barevných časopisech obrázky polonahých sportujících žen."

"Vy tedy odsuzujete všechny sporty a toužíte po té upejpavé sentimentální ženě dřívějška," pravila Ethel posměšně.

"Naprosto ne! Nejsem odpůrcem sportu, naopak, považuji jej za velmi zdravý a dobrý, avšak musí být provozován s mírou, tak, jak toho vyžaduje organismus každého jednotlivce. Žena musí působit ušlechtile, za každých okolností. Vynucovat rekordní výkony má za následek ošklivost. To přece musíte přiznat také."

Číňané popíjeli kávu a tiše naslouchali. Teď se naklonil stařec ke svému společníkovi a tázal se rychle a tiše:

"Jak zněla ta slova, jež nám řekl nejstarší, když jsme se loučili?"

"Poznáte ho snadno, neboť bude mluvit jinak než ostatní lidé, kteří jsou s ním. Nosí též kříž, z něhož uvidíte zářit sílu Vyslance Božího," odvětil Wu-Pei bez rozmýšlení.

Vedle zarachotila paní Ethel šálkem. Pak se tvrdě zasmála a tázala se:

"Pak ovšem bude muset vaše paní sedět u kolébky s vyšíváním?"

"To by bylo pro ni to nejlehčí. Naše děti by byly alespoň lépe vychovány, kdyby matky žily více s nimi a pro ně. Ale jak jsem již pravil, já chci víc - chci novou ženu!"

"Tak řekněte konečně něco víc o tom svém ideálu, místo věčné kritiky!" zvolala Ethel netrpělivě.

"Milerád, jen když mě v klidu vyslechnete. Nová žena musí se cele zachvívat v plné harmonii a musí mít pravou víru v Boha."

"Ó, pobožnůstkářka, která běhá po kostelech!" přerušila ho prudce Ethel.

"Ne, bude to žena, která má pravé poznání Boha a radostně se podřídí jeho věčným zákonům, která v nás mužích znovu probudí staré mužské ctnosti a naučí nás dbáti čistoty. Bude našim dětem dobrou matkou a nám ženou, ke které budeme vzhlížeti s úctou a jež bude při tom neúnavně v lásce sloužit. Každý domov pod jejím působením se promění v posvátný chrám, z něhož se do okolí bude šířit jen mír a radost."

"A takovou ženu vy chcete najít?" ptala se žena výsměšně.

"Doufám," odvětil muž. "Naše ženy jsou na cestě státi se takovými - dík pomoci, jež nám byla Bohem dána. Mezi nimi nebo mezi těmi, které se brzy přikloní k čistému učení, najdu družku pro novou říši."

Paní Ethel velmi zbledla. Ani líčidlo nemohlo zakrýti ženino vzrušení.

"Proč jste sem tedy vlastně přijel," ptala se chraptivě, "když vás tu nic nevábí!"

"Musel jsem jet," odvětil Antonio. "Cosi mě sem hnalo, ačkoliv nenávidím ten zdejší změkčilý život. Čekal jsem na cosi, co však nepřišlo. Teď chci již ráno odcestovat a loučení bolí. Avšak je to tak dobře, neboť mne volají povinnosti, svaté povinnosti. Najdete cestu ke mně do mé země, Ethel?"

"Sotva bych se hodila k těm ideálním postavám, jež tam chcete pěstovat," pravila Ethel hořce s chvějícími se rty.

Antonio povstal a sklonil se k ruce mladé ženy. Pak odešel pevným krokem ze sálu. Žena se mlčky dívala za ním a z jejích očí ronily se veliké slzy, aniž si toho byla vědoma.

Oba Číňané u vedlejšího stolu pohlíželi si radostně do očí. Pak vstali a spěchali za cizincem. Mladší zamířil k telefonu, aby zjistil číslo jeho pokoje. Stařec se trochu opozdil a skloniv se nad stolem Američanky, zašeptal:

"Mezi těmi, které se brzy přikloní k čistému učení, najde družku pro novou říši. Chceš mezi nimi chybět?"

Zhroucená žena slyšela slova a pozvedla oči. Říkal to ten starý Číňan, co odchází pomalu k výtahu, nebo to byla slova, kterými zvučelo její nitro? Zamyšleně pohlížela před sebe...

(od Marie Halseband)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hladac Pravdy Hladac Pravdy | 5. ledna 2012 v 11:51 | Reagovat

Veru tak, taký by mal byt ideál ženskosti. Veľmi pekne napísané. A každý pravý muž, by mal hľadať práve takú ženu, musí mať pred očami svoj ideál a neustúpiť ani o piaď nejakej zmäkčilosti. A pravý rytier bude radšej žiť sám, ako zo ženou ktorá nechce žiť podľa Božej vôle.

2 - - | 5. ledna 2012 v 13:33 | Reagovat

Naprostý súhlas. Skvele vystihnuté. Ono za to môže systém, ktorý mimo iné určuje aj ženskú módu a nastavuje spoločensky akceptovateľné chovanie, ktoré však nie je v súlade s tým, čo by sa vyvinulo, keby sa chovaniu nechal prirodzený priechod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama