Nosné duchovné články tohto blogu obsahovo korešpondujú s dielom "Vo Svetle Pravdy", ktoré je vrcholom duchovného poznania na Zemi

Poslouchejte nové internetové rádio s hodnotným obsahem, jehož motto zní:
Věřme, že bude lépe a dělejme věci tak, aby lépe bylo!

Varovanie líbyjskému ľudu

22. září 2011 v 9:57 |  Súčasná spoločnosť
Nad zábleskom nádeje na slobodný život v Líbyi sa začínajú sťahovať tmavé mračná opätovnej neslobody. Z dostupných informácií z médií začína byť čoraz jasnejšie, čo sa v skutočnosti skrýva za "nezištnou pomocou" štátov západnej Európy a USA líbyjskému ľudu.


Ako dôkaz uvádzam správu z vysielania slovenského rozhlasu: "Francúzsky premiér, ktorého krajina sa mimoriadnym spôsobom angažovala v konflikte v Líbyi zvolal v Elyzejskom paláci konferenciu o pomoci a ďalšom smerovaní tejto krajiny. Boli na ňu pozvaní zástupcovia povstalcov, britský premiér, ministerka zahraničných vecí USA a čelní predstavitelia štátov Európskej únie. Na konferencii sa budú okrem iného uzatvárať i dohody o obnove konfliktom zničenej infraštruktúry krajiny".

To podstatné a najdôležitejšie je uvedené v závere správy! Je to uzatváranie lukratívnych dohôd o obnove konfliktom zničenej infraštruktúry. Práve o toto išlo nenásytným kapitalistickým dravcom zo západnej Európy a USA od samého začiatku. Im totiž vždy ide v prvom rade o to, aby mohli dobre zarobiť. A tak sa idú teraz nabaľovať na pomoci Líbyi a ich konečným cieľom je ekonomicky zhltnúť a podrobiť si i túto krajinu tak, ako zhltli, skúpili, podrobili si a zotročili východnú Európu.

Všetky ich slová o slobode, demokracii a ľudských právach sú a vždy boli iba návnadou pre naivných. Ak totiž chceme chytiť rybu, potom ju zabiť a dobre si na nej pochutiť, musíme na háčik nastrčiť lákavú návnadu, aby na ňu ryba zabrala.

Práve takýmto spôsobom sa na sladké a vábivé reči o slobode, demokracii, prosperite a rešpektovaní ľudských práv chytili národy východnej Európy a kým sa stihli spamätať zo svojej naivity, všetko ich národné bohatstvo bolo rozpredané do cudzích rúk.

Takzvané vyspelé západné štáty nás nikdy nemali za nič a aj dnes sme pre nich iba ľuďmi druhej kategórie. Chcete dôkaz? V oblasti poľnohospodárskej výroby dostávajú takzvané staré štáty Európskej únie podstatne vyššie dotácie, ako štáty východnej Európy. Výsledkom toho je nekonkurencie schopnosť s konečným cieľom likvidácie poľnohospodárskej výroby a tým vybudovanie priestoru pre vývoz svojich vlastných, dotovaných potravín.

Je slepý a naivný ten, kto pod pod bielym rúchom baránka a záchrancu sveta, za ktorých sa pasuje USA a západná Európa nie je schopný vnímať pravú podstatu. Je ňou dravá, bezcitná a nenásytná chamtivosť! Ostatné národy sú nimi v skutočnosti vnímané len ako prostriedok k tomuto účelu. O nič iného tu nikdy nešlo a nikdy nejde. Len o vlastné dobro a vlastný prospech vyvolených. Všetky pekné reči a ideály majú slúžiť iba ako zástierka. Majú slúžiť na oklamanie, zavádzanie a paralyzovanie obetí, ktoré v naivnej dôvere nekladú takmer žiaden odpor a stávajú sa ľahkou korisťou dravcov.

Takáto je pravda o západnej civilizácii, ktorá sa samotná už dlhšiu dobu nachádza v kríze a podvedome tuší vlastnú záhubu. Záhubu preto, lebo v zákonoch tohto univerza je to prezieravo a múdro zariadené tak, že všetko zlo, akým je sebectvo, chamtivosť, bezohľadnosť a snaha mať stále viac i na úkor iných sa musia nakoniec zrútiť samo v sebe a v troskách pochovať všetkých tých, ktorí mu holdovali.

Prehnité základy západnej civilizácie, stojacej na týchto princípoch sa už pomaly začínajú rozpadávať a svet sa ocitá v kríze. V kríze spôsobenej a vyvolanej krízou hodnôt! Deficitom skutočných hodnôt a upnutím sa k hodnotám nepravým, falošným a zvráteným.

Krízu, predznamenávajúcu konečný pád začala pociťovať západná civilizácia už v 80. rokoch minulého storočia. To bol dôvod, prečo mala eminentný záujem na páde komunizmu. Nešlo im o slobodu a demokraciu pre tieto národy, ale o hlavne o záchranu vlastnej kože. O to, aby mohli ekonomicky ovládnuť tieto krajiny a svojimi produktami zasypať východné trhy, čím by sa oni sami dostali aspoň načas z už dlhšiu dobu pociťovanej krízy.

Zdanlivá prosperita však trvala iba 20 rokov a to dovtedy, kým sa všetko nerozkradlo, neskúpilo a trhy sa nenasýtili. A keď už nebolo čo ukradnúť, skúpiť a sprivatizovať prišiel kolaps. Prišla kríza. Prišla agónia západnej civilizácie, ktorá ju dokázala prostredníctvom podmanenia si východnej Európy oddialiť len o dve desiatky rokov.

Kôň, ktorý zomiera však najviac kope. Smrteľné kŕče západnej civilizácie stojacej na falošných hodnotách a zúfalá snaha oddialiť hrozivo sa blížiace zrútenie donútili takzvané vyspelé štáty nájsť si ďalšiu obeť. Obeť, ktorej by sa zmocnili a vycicali z nej krv. Obeť, ktorú by okradli a zotročili. To všetko však samozrejme pod vlajkou vznešených ideálov. Ideálov slobody, demokracie a prosperity.

No a novou obeťou sa stal arabský svet a teraz je na rade Líbya. Tamojšiu diktatúru potichu strieda diktatúra iného typu. Diktatúra peňazí a kapitálu! Pre líbyjský ľud je to cesta z dažďa pod odkvap. Ak dovtedy trpeli pod jarmom diktátora aspoň otvorene poznali svojho nepriateľa. Dnes sa im na šiju zakladá nové jarmo. Jarmo o nič menšie, ale o to zákernejšie, pretože sa to deje pod rúškom priateľstva a pomoci.

Vážený líbyjský ľud, nikomu na vás v skutočnosti nezáleží! Tí, čo vám hovoria o pomoci si chcú pomôcť hlavne sami sebe. Pre týchto vlkov v rúchu baránka ste iba kusom koláča, ktorý si chcú rozdeliť, rozkrájať a zhltnúť.

Vážený líbyjský ľud, majte sa na pozore! Neverte im a buďte bdelí! Nedajte sa oklamať, aby ste sa napokon nestali cudzincami a otrokmi vo vlastnom štáte tak, ako sa to udialo podľa osvedčeného a dobre fungujúceho scenára i na našom krásnom, ale naivnom Slovensku.

M.Š. spolupracovník časopisu "Pre Slovensko"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Athos Athos | 23. září 2011 v 10:14 | Reagovat

"Francúzsky premiér, ktorého krajina sa mimoriadnym spôsobom angažovala v konflikte v Líbyi zvolal v Elyzejskom paláci konferenciu o pomoci a ďalšom smerovaní tejto krajiny. Boli na ňu pozvaní zástupcovia povstalcov, britský premiér, ministerka zahraničných vecí USA a čelní predstavitelia štátov Európskej únie. Na konferencii sa budú okrem iného uzatvárať i dohody o obnove konfliktom zničenej infraštruktúry krajiny".

Áno je obvyklým postupom, že existuje rozvojová pomoc pre krajiny zničené vojenskými konfliktmi. Podobne postupuje nielen Európska Únia, ale aj OSN, OBSE a pod. Dôvodom, je že krajina so zničenou infraštruktúrou sa stáva nestabilnou a tvorí medzinárodné bezpečnostné riziko. Takto poškodené krajiny sú často plné nepokojov, odchádzajú z nich utečenci, je tam slabé vzdelanie a zdravotníctvo, čiže môžu byť miestom kde sa rozširujú choroby, kriminalita a náboženský fanatizmus. Zároveň chýbajúce materiálne zabezpečenie vedie k zanedbávaniu demokratického rozvoja a krajina je teda často pod kontrolou nedemokratického režimu. Preto nech je motív akýkoľvek, je stále v záujme medzinárodnej bezpečnosti pomôcť obnoviť konfliktom poškodenú krajinu.

"Všetky ich slová o slobode, demokracii a ľudských právach sú a vždy boli iba návnadou pre naivných"

Nie je to celkom pravda. Demokracie sú vo všeobecnosti stabilnejšie a mierumilovnejšie ako iné systémy, je preto v záujme každého kto chce mier aby ich bolo čo najviac. A zhodou okolností je mier užitočný aj pre medzinárodný obchod a investície, čiže v tomto bode sa "chamtivosť" a "altruizmus" prekrývajú. Motív môže byť iný ale cieľ a spôsob ako ho dosiahnúť je stále ten istý.

"Práve takýmto spôsobom sa na sladké a vábivé reči o slobode, demokracii, prosperite a rešpektovaní ľudských práv chytili národy východnej Európy a kým sa stihli spamätať zo svojej naivity, všetko ich národné bohatstvo bolo rozpredané do cudzích rúk."

Skôr by som povedal, že bohatstvo bolo rozpredané našimi do niektorých vlastných rúk. Tiež by som pripomenul, že vstup do EU bol dlhodobý cieľ Slovenskej diplomacie, a samotná Únia nás najprv odmietala pretože sme nespĺňali ich (nie len ekonomické ale aj demokratické) kritéria. Je otázne či by došlo k takému rozvoju keby pred nami nebol cieľ vstupu do únie.

"Takzvané vyspelé západné štáty nás nikdy nemali za nič a aj dnes sme pre nich iba ľuďmi druhej kategórie. Chcete dôkaz? V oblasti poľnohospodárskej výroby dostávajú takzvané staré štáty Európskej únie podstatne vyššie dotácie, ako štáty východnej Európy. Výsledkom toho je nekonkurencie schopnosť s konečným cieľom likvidácie poľnohospodárskej výroby a tým vybudovanie priestoru pre vývoz svojich vlastných, dotovaných potravín."

Cieľom nie je likvidácia východu, ale pomôcť prežiť vlstným farmárom. Najviac sa v tomto smere angažuje Francúzsko s najväčšou poľnohospodárskou výrobou (a teda poberá výrazne viac dotácii ako iné krajiny). V zásade však existuje určitá zhoda medzi odborníkmi, že táto dotácia poľnohospodárstva je vyhadzovanie peňazí, keďže únia by mohla potraviny importovať lacnejšie a poľnohospodárstvo sa dotuje hlavne pre silný vplyv Francúzskych poľnohospodárov. Tu ide skôr o to, že podporou týchto dotácií, si zase mi môžeme vyjednať iné výhody pre nás.

"Zdanlivá prosperita však trvala iba 20 rokov a to dovtedy, kým sa všetko nerozkradlo, neskúpilo a trhy sa nenasýtili. A keď už nebolo čo ukradnúť, skúpiť a sprivatizovať prišiel kolaps. Prišla kríza. Prišla agónia západnej civilizácie, ktorá ju dokázala prostredníctvom podmanenia si východnej Európy oddialiť len o dve desiatky rokov."

Keďže ekonomika slovenska je založená na vývoze je samozrejmé, že sa rast spomalí ak si nebudú môcť dovoliť naše produkty dovážať. Pred krízou sme však mali jeden z najvyšších hospodárskych rastov vôbec, čiže nás akosi zle okrádali keď sme na tom zarábali.

http://hnonline.sk/ekonomika/c1-17843830-slovenska-ekonomika-rastie-najrychlejsie-v-historii

"Kôň, ktorý zomiera však najviac kope. Smrteľné kŕče západnej civilizácie stojacej na falošných hodnotách a zúfalá snaha oddialiť hrozivo sa blížiace zrútenie donútili takzvané vyspelé štáty nájsť si ďalšiu obeť. Obeť, ktorej by sa zmocnili a vycicali z nej krv. Obeť, ktorú by okradli a zotročili. To všetko však samozrejme pod vlajkou vznešených ideálov. Ideálov slobody, demokracie a prosperity."

Ako teda západ okráda Grécko? V podstate do neho pumpujeme peniaze výmenou za to, že neskrachuje a je diskutabilné, či tento prístup vôbec pomáha. Nevidieť však ako na ňom západ zarába (hlavne nemecko, ktoré poskytuje väčšinu európskych peňazí). Nebolo by výhodnejšie Grécko z menovej únie vyhodiť a ušetriť peniaze?

"No a novou obeťou sa stal arabský svet a teraz je na rade Líbya. Tamojšiu diktatúru potichu strieda diktatúra iného typu. Diktatúra peňazí a kapitálu! Pre líbyjský ľud je to cesta z dažďa pod odkvap. Ak dovtedy trpeli pod jarmom diktátora aspoň otvorene poznali svojho nepriateľa. Dnes sa im na šiju zakladá nové jarmo. Jarmo o nič menšie, ale o to zákernejšie, pretože sa to deje pod rúškom priateľstva a pomoci."

Čiže predaj produktov je horší ako streľba do demonštrantov? Podľa mňa nech ich už okráda ktokoľvek a pre akýkoľvek dôvod, ak dojde k zlepšeniu stavu ľudských práv stále ide o dobrú vec.

A otázka navyše, aký zmysel malo teda bombardovať tú krajinu, keď ide o zisk? Zhadzovať bomby predsa vôbec nie je lacné a bolo by predsa výhodnejšie počkať kým sa konflikt skončí a až potom sa angažovať v rekonštrukcii.

2 Čislo 9 Čislo 9 | 23. září 2011 v 18:49 | Reagovat

I když většina lidí na Západě stále žije v domnění, že pohodu posledních desetiletí ruší pouze nahodilosti a vzdálené bouře, pod mírovým povrchem doutnají čtyři nálože. Přestože každá z nich se může jevit jako dílčí problém, ve své kombinaci vytvářejí prohlubující se tendenci k velké válce. Tedy válce, kdy na obou stranách fronty budou mocnosti schopné zasáhnout území protivníka. Tato nebezpečí lze pojmenovat: výměna světového hegemona, zbrojení, způsob života středních vrstev, úroveň politických elit Západu.

Výměna hegemona
Krize je dána tím, že staré umírá a nové se ještě nerodí, nebo se rodí pomalu. Takto je střídán hegemon světové ekonomiky: pomalu, ale jistě se blíží den, kdy čínský hrubý domácí produkt (HDP) bude větší než HDP Spojených států. Podle posledních propočtů Mezinárodního měnového fondu by se tak mělo stát v roce 2016: HDP Číny byl odhadnut na 19,0 bilionů dolarů, zatímco HDP Spojených států na 18,8 bilionů. V té době by mělo dosáhnout, alespoň podle tohoto zdroje, zadlužení USA úrovně přes 110 % HDP, zatímco čínské by se mělo pohybovat na úrovni 10% HDP. Podle posledních odhadů Goldman Sachs se v roce 2030 bude Čína podílet na světovém HDP plnými 23%, zatímco USA 9%. Zároveň lze předpokládat, že Peking bude mít i nadále největší devizové rezervy na světě, zatímco Washington bude největším světovým dlužníkem.

Proti Západu se obrací to, co se celá desetiletí jevilo jako důkaz převahy. Outsourcing průmyslové výroby do zahraničí, kde je levnější pracovní síla, zvyšoval zisky malé skupiny akcionářů a vrcholového managementu, zatímco střední vrstvy našly své uplatnění ve službách. Jenže takováto ekonomika funguje pouze tehdy, zůstane-li zachováno postkoloniální rozdělení světa na centrum a periferii. Což právě končí.

Ekonomika představuje výchozí základnu či limit moci státu, a proto lze tuto situaci vnímat jako omezení suverenity v rozhodování Washingtonu. Svět se tak dostává do situace, kterou před dvěma a půl tisíci let popsal Thukydides v Dějinách peloponéské války: „Za nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji růst aténské moci, který vyvolal u Lakedaimoňanů takové obavy, že se odhodlali k válce.“ Tento první zákon světové politiky varuje: střídání hegemona je nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.

Vojenská síla
Světové vojenské výdaje neustále rostou. Podle Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI) činily loni 1 630 miliard dolarů. To představuje růst o 50,3 % ve srovnání s rokem 2001. Výdaje tzv. demokratického Západu, tedy států Severní Ameriky a západní a střední Evropy, činily loni 1 037 miliard, tedy 63,6 % globálních vojenských výdajů. Ze 43 % se v roce 2010 na celosvětových vojenských výdajích podílely samy Spojené státy. Za první dekádu 21. století vzrostly vojenské výdaje USA o 81,3 % a dosahují dnes 4,8 % HDP. I když vývoj výdajů v Rusku je obdobný – růst o 82,4 % a dosažení úrovně 4,0 % HDP – v absolutních hodnotách se jedná o výdaje v jiných řádech: výdaje Spojených států jsou téměř dvanáctkrát vyšší než výdaje Ruska.

Z těchto údajů vyplývá, že sice ekonomická hegemonie USA končí, ale vojenská hegemonie, kterou Spojené státy získaly po skončení studené války, trvá. A sázka na udržení vojenské převahy se též nemění: informace Bílého domu uvádějí, že v letošním fiskálním roce bude na výzkum, vývoj, testy a vyhodnocování nových zbraní vydáno 77,1 miliardy dolarů – což je více, než podle SIPRI činí celý vojenský rozpočet Ruska. Přestože Spojené státy oficiálně zastavily vývoj nových jaderných zbraní, pokračuje vývoj, testy a výstavba nových strategických systémů. To platí také o unitárně pojaté protiraketové obraně, byť krásná slova o restartu vztahů s Ruskem či formulace o kooperaci s Ruskem v nové doktríně NATO slibovaly něco jiného.

Výdaje na zbrojení v této úrovni nejsou ničím jiným než bezuzdným plýtváním, a to dokonce v době ekonomických problémů. Jenže omezit je nelze, právě proto, že jsou hospodářské problémy: vojensko-průmyslový komplex je jedním z mála odvětví, které v USA výborně funguje. Steven Hook v knize U.S. Foreign Policy odhaduje, že vojensko-průmyslový komplex dává ve Spojených státech práci dvěma milionům lidí.

I když jsou Spojené státy největším vývozcem zbraní – na globálním obchodu se podílejí z 30 %, následovány Ruskem (23 %), Německem (11 %), Francií (7 %), a Velkou Británií (4 %) – je tu problém: nejmodernější konvenční zbraně a strategické zbraně obecně nelze prodávat, neboť nikdy nelze zcela vyloučit jejich využití proti dodavateli či kopírování. Když jsou jich plné sklady, pak lze buď zastavit vývoj a výrobu, nebo je zničit – nebo je použít.

Proto mají moderní zbraně zakódovanou nebezpečnou vlastnost, že budou použity. Třeba proti stále mohutnějšímu ekonomickému konkurentovi, Číně, jehož výdaje na obranu byly podle odhadů SIPRI přibližně 5,9krát menší než výdaje USA. A 8,7krát menší než demokratického Západu.

Střední vrstvy
To, co se ekonomům nejdříve jevilo jako krize hypoteční, potom jako finanční a dnes jako dluhová krize otřásající tu dolarem, jindy eurem či librou, je ze sociologického hlediska krize životního způsobu středních vrstev.

Zpravidla se v této souvislosti hovoří o federálním dluhu ve výši přes 14 bilionů dolarů. Tady je viník jasný. Zadlužení ústřední vlády, které vzniklo během 2. světové války, klesalo až do roku 1980. Pak přišel Ronald Reagan se svoji ekonomikou nabídky, tedy reformou ve prospěch bohatých. Reaganomika, pěstovaná jak v dobách Reagana, tak i za vlády obou Bushů, se na celkovém federálním dluhu podílí 9,2 biliony dolarů.

Spojené státy nejsou chápány jako nejzadluženější země světa jenom z tohoto důvodu. Letošní nervozita, kdy ratingová agentura Standard & Poor's snížila USA dlouhodobý úvěrový rating na AA+, je spojena s faktem, že federální dluh převýšil HDP. To ale není nikterak dramatická informace: nad 100 % HDP má dluh šest států, přičemž zadlužení Japonska je 200 %, Řecka a Itálie 130 %, Velké Británie 94 %, Německa 85 %. V zásadě nikdo neví, co to znamená, jen se říká, že hranice dluhu 90 % HDP je problém.

Jenže Spojené státy mají ještě další problémy. Předně je to skutečnost, že podle oficiálních údajů přibližně 4,5 bilionů z tohoto dluhu je v zahraničí. Z této částky 26 % drží kontinentální Čína (Hongkong další 3 %), Japonsko 20 %, Velká Británie 5,5 %, ropní exportéři 4,6 %, Brazílie 4,3 % atd.; Rusko „jen“ 3,8 %. A pak jsou to dluhy amerických domácností. Podle agentury Bloomberg jsou největší od Velké deprese a už v roce 2007 vzrostly na úroveň současného federálního dluhu, tedy 14 bilionů. Tehdy se dluhy domácností přiblížily 140 % disponibilních příjmů, přičemž tyto dluhy tvořily více než dvojnásobek úspor amerických domácností.

Střední vrstvy nejen USA, ale celého Západu žijí na dluh. Na dluh státu doma i v zahraničí a na svůj osobní dluh. Těm americkým v tom pomáhá FED, Federální rezervní systém, který se změnil na globálního alchymistu: vyrábí z papíru zlato. Podle některých odhadů je ve světě 50krát více dolarů než zboží. Nikdo to pořádně neví. Celá tato hra funguje díky dvěma skutečnostem: zvyku a množství dolarů. Zvyk je dán tím, že si nikdo zatím pořádně neumí představit jinou situaci. A dolarů je tolik, že je nelze vyměnit za jinou, hodnotnější měnu. A tak jsou stále reálná práce a suroviny směňovány za voodoo dolary. Ale opět: takto to může fungovat, jen pokud bude trvat globální rozdělení na centrum a periferii. Blíží se čas, kdy na udržení životní úrovně amerických středních vrstev nikdo nepůjčí.

A nastane problém. Velký politický problém. Spokojenost středních vrstev je základem legitimity západní demokracie. Jsou základnou liberálně-konzervativního konsensu ať již jako aktivní voliči, nebo svou pasivitou. Cítí se svobodné, neboť mají prostředky na realizaci často uměle vytvořených potřeb. Když se prohloubí rozklad jejich životního způsobu, koho budou volit? Zvýšená volební účast v reakci na krizi ve Výmarské republice přivedla k moci Hitlera.

Nejsnáze se zvýší práh bolestivosti při restrukturalizaci životního způsobu, když jsou střední vrstvy vystrašené nebezpečím zvenku. Pak se dá ze vznešené Deklarace nezávislosti USA udělat zakládací listina věznice v Guantánamu. To bylo už mnohokrát v dějinách odzkoušeno. Vystrašení lidé podruhé hlasují pro Bushe ml., hlasují pro vyšší vojenské výdaje, pro válku. Za války lze téměř bez odporu životní způsob upravit. A při troše štěstí i zbavit se zahraničního věřitele.

3 Číslo 9 Číslo 9 | 23. září 2011 v 18:59 | Reagovat

Stačí se podívat na poslední čtyři války: bombardování Jugoslávie (1999), intervence v Afghánistánu (2001) a Iráku (2003), letos Libye. Lze započítat i útok Izraele na Libanon (2006). Všechny začaly – mírně řečeno – bez jasného politického zadání, věcné politické, sociální a vojenské analýzy. S výjimkou začátku války v Afghánistánu také arogantně, bez přípravy dostatečného diplomatického krytí. Ač byly zpočátku vedeny pod propagandistickým příkrovem ve stylu hollywoodské Hvězdné pěchoty, jádrem propagandy se postupem času stalo embargo, které se nejdůležitější západní sdělovací prostředky ani nepokoušejí prorazit. A vojenský výsledek je zcela nejasný. Politické důsledky posilují chaos ve světě.Ačkoli válka hrozí stále víc, nemusí být. Je však nutné o tomto narůstajícím nebezpečí hovořit. Prorážet manipulaci jako je ta, která dnes provází válku v Libyi. Vědět, že s rostoucí hrozbou války bude manipulace narůstat. A využívat všechny demokratické instituce k boji proti militarismu, malování obrazu nepřítele tu na východě, jindy na jihu, proti pěstování patologického strachu, který ospravedlňuje násilí.

Západ nutně potřebuje rozvíjet kritické myšlení. To neznamená pouze v akademické obci pěstovat to, čemu se dříve říkalo „ostrůvky pozitivní deviace“. I v podmínkách svobody slova rozhodující roli při formování politické kultury sehrávají mainstreamová média. Ta ovšem, jak ukazuje čerstvá zkušenost, v době války ochotně přenášejí záběry neznámých filmových štábů ukazující posuzující povstalce, kteří mávají neznámo kde vyrobenými novými vlajkami starého režimu. A ze zpravodajství ochotně vyloučí informace z Jemenu či Bahrajnu, aby demokratický lid nebyl zmaten v době, kdy je přece nutné vidět jen jednoho, libyjského nepřítele. Takto se otvírá prostor pro svévoli politiků a vojáků.

Zdá se, že je ještě spousta času. Státníci se přece na sebe usmívají. Jenže nadále pokračuje výstavba obrovské základny na Guamu, znovuvyzbrojování Gruzie, zbrojení v Ázerbájdžánu, výstavba černomořských základen USA v Bulharsku a Rumunsku, další v Polsku… A veřejnou diskusi o válce nepostrádáme. Jenže chybí. Nebezpečně chybí.

4 Věra Věra | 24. září 2011 v 10:10 | Reagovat

Athos, No 9

Rozšířila jsem si obzory, díky.

5 Věra Věra | 24. září 2011 v 12:05 | Reagovat

Číslo 9

Proti Západu se obrací to, co se celá desetiletí jevilo jako důkaz převahy. Outsourcing průmyslové výroby do zahraničí, kde je levnější pracovní síla, zvyšoval zisky malé skupiny akcionářů a vrcholového managementu, zatímco střední vrstvy našly své uplatnění ve službách. Jenže takováto ekonomika funguje pouze tehdy, zůstane-li zachováno postkoloniální rozdělení světa na centrum a periferii. Což právě končí.
_____________________________________

Mohl/a byste mi to trochu vysvětlit,to postkoloniální rozdělení světa na centrum a periférii?

6 Athos Athos | 24. září 2011 v 21:30 | Reagovat

[5]:Centrum a periféria sa dajú vysvetliť viacerými spôsobmi, pokúsim sa podať jedno vysvetlenie v prípade že Číslo 9 sa už k tejto diskusii nevráti.

V podstate to znamená, že koncom kolonializmu sa ešte automaticky nestratili ekonomické rozdiely medzi bývalými kolóniami a kolonizátormi. Centrum a periféria v tomto zmysle sú ekonomické a centrum a ekonomická periféria.

Toto rozdelenie existuje preto, že mladšie krajiny (ktoré boli kolóniami) ešte neprešli vývojom priemyselnej revolúcie a teda boli zaostalé v porovnaní s európskymi kolonizátormi. Tí ale mali záujem krajinu a jej suroviny využiť a nie investovať do jej rozvoja, výsledkom bol rozvoj ťažby a poľnohospodárstva, ale zanedbávanie priemyslu a služieb.

Keď teda kolónia v takomto stave prestala byť kolóniou zrazu sa ocitla ekonomicky znevýhodnená. Napríklad štát ako spomínaná Líbya mohol mať síce zdroje ropy, ale nemusel nutne mať priemysel na jej spracovanie a teda zarábal síce na predaji suroviny, ale zárobok zo spracovanej suroviny už patril niekomu inému. Podobne to je aj s poľnohospodárstvom, kde bohatšie krajiny si mohli dovoliť zanedbávať poľnohospodárstvo keďže mohli lacnejšie importovať produkty z týchto postkoloniálnych krajín, ktoré v už nemali veľa iného čo by mohli vyvážať.

Tieto krajiny zároveň často trpeli aj inými problémami, ktoré spomaľovali ekonomický rozvoj ako vojny, choroby, nepokoje, kriminalita atď. A teda stali sa perifériou svetovej ekonomiky, zatiaľ čo centrom: čiže kde je sústredený svetový priemysel a služby, bol západ ktorý sa rozšírením demokracie, zdravotnej starostlivosti, humanistických ideálov apod. relatívne politicky stabilizoval.

Čiže centrum je oblasť rozvinutého sveta, s rozvinutým priemyslom a službami kde je zároveň sústredená svetová ekonomická produkcia. Periféria sú najčastejšie krajiny, ktoré iba slabo prispievajú do svetovej ekonomiky (často napriek nerastnému bohatstvu ktoré predávajú v surovom stave rozvinutejším krajinám).

7 Číslo 9 Číslo 9 | 25. září 2011 v 20:45 | Reagovat

Otázka už bola zodpovedaná...

8 Věra Věra | 26. září 2011 v 12:45 | Reagovat

V článcích M.Šupy je dobré jádro, bohužel většinou zabalené do nábožensko-emotivní, občas až fanatické a misogynské rétoriky.
Je to docela škoda, protože to odrazuje komentátory.
Vaše příspěvky jsou  hodně zajímavé, vystihují psychologickou mocenskou podstatu.
.............................
cit.:
Domyšleno do důsledků, hiearchická společnost může existovat jedině na základě bídy a nevědomosti. Návrat k zemědělské minulosti, jak o tom snili někteří myslitelé na začátku dvacátého století, není uskutečnitelný. Dostává se do konfliktu s tendencí k mechanizaci, jež se živelně šíří téměř po celém světě, a co víc, každá země, která průmyslově zaostala, je ve vojenském slova smyslu bezmocná a nutně se musí, přímo či nepřímo, podrobit pokročilejšímu soupeři.
Neuspokojivé se taktéž ukázalo udržovat masy v chudobě omezováním výroby zboží. Tak se to dělo do velké míry v průběhu konečné fáze kapitalismu zhruba mezi lety 1920 a 1940. Hospodářství mnoha zemí stagnovalo, půda ležela ladem, kapitálové investice byly omezovány, masy obyvatelstva byly bez práce a udržovány tak tak při životě státní charitou. Ale to také způsobilo vojenskou slabost, a protože následné strádání bylo očividně zbytečné, byly opozice nevyhnutelná. Problém byl, jak udržet v chodu kola průmyslu, aniž by vzrostlo skutečné bohatství světa. Zboží se vyrábět musí, ale nesmí se distribuovat. V praxi existuje jediný způsob, jak toho dosáhnout: nepřetržitá válka.
Podstatným aktem války je ničení; nemusí to být ničení lidských životů, ale produktů lidské práce. Válka je způsob, jak rozbít na kousky anebo vystřelit do stratosféry či potopit do hlubin moře hmotné statky, které by se jinak daly použít k dosažení nadměrného pohodlí mas a v důsledku toho nakonec i k jejich nadměrné inteligenci. I v případě, že se zbraně nezničí, je jejich výroba stále ještě výhodnou cestou, jak vynaložit pracovní sílu a nevyrobit přitom nic, co by se dalo konzumovat.

/G.Orwell - 1984/

9 M. Dubec M. Dubec | E-mail | 29. září 2011 v 21:18 | Reagovat

[1]:"Ak dovtedy trpeli pod jarmom diktátora aspoň otvorene poznali svojho nepriateľa. Dnes sa im na šiju zakladá nové jarmo. Jarmo o nič menšie, ale o to zákernejšie, pretože sa to deje pod rúškom priateľstva a pomoci."

To ste odkiaľ vzali takú hlúposť? Akože to trpel Líbyjský ľud, vysokou životnou úrovňou? Vybudovaním podzemnej rieky zo strednej Afriky zabezpečujúcej dostatok vody? Kto nemal auto, dostal raz ročne bezplatne poukážku na jeho získanie - okrem iných príspevkov na vyrovnanie životnej úrovne menej bohatých. Neexistovalo tam žiadne prenasledovanie, ak teraz niečo vymyslia, dá sa tomu veriť rovnako ako že do dvojičiek WTC vrazili dopravné lietadlá! - Na prvých snímkach v našej TV bolo jasne vidieť, ako sa južná veža rozlieta riadenou demoláciou, aj to, že lietadlo bez okien vrazilo len do jej rohu, nakoľko malo premontované diaľkové riadenie z maličkého lietadla, neskôr už dávali len zábery z protiľahlého rohu!!!

10 Athos Athos | 30. září 2011 v 11:42 | Reagovat

"Akože to trpel Líbyjský ľud, vysokou životnou úrovňou?"

Zjavne trpel niečím iným ako životnou úrovňou. Všimol som si, že ľudské a politické práva ste vo svojom protiargumente vynechali.

"Neexistovalo tam žiadne prenasledovanie"

http://en.wikipedia.org/wiki/Human_rights_in_Libya

"dá sa tomu veriť rovnako ako že do dvojičiek WTC vrazili dopravné lietadlá!"

Ide o dosť uveriteľné tvrdenie, vzhľadom na to, že teroristické útoky sa naozaj dejú a že tie budovy tam teraz chýbajú a že existuje záznam, že do nich vrazilo lietadlo. Čo viac treba ako dôkaz?

" Na prvých snímkach v našej TV bolo jasne vidieť, ako sa južná veža rozlieta riadenou demoláciou"

Nie nebolo to jasne vidieť.

"aj to, že lietadlo bez okien vrazilo len do jej rohu"

Ani to nebolo jasne vidieť.

"nakoľko malo premontované diaľkové riadenie z maličkého lietadla"

Dôkaz?

"neskôr už dávali len zábery z protiľahlého rohu!!!"

A to dokazuje, že buď bol druhý kameraman alebo sa prvý presunul medzitým.

11 rimi rimi | 6. října 2011 v 22:32 | Reagovat

Cela ta Lybie je pekny fake. Blbe je, ze mame propagandou zmastene hlavy.
O ocistu se snazi trebas tu:
http://wertyzreport.com/

12 minister minister | 11. října 2011 v 13:05 | Reagovat

Kadaffi nebol žiadny diktator vybudoval jednu najbohatšich krajin z ohromnnymi socialnymi možnostami. po ludovych povstaniach v maroku a v egypte sa odrazu objavilo par ozbrojencov bohvie odkial a k tomu vyzbrojeny a zapad mu okamžite nezišne pomohol ved kadafi je tyran a lybijska ropa je jeho strojcom zla tak ju musime prevzat mi.

13 Pavel Pavel | E-mail | 12. října 2011 v 22:55 | Reagovat

Vzkaz pro Athose :Nechceš-li být i nadále směšný (protože z tvých názorů a komentářů silně ční "sláma neznalosti"),začni napřed tím,že se budeš vzdělávat.Zajímá-li tě jen Lybie, můžeš začít tím, co ti doporučil rimi : http://wertyzreport.com/,pokud chceš rozumět světu, tak to je běh na delší trať, ale stojí to za to!A až budeš schopen kritického posuzování faktů,tak se tomu,co tu vydáváš za "své" názory sám zasměješ!

14 Athos Athos | 13. října 2011 v 0:55 | Reagovat

[13]:Pavel:
Ďakujem za odporúčanie, stránku som v krátkosti prezrel už keď sa odkaz objavil.

"Nechceš-li být i nadále směšný (protože z tvých názorů a komentářů silně ční "sláma neznalosti")"

Ad hominem. Neviem prečo sa k nemu uchyľujete, keď diskutujeme o Líbyi a nie o mne.

Poprosím ak by ste mohli poukázať, ktoré pasáže sú smiešne a prečo. Netvrdím, že som génius, ani že problematiku zvlášť ovládam (naopak rád sa dám poučiť ak viete viac), ale nebudem niečo nekriticky príjimať len preto, že to povedal komentátor. Ak niečo viete a máte dôkaz, prezentujte!

"začni napřed tím,že se budeš vzdělávat"

Použivam volne prístupné informácie a zvyčajne z odkazov na iné zdroje. Mám z tejto oblasti aj odborné vzdelanie a snažím sa overovať zdroje informácií. Preto je prirodzené, že chcem vidieť čo autora komentára priviedlo k jeho záverom. Nie som bezchybný a ani vševediaci, tak prosím opravte a priložte dôkaz a ja sa rád poučím.

"co ti doporučil rimi : http://wertyzreport.com/,pokud chceš rozumět světu, tak to je běh na delší trať, ale stojí to za to!"

Áno, v krátkosti som túto stránku prezrel. Bolo by užitočnejšie ak by ste vybrali konkrétne odkazy na články súvisiace s diskutovanou témou. Ak napríklad chcete tvrdiť, že v Líbyi sa neporušovali ľudské práva a máte konkrétny odkaz, ktorý to dokazuje tak prosím link. Nerád by som kvôli tomu prehrabával celú stránku, tak isto ako by som nerád kvôli tomu prehľadával knihu :)

Tak na záver, ospravedlňujem sa za svoju "nevzdelanosť" ale určite sa zhodneme, že kritické myslenie je o overovaní faktov a názorov. O nič viac mi v komentároch nejde a osobne nemám na udalosti v Líbyi pevný "názor".

Vás by som však chcel požiadať aby ste hovoril k veci a nie ku mne. Tvrdenie, že môj "názor" hodnotíte ako smiešny na ňom nič nemení a ani nič z neho nevyvracia a preto si za komentármi zatiaľ stojím.

15 Athos Athos | 13. října 2011 v 1:07 | Reagovat

[12]:minister:

"po ludovych povstaniach v maroku a v egypte sa odrazu objavilo par ozbrojencov bohvie odkial"

Vieme odkiaľ sa ozbrojenci zobrali: z veľkej časti ide o dezertujúcich vojakov z Kadáffiho armády.

http://www.globalconflictmaps.com/2011/02/25/libyan-military-deserters-have-aided-rebellion/

Samozrejme nemôžeme predpokladať, že ide o všetkých ozbrojencov. Časť vzbúrencov mohli tvoriť aj iné "živly" zo záujmom na výsledku vojnu, ale vzhľadom na to ako dlho sa boje tiahli napriek zahraničnej podpore, môžeme predpokladať že dezertujúca armáda tvorila hlavné jadro počiatočnej vzbury. Počas bojov totiž vzbúrencom veľmi rýchlo dochádzali zbrane a palivo, čo naznačuje, že boj vypukol bez dlhodobého plánovania vzbúrencov. Ak by totiž niekto chcel viesť občiansku vojnu, prvú vec ktorú by si mal zabezpečiť je dostatok peňazí, zbraní, techniky a paliva.

http://articles.latimes.com/2011/jul/14/world/la-fg-libya-rebels-money-20110714

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama