Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Přátelé

14. ledna 2012 v 10:52 |  Hlas Moravy
Po sluncem ozářené lesní cestě kráčela tiše žena, radujíc se ze svěží jarní přírody. Zastavila se na malé vyhlídce chráněné před větrem a usedla na pařez, za nímž zlomený kmen tvořil jakési opěradlo. Všude kolem kvetl jahodník.


V duši ženy byla sváteční pohoda, a proto se vydala do přírody. Její myšlenky zalétaly vzhůru k Bohu a ona zkoumala myšlení a konání posledních dnů. Sepjala ruce a skládala nejvyššímu vyúčtování.

"Mnohé jsem mohla učinit lépe," pomyslela si s tichým povzdechem. "Musím se více snažit. Pane, měj se mnou ještě trpělivost! Stále jen prosím, stále jsem neskromná a přece Ti chci být, dobrý Bože, vděčna, že jsi mi dal poznat, jak mohu prokazovat dobro a pomáhat druhým! Pomáhám jim skutečně a dělám to správně?" uvažovala žena.

Opřela se dozadu a pohlížela do modrého smějícího se nebe, po němž pluly malé bělostné obláčky. Motýli poletovali ve vzduchu a ze všech stran zazníval radostný ptačí zpěv.

"Svatý Bože," přemýšlela osamělá, "dej, ať jsem vždy opravdová ve víře!"

Bílé obláčky na hluboké nebeské modři pluly tak rychle a kupily se k sobě, že se ženin pohled mimoděk ustavičně k nim vracel. Brzy nabyly tvaru dlouhého zaostřeného klínu, který se stále zvětšoval. Leč co to? Ženě se zdálo, jako by se z oblačné stěny tam nahoře dívalo na ni mnoho lidských tváří, které znala, dokud ještě žily.

Pojednou se nalézala uprostřed mnoha postav a zmateně se rozhlížela kolem. Tu se zástup rozdělil a světlá postava šla jí s úsměvem vstříc.

"Toničko!" zvolala překvapeně žena a uchopila ruku mladičké zesnulé sestry.

"Vidíš, jak zbělel můj šat?" pravila zesnulá radostně. "Tak dlouho jsem ležela v bahně a nemohla ven, až mi najednou pomohla Tvá vzpomínka. Uviděla jsem tě a spatřila jsem, že jdeš novou cestou. Viděla jsem klíčit učení v tvé duši a to pomohlo i mně. Konečně jsem dostala sílu, zatoužila dostat se vzhůru a já směla ven z temných vod zoufalství. Šla jsem Světlu vstříc.

V onen den, kdy Vyslanec Boží vstoupil do tvého domu, pomohl mi můj vůdce a předal mou děkovnou modlitbu vznešené paní. Byl to i dík a pozdrav tobě, který tě měl posílit, abys vytrvala na světlé cestě, po níž jdeš. Věděli jsme o tvém hloubání i temných myšlenkách, které tě ještě často přepadávaly. Teď smím již prodlévat ve světlých zahradách a tvá matka je blízko mne!"

"Maminka!" zvolala žena a ohlédla se.

Skutečně! Stála zde i ona. Žena uchopila mateřské ruce, které tak neúnavně o ni pečovaly a z nichž proudilo vždy teplo a dobrota.

Matka pohladila ženiny vlasy a pravila pohnutě:

"Vím již, milé dítě, co chceš říci. Nám jsi mohla pomoci a na zemi žijícím lidem, které máš ráda, nikoliv. Ale nezapomeň, že i jim může ještě zasvitnout poznání a tím také se otevřít cesta k míru. My všichni se s tebou za to modlíme."

"Co je to za duše, které jsou s vámi?" ptala se žena.

"Ty všechny četly s tebou a přijaly Boží Slovo. Na každém člověku visí mnoho duší onoho světa, které hledají cestu ke Světlu. Jdou s ním a jsou mu vděčny, neboť jeho víra pomáhá i jim. Je to nekonečná milost Boha Otce. Procítili jsme se tebou všechno, co jsi četla a pochopila. Teď se smíme s tebou zúčastnit vzestupu."

"A to všechno se skutečně stalo mým prostřednictvím?" tázala se rozechvěně žena. "Jak je to krásné!"

"Ovšem," pravila matka. "Podívej se jen na tu řadu duší za námi a pak si uvědomíš, jak veliká odpovědnost na tobě spočívá. V tvé věrnosti a víře je jejich spása. Je to strašlivé neštěstí, když některý člověk, jenž slíbil sloužit Světlu, klopýtne a padne. Strhuje s sebou všechny ty, kteří na něm visí, a hledající duše opět klesají hluboko dolů.

Ty se divíš, že to vím, mé dítě? Mimo mne to ví jen několik z celé řady. Jsou to ty duše, které budou smět brzy vzhůru do nebeských zahrad. Teď dovol, aby všechny přešly kolem tebe a tys viděla, kolika jsi již pomohla a jak mnoho duší je závislých na tvé víře."

Postavy zvolna míjely ženu, kynouce jí rukou na pozdrav. Mnohý známý obličej se usmál na ženu, která si vzpomínala na známé tváře z dětství a z doby mládí.

Rysy tváří se stávaly zvolna nezřetelnými, jako by je zakrývala jemná mlha. Tvořily se lehké obláčky a žena pojednou zase uzřela smavé jarní nebe, po němž pluly bílé obláčky, a ve vzduchu poletovali motýli.

Dlouho seděla tiše a pohlížela před sebe. Z její duše stoupala vzhůru k Nejvyššímu jediná pokorná modlitba díků.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Louis Vuitton Outlet Sale Louis Vuitton Outlet Sale | E-mail | Web | 10. září 2012 v 6:13 | Reagovat

Excellent weblog, many thanks a lot for your awesome posts!

2 Cheap Jordan Shoes Cheap Jordan Shoes | E-mail | Web | 21. září 2012 v 20:38 | Reagovat

You've got your point via a great deal far better than I at any time could, thank you!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama