Všetky nosné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s knihou kníh a korunou duchovného poznania - veľkolepým dielom "Vo Svetle Pravdy"

Češkám chybí větší sebevědomí?

3. ledna 2012 v 12:32 |  Venované ženám
Snad se pod pojmem "sebevědomá žena" vybaví většině lidí poměrně vysoká, štíhlá, pohledná mladá žena, tak do pětatřiceti let věku, oblečená podle poslední módy, úspěšná ve své pracovní profesi (samozřejmě ne v dělnickém oboru), vědoucí co od života chce a co jí může nabídnout. Žena, která se nezalekne postavit se tváří v tvář komplikované nebo nepříjemné situaci, kterou vzápětí bravurně vyřeší, žena, jež nedbá na to, zda činnost, kterou právě vykonává je mužská či ženská, naopak - má alespoň příležitost dokázat, jak se vyrovná mužům, jak je v mnohých ohledech i překoná. Takové ženě v dnešní moderní společnosti sebevědomí opravdu chybět nemůže - nebo může?


"Většině českých žen chybí ve srovnání s muži větší sebevědomí. Pětina žen se dokonce cítí provinile, když se snaží ve společnosti uspět a prosadit se. To často výrazně brzdí jejich chování, jednání a vystupování i pozici v zaměstnání. S rostoucím věkem navíc sebevědomí žen výrazně klesá. Vyplývá to z průzkumu, který si nechal zpracovat Slovensko-český ženský fond (SCWF)." (zdroj: www.novinky.cz ).

Máte pocit méněcennosti? Jaké je vaše sebevědomí a proč?

Je skutečně sebevědomí člověka, nazývejme je spíše osobní hrdost, závislé na společenském postavení, na schopnosti vřadit se do pracovního či jiného kolektivu, nebo dokonce na věku a pohlaví? Cožpak nemůže být hrdá žena, padesátnice, působící jako žena v domácnosti a starající se například i o malé hospodářství, nebo hlídající vnoučata? V čem tedy spočívá hrdost, sebevědomí a lidská důstojnost každého člověka? V osobním vědomém a plném naplňování jeho role zde na Zemi, v dobrovolném plnění této role a pocitu štěstí z toho. Tak si také každý nalezne odpovědi na otázky, jež nutně vyplývají ze statistik zmíněných ve výše citovaném článku.

Místo, aby se stáří ctilo a starší lidé se ctili jako zkušenější, schopní poradit a pomoci, je na ně a zejména na ženy pohlíženo jako na méněcenné, nanicovaté, na ty, jež nemohou společnosti již nic dát. Z toho snad i vyplynulo jedno z pravidel slušného chování - že se totiž ženy nesmíme ptát, kolik je jí let. Cožpak je to hanba mít více jak třicet? Podívejme se na to však i z druhé strany. Žena, která již věkem ztratila svou štíhlost, ve vytahaných teplákách, s natáčkami ve vlasech, pohodlně usazená na gauči u televize nebo v lepším případě okopávající záhon na zahradě (často dokonce bez těch tepláků) skutečně nemůže budit u kolemjdoucích lidí mnoho úcty nebo snad ještě nějakého pocitu vnímání krásy. U mužů to samozřejmě platí o nic menší měrou. Často je vidět na návsích skupinky starších žen, ale i mužů, jak spolu hovoří, pomlouvají, spekulují o soukromí jiných, vymýšlejí si. Mohou pak takoví lidé ve společnosti působit důstojným dojmem, když si sami každou částečku své osobní důstojnosti doslova strhli z těla? A pokud je člověku vzata (nebo se jí sám vzdal) jeho lidská důstojnost, nemůže mít ani sebevědomí. Nejhorší je, že výše zmíněné chování často působí jako vzor pro to, jak se na starší věkovou kategorii dívat obecně - zkrátka, hodit všechny do jednoho pytle.

Je skutečně sebevědomí člověka závislé na věku a pohlaví?

Pak, když se jakýkoliv člověk dostane do staršího věku, s vědomím, jak se na něj dívá společnost již nemůže pociťovat hrdost a sebevědomí, byť by byl sebelepším a výše zmiňované se ho netýkalo.

"Ženy, které trpí největší ztrátou sebevědomí, najdeme v Česku častěji mimo velká města, na vesnici a mezi ženami středoškolačkami. To má podle expertů několik příčin. Především ve venkovských rodinách více než ve městech panují zažité rodové představy o tom, jak by se ženy měly chovat a vystupovat." (zdroj: www.novinky.cz )

Iluze vykonstruovaného ideálu (idolu), jako vzoru ženství

Dnešním lidem je jako vzor ženy předkládána žena s právě takovými vlastnostmi, jako je vylíčeno v úvodu tohoto článku. Ne, že by na tom záleželo, ale řekněme si rovnou - kolik skutečně takových žen je? Jak vypadají modelky a herečky v soukromí domova? Nevím a ani nechci vědět, vždyť by to nebylo slušné, i když se média snaží o to, aby vynášela na veřejnost vše ze soukromí slavných lidí… Avšak ženy si zvykly posuzovat sebe samotné podle tohoto předkládaného měřítka, snad také právě proto, že mužům se tento "ideál krásy" většinou líbí. Ale považte, cožpak to je to, co by ženství mělo přinášet? Vysoké a ušlechtilé je poslání ženy v péči o teplo rodinného krbu, ale poslání ženství má i zde, na zemi, ještě další rozměr - Friedrich von Schiller o tom napsal: Ctěte ženy, ony splétají a tkají nebeské růže do pozemského života.

Co je tedy skutečný ideál krásy? Je skutečně krásnou žena, jen když je mladá, nalíčená, moderní? Ne! Skutečná krása je krása nitra. A co je skutečné, je stálé. Tedy i krása ženy a člověka vůbec. Jen žena, která trvale naplňuje smysl svého života právě jako žena, je skutečně krásná. A je krásná až do vysokého věku a nepotřebuje žádných přikrášlovacích a vyumělkovaných prostředků, které v mnohých případech nemají jen zkrášlit, ale právě zakrýt. Zakrýt třeba duchovní prázdnotu jejího nitra…

Konzervativní a archaický venkov?

Snad panují na venkově více než ve velkoměstech "zastaralé" názory na rozdělení role ženy a muže. Ale jsou tyto názory skutečně zastaralé? Vždyť tyto role jsou zde od začátku vývoje lidstva jako pevný zákon, jehož porušování se těžce nevyplácí a jež se v dnešní době projevuje velkou měrou - jen si to lidé nechtějí připustit. Můžeme odbočit a pro upřesnění vybrat dva příklady: dlouhodobý trend žen je vyrovnat se mužům - to má za následek zhrubnutí a pomužštění a dále pak až neschopnost mít dítě. Tato neschopnost je již zaznamenaná a statisticky významná a předpokládá se její další prudký růst. Z pohledu delšího časového horizontu řádu mnoha desítek až několika stovek let je možné vidět také jiný tragický následek vzájemné výměny role mužů a žen - totiž homosexualitu … toto téma by si zasloužilo celý článek, nyní ale zpět k tomu našemu …

Pryč s předsudky!

Pokud se tedy jakákoliv a nejen venkovská žena zbaví předsudků o tom, jak má vypadat, jak se chovat a jak žít - tedy podle dnešních názorů - a bude žít jako skutečná žena, naplno souznít se zákony přírody a každým dnem obohacovat své nitro o skutečnou krásu, harmonii, lásku a podporu bližních, bude se cítit stále sebejistěji, stojíc a působíc s neotřesitelnou jistotou v poslání pozemského ženství. Bude vědět, jistě a pevně, že kráčí životem jako skutečně důstojný člověk, jako rovnocenný partner muži - avšak ne v mužských profesích, ty musí naplňovat muži, ale ve svém jemném ženském působení - bude také skutečně krásnou, vždy a všude, nalezne svou ztracenou hrdost, důstojnost a tolik potřebnou zdravou míru sebevědomí. Pokud pak ještě budou chtít její bližní ji ponižovat, udusávat její sebevědomí, ať by to již byl životní partner, rodič nebo zaměstnavatel, bude to vždy jen velmi špatná vizitka nízkosti a prázdnoty těchto lidí, nikoliv snad neschopnosti ženy. Ukázka právě nízkého sebevědomí jejích bližních, kteří si je chtějí zvýšit alespoň ponižováním druhých. Ačkoliv to sami nevědí, jednají tak podvědomě a všem okolo tím jen ukazují svou slabinu, kterou vlastně chtěli původně alespoň zakrýt, ne-li docela odstranit.

Záleží tedy na vzdělání, vizáži, solventnosti, adrese nebo snad členství v klubech…?

Co když opravdu záleží pouze a jedině na vnitřním vztahu k životu samému? Pokud je tento vztah zdravý, čistý a ryzí, bez ohledu na to, jestli člověk zrovna podestýlá ve stáji, pečuje o nemocného nebo nádherně hraje na hudební nástroj, je i jeho život naplněn štěstím a pocitem užitečnosti. A takový člověk se nikdy nemůže cítit ponížený, nemůže být nikým vnitřně ponížen nebo zlomen. Bude silným, sebevědomým a přesto pokorným a skromným - takovým, jakým být má.

A co emancipace?

Nezapomeňme na harmonické doplnění! Jak muž, tak i žena má svou úlohu. Je každá jiná, ale stejně potřebná. Vzájemně se prolínají, doplňují, jedna bez druhé není nikdy úplná. Proto, když není splněna jedna, nemůže ani druhá dojít naplnění. Až si ženy budou vážit práce a schopností mužů a nebudou jim brát možnost být pravými muži tím, že samy budou vykonávat jejich práci, tím, že zhrubnou a zmužní natolik, že již mezi ženami a muži nebude žádného rozdílu, potom se muž neodváží na ženu křivě podívat, nebo snad něco nehezkého říct. A pokud přece - pak nebude tento stát za povšimnutí natož pak za slzy nebo ztrátu ženina sebevědomí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama